vito_s
přečtené 322
Winterbergova poslední cesta
2021,
Jaroslav Rudiš
Rakousko-Uherská jízda, která se nedá překolejit tak snadno jako Alpy. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na bonmot, podle kterého "Brno není Vídeň a Praha není Paříž". To si zapamatujte, milý pane Krausi. Historie, architektura, kultura, pivo a železnice, jde na mě z toho veliká melancholie. Hlavně ta historie, každý nějakou máme, jako ti dva v románu. Ale musíme se umět dívat skrz historii a přečíst si Clausewitze. Tavící tyglík středoevropského prostoru, beautiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins (jak by řekl Angličan). Češi a Němci, Prusové a Sasové, šílené, všechno je to šílené, cornus sanguinea, není úniku. Čtenáři Járy Rudiše nejsou hezké mrtvoly. Winterberg je bez nadsázky něco jako Švejk pro 21. století.... celý text
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)
2021,
Robert Louis Stevenson
V mistrné zkratce se tuto novelu podařilo vystihnout nedávno zesnulému Mekymu Žbirkovi ve stejnojmenné písni na albu Chlapec z ulice (1986): Doktor Jekyll, Mister Hyde, každý z nich je iný / Obaja však rovnako riadia moje činy / Doktor Jekyll, Mister Hyde, dvaja čudní páni / Jeden chodí v noci len, druhý na svitaní / Doktor Jekyll, Mister Hyde, majú veľkú smolu / Vôbec sa im nedarí poklebetiť spolu/ Doktor Jekyll, Mister Hyde, chodia stále sami / Jeden bozky rozdáva, druhý zasa rany. Příběh nepřestává fascinovat ani po 135 letech, a věnují se mu kromě umělců i psychiatři jako svébytné případové studii (např. Ruediger Dahlke v Principu stínu). Za pozornost stojí i další dvě povídky, zařazené do tohoto vydání, a to Lupiči mrtvol (1884) a Markheim (1885). Obě jsou stejně dobře napínavé a temné.... celý text
Moskva - Petušky
2012,
Venedikt Vasiljevič Jerofejev
Zubrovka - Koriandrovka - Žigulovské pivo - Tesavela - Myslivecká - Kubáňská - Ruská - Růžové dezertní - Hořčák - Vermut - Voňavka Svěžest - Koňak - Třezalková - Citrónovka - Pivo s vodkou - Stoličná - Starka - Kanaánský balzám - Duch Ženevy - Slzy Komsomolky - Čubčí pajšl - Polibek (libovolné červené víno smíchané s libovolnou kořalku v poměru půl na půl) - Pepřovka a Jalovcová.... celý text
Nadechnout se
2005,
George Orwell (p)
Svět mezi dvěma válkami. Společenská sonda a ponor do předválečných časů v podobě pár dnů v životě (tlustého) pojišťováka (tzv. married with children) protkaného nostalgickým vzpomínáním. Konformní život v šedivé Anglii a pochybnosti o tom, co se sluší a patří. Návrat do dětství a přiblížení se a zase vzdalování se k (ne)dostupné vášni: rybaření (ale dosadit si tam můžete co chcete). Vytříbené pozorování, vykreslení typických nerudných postav britského venkova a jeho přírody. K tomu klasické Orwellovské motivy: urbanizace, moderní život, rozdíly ve společnosti představované kastovním systémem social class, k tomu ty oxfordské mrdky a nezdolný duch starého (dobrého) Albionu. Orwellova próza představuje svérázný čtyřicátnický coming of age titul: návrat do rodného města nebyl nikdy více hořký. Dlužno dodat, že se navíc zvrhne v jeden velký binge v předvečer války (autor dokonce nechá spadnout cvičně bombu, protiválečný apel tak trochu tlačí na pilu, ale vzhledem k roku vydání není divu). Žádný velký děj, ale prvotřídní literatura.... celý text
Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení
2001,
Charles Bukowski
Pozdní Bukowski, chlápek zraje jako víno, věřte mi. Začátek 90. let, závěr Hankova života, ale přitom první roky opravdové slávy a vlastně hmatatelného sucessu (bydlení ve vilové čtvrti v L.A., autorská čtení, neodbytní fans). Převážně střídmé pití lehkých plechovkových piv a vína, cigarety. Přes den rutinně na dostizích a večery s vážnou hudbou z rádia a hlavně s datováním do počítače - zázraku moderní techniky. Tyhlety late night "zápisky starého prasáka" jsou zachycením autorova podzimu života, ale stejně vás sundají. I úplné banality totiž vyznívají tak nějak s plnou vahou opravdovosti, aneb „měl bych si ostříhat nehty“. No prostě last great poet.... celý text
Až zhasneme
2019,
Jakub Dotlačil
Devadesátky. Patřím ke generaci, která v nich vyrostla a dnes hltá vše, co se kolem té éry krátkého svobodného nádechu a barevných sak rychle se objevivších podnikatelů vyskytne. Tento román ale prostě nemá váhu např. psaní osmdesátkového Vladimíra Párala, a to ani nevím, proč se mi nabízí tohle srovnání. Dotlačilovo román přitom (nejen) z tohoto srovnání vychází jako slabučký, schematický, s plochými postavami, nepravděpodobnými dialogy, kdy lidé mluví jako Wikipedie (a pořád se někam telefonuje!). Celkově je to takové bezkrevné (ač z masokombinátu), a hlavně bez humoru! 90-tky jsou tu pouze chabou kulisou vykonstruovaného příběhu a především dost zabolí opakované zmínky o BSE, které bylo v tuzemsku až v roce 2001, a FAÚ, který vznikl až v roce 2017. V rámci devadesátkové literatury sáhněte raději po Baletkách (2020) Miřenky Čechové.... celý text
Houellebecq
2021,
Denis Demonpion
Tenhlecten Démon(pion). V originále kniha vyšla s podtitulem: LA BIOGRAPHIE D'UN PHÉNOMÈNE. Asi tak. No, autor nenechá na chudákovi Mišelovi nit suchou. Ale je Houllebecq vlastně takový chudák? Možná Demonpion má pravdu, asi to bude zvíře, asociál a trochu vlastně svině. Kniha postupuje chronologicky podle knih autora a jeho manželství a snaží se vykřesat z minima informací maximum. Co si budeme namlouvat, dalo by se to jistě seškrtat tak na třetinu. Je nicméně zajímavé, že z toho vyšla knížka, kterou by mohl napsat sám autor, pokud by jen chtěl (tak je to čtivé!). Ten si ale raději zapálí a bude se tvářit, že čumí do blba (hlavně aby u toho dobře vypadal). Nahlédnutí do fungovaní francouzského literárního provozu a letmý popis Houllebecqových soudních kauz poukazuje na trochu jiný level, ve kterém se literatura v zemi galského kohouta pohybuje. Houllebecqa mám ale po přečtení tohoto spisku pořád rád, aneb „c'est la vie – co nadělám!“... celý text
