Vikaziza
přečtené 32
Čarodějka a zlatý elixír
2021,
Petra Kubašková
Tak deme na to. Byla jsem nadšená z české fantasy, která se navíc odehrává v Praze. Svět je dobře promyšlený, jsou tam zajímavá stvoření (kromě známých elementálů taky čerti a vodník, což jsem v moc fantasy nenašla). Líbí se mi nápad oživlých domovních znamení. Co se postav týče, to už bylo slabší. Gina mi na hlavní postavu nepřišla moc výrazná ani zajímavá. Teo jako údajný přítel moc prostoru nemá, a když už se ho autorka rozhodne zapojit do děje, stejně je zbytek příběhu někde mimo. (Stejně jako kamarádky Giny, které jsem sice měla ráda, ale pro příběh/Ginin život toho taky moc nenabídly a jsou tak tam málo, že by tam nemusely být vůbec. Autorka tam prostě chtěla nastrkat co nejvíc postav, ale už je zapomněla plnohodnotně zapojit do příběhu. Další mínus je rozhodně samotný styl psaní. Věci jsou často opakované dvěma různými způsoby hned po sobě. Věty jsou příliš dlouhé (někdy by délkou mohly konkurovat Otci Goriotovi) a je tam začátečnická chyba, co se popisu postav týče - autorka popisuje každou "důležitou" postavu od hlavy k patě, i když to pro čtenáře ani děj není důležité. Dvě hvězdičky jenom za čarodějný slet ve druhé knize, občasné vtipné hlášky, sestřenku Fínu a scénu s nutrií na začátku téhle knihy.... celý text
Přízraky z Grinshillského lesa
2007,
Eleanor Jones
Kniha sice má jedenáct kapitol, děj je ale jenom v té první. Hlavní hrdinka je nudná, nesympatická, pořád dokola se ptá na ty samé věci, i když už odpověď zná. Kniha se hrozně vleče a postavy tráví víc času na slepičí farmě než řešením záhady (vyřešení samotné záhady bylo tak směšný a jednoduchý, že jsem se musela začít smát), navíc se nikdy nedozvíme, jak se to stalo. Nezáživný zážitek ze čtení je nejspíš chyba překladatelky, neexistující děj a nudné, nepodstatné části zase chyba autorky. Shrnuto: Naprostá ztráta dvou hodin čtení a pěti korun, za které jsem knihu koupila z knihovny.... celý text
Písně sirén
2019,
Renata Štulcová
Děj tohohle dílu by se dal shrnout tahle: metamorfóza, Rowan, záhada č. 1, Rowan, Rowan, pan Fialka a záhada č. 2, Rowan, tanec na jezeře, Arthosův návrat, kočičí geny a pro boha živýho ještě víc Rowana! Začnu Marinou. Na to, že má být v každé knize o rok starší, (momentálně 17) má chování a myšlení dvanáctiletého dítěte. A mám dojem, že za to může spíš paní Štulcová než Marinin královský původ. Už od 4.dílu se mi její postava četla špatně, ale poslední dvě knihy pořád jenom fňuká. Ať už po Rowanovi, nebo proto, že jsou na ní všichni zlí, když chtějí, aby se připravovala na své královské povinnosti. Je vtipné, jak si stěžuje, že se jí kamarádi vzdalují, když se stará jenom o Rowana. Místo aby s Médeou řešila záhadu oktagonové místnosti nebo se s kamarády snažila přijít na to, kdo může za události v majáku. Už ve čtvrtém díle začala Marina mít vize ze svého minulého života (nebo ji posedl duch Mani), ale pořád jí nedošlo, o co jde. Už dávno o tom mohla někomu říct, nebo si mohla sama zkoušet přivolat další vize. Ale ne, to by bylo moc práce. Možná už jsem to psala v recenzi na minulou knihu, ale od chvíle, kdy se objevila její 'pravá láska', nedělá Marina vůbec nic. Nemluví s kamarády, nečte, nehledá oktagonovou komnatu ani pachatele z majáku. Sice bylo zmíněno, že chce navštívit Kryštofovu babičku a pokusit se jí pomoc, ale to je právě ten problém. Jenom to zmínili. Neviděla jsem, že by samotná Marina vyložila nějakou aktivitu týkající se výše zmíněného. Vlastně ani nevím, proč chce babičce pomoct. Protože je to správná věc? Protože jsou s Kryštofem (kterého zmínili snad podruhé za celých šest knih) najednou nejlepší kamarádi a ona nechce, aby byl smutný? Protože chce z babičky zkusit dostat informace o pachateli? Nic z toho se nedozvíme. (Kryštof se nám touhle tragédií taky zrovna nepřiblíží. Je popsáno, jak je zamlklý, ale vzhledem k tomu, že jsem o něm do teď neslyšela, to nebyla až taková změna v jeho chování. Myslela jsem, že to bude právě on, kdo bude organizovat návštěvu majáku, protože má osobní zájem na tom, aby se to vyřešilo. Nebo třeba, že o něj budou mít spolužáci strach a budou se ho snažit víc zapojit do kolektivu, aby se neužíral smutkem. Ale ne, protože víte, kdo potřebuje víc prostoru? Rowan! Vždyť kdo jiný by tam všechno organizoval.) Zpátky k Marině. Její trénink se skládá jen z toho, že tančí na jezeře a pak tančí za doprovodu houslí. Kde jsou všechny ty královské povinnosti nad kterými tak ohrnovala nos na začátku roku? Taky je dost směšný, že všichni čekají, že jednou bude vládnout společně s Aine, ale že by jí máma konečně řekla všechno, co potřebuje vědět, to ne. Proč taky, vždyť nám chudinky Mariny musí být neustále líto, protože i po šesti letech stále tápe ve světě elementálů. Ainino rozhodnutí je mírně řečeno pitomé a nezodpovědné. Jak má její dcera všechno správně zvládnout, když nemá tušení, do čeho se žene? A uvědomí si Aine svou chybu, vezme si Marinu k sobě a řekne jí všechno, co potřebuje vědět? Ne, místo toho jí na to musí upozornit Pan, protože sama královna má moc dlouhý vedení. (Nebo si myslí, že Marina je převtělená Mani) Samotná Marina se nepotřebuje vyvíjet, učit, objevovat své schopnosti, potřebuje jen víc Rowana (stejně jako tahle kniha). Se všemi svými schopnostmi a výjimečnými metamorfózami už začíná konkurovat i Supermanovi. Aine je nejspíš zvěromág. Jak jinak si vysvětlit, že její dcera je napůl člověk, napůl víla, půl labuť a půl kočka. Ta kočičí přeměna úplně zabila jakýkoliv postup na frontě Arthos/Marina. Kentauří Marina by doslova viděla svět z Arthosovi perspektivy, dozvěděla by se o historii a zvycích kentaurů (vážně jsou tak nepřátelští jenom kvůli své pokladnici vědomostí? Pochybuju). A Arthos by se jí mohl opět dvořit, protože by Marina v tu dobu byla taky kentaur. Mám takový pocit, že její vztah s Rowanem je spíš závislost. V jedné kapitole se Ro vydá na výlet a Marina vyšiluje, protože se jí celý jeden den neozval. Navzdory tomu, že se znají už druhý rok, toho o sobě vlastně moc neví, protože nejsou schopní vést rozhovor hodný obyčejných lidí. Samotný Rowan je neuvěřitelně žárlivý, sebestředný a namyšlený kluk s chováním a hláškami herce z filmů pro dospělé, který stejně existuje jenom proto, aby se Marina pořád nezamilovávala. Co se děje týče trvalo dvacet šest kapitol, než se vůbec něco stalo. Na tuhle knihu jsem se těšila od prvního dílu a byla jsem velmi zklamaná. Místo, abych se dozvěděla víc o sirénách a zažila pár zajímavých školních předmětů, jsem četla jednu velmi odbornou přednášku už nevím o čem, následovala hodina o tarotových kartách a menstruaci (Za tohle dávám malé bezvýznamné plus. Četla jsem hodně knih o náctiletých holkách a tohle je poprvé, co v některé vůbec zmínili menstruaci.) a pak zase poslouchat Marinino fňukání o tom, že s Rowanem netráví dost času navzdory tomu, že jsou spolu celý den. Nejvíc zbytečný je autorčin popis sirén. Celou dobu čtu o sirénách z klanu tučňáků/slavíků/plameňáků a nikdy jsem se nedozvěděla jak ty sirény vypadají. Co je v lidské podobě odlišuje od ostatních sirén a lidí? Ale chápu, že bylo potřeba vrátit se ke vztahu Marina/Rowan. Absurdní je, že Marina potřebuje meč-klenot, aby na světě udržela lásku. To je tak neuvěřitelná blbost! Jinak se mi zdá, že se v každém dílu objevují nové problémy, které je třeba řešit. Místo aby se děj soustředil na důležitější věci jako třeba Marinin trénink, pátrání pana Fialky a tu zatracenou rodinnou kletbu. Jestli to v sedmém díle nevyřeší a v poslední knize to odmávnou tím, že kletbu mohla zlomit jen pravá láska nejmladší Aininy dcery, tak posledních pět dílů poputuje do koše. Mimochodem, proč jim v každém díle přibyde další spolužák? Je to otravný (Nepamatovala jsem si je všechny ani když jich bylo dvanáct, snad si nemyslí, že si je budu pamatovat teď, když jich je sedmnáct nebo kolik) a zbytečný, protože ty nové postavy jsou nepotřebné a nepřináší do děje nic nového. Zbytek recenze je na Goodreads.com pod přezdívkou Vikaziza.... celý text
Vlasy dryád
2018,
Renata Štulcová
Hned po Vlnění nymf to byla ta nejhorší kniha ze série. Měla jsem jí rozečtenou šest měsíců! Prostě jsem přečetla první kapitolu a už jsem nemohla pokračovat. Následuje ta nejdelší recenze, jakou jsem zatím napsala. A spoilery. [Marina se během pár stránek úplně bezdůvodně zamiluje do Rowana a zapomene na Arthose. Už jenom za to bych jí nejradši jednu vlepila, protože se to mezi nimi vyvíjelo tak dobře. Ale pak se objevil zrzek z Anglie a všechno šlo do kytek. (Vlastně mi to připomíná ty seriály, kdy má kluk, do kterého se hrdinka zamiluje vždycky anglický přízvuk, protože to tvůrcům připadá sexy) Upřímně už mi Marinina milostná vzplanutí lezou krkem. V každý knize se objeví nový kluk, se kterým dva chvili chodí, pak se rozejdou a objeví se někdo další. Chápu, že Marina je mladá a sbírá zkušenosti o tom, jak vlastně vztahy fungují. Chápu, že se lidi rozcházejí, ale pro všechno na světě! Paní Štulcová, už s tím přestaňte! Rowan mě štval už od začátku. Jeho chování vůči Mrině mi přišlo nepříjemný. Je mi jasný, že to mělo vypadat galantně a romanticky, ale někdy to působilo otravně a směšně. (Třeba to, jak jí nesl svačinu) A ty jejich zamilovaný přezdívky ve mně pokaždý vyvolaly záchvaty smíchu (Ro! Mar!) Doufám, že Rowan zase odtáhne. Nevím, jestli to bylo tím, že s Marinou mlátí hormony nebo za to mohla Rowanova přítomnost, ale z odvážné a celkem sebevědomé Mariny se stala nemožná slepice, která dokáže myslet jen na jednu osobu. Schválně zkuste hádat, kdo to je. Dokonce i když byla v tý naprostý tmě, ze které měly vyjít jaksi vnímavější a silnější, to jediný, co viděla byl Rowan! Taky nedělá skoro nic, co nesouvisí s výše zmíněnou osobou. Vlastně mi Marina poslední dvě knihy připadá jako úplně jiná postava. Je tak ufňukaná a nerozhodná. Připadá mi, že se chová jako dítě. Je to jedna z věcí, která mě pomalu odrazuje od čtení dalších dílů. (Tohle a taky její neustálý a otravný střídání kluků) Taky už bych se, sakra, ráda dozvěděla něco víc o té rodinné kletbě. Z toho věčnýho naznačování už začínám šílet. Proč nemůže Marina přestat slintat nad Rowanem a radši řešit tohle? To jí to vážně ani trochu nezajímá? Děj knihy byl hodně pomalý a celkem o ničem. Tohle je pátá kniha, čekala jsem, že už se stane něco dramatickýho. Prostě cokoliv, co by nás posunulo v příběhu. Začíná tam být nějak moc postav (noví výmění studenti, ta holka, co na začátku zachránila Marinu, ta siréna se jménem, který nejde vyslovit) a to mi ztěžuje orientaci v příběhu. Taky mi chybí Medea, která měla v téhle knize docela málo prostoru. Nemůžou spolu Marina a Medea trávit víc času když jsou kamarádky? Ne, místo toho je Marina nalepená na Rowana a Medea si taky našla přítele. (Vůbec si nepamatuju, kdy k tomu došlo) Ale bylo fajn dozvědět se něco víc o stromech a dryádách. Líbilo se mi jejich bydlení v obřím stromě a Panovo flirtování s Aine mi vždycky zvedne náladu.... celý text
Dívka, která upíjela měsíc
2018,
Kelly Barnhill
Tak z tohohle mám dost smíšené pocity. Kniha mě zaujala příběhem, příjemným poetickým jazykem a naprosto úžasnou obálkou. Ale příběh mě velmi brzy zklamal. Zápletka s klukem z vesnice a ženou ve věži mi přišla zbytečná (vůbec si nepamatuju, jestli bylo odhaleno, jak přišla ke své magii). Luna mě dost štvala a to je u hlavní postavy dost problém. Zamilovala jsem si Xan a Netvora z bažin. Oba jsou laskaví a moudří a velmi dobře spolu fungují. Taky se mi líbilo, jak dopadly odložené děti z vesnice. Konec mě zklamal (část s lidmi z vesnice), ale zároveň dojal (Xan a Netvor z bažin)... celý text
Zavržený
2010,
Becca Fitzpatrick
Příběh o padlém andělovi, který stalkuje a emočně terorizuje mladou dívku. Ta je tak blbá, že se do něj zamiluje i přes to, že jí zkusil znásilnit a na férovku jí řekl, že jí chce zabít... Ale to nevadí, protože je sexy. Taky v tom vidíte tu romantiku? Knihu jsem nedočetla, protože mi z ní bylo nepříjemně. Autorka si plní své děsivé fantazie a realitu nechává daleko za sebou. Nechápu, že kniha dostala tak vysoké hodnocení a děsí mě to.... celý text
Přátelství z nebes
2009,
Lucie Hrochová
Nebyla to žádná sláva. Štvalo mě, že jen co se Isabela dostala do nebe úplně zapomněla na svojí truchlící rodinu a kamarádku. Stačily k tomu jenom hromady knih, oblečení a kluk, do kterého se zamilovala na první pohled. Co se týče Catherine, ta na tom byla o dost hůř. Její rodiče jí nechají, aby se se smrtí své kamarádky vypořádala sama. Vůbec je nezajímá, co se s ní děje, nesnaží se jí pomoct a psychologickou pomoc okamžitě zavrhli jako nepodstatnou. Představa, že do konce vesmíru chodím do školy zní spíš jako noční můra, než nebe. Uniforma do boje mi přišla dost nepraktická (sukně? To jako vážně?). Doufala jsem v nějaký zajímavý boj mezi Isabel a Samantou, ale to, co jsem dostala bylo pěkný zklamání. Vlastně mi to přišlo trochu směšný. Na dvanáctileté holky mi hlavní postavy přišly nějak podezřele rozumné, ale kdo ví, jak to teď je. Taky mě zaujal počet vykřičníků a trojteček. Tolik jsem jich ještě nikdy neviděla. Vím, že autorce v době napsání nebylo ještě ani patnáct, ale když už se někdo rozhodne jí knihu vydat, mohli by to předtím ještě trochu přepracovat nebo zkontrolovat.... celý text
