Veramark
přečtené 121
Nevím, co si o této knize myslet. Rozhodně nejsem cílená skupina, která by to měla číst, takže se na to snažím dívat s nadhledem. Nemůžu říct, že by to bylo úplně špatné. Četla jsem mnoho horších YA knih, ale také mnoho lepších. Hodnotila bych to jako průměr. Nemůžu si ale pomoct, nevím, jestli to není spíš chyba překladu, ale léky proti epidemii? To by mě doopravdy zajímalo, jak to funguje. Musela jsem se usmívat i absurditě toho, že existují různě účinné léky, jedny na zpomalení průběhu, další na úplné uzdravení (jako by léky okamžitě uzdravovaly...). Je tam spousta dalších nesrovnalostí. Až moc nesrovnalostí. Nevím, jestli si toho třináctiletá čtenářka všimne, možná ne, ale mě to neskutečně bilo do očí. Vlastně celý příběh se tak nějak odvíjí od věcí, které se nikdy nemohly stát, nebo spíš divné náhody střídaly věci, na které hlavní hrdinka prostě nemohla přijít, nebo by jí to trvalo rozhodně déle. Na druhou stranu musím říct, že je to roztomilý příběh na způsob Kapuletů a Monetů a hlavní hrdinka se vyvíjí. Docela oceňuji i pokus o Republiku ala 1984 (i když tedy s určitou rezervou, samozřejmě). Možná je dobré si to jako třináctiletá teenagerka přečíst. Úplně stupidní to není. Ale pokud už jste přesáhli určitého věku, tak to asi nebude úplně ono.... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Musím říct, že ačkoli jsem znala naprosto přesně děj, tak mě kniha překvapila. Je napsaná naprosto nenásilně a jemně, nesnaží se čtenáře vydrhnout a zničit (jak se některé knihy v dnešní době snaží), ale přivést ho k lítosti jen lehce a nejen to, samozřejmě řeší i mnohem hlubší problémy, které ale také neservíruje na podnosu. Líbí se mi různé skryté drobnosti a neskutečně mě to dojalo, ačkoli vím, že hlavní cíl knihy asi nebyl v tom. Nemůžu si ale pomoct, vždycky když jsem si na příběh vzpomněla, tak jsem se rozbrečela. Samotný příběh je neskutečně silný, až jsem si říkala, že nic tak strašného už číst nemůžu. Na druhou stranu se mi to opravdu líbilo, knihy, které vyvolávají tak silné emoce, jsou opravdu dobré. Je to doklad mistrnosti spisovatele.... celý text
Pěna dní
2005,
Boris Vian
Nádherné dílo. Surrealistické obrazy a nesmyslnost je něco, co si neskutečně užívám. Pěna dní mi to přinesla se vším všudy. Kdyby se na pozadí a kolem příběhu neodehrávaly tak zvláštní věci, vůbec by mě to nebavilo. Ale takhle to do sebe skvěle zapadalo. Občas se dělo něco, co by nám přišlo opravdu divné, ale postavy to přijímají jako fakta, jako součást života a obyčejnou realitu. Zároveň se v popředí odehrává příběh o lásce, rozkladu osobnosti lidí, ale i smrti, která má mnoho podob. Občas se vyskytl v podobném pozadí příběhu někdo, kdo umřel. Vian to podal neskutečně suše, jako něco, co je absolutně normální a nikdo si nad tím neláme hlavu. Najednou se ale smrti postavy přecejen bojí. Nejvíce mě zasáhlo totální dno a prázdnota, hlavně Chikova, ale dala se pociťovat i u Colina. Konec obou z nich je opravdu silný, ačkoli oba poznali lásku. To mě zasáhlo nejvíc.... celý text
Utrpení knížete Sternenhocha
2010,
Ladislav Klíma
Musím říct, že začátek mě naprosto uhranul. Postava Helgy byla absolutně dokonale zvrácená a situace, které nastávaly zcela absurdní. Totální nelogika v kombinaci se zvrhlostí mě dost fascinovaly. Někde uprostřed knihy mě to bavit přestalo, mám pocit, že se děj nějak zastavil, ani mi nepřišlo, že to někam spěje. Když jsem se ale prokousala touhle částí, která nebyla zas tak dlouhá, opět se vrátilo mé nadšení. Sternenhochovo šílenství je vylíčeno naprosto bravurně, nevíte, jestli se opravdu jedná o bláznovství, nebo je to skutečnost. Filosofická myšlenka je naprosto zřejmá. A konec je silný, naprosto přesně zakončuje všechno, co jsme si s knížetem prošli. Je to zvrácené, je to absurdní, je to groteskní a je to geniální.... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Vůbec jsem nevěděla co čekat, ale kniha se četla překvapivě velmi dobře. Moc se mi líbila charakteristika Karla Kopfrkingla, jeho promluvy a hlavně oslovení jeho ženy nebo dcery (čarokrásná, nebeská), to bylo kouzelné. Zaujal mě i styl psaní, kdy promlouvá hlavně pan Kopfrkingl a ostatní jsou jakoby v pozadí, takže to působí trochu osamocenou atmosférou. Jako by nikdo jiný moc neměl co říct. Stejně jako podivný stále vracející se motiv bláznivé slečny. Všechno dohromady to i přes zdánlivě jednoduchý příběh vykresluje depresivní nádech od začátku až do konce, kdy se začne stupňovat. V podstatě mě mrzelo, že kniha končila tak brzy a konec nebyl více rozvedený, ale i tak to ve mě vyvolalo pocity, které mělo, takže účel a myšlenku kniha naprosto splnila.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Ano, uznávám, že je to geniální, myšlenka naprosto očividná. Ze začátku mě to hodně bavilo. Z rozhovorů Montaga s jeho manželkou nebo Clarissou, mě mrazilo. Stejně jako z pro mě nejsilnější scény, kdy jsou u Montagů na návštěvě manželčiny kamarádky. Hodně to připomíná dnešní svět přesycenosti zbytečnostmi, hloupostí. Toto dílo naprosto ukazuje, jak by svět skončil, kdybychom se nechali poddat moci technologií, ukazuje naprostou zvrácenost, do které bychom upadli, nevzdělanost a ztrátu mezilidských vztahů. Ano, společnost se do přesně něčeho takového řítí. A přesně takováhle díla bychom měli číst, abychom si uvědomili, že to není v pořádku. Přesto mě později děj trochu nudil, nevím proč, ale spíš už jsem se těšila, až to skončí, než abych si to dále užívala. Tím ale nechci shodit myšlenku nebo Bradburyho neuvěřitelně přesné pochopení světa.... celý text
Věž vlaštovky
2010,
Andrzej Sapkowski
Další díl Zaklínače byl opět boží. Přijde mi, že každý díl je lepší a lepší. Už Krev elfů si zasloužila pět hvězdiček, takže tento díl bych ohodnotila třeba osmi hvězdičkami z pěti. Moc se mi líbil způsob vyprávění a nechronologická posloupnost. Bylo to něco odlišného a skvěle to zpestřilo čtení. Jako u každého dílu nemám naprosto co vytknout.... celý text
Křest ohněm
2002,
Andrzej Sapkowski
Jak to ten Sapkowski dělá, že každý díl vygraduje takovým způsobem? Už si až nadávám, že jsem zhtla dva díly za tři dny. Tentokrát jsem se konečně dozvěděla i něco z historie, což mě dost potěšilo. Nové postavy, Milwu, Regise a hlavně Zoltana, jsem si hned zamilovala. Nejvíc jsem si užívala scény s trpaslíky, jejichž hlášky jsou úplně nejlepší, umírala jsem smíchy. Celkově mě humor v Zaklínači neskutečně baví, ono vlastně není moc, co by mě nebavilo. Ale zároveň jsem si na konci i trochu poplakala. Hned si jdu koupit další díl.... celý text
Čas opovržení
2000,
Andrzej Sapkowski
Tak tohle byla jízda. Další díl Zaklínače opět nezklamal. Všechno se začalo zamotávat, ve hře je politika. Nevím, jestli někdo může tak strašně milovat nějakou knižní sérii jako já Zaklínače. To už snad ani nejde. Užívám si každé slovo. Občasná odlehčení úžasnými hláškami mě rozesmívala téměř nahlas. Narozdíl od prvního dílu má děj mnohem více akce, i když mi to u prvního dílu vůbec nevadilo. Stejně jako mi nevadilo, že se tento díl skoro vůbec nevěnoval příšerám. Naopak jsem ocenila politické rozepře, mají v sobě ukryto mnoho myšlenek, které by každá dobrá fantasy měla ukrývat.... celý text
Zabiják
2002,
Émile Zola
Konečně jsem se dostala k Zolově Zabijákovi. Kniha řeší stále aktuální problémy požitkářství, nejen alkohol ale i jídlo nebo lenivost. I dnes se ženeme za nesmyslnými materiálními věcmi a mnohdy se neohlížíme za roh. Hlavně se najíst, vyspat a opít. O nic jiného nejde. Zabiják ukazuje úpadek lidí, kteří začínají s ideály, od kterých postupně upouštějí právě na tyto tři činnosti. Občas mi některé scény přišly až moc rozvláčné, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem slyšela od jiných lidí. Myslím, že se jedná o knihu, kterou by si pro výstrahu měl přečíst každý.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Neskutečně čtivě napsaný román s propracovanou psychologií postav. Knihu jsem přečetla neuvěřitelně rychle. Příběh mě naprosto uhranul, nedokázala jsem se od něj odlepit. Děj ve mě vyvolat ohromnou vlnu emocí; lítost, soucit, znechucení. Postava Hany mi přirostla k srdci. Při čtení jejího osudu jsem skoro ani nedýchala, od začátku až do konce jsem s ní prožívala hrůzy tehdejšího života. Potom, co jsem se dostala na poslední řádek knihy, jsem ji zavřela a chvíli na ní zírala, než jsem se rozbrečela. Je to vlastně naprosto hrozný příběh, hrozný příběh s mnoha myšlenkami, s připomínkou děsů druhé světové války, ale i rozpadlých mezilidských vztahů a zoufalství.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Musím říct, že mi kniha přinesla opravdu hodně. Začátek je neskutečně silný, nepamatuji si, kdy bych naposledy četla knihu a reálně mi běhal mráz po zádech (a to hodněkrát) a přitom se snažila zadržet slzy. Možná, že právě tento začátek trochu ovlinil nazírání na celou knihu, protože později už jsem tak silné emoce necítila. Autorka se věnuje hodně zajímavému tématu, o spoustě událostech jsem neměla ani tušení a vykresluje je velmi čtivým způsobem. Vytkla bych ale charakteristiku pozdějších postav. Přijde mi, že starší generace je mnohem propracovanější, jejich smýšlení nebo psychika. Pozdější generace už je tlakový slabší odvar, ale stále se vracíme i k starším postavám, které se dále vyvíjí. Celkově mi kniha dala opravdu hodně. Při četbě jsem si uvědomila, jak se vlastně máme v této době dobře.... celý text
Krev elfů
2011,
Andrzej Sapkowski
Řekla bych, že tento vlastně první díl série je takovým náběhem na to, co přijde. Přesto se ale četl skvěle a spíš mě navnadil, abych se do tohoto světa naprosto ponořila. Vůbec vůči Zaklínači neumím být kritická. Už povídky mě neskutečně bavily, a přestože v této konkrétní knize není tolik akce, nebavila mě o nic méně, přečetla jsem ji jedním dechem.... celý text
Meč osudu
2016,
Andrzej Sapkowski
Druhá část povídek mě nezklamala. Dosahovala stejných kvalit jako první díl. Přečetla jsem to jedním dechem, asi ani neumím být objektivní, protože jsem si tuto sérii zamilovala a neskutečně se těším, až se pustím do ní samotné. Docela dlouho jsem přemýšlela, co k téhle knize napsat, protože jí nemám co vytknout. Myslím, že Zaklínač se mi naprosto trefil do vkusu, že je to taková symbióza. Opravdu doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst fantasy, která vskutku za něco stojí, protože tohle by mohlo splnit vaše očekávání. A to i povídky, přestože nejste na povídky jako já, ale líbí se mi, že na sebe docela navazují, nebo mají souvislosti, takže mi ani moc nepřijde, že by to byly povídky.... celý text
Petrolejové lampy
2008,
Jaroslav Havlíček
Kniha byla rozhodně velmi čtivá, ale něco mi na ní chybělo. Atmosféra maloměsta a samotná maloměstská společnost byly vykresleny geniálně. Vývoj postav byl popsán skvěle, ale přesto to postrádalo něco, abych s tím jako s psychologickým románem byla naprosto spokojená. Asi mi chybělo, abych se víc ponořila do nitra postav, přišlo mi to málo osobní, což se ke konci zlepšilo. Celkově příběh hodnotím kladně, není to žádná prvoplánovitá pohádka, ale krutá realita, která se promítá i do dnešní doby. V průběhu čtení jsem si mnohokrát uvědomila, co dnes řešíme za stupidní problémy a jak jsme ve skutečnosti naivní. Už jen výběr hlavní postavy, která není hezká a povahově mi zprvu moc nesedla, mě zaujal a později přes nesympatie vám je jí líto, cítíte soucit, rozumíte jí a přestože jste úplně jiní, noříte se čím dál více do jejího světa a máte pro její chování pochopení.... celý text