whale77 přečtené 791

Čarokraj 2018, Tomáš Kubelka

Tohoto fotografického "průvodce" východními Čechami jsem dostala od Ježíška a i když jsem si myslela, že to budu mít jen jako další do sbírky knížek o rodném kraji, nakonec mě zaujala víc, než jsem čekala. Fotografii nerozumím, ale nápad na noční (večerní?) focení považuji za zajímavý. Stručný text doplňuje fotografie zajímavými informacemi o historii či pověstech daného objektu. Výběr míst je úžasný, o mnohých jsem nevěděla, takže dík autorovi patří za rozšíření obzorů. Škoda, že bydlíme mimo ČR, hned bych Čarokraje využila jako bedekru na víkendové výlety.... celý text

Děti z Bullerbynu 2009, Astrid Lindgren

Opakování – matka moudrosti, v mém případě už také trochu trapnosti: co ilustrovala Zmatlíková, nemůže být špatný. A když to ještě k tomu napsala Lindgrenová, tak to už je prostě záruka superkvalitního počteníčka. Lindgrenová je autorka, která myšlením (rozuměj vnímáním) „zamrzla“ v dětství a proto dokázala přesně vypíchnout ty chvilky z jejího vlastního vzpomínání tak, aby to nebyla jen vzpomínkovka, ale aby knížka chytila a nepustila hlavně dětského čtenáře. Ačkoliv knížka popisuje dětství v době, která je s tou dnešní nesrovnatelná (pěší cesta do školy dětí bez dospělého doprovodu, jízda na velkou dálku na saních, život bez TV a PC,...), text je velmi srozumitelný (žádné archaismy) a příběhy lákají i dnešní děti k prožití podobných dobrodružství. Jak já jí to dětství závidím a jak moc ho přeju svým dětem! Knížka, kterou prostě musí přečíst naprosto každý, a které bych nejradši dala hvězd deset.... celý text

Rozmarné léto 1926, Vladislav Vančura

Těžké čtení. I když mám češtinu velice ráda, tak tady jsem to nedávala a v duchu jsem autorovi spílala za jeho jazykový exhibicionismus. Film jsem do té doby, než jsem knížku rozečetla, neviděla, pustila jsem si ho v průběhu četby, abych se ujistila, že mi při čtení nic neuniká. A ne, zvládla jsem to se ctí, a příběh i zachycení charakterů postav mě pobavily. Ale myslím, že kdyby nebylo výzvy z loňského roku a tématu „Kniha s ročním obdobím v názvu“, tak bych zase byla o jednu povinnou četbu chudší.... celý text

Neználek ve Slunečním městě 1973, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Pro mě jako dítě (a vlastně i teď, za dospěla) byl z „Neználků“ nejlepší první příběh, Neználkovy příhody. Laskavé vyprávění, nádherné obrázky, agitační propaganda nebyla násilná, spíš jen takové moralizování (jako ostatně v mnoha dětských knížkách obecně), Kvítečkov byl plný fantazie, která dětem musela uhranout (auto na sodovku,například). A skvělá předsádka, kde byly zobrazeny všechny postavy, to mě moc bavilo. Sluneční město oproti tomu už byla nezastíraná chvála pokrokového Sovětského Svazu. Už nešlo o čistou fantazii, ale jen o trochu nadsazený odraz vývoje techniky (hotelový pokoj celý na „čudlíky“, kombajny jezdící v kruzích,...). No a Neználek na Měsíci, to už byla čistá agitka a kapitalistobijecká propaganda, ale o tom až jinde. Nicméně ještě stále lze i tento díl dětem předčítat jako pohádku, pořád převládá příběh nad potěchou soudruhů z vydavatelství. České vydání má navíc ještě pořád nádherné Dismanovy ilustrace, což je také plus, díky kterému bych ještě knížku úplně nezavrhovala. Jako velké mínus jsou však rozsáhlé technologické pasáže popisů, jak to fungovalo v textilních továrnách, jak pracovaly stroje na polích,... To byla nuda i pro dospěláka, natož pro naše děti (i když věřím, že některé techničtěji zaměřené děti si naopak můžou právě tohle užívat).... celý text

České Vánoce 1992, Ludmila Ladýřová

Četla jsem jen kvůli Výzvě a kvůli tomu, že mi to tu už x let leželo jako dárek už-ani-nevím-od-koho. Uvažovala jsem, že tomu dám ještě o bod méně, protože je to jen takový výcuc z jiných knížek nejen o Vánocích, v některých pasážích (např. o hračkách) poměrně rozvleklý. A rozhodně to nevnímám jako knihu pro děti, ačkoliv autorka se častým oslovováním dětského čtenáře ten dojem snaží vyvolat. Ale je vlastně fajn mít po ruce takový rychlý přehled základních informacích o před/adventních zvyklostech a navíc, je to knížka z mých rodných Pardubicích :-) Takže tomu aspoň ten jeden bod dám.... celý text

Zapisovatelé otcovský lásky 2003, Michal Viewegh

Klasický čtivý Viewegh, vztahovka, jednorázové čtení, které neurazí, ale obávám se, že za rok už nebudu moc pamatovat, o čem to bylo. Možná si vzpomenu na otce, prohlížícího si fotoakty své dcery :-D Stylem i trochu příběhem mi tentokrát připomínal Petru Soukupovou (čímž nechci nijak vyvolávat debaty o nesrovnatelných kvalitách těchto autorů), protože souběžně s touto knížkou jsem četla i její „Zmizet“ a trochu se mi to prolínalo. A často jsem u čtení přemítala nad tím, jestli v téhle knížce mohl autor čerpat jen z vlastních myšlenek, myšlenek otce dcer, bez jakékoliv přidané fikce.... celý text

Pohádky (27 pohádek) 1973, Hans Christian Andersen

Níže v komentech byly zmiňovány pohádky Látací jehla a Cestující z dostavníku, ale ty jsem ve vydání, které jsem teď, naposledy četla, nenašla. Stejně tak mi tam chybělo Děvčátko se sirkami. A Malá mořská víla! I když... Chybělo... Holkám jsem předčítala redukovaně, ne, že bych před nimi chtěla ukrývat smrt, ale na noc jim číst slova jako "pohřeb" a "umřít" nemůžu, jsou poslední dobou na tahle slova nějak přecitlivělé :-D Jako dítěti se mi Andersenovy pohádky líbily víc. Jakože ty jeho popisy jsem asi žrala, jsou moc hezké a fantazii podněcující. Ale jako dospělá, která to má jako četbu na uspávání, to už spíš beru jako rozvleklé. Možná je to tou uspěchanější dobou, že se chci rychleji a nedočkavěji dobrat konce, ale naopak – šťouravá – třeba u Divokých labutí mi tam úplně chyběl dovětek, co se stalo s macechou, která začarovala nevlastní syny do labutí a vyhnala nevlastní dceru. Tam evidentně nebylo potrestané zlo (příp. aspoň mělo být zmíněno, že zlo si vesele škodí dál). Ale to fakt jen hnidopiším. Ale i přes negativnější vyznění mého komentu považuji Andersenovy pohádky za klasiku, která neomrzí. A Trnkovy obrázky jsou dalším megaplusovým bodem.... celý text

Zmizet 2009, Petra Soukupová

Moje druhá knížka od Soukupové, taková druhá šance po „K moři“, která mě úplně neoslovila. Ale tady jsem nadšená. Zápletky a příběhy, které zde vytvářela, byly pro mě mnohem víc „touchy“, asi proto, že zvolená témata mi byla bližší, víc se mě dotýkala a nutila mě nad nimi přemýšlet a srovnávat...... celý text

Špinuška 2015, Annie M. G. Schmidt

Tuto dětskou autorku zbožňují generace Belgičanů a Holanďanů a je mi velice líto, že se překlady jejích děl nedostaly až k nám. V ČR jsem od ní dohledala přeloženou jen básnickou sbírku, což je škoda, protože její próza je tak hravá a čtivá... Knížky jsou většinou ilustrované její dvorní kreslířkou, která tyto texty doplňuje naprosto skvěle. Příběhy malé Floddertje (Špinušky) jsou spíše pro předškoláky, ale mohly by sloužit skvěle i jako první čtení. Jsou to krátké, legrační texty o holčičce a jejím pejskovi, kterým se vždycky podaří něco provést, totálně umazat sebe i celé okolí, ale přitom ukázat, jak mají dobré srdce.... celý text

Velké myší spiknutí 2017, Roald Dahl

Jedna z „dahlovin“, co je spíš pro dospěláky, taková milá vzpomínkovka. Jednoduchý příběh o mlsných klucích, protivné prodavačce cukrovinek a zlém řediteli. Pro děti mám od Dahla radši ty vymyšlené, ulítlé příběhy, pro dospěláky zase spíš jeho vyprávění z dospělejšího období. Tohle bylo takové – jo, proč ne, ale vracet se budu spíš k jiným jeho knížkám.... celý text

Žofka ředitelkou ZOO 2001, Miloš Macourek

Už jsem s tím možná trapná, ale jakmile to ilustroval Born, tak to prostě nemůže být špatný. Macourkovy příběhy otevřely bránu do světa českých knih naší nejstarší dceří (žijeme v zahraničí a dlouho četla jen v holandštině), Žofka a Mach s Šebestovou patří mezi její nejoblíbenější knížky (o jeho filmech a seriálech nemluvě). Veselé, jednoduché, poučné příběhy, psané typickým stylem „jako když mluví Nárožný“, nádherné ilustrace, prostě paráda.... celý text

O jabloňce 2008, Eduard Petiška

Už někde dříve jsem psala, že jakmile to ilustrovala Zmatlíková nebo Born, tak to nemůže být špatný! Leporela, která jsem si pamatovala ze svého dětství, jsem si hromadně nakoupila ještě v době, kdy jsem byla těhotná s naší první. A dobře jsem udělala, máme teď tři dcery a na téhle knížce se velice jednoduše, ale moc příjemně, vysvětluje, jako to v přírodě v průběhu roku chodí.... celý text

Obr Dobr 2005, Roald Dahl

Roalda Dahla jsem v dětství a mládí trochu minula. Brácha sice doma měl jeho Dannyho – mistra světa, ale bylo to vydání s jinými ilustracemi než od Blaka, takže mě to tenkrát nějak odradilo a nebavilo mě to. V dospělosti jsem si přečetla dospělá dílka od Dahla, včetně jeho životopisu a pak jsem shlédla některé zfilmované věci pro děti. A pak jsem začala předčítat našim dětem a zamilovaly jsme si ho. Zde (v Belgii) je toho přeloženo mnohem víc (ale to i na Slovensku, tak doufám, že se toho teď, po překladu Velikanánského krokodýla, někdo chytl a dopřekládají všechno, protože Dahl je prostě bůh!), takže například i Obra Dobra jsme četly i v holandštině a bavilo nás porovnávat si, jak si s překlady hravých Dahlových textů poradily obě strany. I zfilmovaná verze této knížky je moc hezky zpracovaná, Dahlovy texty nebývají dlouhé a proto se do filmů vejde všechno (někdy i víc). Myslím, že Dahl a Lindgrenová jsou jedni z mála dětských autorů, kteří opravdu myslí „dětsky“, kteří umí psát pro děti. (Avšak zároveň tak, aby se u toho pobavili i dospělí.)... celý text

Brána osudu 2015, Agatha Christie

I mistr tesař se jednou utne. V případě Agathy Christie to bylo asi tady. Měla na to nárok, psát to mně teď tak jako jí v takhle pozdním věku, tak si pískám :-) Ale děkuju Čtenářské výzvě roku 2018 za téma poslední knihy autora, díky kterému jsem si tuto knížku přečetla, protože jinak bych se (po přečtení níže uvedených odrazujících komentů) asi k jejímu přečtení neodhodlala. A to by mě mrzelo, protože Agathu chci přečíst celou!... celý text

Zuzanka a kostkovaný pejsek 2016, kolektiv autorů

Máme doma Zuzanku, takže volba knížky byla jasná. Příběh jednodnuchý, čistě pro učební účel, takže u nás jako příběh k předčítání moc nezaujal, ale na učení je to dobré.... celý text

Bolo nás jedenásť 1985, Milan Lasica

V rámci Čtenářské výzvy pro rok 2018 u knihy od slovenského autora jsem chtěla zvolit něco krátkého, protože delšího textu ve slovenštině jsem se (ač ročník 77, tedy slovenštinu ještě schopná pojmout) přeci jen bála. (A oprávněně, po gůglovském slovníku jsem v několika případech sáhla: mláka, trieliť, klince, deťúrence, clivo, ligotavé, zhíkou, rozgniaviť.) Říkala jsem si, že když Lasica + Satinský bývali častými hosty na obrazovkách české (československé) televize, tak třeba něco z výběru jejich písniček v této útlé knížce budu znát. No, znala jsem jen Čerešně, ale zkusím si některé najít na youtube a třeba s melodií poznám i jiné. Ale texty byly krásné, hravé, zařadila bych je do stejného ranku jako ty od dvojic Suchý-Šlitr, Voskovec-Werich nebo Svěrák-Uhlíř.... celý text

Ministerstvo strachu 1964, Graham Greene

Nevím proč, ale ostatní knížky od Greena, které jsem dosud četla, se mi líbily o fous víc. Příběh byl na „úkor“ rozboru hrdinových myšlenek a pocitů chudší, ale stačil na to, aby i pobavil. Spíš než špionážní drama se mi to četlo jako detektivka. Líbily se mi nápady s předáním dortu pomocí výhry v tombole nebo způsob obvinění hrdiny z druhé vraždy. S některými citáty v díle jsem se ztotožňovala v osobní rovině („štěstí závisí na prožitých strastech“), jiné jsem si snadno aplikovala i do dnešní, o 80 let novější doby („... ubohý pocit závislosti na rozhodnutí malosti porotců“).... celý text

Strom přání 2017, William Faulkner

Fantaskní příběh, trochu připomínající (jak bylo již níže zmíněno) Alenku. Nejvíc se nám (při předčítání dětem) líbil v anotaci zmíněný návod na postup v narozeninový předvečer – naše děti jej ochotně převzaly a před svými narozeninami vlezly do postele levačkou a převrátily si polštář. Ale jinak je to neoslovilo – je to opravdu spíš pro dospělé, těžší jazyk je vždy zaručeně uspal a druhý den jsem musela vysvětlovat svými slovy, oč šlo. Mně se nejvíc líbilo jeho dokonalé vykreslení postav, např. u služebné, aniž je řečeno, že je Černoška, z její řeči je to jasné. Bylo to moje první setkání s Faulknerem a věřím, že ne poslední.... celý text

Tata a jeho syn 2012, Arnošt Goldflam

Opět díky Čtenářské výzvě (téma: kniha s dějem z Brna) objeven pro mě nový autor. Tedy, jasně, že Goldflam pro mě není nový, znala jsem ho dosud ale jen z TV a filmu. Což při četbě umocňovalo dojem příjemného vyprávění, protože v duchu jsem si to samozřejmě četla s jeho typicky pomalou, klidnou dikcí. Laskavé vyprávěnky jsem nejdřív poslouchala v audioverzi, ale potom jsem si pořídila knihu a určitě se k ní někdy vrátím, je to moc příjemné čtení. I když z některých příběhů o soužití s poněkud panovačným otcem mě chvílemi mrazilo.... celý text

Pohádky s obrázky Josefa Lady 1956, Karel Jaromír Erben

pohádky s ilustracemi Josefa Lady vyvolávají i po letech krásné vzpomínky