veronika4001 přečtené 459

Prokletý ostrov 2017, Lauren A. Forry

Může se, bohužel, někdy stát, že knihu nedočtete. Ačkoliv se vždy snažím knihu dočíst, v tomto případě, vysílena, jsem ji musela odložit. Ze začátku to byl zmatek v osobách, takže nevíte, kdo ke komu patří. To se někdy stává. Neodradilo mě to, protože i za této nepřehledné situace se příběh začal rozbíhat. Následovalo další zklamání v podobě absence pochopení samotného příběhu. Myslela jsem si, že jsem ho až do strany 127 pochopila, ale autorka udělala rázný přešlap tím, že místo, aby čtenáři potvrdila pochopení příběhu, tak začala příběh zašmodrchávat, takže nakonec jsem měla pocit nepochopení již dříve pochopeného. Když už nechci, aby čtenář rozeznával jednotlivé osoby (nechápu proč, když každá má svoji roli a jsou jí přikládány důležité vlastnosti a funkce!), tak alespoň se snažím zapracovat na příběhu. Tragikomická změť osob a nějakých do sebe zapletených situací, které vůbec na sebe nenavazují, nejsou v souladu a ani třeba jako rozporuplné nejdou k sobě, vyvolává v čtenáři nechuť číst dál, pocit promarněného času a zvláště otazníky, proč autorka vůbec píše, resp. co ji k tomu vede. Autorky mi bylo v tomto smyslu líto, protože zřejmě hledala někde uplatnění.... celý text

Tajemství Abigale Hall 2018, Lauren A. Forry

Myšlenka zpracovat pokračování Brownawelova šílenství byla výborným nápadem, jen příběh vyzněl trochu chaoticky. Jádro mi připomnělo série Lisy Jackson, neboť vrahové této autorky většinou shromažďovali lidská těla do svých sbírek. V Tajemství Abigale Hall šlo o pokračování sbírky, pokračovatelem Brownawella byla paní Pollardová. Pokračujícím sbírkovým předmětem měla být Eliza a pokračovatelem její sestra Rebecca. Příběh mě svojí nápaditostí zaujal, bohužel, sepsán byl méně pochopitelně a částí vykreslených do dramatu bylo také málo, ačkoliv tam naopak o drama, hysterii a okamžiky napětí šlo. Myšlenka na příběh byla skvělá, ale nebyla propracovaná a dotažená do konce.... celý text

Ostrov Duma Key 2008, Stephen King

Knihu jsem četla, když jsem byla poměrně silně nachlazená. Vybrala jsem si ji pro období nemoci záměrně, chtěla jsem, aby odvedla moji pozornost od nemoci k zážitku. Povedlo se. S. King má doménu v minimálně jedné věci, a tou je, že bravurně zvládá silné příběhy hororového žánru o několika stovek stran. Jiný autor by byl již vysílený, ale temperamentní King se nevzdává ani na poslední straně, na které má stále co nabídnout. Tito beletrističtí velikáni - To, Pod kupolí a Ostrov Duma Key - mohou mít bez dalšího pokračování. S. King je literární psycholog a je to znát nejen na psychické rozpracovanosti a typice povah osob, ale také v celkové koncepci a nasazení příběhu. Ta síla, kterou dokáže čtenáře hnát stále vpřed. Na první pohled uzavřený příběh, nakonec snese pokračování, a v tom je další psychologie. Vyčíslit to tak, aby byl čtenář spokojen a přitom si ponechat otevřená zadní vrátka. A to ne každému se podaří.... celý text

Hora mrtvých 2020, Jeremy Bates

Jeremy Bates je výborný spisovatel, umí nakládat s podrobnostmi, tam kde je zapotřebí zatlačit a využívat jich. Netušila jsem, že tak zdatně ovládá literaturu faktu, protože jsem mu pro Les sebevrahů připisovala spíše roli autora thrillerů. Kniha Hora mrtvých není thrillerem, protože z větší části čerpá ze skutečného případu, a tedy faktografických znalostí o Djatlonově výpravě. Obrysů thrilleru nabývá až od poslední čtvrtiny příběhu a podle mého názoru, tato čtvrtina mohla být sepsána způsobem, který by opět upoutal směrem ke skutečnému případu, tj. rozklíčoval by, co stálo ve skutečnosti za zmizením Djatlonovy skupiny, ale neuváděl by nic najisto. Bohužel poukaz na yettiho není nejvhodnější a sem nezapadá. Zpočátku Bates začal neuvěřitelně náročně, těžkým popisem toho, co se stalo, vše vedené ve dvou liniích, až mě to trochu mátlo a musela jsem se v textu vracet. Ten text, který zabředával do podrobností uchopil pointu a byl zároveň přitažlivý, očekávala jsem, že taková bude celá kniha a já četla dál a dál. Domnívala jsem se, že obtížné bude i vysvětlení záhady zmizení Djatlovovy výpravy, že sám čtenář bude muset zapojit svoji mysl a fantazii, aby na to přišel, jestli vůbec. Domnívala jsem se, že tak, jak není uzavřel případ Djatlova, tak nebude uzavřen ani tento příběh, resp. tato kniha, která mohla přijít s různými alternativami řešení, ale zároveň by nic jistého a tak zřejmého jako je yetti nepřinesla. Mohl to být další neuzavřený příběh, který by neztratil nic na svém půvabu, protože samotný příběh nedělá jeho závěr. Příběh nemusí být uzavřen, ale závěr musí mít příběh, a to si myslím, že Bates neustál. Ačkoliv začátek byl těžkopádný, měl vyšší (přidanou) hodnotu, na rozdíl od konce příběhu, který byl napsán tak, aby příběh nějak skončil. Příběh ale nemusel skončit, záhada zmizení Djatlovovy expedice je také dosud nevyřešena a přitom dramatičnosti a možností úvah by stále přibývalo a přibývá vzhledem k tomu, že o této záhadě byl napsán další příběh tedy kniha Hora mrtvých. Takže zajímavých úvah může být skutečně plno a tak, až sofistikovaně, jak příběh začal, mohl skončit. Chtělo to jen další podobný záběr, a to už podle mého názoru Bates neutáhl. Škoda. Myslím, že kniha měla opravdu velký potenciál, který však nebyl plně využit, resp. byl zničen ukvapeným závěrem vypovídajícím o ničem.... celý text

Proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet 2018, Sherry Argov

Knihu jsem celou nepřečetla. Není to tím, že by mě nebavila, ale tím, že jsem četla její předchozí díl Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč, který jsem vyhodnotila jako postačující. Pokračující kniha Proč si muži berou potvory a hodné holky zůstanou na ocet hodně z té první přejímá (a to doslova!) a já se cítila tak trochu ošizená. Kromě toho už jsem neměla potřebu se potvorami nadále zabývat, protože vše už bylo řečeno v díle prvním.... celý text

Mráz pod kůží 2020, Allie Reynolds

Příběh má svoji pointu a určité zařazení, kterého chtěla autorka dosáhnout, četl se vcelku dobře bez zaškobrtnutí. Zaujal mě tématem, protože thriller ze závodního snowboardingu jsem nikdy nečetla. Jediné, co mi hodně vadilo byla nepřímá řeč. Ne vždy se pro psaní beletrie nepřímá řeč hodí a tady vyloženě vadila. Nepřímá řeč v tomto případě příběh brzdila, nestmelovala ho tak, jak by bylo žádoucí, ubírala jeho svěžesti a oslovení čtenáře, kterého více autoři beletristické literatury zaujmou, pokud píší přímou řečí. Přímá řeč totiž snadno čtenáře dostane do děje a on se pak cítí zúčastněný a někdy se dokonce dostává do role hrdinů, nebo jim alespoň fandí. Tady to bylo naopak. Příběh vlivem odstupu způsobeného nepřímou řečí čtenáře tolik neoslovoval, cítila jsem se nezúčastněná, nevtažená do role, tak trochu v zákrytu, zpoza sledující. Věřím, že kdyby autorka použila přímou řeč a větší dávku záhadnosti a skrytých intrik hlavních hrdinů (mám na mysli zejména Saskii a k závěru rozkrývání intrik Odette) kniha by si u mě získala více sympatií a docílila by opravdovému thrilleru. Je to autorčina prvotina a uznávám, že mohlo být lépe, ale na druhou stranu, je to dobrý odrazový můstek. K dobru přičítám, že jsem získala poznatky ze závodního snowboardingu, nejen používáním termínů, ale i vztahy mezi hlavními aktéry.... celý text

Správní právo. Obecná část 2019, Martin Kopecký

Skriptum obecně hodnotím kladně k teorii. K praxi už tak použitelné není, neboť ve většině částí přepisuje ustanovení právních předpisů (většinou zákonů) a ani není použitelné jako komentář, protože pro praxi nic nevysvětluje a nijak ji neobohacuje. Kniha je opravdu jen skriptum a nelze ji použít jinak.... celý text

Anna a král 2000, Elizabeth Hand

Film jsem shlédla jako první, a to několikrát, protože jsem se ho nemohla nabažit. Unikátní herecké obsazení, které v případě obou postav bylo protikladem po všech stránkách. Líbilo se mi prostředí filmu, to bylo to, co mě lákalo. Ta bohatost, pestrost, uhlazenost manýrů, líbivost, někde divoká příroda, takové to zřejmé okolí krále. Kniha tuto atmosféru ne úplně na všech místech dobře zachytila. Poznávám, že některé příběhy je třeba podkreslit něčím, čím by více zaujaly, něčím, co je charakterizuje, něčím, čím dokáží oslovit, a to vizuálně. Kniha mi v tomto smyslu připadala dost fádní, ačkoliv já jsem milovnicí knih! Král, ze začátku despota, později na poměry příjemný člověk. Anna učitelka s břitkým jazykem, se smyslem pro pravdomluvnost a spravedlnost. Jodie Foster má ostřeji řezanou tvář, takže postavy samostatných žen a tzv. semetrik, které se nedají, na ni dokonale sedí. Přiznám se, že herec mi byl cizí a dokážu si ho spojit pouze s tímto filmem. Knihu v poměru k filmu jsem považovala spíše za nástavbu, za jakýsi dodatek pro připomenutí. Otevřela jsem ji a viděla jsem ten film. Kdybych ho neviděla, nevím, jestli bych hodnotila tak, jak hodnotím nyní.... celý text

Mlčení jehňátek 2001, Thomas Harris

S Mlčením jehňátek jsem se setkala až ve filmové podobě. Nevěděla jsem, co mlčení jehňátek znamená, ale nakonec jsem to snad poznala z rozhovorů Clarice s Dr. Lecterem, který ji na mlčení jehňátek upozorňoval a zdálo se, že o ní ví víc, než by se dalo rozumně vysvětlit. Dr. Lecter do ní viděl, pomalu ji psychologicky otvíral, aby si uvědomovala svoji minulost jako slabost a tím Clarice dělal slabší, křehčí a méně odhodlanou. Zdálo se, že mu důvěřuje. Přicházela k němu s takovou razancí a nakonec odcházela zranitelnější, on poukázal na její slabosti z minulosti, proto se stala více sebeuvědomělou a sebekritickou. Tam byla ta zranitelnost, kterou vtáhla do sebe. Obdivovala ho. Dr. Lecter toho dokázal využít. Přesvědčil ji. Mlčení jehňátek chápu jako (para?)psychologickou diagnózu prožitků Clarice, (para?)psychologický náhled Dr. Lectera na to, co Clarice prožila a jak se s tím potýká a hlavně (para?)psychologický náhled na samotného Dr. Lectera, na jeho zjemnělou surovost a kluzkou zdvořilost až přecitlivělost. Ve filmu je Jodie Foster a Anthony Hopkins neodmyslitelná dvojice a tu jsem viděla také v knize. Film opravdu způsobil své, takže jiné postavy jsem na hlavní hrdiny převtělit nedokázala. Anthony Hopkins na mě opravdu zapůsobil, protože jsem se jeho jemných a uhlazených psychopatických rysů bála. Opravdu jsem mu to věřila.... celý text

Rumcajs 2002, Václav Čtvrtek (p)

Zbojník Jánošík, Nikola Šuhaj loupežník a Rumcajs. Tato třetice knižních hrdinů, kteří bohatým brali a chudým dávali mi vždy vybaví moje dětství.

Hovory s T. G. M. 2009, Karel Čapek

Uplynulo hodně vody, co jsem tu knihu četla. Není to příběh, jak by se na K. Čapka mohlo jevit, je to sbírka spisků ze života T. G. M., možná fejetonů; snad je kniha zařaditelná do literatury faktu. T. G. M. byl velikán z teorie a ze života, protože byl znalý mnoha oblastí zvláště ze společenských věd, ať již z věd státních, tak nestátních. Někde je snad kniha vedena rozhovorem mezi oběma, někde mně kniha vyzněla jako úryvek z časopiseckého článku a na některých místech se mi zdály být autorovy volné myšlenkové pasáže. Když jsem viděla, že rozhovor je veden mezi T. G. Masarykem a K. Čapkem, zvážněla jsem. Ne kvůli T. G. Masarykovi, jak by se mohlo zdát, protože tam je úcta především, ale kvůli K. Čapkovi. Já totiž na něho nahlížela vždy dětskýma očima, i když jsem věděla, že vedle spisovatele pro děti a mládež je to i novinář a fejetonista. Kniha pro mě znamenala zásadní obrat, protože díky ní jsem si uvědomila, že K. Čapek pokrývá i jiné zájmy a má tedy i ty jiné oči. T. G. Masaryk a K. Čapek je výborná kombinace a jak jsem zjistila, v mnoha ohledech si blízká.... celý text

Hlubina 2015, Nick Cutter

Příběh sepsaný s dokonale volenými slovy, výraziva upřednostněná pro hororové setkání s ambrózií byla užita způsobem, kterým příběh zaujal, ačkoliv tohle, domnívám se, nebyl záměr autora, protože jím užité výrazové prvky jsou pro horor typické. Ambrózie byla smrtelná a přitažlivá současně, lákala a nikdo jí nemohl odolat. Nepřevtělovala se, vnikala do lidí, kteří jí ovšem, z vědeckých důvodů, nemohli odolat. Byla rarita. Virus několik tisíc kilometrů pod mořem, kde měl možnost růst, absorbovat se, je výborným námětem a známkou atraktivnosti děje, protože tento děj se vždy bude vyvíjet, když je zde vědecký výzkum a s ním výzkumní pracovníci připravení na jakoukoli zvláštnost, která by znamenala posun ve vědě. Narozdíl od jiných podobných příběhů byl příběh Hlubina dotažen do konce a pozor(!) s vítězstvím viru. Takže nikoli idylický závěr, po kterém sáhne nejeden autor hororu, přitom závěr byl dotažen a zároveň ponechána možnost pokračování. Knihu, přes nízké hodnocení, doporučuji, protože pro mě znamenala ozvláštnění dvou večerů a tudíž únik od stereotypu.... celý text

Ruiny 2007, Scott Smith

Chladnokrevné liány, které člověka nalákají, aby se v důsledku poranil, potom ho oblehnou, pohltí, vysají z něj život a nakonec ho zlikvidují. Podle názvu knihy jsem spíše očekávala, že budou zabíjet ruiny, výmoly, nebo jiné novotvary v půdě, něco jako otevírající se země, chřtán, zející ústa. Kdepak, liány. Silné, pevné, vytrvalé, odolné. Hlavně se neporanit, protože jakmile se člen výpravy zraní, liány cítí krev a plazí se za ní, nakonec člověka obtočí a vydají ho napospas smrti. Vysají z něj život. Bojovat s nimi nemá smysl, jednají jako kdyby měly mozek, komunikují spolu a dokáží předvídat. Útěk není možný ... Příběh je výborně vyprávěný a napínavý. Mrazení v zádech je pouze na začátku, kdy čtenář neví, co se děje, kam výprava jde, co je to za nebezpečí a odkud přichází. Velkým kreditem knihy je napínavé očekávání, protože tehdy, když zjistíte, že jde o liány, mrazení v zádech ustane, ale jste v očekávání, které se velkým tempem zvyšuje, protože nevíte, co se s liánami bude dít, jakou budou mít roli. Příroda všude kolem byla totiž popisována tak, že tam nebylo ani živáčka, ptáky a jinou zvěř nebylo v lese slyšet. Ani potok, říčka. Nic. Jen ticho. Skelné ticho. Liány jako alternativa masožravých rostlin se do hororu absolutně hodí. Výborná volba. Kniha mi dala dva příjemně strávené dny.... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Úzká kniha. Když jsem ji prvně položila do dlaní, myslela jsem si, že to bude další spleť něčeho, co se jen těžko dá nazvat skvělým čtením. Říkala jsem si "jen aby byla napsána nějaká další kniha", ale je to úzké, takže to budu mít hned. Už je to víc než 10 let a já ji četla poněkolikáté. Příběh je situován do válečného období, je to příběh, v němž má hlavní slovo kultura (nářečí, zvyky, tradice), přístup k lidem a láska. Láska, která tiše a pomalu odemykala srdce jedné lékařky k venkovskému muži. Přestože byl příběh zfilmován, již po několikáté bych dala přednost knize.... celý text

Kruh 2004, Kodži Suzuki

Ačkoliv je horor Kruh tolik opěvován, byla jsem z knihy zklamaná, což se ovšem již nedalo říct o filmovém zpracování, které ve mně naopak vyvolalo pravé hororové potěšení. Kniha chtěla víc, způsob, jakým byla napsaná, dal za vznik chaosu a zmatku, nerozuměla jsem tomu, některé pasáže jsem četla vícekrát, nešlo to. Pak jsem uviděla film a začalo mi to postupně zapadávat do sebe. Kniha je napsána zbytečně složitě a fádně, tím, že jsem tomu moc neporozuměla, nevyvolala ve mně ani strach. To až film mi knihu přizpůsobil a já zažila pravý horor.... celý text

Cujo 1992, Stephen King

King má svůj styl psaní a podání příběhu v intenzitě, jakou považuje za správnou a jakou chce, proto také ovlivňuje čtenáře v dávkách, v jakých chce. Ačkoliv se to nemusí zdát, přesnost je Kingovou doménou, proto i když se mi mnohokrát zdálo, že příběh není úplně hrůzostrašný, nebo že třeba není dotažený do konce, nepochybovala jsem, že to byl autorův záměr. Totéž jsem pocítila u knihy Cujo. Líbilo se mi nastavení předělu z přátelského a hravého štěněte k dospělému a nenávistnému psu. To překlenutí, že ten předěl nebyl najednou, ale postupně, kdy z obyčejného lovu drobného hlodavce v obilí se stal boj o život a tento lov určil příští chování. Takové to nenadálé poznávání jinak dosti známého psa (Vždyť jsme ho vychovali, známe ho, ale teď se chová jinak! Následuje údiv a zděšení...). Zjišťujeme, že to vědomé se nakonec stává nevědomým. Pes Cujo nebyl tak hrozivý, možná to S. King ani takhle nechtěl, ale hrozivý byl přerod dobrotivého psa v něco, co bylo zlé, co se mstilo, co zabíjelo. Ta přeměna.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Kniha je duchařským příběhem, který se odehrává v pozici hororově postavené atmosféry (osamělý dům, les, sousedé několik mil daleko, v dosahu minimální kontakt) s trochou napětí, jen nevím, jestli je to dobrý odrazový můstek. Klasický horor to není, příběh je sice postaven na hororovém ději, ale nevyvolá bázeň, takové to studeno v oblasti žaludku, pocit mrazení, narůstání psychického očekávání a toho "dusna", které by vás do knihy pohltilo. V knize jsem spíše nacházela bílá místa, kam bych ještě to hororové napětí dala a příběh vykreslila tak, aby byl čtenář minimálně na pochybách, zda to je či není skutečné, nebo zda se příběh zakládá či nezakládá na skutečných událostech. Horor dělá hororem právě to možné, to co může přijít, co klidně může nastat. Taková ta reálnost zasazená do děje a vy jen doufáte, aby se to nestalo i vám. Takové ty hrátky (v tomto případě hrátky s duchařinou) s myšlenkou, co kdyby... A tohle v té knize není. Mohu ujistit, že stále na ten nejlepší horor v knižním podání teprve čekám.... celý text

Červený vrch 2014, Jamie McGuire

Kniha Červený vrch mě nadchla, i když na druhou stranu nepřinesla v zombie tématice nic nového. Na začátku se mi líbilo, že hlavní hrdinka řešila způsob, jak sebe a svoji rodinu ochránit před virem. Teprve poté, co vir začal působit i na její spolupracovníky, ze kterých se začaly vytvářet mrtví živí, hledala cestu, jak se ochránit nejen před nimi samotnými, ale i ostatními, které třeba jen jako kolemjdoucí potkávala, protože vir ze všech lidí masově dělal živé mrtvé trosky. Stačilo kousnutí od neživého a z člověka se stal zombie. Koho ochránit, koho ponechat svému osudu, jak se zachránit? Komu věřit na cestě za záchranou? Nastává kolečko útěků, bojů zombíků ne s virem, ale se sebou samými. Tuto překážku musela hlavní hrdinka spolu s ostatními překonat, protože znamenala akci na zneškodnění viru. Zombie náměty většinou nepřináší nic nového, ale kniha mi stačila, protože jsem si ji pořídila kvůli mému očekávání, a to dokonale splnila.... celý text

Fimfárum 2008, Jan Werich

Výjimečná sbírka pohádek, která sděluje, jaká je lidská povaha a co je důležité. Každá z postav symbolizuje svojí typikou charakterové podání dobra, zla, závisti, zvědavosti, lakomství, nebo skromnosti, rozumu či štěstí v českém, většinou malebném (vesnickém) prostředí. Typické pro tyto pohádky je vzájemná znalost a blízkost postav, proto je každý vždy nositelem jedné výrazné vlastnosti, kterou se doplňuje s ostatními postavami. Co vlastnost, to symbolika celé postavy a tím pádem děj pohádky. Tyto pohádky totiž nejsou ani tak stavěny na příbězích, jako spíše na (nejen lidském) charakteru a vztazích, a o to více jsou poučnější. Na každé z postav je vidět ona charakterová vlastnost jako zvláštnost, neboť podle ní se postava projevuje, takže děti rozpoznají reakce závistivého člověka, člověka dobrosrdečného, nebo třeba lakomého. Kniha pro děti ve Werichovsky typickém podání. Úsměvná, naučná, krásně česká. Výjimečný pan Werich.... celý text

Kapesní průvodce po muzeu a muzejnictví 2017, Jiří Žalman

Kapesní průvodce po muzeu a muzejnictví má svůj odrazový můstek v Příručkách muzejníkových od stejnojmenného autora. Tato kniha je vedena méně formálně až hravě, a přesto velice naučně a zodpovědně, neboť je zde zvídavá mladá muzejnice, která autorovi publikace klade dotazy k vedení muzea a sbírkovému fondu. Autor zde nepřímo klade důraz na pečlivost a zodpovědnost, neboť vystihuje životní situace, které v muzeu a jeho soukolí mohou nastat a ty slučuje s aplikací muzejního zákona a dalšími právními předpisy. Jeho odpovědi jsou tedy primárně vedeny dlouholetou praxí a muzejním zákonem, který interpretuje a tímto upozorňuje nejen na jeho smysl, ale také na jeho další možné interpretace (chápání) a chyby, které jsou s tím spojeny.... celý text