vladku
přečtené 241
Holky to někdy nemaj lehký
2019,
Klára Mandausová
Zajímavá směs příběhů žen, komentáře příběhu psychiatričky, to vše prokládané rozhovorem Honzákem na všemožné téma spojeného s ženami. Chyby v životě jsou náročné, nejen časově náročné. Pokud nemá člověk zázemí, vzory je to jak klestit cestu pralesem místo jití po více čí méně vyšlapaných cestičkách. Tato kniha umožňuje se poučit z chyb druhých, dřív než je člověk udělá sám, případně délku chyb zkrátit. Některé příběhy jsou anonymizované, jiné ověřitelné. V obou případech mají co říct, lidem na začátku života i během. Nedostanete z nich jasné pokyny, spíš „jen“ indicie, varování. Jak pro sebe, tak pro své děti a vztahy mezi vámi. Jen to člověk musí brát, že je to psáno z jedné strany (např. s rýmičkou bych taky raději neriskoval podívání se na novorozence). Rozhovory s Honzákem člověk musí brát také jaké jsou, názory, zkušenosti dříve narozeného dlouho žijícího člověka. V něčem nyní nemoderní, v něčem stále moderní. Celkově mi obě části něco dali.... celý text
Jak přelstít ďábla - Tajemství svobody a úspěchu
2011,
Napoleon Hill
Kniha napsaná v roce 1938, vydána po 70 letech, až po smrti autora i jeho manželky. 70 let a přesto stále aktuální. Obdiv, jak v té době dokázal autor napsat takovou kritiku, např. i cigaret, školství. Kniha jako celek je zvláštně napsaná, cítím za to způsob jak se částečně distancovat od slov, nepsal je autor, psal je ďábel. Text je celkem těžký náročný na chápání, místy mám dojem, že je to z důvodu chyb v překladu – opačný význam věty, který člověk pochopí až později z jiného kontextu. Na svou dobu je úžasné, jak kritizuje tehdejší církev, školu, vědu, rozmazlování dětí, kouření, závislosti včetně sexu, udržování manželství kritika z roku 1938, kdy vlastně se takto nepřímo dozvídáme, jak nedostatky přetrvaly i do dnešních dnů. Kritizuje, přitom velmi umně popisuje rozdíl mezi přiměřenou mírou (např. sexu) a nepřiměřenou. Jak umně směřuje myšlenky k sobě, starej se o sebe na prvním místě, přitom v harmonii se spoluprací. Kniha je plná skvělých myšlenek, jejich stručný výčet by byl dost rozsáhlý a nedokonalý. Např. každý dočasný neúspěch má v sobě střípek úspěchu (Edison a tisíce pokusů se žárovkou). To, co jíme, má velký vliv na duševno, úspěch. Naše okolí, vztahy jakbysmet. Rozhodnost, ovládnutí sebe sama, poučení z nepřízně osudu, ovládání vlivů okolí, čas (utvrzování pozitivních myšlenkových zvyků, rozvíjení moudrosti), harmonie, obezřetnost (ne strach, promýšlení plánu před samotným jednáním). Doporučuji.... celý text
Jen jedna Země
2022,
Fred Hageneder
Smíšené pocity. Autor téma bere ze široka, multioborově, z toho důvodu jsem tolerantní k určitým zjednodušením, terminologické neobratnosti. Kniha je plná informací, ale v mixu subjektivních názorů, nijak nepodložených závěrů, argumentačních faulů. Tyto dvě nesourodé části jsou spolu tak promíchané, že vyžadují velkou pozornost je od sebe odlišit. Navíc názory etatistu, „levičáka“ až komunistu (má názor, že víceméně lidský pokrok je proto, aby se lidé odlišovali a že by nejraději pokrok zastavil a tak zrovnoprávnil lidi). A používající hojně mediální obraty jako „vědci se shodují v názoru, že … peak oil byl už v roce 2015“. Míchání relativně věcných informací a názorů autora je hlavní důvod pro tak nízké hodnocení knihy, která by jinak uchvátila uceleným komplexním pohledem na problematiku a snahou o ozdrojování. Že si bohužel vybírá jen informace v souladu s názorem autora je také nehezké, ale bohužel až příliš časté u mnoho knih. Celkově mám tak smíšené pocity, že nevím, jestli bych si knihu znovu přečetl, když bych předem věděl, co zhruba obsahuje. Spíše bych ten čas věnoval hledání jiné, lepší knihy. Na druhou stranu hlavní poselství knihy je zhruba takovéto: většina (pseudo)ekologie nepomůže (včetně biomasy, větrníků, solárů, elektromobilů), prostě je nás moc a čerpáme příliš zdrojů.... celý text
Znáte jejich příběhy? 31 příběhů holek a kluků z dětských domovů
2022,
Denisa Prošková
Tuto knihu vlastně doporučím každému. Já jsem po ní sáhl, protože mě problematika zajímá od jedné zajímavé přednášky před lety na konferenci nadaných dětí a protože jsem si chtěl přečíst příběhy dětí z dětských domovů a tak poznat jejich vnímání. Ale trochu cynicky by si ji mohl přečíst kdokoliv, poznat cizí nelehké osudy. A možných pozitivních vlivů z knihy může být mnoho. Můžete být spokojenější se svým životem, protože se vám vaše problémy budou zdát menší ve srovnání s problémy těchto dětí Možná se rodiče inspirují a nebudou příliš podceňovat děti, že na něco jsou příliš malé. Možná se (bohužel nebo bohudík) někdo dozví, že to, co považoval za normální, normálním není a dozví se o možnostech, které obecně nejsou lepší, ale v jejich případě mohou být lepší než současný stav. Příběhy jsou sice předvybrané, ty kde dětský domov byl pravděpodobně tou lepší variantou, ale pokud se dočtete dozvíte se i relativně věcná data a statistiku. Nicméně nemůžete čekat úspěšnost na úrovni celorepublikového průměru, stejně jako po infarktu nemůžete čekat věk dožití celorepublikového průměru. Jsem rád, že jsem se v příbězích dozvěděl, že dítě mohlo dobrovolně odejít od rodičů. Hlavní náplní knihy jsou příběhy dětí, se stručným komentářem či aktualizací na konci. Nicméně dozvíte se zde i další věci: popis systému péče o děti v ČR, jeho kritiku, praktické pohledy, občas i nějaký ten (téměř) statistický údaj (prý 75% dětí z dětských domovů je úspěšných ve smyslu nenásledují život svých rodičů, zbylých 25% je neznámo a ty negativní osudy – vězení, návrat k drogám apod.). Víceméně mě kniha vyzněla jako reakce na kritiku dětských domovů a osobně ji vnímám jako potřebnou (zdá se mi přístup ode zdi ke zdi). Těžko se mě vciťuje do osudů dětí. Zvláště když mnohé z nich nemají žádnou záchrannou síť ve formě rodiny, kterou bereme jako samozřejmou. A to už vůbec nemluvím o genealogii, možnosti se dozvědět o svých předcích do 10. generace. Knihu doporučuji, mám víc informací.... celý text
Naše budoucnost je lokální
2021,
Helena Norberg-Hodge
Brak. Nejvíce člověk ušetří ne využíváním slevových akcí, ale prostým nekoupením zbytných věcí. A stejně tak vidím přínosnost této knihy, pro ekologii bude nejpřínosnější ji prostě nekoupit, přínosy jsou dle mě menší než náklady na tisk knihy. A to, co shledávám nejužitečnějším, příručka pro kolibříka, je dostupné online. Jinak je to „hezká“ ukázka zaujatého pohledu. Kniha obsahuje spoustu faktu, polopravd, i dezinterpretací, mnohé ozdrojovaná. A pak tyto fakta, ty negativní jsou přisouzeny autorem odsuzovaného jevu – v případě této knihy globalizaci a ty kladná jsou přisouzeny autorem uctívaného jevu – v případě této knihy lokálnosti. Naštěstí je to děláno tak okatým jevem, že to člověku udeří po pár stránkách cca 40. stránka).a Stručný popis knihy? Za všechno může globalizace. Je zjevné, že autorka je etatista. Mnohé z těch kritizovaných věcí správně nepřímo popisuje, že jsou za ně vinni státy, centralizované chování, nicméně autorka místo kritiky státu kritizuje globalizaci. Na jedné straně kritizuje, jak rodičovství nebo tvorba vlastního jídla je ohodnocena nulu, aby o kousek dál to ani nezmínila, když zmiňuje nerovnost na světě, která používá stejné dříve kritizované ukazatele. Na jedné straně kritizuje, že je málo regulací firem, aby o kousek dál správně identifikovala, že současné regulace decimují především menší firmy, větší firmy rozloží náklady do větších objemů či jinak je lépe zvládají. Na jedné straně kritizují, že státy mají „málo“ moci oproti korporacím, aby o kousek dál říkali, že je potřeba místo státních silnic a dálnic, investovat do lokálních projektů. Na jedné straně mluví o tom, jak globalizace nutí lidi pracovat místo být v komunitách, a na jiném místě řeší alá Marx tvorbu pracovních míst. Kniha je plná takových rozporů, argumentačních faulů jak falešných dilemat. Kniha zklamala nenaplnila možný potenciál. Nejužitečnější částí je dostupný online: https://www.peoplecomm.cz/prirucka-pro-kolibriky Kniha plná inspirativních lokálních aktivit, bohužel nejde do hloubky a tak praktické otázky zůstávají nezodpovězeny. Škoda, že ve svém textu víc nepomáhá lokálním službám jak prakticky lépe probruslit spletí regulace. Nebo jak zastavit dotace, pobídky, regulace a další státní zásahy, protože ty nejvíce pomáhají velkým firmám. Mnohé projekty, co obdivuje jinde, by v EU plné certifikací, regulací nešli zrealizovat.... celý text
Blíž tě nepustím
2019,
Rolf Sellin
Monotématická kniha. Vzhledem k tomu, na můj vkus, dost ukecaná. Na druhou stranu díky tomu kniha obsahuje dost argumentů, příkladů, užitečných pohledů. Zdá se, že autor čerpá ze své zkušenosti, tj. kniha je bez odkazů na výzkumy, argumenty. Autor pochází z německého prostředí, občas dává nahlédnout do ryze německého pohledu. Hlavní myšlenkou je to, že by si člověk měl být vědom zhruba svých hranic, vědom si jak se ty hranice pohybují s věkem, zdravím, aktuální náladou. A pokud člověk nemá vážné důvody, měl by je respektovat sám a dávat je najevo i pro okolí. Hranice přispívají k lepší atmosféře celkově i k lepší osobní náladě. Nejvíce mě z kniha zaujala část o dětství, kde autor dobře vystihl jádro pudla, problém výchovy dětí i bohužel riziko přenosu chyb výchovy mezi generacemi. Je náročné najít tu správnou hranici a ještě horší ji ve správný okamžik upravovat.... celý text
Vysoce citliví lidé mezi námi
2021,
Rolf Sellin
Knihu mám na seznamu k přečtení dlouho. Nakonec díky nakladatelství Portál se ke mně dostala nyní. Kniha je prakticky bez odkazů, autor je vysoce citlivý a ze svého pohledu bere poznatky jiných a popisuje své zkušenosti. Psána konstruktivně. Zdá se, dle knihy, že výzkum vysoce citlivých lidí je spíše pozadu a dochází k mnoha omylům, např. chybná diagnóza a tím pádem i pomoc: ADD, ADHD, (spolu)závislost, neurózy, deprese, úzkostné poruchy, emoční nestabilita, autismus. Knihu jsem začal číst, protože mám podezření na plno vysoce citlivých lidí kolem mně. Skončil jsem s podezřením, že i já patřím mezi ně, jen se mi dařilo relativně včas sebepoznat se a udělat vhodná opatření, např. odstřihnout se od TV a černé kroniky. Kniha je pro vysoce citlivé osoby (dle autora 15-20%), nicméně dle mě žádné dělení není binární a tedy těch lidí, které se v něčem najdou bude výrazně víc. Vlastně obecně je to kniha o sebepoznání a využívat pozitivní stránky svých vlastností a obcházet nevýhody svých vlastností. Jen vysoce citlivé lidé to mají vše zesílené a o to naléhavěji se musí naučit se sebou pracovat. Z knihy mi vyplývá, že je plno odstínů vysoce citlivých lidí, každý má trochu jiný problém - víc otázek kniha otevřela než odpověděla a není to tím, že by se nesnažila odpovídat. Např. jsou vysoce citliví lidé více ovlivněni placebo, nocebo efektem? Potřebují menší dávky léků pro stejný účinek? Lidé, co např. nejsou schopni číst text s gramatickými chybami, jak korelují s vysoce citlivými lidmi, kteří se nenaučili svou citlivost ovládat? Některé věci se jiným lidem budou zdát na úrovní ezo - např. předvídavost, až "čtení budoucnosti". Některé popisované vlastnosti se mi zdály na tolik obecné, že pochybuji o jejich významné korelaci s vysoce citlivými lidmi. Kniha stojí za přečtení, jen ji neberte dogmaticky, spíše inspirativně.... celý text
Líná máma - Jak rozvíjet dítě hrou
2019,
Anna Bykova
Recenze psaná s časovým odstupem. Jednoduše psaná, čtivé. Z ruského prostředí, kupodivu se moc neliší od jiného. Kniha plná levných, jednoduchých tipů. Kniha členěna do částí pro děti do dvou, čtyř, šesti let. Styl výchovy bude blízký pro domškoláky či unschollery. Z toho důvodu mě moc tipů neutkvělo v paměti, protože byly pro mě známé či za námi. Nicméně doporučuji, zvláště pro rodiče začátečníky.... celý text
Nová klimatická válka: Jak si vzít planetu zpět
2022,
Michael E. Mann
Brak. Odpírači, lháři, fosilní šmejdi... Jazyk této knihy mi značně nevyhovuje. Autor se netají snahou radikalizovat své příznivce, používá opakovaně pojem klimatická válka. Uvádí spoustu argumentů, mnoho odkazů, bohužel také mnoho svých názorů bez odůvodnění a ještě mnoho odsudků typu zmínění fosilní šmejdi. A to včetně kolegů s opačným názorem, např. na straně 211, kde je diskuze o jádře, je dehonestuje. Chtěl jsem si v knize přečíst argumenty - bohužel styl knihy mě po několika desítek stránek znechutil. Autor se stylizoval jako vůdce svaté války, jako oběť druhé strany. Tolik dehonestujících výroků o názorových oponentech jsem dosud v žádné knize nečetl. Veškeré nápady neprospívajíci jsou druhé strany. Nefér praktiky, které používali znečišťovatelé, o kousek dál používá ve jménu svého boje. Kniha byla zklamání. Pro můj účel byla zbytečná a vůbec netuším k čemu konstruktivně je. Nepřesvědčené těžko přesvědčí, přesvědčeným nevím, na co by byla.... celý text
Ekonomie v jednom viru
2022,
Ryan Bourne
Výborná kniha. Výborné argumenty, argumenty pro a proti, podpořené odkazy, výzkumy, příklady. Vůbec nemám co vytknout, jak po obsahové stránce, tak co se týká struktury. Jediné co mohu „vytknout“ je zdvojený text poznámky na straně 316, to je tak asi vše. Kniha vyšla jako libertariánská, nicméně popisuje, komentuje zásahy státu. Odůvodňuje, proč většinou je nejlepší nedělat nic, ale na druhou stranu je realistická a popisuje kdy jsou na zvážení zásahy a proč politické zásahy fungují neoptimálně. Knihu doporučuji číst jako celek, ale pokud byste měli čas/motiaci jen na jednu kapitolu, přečtěte si kapitolu 10: Proč jsme si dlouhé měsíce v lékarně nemohli koupit dezinfekční přípravky na ruce.... celý text
Výchova vysoce citlivých dětí
2022,
Julie Leuze
Smíšené pocity. Na jedné straně jedna (uz mála) z knih venovaná citlivým dětem. Na druhé straně kniha obsahuje rady, které mi nesedí. Např. mimoděk lhát dítěti nepokládám za dobré z důvodu možného odhalení dítětem a tím pádem snížení důvěry, systém odměn, které jsou kritizovanou vnější motivací. Nicméně i přesto ji pokládám za přínosnou pro rodiče citlivých dětí. Některé rady se mi zdají obecné, pro všechny rodiče, prostě respektovat dítě, nastavovat hranice dítěti, které lze odůvodnit. Nezavíra dítě do betonu, naopak umožnit mu pohyb v přírodě, lese. Myslet i na sebe. Chápat potřebu dětí být v blízkosti s rodiči. U citlivého dítěte neplnění těchto všeobecných rad má horší důsledky.´ A k tomu se chovat speciálně k citlivým dětem. Chápat, že když se přesytí podněty, může zamrznout nebo naopak být vzteklé. Potřebuje méně podnětů, víc klidu (nebo "naopak" více sportu, přírody). Brát citlivé dítě jako pozitivum, cvičit jeho citlivé smysl, obdivovat jeho schopnosti. Chápat jeho rozladění věcmi, které nevnímáte (citlivé děti dokážou vycítit rozladění jiných osob a tím taky trpět). V závěru kniha jemně naznačuje částečnou korelaci citlivosti s ADHD/ADD nebo nadanými dětmi. Kniha je stručná, občas dle mě obsahuje nevhodné rady, ale pokud jste schopni si z ní vzít jen to dobré, je přínosem.... celý text
Děti jsou taky lidi
2022,
Zdeňka Šíp Staňková
Smíšené pocity. Rád jsem penězi za knihu podpořil projekt Děti jsou taky lidi, i když jsem tušil, že žádné převratné nové informace se v knize nedozvím, protože autorku i projekt sleduji už roky. Kniha je vlastně výběrem ze souboru anonymních výpovědí, na které autorka reaguje a které jsou realativně dobře kategorizovaný. Obsahově jsem rád, že kniha vyšla, je potřebná. I když jsem zjistil, že i autorka, jinak velmi svobodomyslná libertariánka má jednu oblast, kde upřednostní podporu zákazu násilí než současný stav. Sice dodává, že bez postihu, ale v realitě asi všichni tušíme jak to dřív či později dopadne. Je to paradox, v knize prosazuje (dle mě správně), že násilím děti nenaučíme nenásilí, nicméně to autorce nebrání násilím prosazovat nenásilí u dospělých. Kniha nenaplnila potenciál ani formálně. Kniha předmluvou vzbudila vysoká očekávání o kvalitě zpracování, ale pak tyto očekávání byly zklamány. Nebýt té předmluvy, hodnotil bych knihu jako běžnou literaturu, takhle ji budu hodnotit přísněji jako jinou odbornou literaturu. Kniha špatně odděluje ověřené a ozdrojované fakta, výzkumy od autorčin osobních názorů. Navíc ozdrojované informace nelze ověřit, často poznámka pod čarou je ve formě odkazu na celou doménu, dokonce je zde i odkaz na celý youtube. Tyhle odkazy mě mrzí o to více, že nepomohou ani laikovi, když se chce dozvědět víc. Kniha je přes to všechno užitečná, pro laika, že není bohužel se svými traumatickými zážitky sám. Dozví se v knize jak od autorky tak z některých zpovědí možné způsoby řešení. Kniha mi leccos dala, nelehce se čte, z mnohých zpovědí mrazí. I z těch "lehčích" jako, že učitelka řekne chlapci, aby si pro divadelní hru vybral princeznu a pak mu ji rozmlouvají, že se na princeznu "nehodí". K zamyšlení bylo, jak některé děti vědomě lhaly a pak toho litovaly, jiné lhaly, protože zhodnotily, že i takoví rodiče jsou lepší než pasťák či jiná státní "řešení". Děsivé je, kolik dětí se rozhodly vše oznámit a nebylo jim věřeno nebo jich jejich blízcí zradili. Takže všechny kombinace zde máme. Mně osobně to přesvědčilo, že člověk z venku, nějaký ouředník těžko může rozhodnout, co je lepší pro dítě v takové sitauci, to může jen to dítě, jen je mu třeba věřit. Pozitivní je, že dost těch příběhů končí relativně pozitivně, i když vím, že je to dáno výběrem (ti, co opakují "vzor" rodičů, nenapíšou autorce. A i to, co napsali, se budou hodnotit pozitivně, i když budou nevědomky chybovat, např. nespadni.... celý text
Bolest mých předků mě provází
2021,
Anne Ancelin Schützenberge
Kniha, ke které člověk musí dospět. Jinak se mu může zdát ezoterická. Širokým obloukem jsem se k ní dostal přes traumata (potomků druhé světové války, i třetí generace) a genealogii. Ale také "paradoxů", který tuším Koukolík popsal v jedné ze svých knih (dcera alkoholika si dala striktní pravidlo, že budoucí partner nebude alkoholik. Nicméně skončila s alkoholikem...) a tím, že něco podobného, co se stalo mému otcovi se stalo i mně, následkem reakce, která tomu měla zabránit. Kniha, která klade víc otázek než odpovědí. Asi jsme v úrovni znalosti na úrovni... nevím, na úrovni znalosti nemocí před objevem bakterií. Nevíme proč, jak, jen pozorujeme výsledky, které jsou pravděpodobně složením mnoha různých jevů. Syndrom výročí si lehce v některých případech lze vysvětlit jako sebenaplňující proroctví, strach který způsobí neštěstí. Nebo prostě věc náhody. Nebo prostě se tak nevědomky chováme, že nakonec způsobíme to, co čemu jsme se chtěli vyhnout a zpětně nám to dojde. Ale jindy ne. Nějaká statistická významnost 0.032 tam je a to jsme na hrubém stupni poznání, takže snížená mnoha zatím neodfiltrovanými věcmi. Zajímavá kniha.Co může po několik generací způsobit ve stejném věku něco obdobného? Podvědomí, nevědomí, něco jiného? Těžko říct. Nicméně nemusíme to chápat, autorka tvrdí, že jen být si tohoto fenoménu vědom může způsobit přetržení řetězce.... celý text
