Vironey
přečtené 210
Texty k dekonstrukci : Práce z let 1967–72
1993,
Jacques Derrida
Moje hodnocení nevyplývá z významu, jaký Derridovy koncepty differänce, hry a dekonstrukce mají pro současnou filozofii - na takové hodnocení si netroufám. Ovšem hodnotím způsob, kterým je to psáno, a ten je, vážení, otřesný. Ne z hlediska jazykového, jazyk používá Derrida vytříbený, tak typický pro všechny Francouze (Lyotard, Baudrillard), ale z hlediska "rozluštitelnosti". Jsem toho přesvědčení, že i složité myšlenky lze podat způsobem srozumitelným pro většinu lidí, ne jen pro "intelektuální elitu". A ač jsem se v textu dobrala nějakých odpovědí, tak mi dalo obrovskou (obrovskou!!!) práci se tímhle hnusem prokousat. Vylámala jsem si pár zubů, sedřela dásně a natrhla koutky úst - a to nemluvím o těch boulích na hlavě od zoufalého mlácení hlavou do zdi. Dílo je to po obsahové stránce ovšem ojedinělé, pro postmodernismus a poststrukturalismus zásadní (prý), takže průměruji na 60%. A pták pravil: "Nikdy víc!"... celý text
Procitne Evropa?: myšlenky o programu jedné světové velmoci na sklonku věku její politické absence
1996,
Peter Sloterdijk
Autor se zde na poměrně malém prostoru zabývá otázkou vývoje poválečné Evropy z pohledu politicko-filozofického. Kniha je to rozhodně čtivá, plná zajímavých úvah, ovšem její ryze negativistický ráz může někoho trochu otrávit. Nicméně pokud rádi čtete jízlivé obžaloby evropské zkaženosti, dekadentního stylu života a postmoderního rozkladu, rozhodně doporučuji. Na druhou stranu nelze Sloterdijkovi upřít, že argumenty má celkem pádné.... celý text
Naše postmoderní moderna
1994,
Wolfgang Welsch
Autor zde velmi jasně udává své stanovisko, které je vůči jiným filozofům poměrně konfrontační. Postmoderní pluralitu vidí velmi optimisticky, je zastáncem skutečného postmodernismu, ovšem vymezuje se proti "bezbřehému postmodernismu", který vnímá jako negativní fenomén, jako "cynický pluralismus" a libovůli. Kritiky postmodernismu obviňuje z neznalosti věci, tvrdí, že se ve své samolibosti stávají nástroji této libovůle, tohoto "špatného" postmodernismu, který skutečně není ničím jiným než módní vlnou, která se uplatňuje převážně "fejetonistickou" formou. Dále argumentuje tím, že pluralita je nutným důsledkem skutečné demokracie, novověká moderní touha po jednotě a celistvosti se nutně musela rozpadnout, aby se v postmodernismu naplnily ideály avantgardní moderny. Postmoderna tedy není anti-moderní, jak se mnoho jiných autorů domnívá, nýbrž její požadavek plurality lze vysledovat právě do modernismu počátku 20. století, tedy ho naplňuje. Jak uvádí sám autor: "Tímto způsobem je postmoderna onou modernou, která se tak zbavila svých novověkých příměsí." Významným přínosem je též koncepce transverzálního rozumu, který zde důkladně rozpracovává. Problematiku plurality forem racionality nelze prý řešit heterogenitou racionalit, nýbrž "je třeba rozvinout zcela novou koncepci rozumu, která ani neignoruje míru skutečné diference, ani se zbytečně nevzdává nároků na komunikaci, nýbrž ukazuje i zachovává hranice rozdílných forem racionality a umožňuje přechody a střetávání mezi nimi..." Bez debat se jedná o stěžejní dílo filozofického postmodernismu, které není jen dalším bědováním nad současnou lidskou zkažeností a nad ztrátou všech hodnot ve prospěch laciného eklektismu. Naopak se snaží vyzdvihnout pozitivní aspekty plurality, díky níž máme možnost volby, svobodu a demokracii. Složité myšlenky a koncepty zde autor podává překvapivě čtivou a lehkou formou, která není vyumělkovaným verbálním průjmem jako jiné filozofické publikace, i proto dávám nejvyšší hodnocení.... celý text
Zavržený
2010,
Becca Fitzpatrick
Moje první (a poslední) kniha s andělskou tématikou aneb jak si snížit IQ o jeden řád během několika hodin. Čte se to vskutku rychle, což ovšem není zásluhou proklamované čtivosti knihy, nýbrž lišácky zvolenou sazbou, jejíž "normostrana" má o několik set znaků méně než obvykle mívá. Jazykový projev autorky soudit nemohu, nečetla jsem originál, ale v tomto překladu je to taková chvalitebná slohovka ze střední. Toliko k formální stránce knihy. Obsahově je to čistá demence. Nemám co dodat. Ale jo, vlastně mám: zlatý upíři!... celý text
Éra prázdnoty: Úvahy o současném individualismu
2008,
Gilles Lipovetsky
Nekompromisní a krutě pravdivá reflexe současnosti. Extrémní individualismus a atomizaci, které charakterizují postmoderní společnost, líčí Lipovetsky s nadhledem a velmi čtivě. Ač je kniha stará dvacet let (některé eseje i více), nijak jí to neubírá na aktuálnosti, spíše naopak. Ústřední myšlenka personalizace jako nové formy socializace vedoucí k naprostému zlhostejnění vůči všemu a všem je totiž dnes mnohem více zneklidňující než bychom si možná chtěli připustit. Nadbytek informací, podnětů a zboží valící se na nás ze všech stran způsobil malátnou apatii, ve které si spokojeně hovíme jako v bublině, ale přesto nejsme pasivní, právě naše lhostejná angažovanost pomáhá tuto "pustinu" dále rozvíjet. Doporučuji přečíst všem, kterým jejich lhostejnost není lhostejná.... celý text
Soudobé teorie vzdělávání
1998,
Yves Bertrand
Přehledný souhrn teorií vzdělávání, který představuje ty nejvýznamnější směry a koncepty vzdělávání dvacátého století. Velmi dobře a srozumitelně napsané, určitě využitelné pro studium pedagogiky či filozofie výchovy. Jediným nedostatkem je orientace na severoamerické a hlavně kanadské prostředí, což je samozřejmě vzhledem k původu autora naprosto logické. Pro doplnění informací z evropského prostředí doporučuji knihu Jiřího Prokopa Škola a společnost v kritických teoriích druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Morová rána
2008,
Margit Sandemo
Zajímavý příběh, který má podle mě neuvěřitelný potenciál, ovšem v rukách jiného autora - v téhle formě chvílemi naprosto nesnesitelné. Nad některými pasážemi jsem jen nevěřícně valila oči, jestli to autorka myslí vážně nebo jen zkouší stupiditu svých čtenářů. Neuvěřitelně přitroublé žvásty, nesmyslné a hlavně nelogické skoky v "psychologii" postav a v jejich chování. Zpočátku jsem si myslela, že ten otřesný jazykový projev je výsledkem abnormálně špatného překladu. Zhruba v polovině knihy po šíleném vylíčení dívčích nočních polucí jsem dospěla k závěru, že autorkou je beztak nějaká nadržená dvacítka pod diktátem twilightmánie, která si léčí mindráky z puberty. Na konci knihy jsem potlačila žluč a podívala se na rok vydání originálu. Velké překvapení. Poté jsem si vyhledala autorku zde na databázi - naprostý šok. Tuhle absurdní jalovou slátaninu napsala důchodkyně?! Ach, bože... Více dílů nikdy více. Jednu hvězdičku za uslintané líčení bivoje Tengela, která z čtenářek by ho nechtěla, že. ;)... celý text