whale77
přečtené 791
Velikananánský krokodýl
2019,
Roald Dahl
Roald Dahl je náš miláček! Je škoda, že tuhle jeho knížku (a řadu dalších) jsem v českém vydání neobjevila. Předčítala jsem dětem v holandštině, několikrát. Legrační příběh pro malé děti o hloupém krokodýlovi, co si chtěl pochutnat na dětech, ale jeho kamufláže mu vždy překazilo některé jiné zvíře z džungle, které po cestě do vesnice nějakým způsobem naštval. Edit: letos (2019) konečně došlo i na český překlad, který si také nemůžu vynachválit!... celý text
Malý pražský erotikon
2014,
Patrik Hartl
Moje první čtení od P. Hartla a - dobrý. Čekala jsem asi něco víc „inťoušskýho“, to je to zbytečný souzení podle prvního dojmu – autorův vzhled, mluva, práce pro divadlo, takže když mi z toho vylezl „druhej Viewegh“ (a zatím bych řekla lepší, možná proto, že novej), tak jsem byla trochu, ale spíš mile, překvapená. Četlo se to hlaďounce (zasekávala jsem se jen na těch reálných postavách, i když předpokládám, že jde o čistou fikci, tak přeci jen mi to v hlavě vrtá, proč tam dal konkrétního třeba Sašu Hemalu a ne jen prostě hlasatele). Mám ještě Okamžiky štěstí, tak jsem zvědavá.... celý text
Harry Potter a Kámen mudrců
2002,
J. K. Rowling (p)
Přečteno už poněkolikáté (i „ušima“ od úžasného J. Lábuse), poprvé předčítáno i našim dětem (9,7,4) a zase super! Bez ohledu na to, co se o Rowlingové porůznu říká, šeptá a vymýšlí (ukradená inspirace, týmová práce na díle,...), tuhle knížku (a vlastně i celou sérii) považuji za skvěle skloubenou souhru autorčiny fantazie, napínavého a dobře promyšleného příběhu, nádherně zpracovaného jazyka (mluvím o překladu do ČJ), trefení se do chuti čtenářů (jakéhokoliv věku i v jakékoliv době) a štěstí i na pěkné filmové zpracování.... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Čekala jsem to horší. Recenze a hodnocení tomuhle dílku moc nepřály, ale myslím, že velkou část negativní reklamy odvedlo i to, že to je prostě od veřejně viditelné osoby a prodává se to víc než lépe zpracované od méně profláknutého obličeje. Zpracování je podle mého takový lepší průměr, který vidím na různých litwebech. Všechny příběhy jsou uzavřené, bála jsem se, že to skončí víc otevřeně (i když pravda, díky té překombinovanosti a propojenosti každého s každým to bylo náročné uhlídat, musela jsem si udělat tabulku v excelu, abych viděla, která postava koho jak zná). Taky ty bábovky nacpané do každého příběhu mi přišly moc na sílu a obešla bych se bez nich. Ale ty samotné životní příběhy postav byly ok, nutilo mě to porovnávat s vlastními zkušenostmi s lidmi podobných osudů a některým postavám jsem charakter věřila víc, někerým míň, sneslo by to jít víc do hloubky, odůvodnit, proč se která chová tak... černobíle. Bylo to takové širší provedení „časopiseckých“ a internetových historek o osudech lidí.... celý text