Vironey
přečtené 212
Bílá nemoc
1948,
Karel Čapek
Povinné četbě jsem se vždy vyhýbala a četla si své věci, tudíž Čapkova Bílá nemoc (a jiná jeho díla) mě doposud míjela. Rozhodla jsem se tedy vyplnit jisté mezery ve vzdělání a i když obsahově jsem dopředu věděla, o čem Bílá nemoc je a jak skončí, rozhodla jsem se ji i přesto přečíst. Jaké bylo mé nesmírné překvapení, že je kniha příběhově nejen velmi banální až dětinská, ale dokonce i literárně je to, ve vší úctě řečeno, docela slabota. Pokud by tam nebyly ty velice dramatické výjevy utrpení malomocných, zařadila bych to do dětské literatury vedle Káji Maříka a Starých pověstí českých. Dílo je stejně hloupaté a naivní jako samotná postava dr. Galéna, který tedy zjevně má být představitelem absolutního dobra a mravní síly... Za mne ale patří spíš někam mezi přitroublost Karkulky a otravného soudružství Ferdy Mravence... Postavy těch "zlých" (Maršál, Krüg, Sigelius) i těch vzorových bez tváří (Otec, Matka atd.) jsou velice jalové a ploché karikatury, kterým nelze věřit jedinou repliku. Dialogy jsou trapně povrchní a demagogické vzhledem k tématům, která se řeší. Za mě neskutečné zklamání a nepochopení, že toto je považováno za velké dílo...... celý text
