Vlk.kh
přečtené 923
Pokrokem k zániku
2018,
Mnislav Zelený-Atapana
První část knihy mi úplně nesedla - ne, že by povídání o našich krajanech v Jižní Americe nebylo zajímavé, ale na základě titulu bych čekal něco trochu jiného. Další část zabývající se politickou situací v oněch končinách byla zajímavější, ale pořád to nebylo ono. Až asi v poslední třetině jsem se dočkal toho, co jsem v knize hledal a to názory pana Zeleného na naší vyčpělou civilizaci, takdy už to pro mě dostalo jinačí grády. Nevýhodou ovšem je - a to se táhne celým svazkem - že jde o různé sebráně články a proto se dost věcí opakuje, byť v různých obměnách. Co bych ale vyzdvihl, tak to, že názory a postoje pana Zeleného jsou v dnešní na hlavu postavené době krásně nekorektní a většinou mi mluví z duše.... celý text
Král duchů
1997,
David Gemmell
Slibný rozjezd a poté zklamání. Historickou fantasy mám rád a začátek příběhu vypadal opravdu nadějně - ještě ke všemu z doby a prostředí, které mě zajímají. Poněkud klišáčtí bubáci, to bych ještě schroupl bez problémů, ale jakmile se část hrdinů přenesla do jiného světa s jiným jazykem a dvěma Měsíci, do toho zlá čarodějka ( připadal jsem si jak při čtení jiné adaptace příběhu Dorotky v zemi Oz ), tak v tuto chvíli mě to absolutně přestalo bavit. Do druhého dílu se pouštět určitě nebudu. Je to škoda, námět na příběh vypadal dobře.... celý text
Šedí jezdci
1994,
Louis L'Amour
Nevím, možná jsem už z kovbojek vyrostl, ale tohle bylo takové nemastné, neslané a vývoj děje se dal předpokládat - a přímo začátek vypadal tak nadějně, zločinecká banda z válečných veteránů.... celý text
Preludia & nokturna
2002,
Neil Gaiman
Perfektní! Výborný fantasy příběh v komiksovém podání - jen by mi k tomu sedla lehce ponuřejší kresba, klidně i černobílá ( černobílý akvarel s odstíny od bílé, přes šedou, atd... ). Ale jinak nemám co vytknout.... celý text
Klika byla vysoko
2018,
Roman Szpuk
Skvělý spisovatelský počin a skvělý čtenářský zážitek. Četl jsem doma, venku, při courání přírodou. Pan Szpuk má velmi podobné postřehy, jako já sám, dívá se na věci a děje podobnýma očima, táhne ho to k podobným "exotům" a svobodným lidem - já ovšem nemám tak vytříbený jazyk a sdělovací schopnosti, abych to dokázal vykreslit a popsat tak, jak to umí on. Na jedné stránce u mě dokázal vykouzlit úsměv, hned na další hluboce dojmout, nebo rozesmutnět, ale celou knihou prostupovalo souznění s jeho duší.... celý text
Hipster s andělskou hlavou
2006,
Jack Kerouac
Od Kerouaca jsem zatím nic četl, ale chystám se právě začít - nicméně předtím jsem si řekl, že by nebylo na škodu autora poznat, aby člověk věděl, kdo to vlastně byl (zpravidla to bývá obráceně, něco se přečte, líbí se to a pak se teprve pídí po tom, co za persónu byl tvůrce ). Krátce k hodnocení knihy: Stručná, přehledná, plná fotografického materiálu a graficky velmi zdařilá. K osobě samotného Jacka Kerouacka - cítím spíš antipatii. Pro feťáky, alkoholiky a homosexuální orgie opravdu pochopení nemám. Rebelský přístup k životu a společnosti blízký mému přesvědčení vypadá trochu jinak. Každopádně i tak jsem odhodlán pustit se do Dharmových tuláků a Na cestě. Uvidíme, zda mě osloví alespoň autorova tvorba, když jeho osobnost ve mě takto zprostředkovaně budí spíše odpor.... celý text
Jakubův cestovní deník
2017,
Jakub Čech
Nic moc - spíš nic, než moc. Jsem tulák a vandrák, takže mám rád knihy o toulání, šlapání, putování...však víme, co myslím. První půlka knihy mě bavila, ovšem pak to šlo postupně do háje. Jak už tu bylo napsáno v jiném komentáři - jeden den, jako druhý. Vstal jsem, šel jsem snídal jsem, potkal jsem x lidí, dali jsme řeč, udělal jsem si oběd, šli jsme, usnul jsem v devět...sem tam něco, co oživilo děj, ale i tak dost bída posléze i nuda. Já vím, má to v názvu deník, tak bych měl čekat deník, ale tohle je prostě jen přepsaný blog.... celý text
Věk nerovnováhy: Klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci
2019,
Václav Cílek
Tak tohle mi vážně moc nesedlo. Jak jsem fanda páně Cílka a většiny jeho knih, resp. i knih, kde funguje, jako editor, tak tady tedy ne - ani ne průměr, spíš podprůměr. Není to chyba autorů, ale spíš nejsem ta cílová skupina, pro kterou je kniha napsána. Našel jsem si tam pár zajímavých pasáží, kde jsem vstřebal hromadu nových informací ( hlavně těch pasáží ohledně vývoje klimatu v minulosti, souvislostech různých jevů, atd.) ale zbytkem jsem se prokousával s velkou námahou, ledacos i přeskočil. Bylo to pro mě až příliš odborné, ale hlavně se rozpitvávala témata, co mě v podstatě nezajímají. Ale jak už jsem napsal, není to chyba kolektivu autorů, jen tahle kniha není holt pro mě.... celý text
Smích a slzy Vladimíra Menšíka
2011,
Slávka Kopecká
Pana Menšíka jsem miloval od dětství - hlavně díky Arabele a pohádce Princové jsou na draka. S věkem jsem pak postupně ocenil i jeho komediální a charakterní role. Ale teď ke knize samotné - ve zkratce, je dobrá. Ale co bych vytkl a co je podle mého názoru na škodu je, že velkou část textu tvoří vzpomínky kolegů umělců ( což samozřejmě samo o sobě je v pořádku! ) a to časem sklouzává do monotonního opakování stejných skutečností, jak byl pan Menšík skvělý člověk a jaké měl velké zdravotní problémy. Ono je to všechno samozřejmě pravda, ale když to čtete po několikáté po sobě, už je to nezáživné. Uvítal jsem proto každého vzpomínajícího mistrova kamaráda, který přidal k dobru i nějakou tu historku z natáčení, nebo veřejného vystoupení.... celý text
Návrat do divočiny
2019,
Aleš Palán
Po přečtení komentářů předchozích čtenářů jsem byl obezřetnější a knihu si tentokrát nešel koupit, ale půjčil jsem si jí z knihovny. Inu, není to úplně špatné, líbí se mi. Ale jsem rád, že jsem si Návrat do divočiny jen vypůjčil - dát relativně nemalý peníz za knihu, která je spíš fotoalbem s textem co by se dal použít do malé brožurky, nebo jako rozsáhlejší článek, to se mi tedy opravdu nechce. Je to takové nedotažené, čekal bych trochu víc.... celý text
Čerwuiš
2000,
Alberto Vojtěch Frič
Úžasná kniha, kterou mohu doporučit nejen všem dalším fandům Indiánů a přírodních národů, ale i těm, kteří se všeobecně zamýšlejí nad životem v naší takzvané civilizaci, přetvářkou, zbytečností některých věcí a gest, pokrytectvím a cítí touhu po prostotě. Pan Frič skvělou formou popisuje své přátelství s Indiánem Čerwuišem, jejich společnou cestu Evropou a hlavně pobyt v Praze, kde jsem při čtení některých pasáží absolvoval spontánní výbuchy smíchu ( například scéna konfrontace s šesticí strážců zákona nemá chybu, ale i další situace, které Čerwuiš řeší se svou přímočarou přirozeností ). Malou pachuť hořkosti pak vyvolá nastavení zrcadla naší už tehdy falešné a pokřivené společnosti a v neposlední řadě závěr knihy, kde je znát, že Indián si od nás odnáší ono pověstné "dračí semínko" zaseté do svého srdce a mysli.... celý text
