Vendes
přečtené 110
Králík je taky jenom člověk
2020,
Komára (p)
Holky knížku milují a já ji mám taky moc ráda. Vtipný text i ilustrace, citlivý konec.
Čarojas
2023,
Tim Tilley
Při čtení jsem pociťovala úzkost, hlavně na začátku, ale nějak se mě držela i potom dál celou knihu. Příběh je jednoduchý, ekologické poselství jasné.
Hvězdy nám nepřály
2014,
John Green
Líbilo se mi, jak je kniha napsaná, tak nějak vtipně a jemně, ale nedokázala jsem ji dočíst. O jedno děťátko jsme přišli kvůli jiné nemoci. Při čtení se mi začaly zdát sny, že další onemocněly leukémií. Tak jsem knihu vrátila do knihovny nedočtenou.... celý text
Bílá Voda
2022,
Kateřina Tučková
Román by byl skvělým dílem, který poutavou formou seznamuje laickou veřejnost s dalšími obludnými činy a praktikami komunismu, kdyby pominul genderovou otázku kněžství a ubral na zásazích vyšší moci. Pro ty, kteří neví nebo nechtějí vědět, jak to v 50. letech 20. století chodilo, je to syrové a surové čtení.... celý text
Grónské mýty a pověsti
2007,
Knud Rasmussen
Myslím, že neznám syrovější a obscénnější mytologii. A ty kresby k tomu! Zajímavý pohled na úplně jinou kulturu.
Rudé orchideje ze Šanghaje
2023,
Juliette Morillot
Neuvěřitelné, co dokáže provést člověk člověku. Neuvěřitelné, co dokáže člověk přežít. Těžké téma, které se těžce čte. Styl autorčina psaní tomu nepomáhá, je také těžký, nebo je to překladem.... celý text
Síla psa
2021,
Thomas Savage
Nejdřív jsem myslela, že knihu ani nedočtu, nějak to stálo na místě. Ale pak jsem se zakousla. Kniha je plná potlačovaných emocí, k sobě, k druhým. Nakonec jsem mu to přála, protože jen tiše, schovaný za maskou inteligence, přesvědčený sám o sobě, šikanoval lidi kolem sebe.... celý text
Prameny Vltavy
2021,
Petra Klabouchová
Líbí se mi hlavně jazyk, kterým je kniha napsaná. Hodí se k Sudetám, které nemají své válečné a poválečné křivdy ještě zpracovány. Ve chvíli, kdy jsou uvedena jména ruských zajatců, jsem věděla, ke komu vše směřuje. Na přebalu knihy je položena otázka, odkud vyvěrá zlo? Mám pocit, že ze všech, kromě malé Velkové.... celý text
Myši patří do nebe
2006,
Iva Procházková
Vím, že je film i putovní výstava. Příběh je hezký i myšlenka, téma posmrtného života ne úplně lehké, ale asi mi tam něco chybí, nebo bylo mě očekávání příliš velké.... celý text
Hledání Phoebe
2024,
Gavin Extence
Milé čtení o jiném pohledu na svět, který nakonec přináší docela přímočará řešení. Vidím zde paralelu s Podivným případem se psem (šok vede k úniku), ale tato kniha mě chytila víc.... celý text
Osamělá holubice
2023,
Larry McMurtry
Velkolepé i prosté, úsměvné i smutné. Nemyslela jsem si, že mě to chytí, ale po delší době mě kniha opravdu strhla a unášela. Woodrow mě zklamal, že to nedokázal.... celý text
Železný plamen
2024,
Rebecca Yarros
O fungování světa a jeho mytologii jsme se toho příliš nedozvěděli, za to ale známe každý kousek Xadenova těla. Je to únavné stejně, jako točení se hlavních hrdinů v kruhu. Radši bych to prohodila. Chybí mi tam dopady rozhodnutí některých postav na děj. Příběh jako takový mě zajímá, beru to jako skvělou oddychovku. Tairna miluju, zajímalo by mě, jak to vlastně mezi draky funguje. Nejsem cílovka, ale další díl si přečtu. P.S.: Od prvního dílu mi vrtá hlavou, zda jsou hlavní hrdinové hlaďoučcí nebo chlupaťoučcí.... celý text
Hodiny
2002,
Michael Cunningham
Neznám knihu Paní Dallowayová, ani osud Virginie Woolfové. Dočíst tuto vleklou mikrosondu do myšlenkového života tří žen pro mě byla velká výzva a také jistý druh utrpení. Čekala jsem na zvrat jako žíznící v poušti na kapku vody. Ani jedna ze tří hrdinek, které se babrají ve svém životě a myšlenkovém světě, zabředávají do svých vnitřních pocitů, si nezískala moje sympatie. Každé bych ráda řekla, aby se probudila a začala žít. Krásný a barvitý jazyk je zde vyplýtván v příběhu, který nikam nespěje. Nebo jsem to celé nepochopila a jsem moc jednoduchá na to, abych knihu docenila.... celý text
Obyčejní muži: 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v Polsku
2002,
Christopher R. Browning
Závažná kniha o hrozné části evropské historie. K jejímu přečtení jsem se dlouho dopracovávala. Jak málo stačí, aby se z běžných tátů od rodin stali masoví vrazi. Přibližně ve stejné době vznikly dvě knihy se stejnym tématem - Obyčejní muži od Browninga a Hitlerovi ochotní katani od Goldhagena. Browning, na rozdíl od Goldhagena, který pracoval se stejnými prameny, ale nechal promlouvat jen ty, které se mu hodily do jeho obrazu, nehodnotí, nevyslovuje soudy, že "to" v Němcích prostě bylo, ta nenávist, agrese, chuť zabíjet, lhostejnost. Myslím, že tohle je skryto skoro v každém z nás a za určitých podmínek se může probudit. Browning se mimo jiné zaměřuje na ty podmínky - oficiální rétorika, odlidštění obětí, neztratit tvář před kamarády, zvyšující se odolnost vůči násilí a konečně válka sama. "Každá válka - a zvláště rasová válka - vede k růstu brutality, která nachází výraz ve zvěrstvech. Tento rys se táhne jako červená nit od Brombergu a Babiho Jaru přes Novou Guineu a Manilu až k My Lai." (Obyčejní muži, s. 135) "Prakticky v každém společenském kolektivu vyvíjí skupina, kam jedinec patří, silný tlak na chování a stanoví morální normy. Když se za takovýchto podmínek mohli z příslušníků 101. záložního policejního praporu stát vrazi, u jaké skupiny lidí lze něco podobného vyloučit?" (Obyčejní muži, s. 160) Browning velmi dobře zvládá historikovo řemeslo, kdy si dokáže udržet odstup, nadhled a dívat se na události z různých úhlů.... celý text