-

vito_s vito_s přečtené 321

☰ menu

Šéf - biografie Zdeňka Pohlreicha

Šéf - biografie Zdeňka Pohlreicha 2022, Zdeněk Pohlreich
5 z 5

Zdeňka Pohlreicha mám moc rád, pro mne je to opravdová osobnost, vycentrovaný chlap, který má něco za sebou, má rozhled, nastavuje laťku vysoko, nebojí se dělat věci pořádně a mít vlastní názor, a to vše s osobitým výrazným humorem. Jeho přínos pro tuzemskou gastronomii je podle mne neoddiskutovatelný. Se zájmem se dívám nebo čtu každý rozhovor s ním, vždy je to přesné pojmenování reality, ale i důraz na základní věci (v životě či [restauračním] podnikání) a trefné postřehy k české společnost a mentalitě. "Řekl vše, co uznal za vhodné," píše Jan Kobylák v poděkování v závěru knihy. A je tomu přesně tak. Kdo Zdeňka Pohlreicha sleduje, ví, že soukromí si chrání a víceméně je tomu i tak v biografii. Je to pracovitý člověk, který nejraději píše až a geekovsským zaujetím o profesních věcech. Poodhaluje ale rodinné zázemí, svá studia a praxe, vojnu, stejně jako formující korporátní prostředí velkých hotelů a zkušenost z emigrace, stejně jako svou situaci po návratu zpět. Dále všechny podniky od těch přes které prošel po ty, které jsou dnes v jeho impériu: Café Imperial, Divinis, nechybí etapa se švýcarskou TriBeCa, Yamato a NextDoor. A samozřejmě probleskují ty spousty lidí, se kterými se v životě potkal. Řeč je samozřejmě také o televizi a dnes už bez nadsázky kultovnímu pořadu Ano, šéfe! a slávě. Celkové povedená, promyšlená a moc zajímavá kniha.... celý text

Svět včerejška. Vzpomínky jednoho Evropana

Svět včerejška. Vzpomínky jednoho Evropana 2019, Stefan Zweig

Přiznám se, že od Stefana Zweiga jsem dosud nic nečetl. Amok či Hvězdné hodiny lidstva mne v povinné literatuře jaksi minuly, ale po Světu včerejška jsem dnes sáhl bez zaváhání. Bravurní popis vídeňské společnosti za habsburské monarchie, a to včetně odvážné kapitoly o morálce v sexuální oblasti (zřejmý vliv obdivovaného Freuda). Spisovatel a jeho doba v proměnách a posunech nás vezme mj. na cestu po zemích, které Stefan Zweig navštívil: semestr za studiích v Berlíně, okouzlení uvolněnou Paříží, návštěva rozkvétajícího New Yorku, barevné Indie nebo chladné Anglie, která byla autorovi souzena. Světoobčan Zweig byl ale především bytostným milovníkem kultury (literatura, hudba, divadlo, malířství a sochařství). Klukovská fascinace umělci a tvorbou u něj přetrvala: Stefan Zweig byl zkrátka obdivovatel umění na prvním místě a teprve na druhém byl sám umělcem. Popisy návštěvy u sochaře Rodina, úcta k personě Romaina Rollanda nebo sběratelská vášeň zaměřená na originály skic a notových záznamů věhlasných umělců je toho důkazem. Pacifista shrnující první světovou válku, období mezi ve znamení inflace, a následně počátek druhé světové války, která už autora zastihla v pokročilém věku v Anglii, kde sledoval takřka v přímém přenosu Mnichovskou zradu, a v jejímž průběhu knihu psal. Nejsou to však přespříliš osobní paměti: je zřejmé, že spisovatelské řemeslo mu umožnilo pohodlný život (dům v Salcburku, zahraniční cesty, investice do sbírky) nicméně soukromí si autor hájí (o manželství prvním či druhém ani slovo) a raději píše o světovém dění, společnosti a kultuře. A je to čtení skvělé.... celý text

Libeňský román

Libeňský román 2021, Richard Erml

*SPOILER* Tento "pejskařský román" byl zmíněn v anketě Lidových novin Kniha roku 2021 a takto jsem jej i objevil. Jsem spíše "cat person", tak mě pasáže o oddaných pejscích a venčení bulíků nechávaly chladným. Troufnu si říct, že první část knihy je skvělá svou obrazotvorností a obratností v jazykovém vyjádření, které je působivé, požitkářsky se čte a přitom není na efekt, což je jinak výjimka v recentním proudu české "spotřební" beletrie. Střídání vypravěčů kulhá: pro stejný styl je nelze odlišit - zkrátka každá postava postrádá svůj osobitý hlas. Tragické osudy, diagnózy a rodinné vzorce dělají z knihy místo, ve kterém neexistuje humor, jen depka a máte problém fandit alespoň jedné postavě. To by samo o sobě zas tak nevadilo, ale od druhé části jako by si autor nevěděl s příběhem dramaturgicky rady a tak nechává postupně zmizet všechny postavy ze scény a následně se přepne do módu jakési podivné dystopické vize, které Libeň slouží jako jen nezřetelná kulisa. Dobrý pocit z první části naprosto přebily další části románu, a čtenář zůstane s pocitem jako když stojí nad psím hovínkem uprostřed ulice a ptá se sám sebe: "Proč?!"... celý text

Žízniví psi

Žízniví psi 2010, Glen Emery

Motto: „Kdo si pamatuje devadesátá léta, ten je neprožil.“ Knihu jsem objevil ve výprodeji Kosmasu za sympatických 71 Kč. Tenhlecten Glen, co byl obklopen jinýma Glen(n)ama a Ianama, prostě Amíkama, Briťákama, Aussies a další anglofonní havětí co sem jak pavouci nalezla za dobrodružstvím a příležitostma. Ale taky různejma postavičkama jako (polo)mafiánama z řad Jugošů a Rusáků, jejichž mordy plnily stránky černobílejch novin. Doba, kdy ještě popelnice stály na ulici, nikdo se neusmíval, a cestou do práce jste se stavili na panáka, aby se ten unylej socík co se plynule přehoupl dál do těch podivnejch letech kdy bylo možný všechno a zároveň nikdo nevěděl co bude, dal alespoň trošku snést. V téhle komunitě expatů vynikal Glen svýma pražskýma hospodama, kde pivo teklo jak jinak než proudem, odvážné výboje nejenom do dámských ložnic tomuhle hecíři nebyly cizí a nastřádal tak hromady hospodskejch historek z té doby. Tyhle historky se zdaj dnes naprosto neuvěřitelný a overall je to nutný všem hledačům pokladů o 90.letech doporučit.... celý text