woodward
přečtené 1237
Ó Jeruzaléme!
1993,
Dominique Lapierre
Tihle dva autoři toho spolu moc nenapsali, ale Ó Jeruzaléme a Už hoří Paříž jsou po mém soudu mistrovská díla literatury faktu. Autorů pilných a pečlivých, kteří si dají práci fakta nasbírat, roztřídit a naklást na papír, je spousta. Ale aby to všechno ještě bylo i ke čtení, aniž by se čtenář zahltil (aby naopak pocítil rozmrzelost, že už je konec), to je kumšt.... celý text
Hoří už Paříž ?
1967,
Dominique Lapierre
Vynikající zpracování atraktivní látky. Mimochodem, ve stejnojmenném tříhodinovém černobílém (poměrně zdařilém) filmovém přepisu si zahrál Jean-Paul Belmondo jednu ze svých prvních filmových rolí.... celý text
Šógun
2000,
James Clavell
Když jsem tuhle knihu četl poprvé, byl jsem nadšen. Až mnohem později jsem se dověděl, jak dalece Clavell využil pro svůj příběh "kulis" skutečné historie Japonska. Místo Tokugawy je tu Toranaga, Micunariho Išidu nahrazuje Išido a místo kapitána Adamse, který zřejmě s děním v Ósace a s politickým vývojem té doby neměl nic společného, potkáme Johna Blackthorna. Ale to hlavní, politické šachy, složitá jednání o spojenectvích a sbírání sil k závěrečné bitvě u Sekigahary, která Toranagovi - Tokugawovi vynesla šógunát, jenž setrval v rukou jeho rodu až do druhé poloviny devatenáctého století, to všechno je skutečné. James Clavell zavedl západní čtenáře do středu historických událostí, které pro Japonsko měly klíčový význam a ovlivnily jeho vývoj na více než dvě stě let. V době, kdy román vznikl, o těchto věcech na západě věděli jenom historikové, kteří se studiu japonských dějin věnovali "z profese". Děkujeme, pane Clavelle.... celý text
Tchaj-pan
2000,
James Clavell
Barvy a vůně Asie, sláva a síla Britského impéria vyvěrající z odvahy a drzosti dobrodruhů brázdících oceány, ať si o tom královští úředníci a důstojníci říkají a myslí co chtějí, trpělivá, nezlomná víra Číňanů, že jenom oni jsou nositeli té pravé civilizace a dřív nebo později to prostě celý svět bude muset uznat. Tohle všechno a ještě mnohem víc na čtenáře vychrlí tato kniha, zavalí ho a pohltí a on se nedokáže odtrhnout, jako ztroskotanec smetený bouří z paluby do běsnících vln se zoufale drží urvaného ráhna až do samého konce. Tchaj-pan je skutečným vrcholem Clavellovy asijské ságy a usvědčuje z omylu všechny, kdo tvrdí, že velká literatura a dobrodružství se spolu nesnesou.... celý text
Gaidžin
2009,
James Clavell
Zajímavé období, o to nic, ale upřímně řečeno, kam se tohle hrabe na Šóguna a Tchaj-pana. Tři hvězdy dám za znalost věci a za to, že je to Clavell.
2001: Vesmírná odysea / Rajské fontány
1988,
Arthur Charles Clarke
Scifi je to dobrá, ale moje nejoblíbenější Clarkovy romány to nejsou. První díl Vesmírné odysseje je prostě film - i když román vznikal současně s ním. Ale je to příběh vymýšlený pro kameru, ne po čtenářovo vnitřní oko, a opravdu největší zážitek ten příběh přináší tomu, kdo ho má možnost vidět na nějakém obřím plátně. Rajské fontány jsou docela prima čtení, ale (pozor spoiler) nějak mi nesedí jak autor dlouho dopředu anoncuje smrt svého hrdiny (konec spoileru). Jak říkám je to dobrá scifi, ale tentokrát jen za čtyři hvězdy... celý text
Světlo Země
1992,
Arthur Charles Clarke
Světlo země patří k mým neoblíbenějším od Clarka. Mám ho sice jenom v angličtině, ale snad to nevadí, když si ho zaškrtnu do knihotéky.
Setkání s Rámou
1984,
Arthur Charles Clarke
Setkání s Rámou mi jednak potvrdilo (pokud by takové potvrzení vůbec bylo zapotřebí), že Clarke je génius a také to, že je mistrem jednoduchosti. Předhodí čtenáři záhadu a rozvine v podstatě prostý, nekomplikovaný příběh o tom, jak se jeho hrdinové pokoušejí do záhady proniknout. Když příběh končí, čtenář je kupodivu spokojen, přestože záhada přetrvává téměř nedotčená. V tu chvíli je už totiž jasné, že autor vůbec neměl v úmyslu zkoumat mimozemskou civiizaci, ale daleko spíš samotné lidstvo. Co se asi bude dít, až (jestli) jednou přijde chvíle takového setkání? Ve vyprávění o Rámovi dal autor lidstvu šanci, aby si to jaksi "vyzkoušelo nanečisto" - a výsledek je nejasný. Přístupy a postoje pozemských kosmonautů na palubě Rámy, a vědců a politiků zasedajících ve výborech vzdálených od místa dění miliony kilometrů, to všechno je nám předkládáno s pozoruhodným smyslem pro realitu. Úplně stejní lidé žijí dnes mezi námi. Co si počnou, jak zareagují, pokud (až) na nás vybafne z hloubi vesmíru nečekaná návštěva? Je dobře, že Arthur Clarke tuto otázku položil. Zajímalo by mě zda si ji kladou i ti, kdo by v případě takové eventuality nesli odpovědnost za rozhodování.... celý text
Měsíční prach
1965,
Arthur Charles Clarke
A.C. Clarke je můj scifi autor č. 1. Naprosto chápu posádku Apolla 8., která prý se Clarkovi přiznala, že při prvním obletu odvrácené strany Měsíce zápasili s pokušením ohlásit do Houstonu, že spatřili velký černý kvádr... I já pořád ještě věřím, že se v rovníkové oblasti Marsu vyskytují pásy porostlé vegetací, jež čerpá z půdy kyslík, a že pod ledem Europy bují život. A pokud jde o to, že na Měsíci jednou budou vyhlídkové jízdy pro turisty - to je jistá věc, jenom jsem si v létě roku 1969 představoval, že to nastane dřív.... celý text
Marťanské písky
1998,
Arthur Charles Clarke
Mám ji doma česky i anglicky. Podle mého soudu je to jedna z nejlepších sci-fi o Marsu. Žádné děsivé záhady ani nepřátelští Marťani, Clarkovi stačí jako "nepřítel" obyčejné zapeklitosti nastražené přírodou. Jde jen o to, jak zařídit, aby tam nebyla tak svinská zima a dalo se tam dýchat. Od doby, kdy to napsal, se lidstvo jaksi opět soustředilo na vlastní pupek, a místo snění o expanzi do vesmíru, vyžívají se dnešní autoři ve vymejšlení apokalyptických pohrom, které naši zeměkuličku postihnou. Jenže, milí spisovatelé, kdo nesní o velké budoucnosti, ten se jí ani nedočká!... celý text