wooloong
přečtené 1069
Bez slitování
2016,
Tim Weaver
Příliš mnoho stran a příliš málo děje. Občas jsem se přistihla, že mi oči jen tak kloužou po stránce, dokud jsem nedošla k výsledku. Proč podrobně popisovat, kudy hrdina jel, kde zahnul doprava, kde doleva, do jaké ulice, když se nic zásadního během cesty nestane. Jestli je autor placen od stránky, tak se to dá pochopit. Můžeme být rádi, že si nenamastil kapsu popisem, jakou rychlost hrdina zrovna zařadil, jaké dopravní cedule a protijedoucí auta potkal a zda nepřekročil rychlost v obci. Dobrá zápletka i dobré vyprávění až na tu hromadu vaty.... celý text
Efektivně mrtvá žena
1970,
Václav Erben
Více poplatně době, i když jinak se právě oné době Erben obvykle šikovně vyhýbá.
Pastvina zmizelých
2005,
Václav Erben
Dost jsem se ztrácela v množství postav. Líbí se mi Erbenův smysl pro jemný humor a postava elegána kapitána Exnera v mercedesu se vymyká všem příslušníkům vébé tehdejší doby. Znám napínavější detektivky, ale ty Erbenovy jsou takové hezké české, poklidné, žádná dramata, honičky, žádné důkladné popisy zohavených mrtvol, žádné bitky a žádný zraněný a krvácející hrdina. Prostě zvlněná česká krajina, české hospůdky a svérázné venkovské postavičky. Pohoda, klídek, kafíčko, koňáček, pivo a pár vraždiček.... celý text
Zloději ostatků
2010,
Vlastimil Vondruška
Horní Uhry ani Sedmihradsko mě moc nebavily. Začátek ve Vyšším Brodě a závěr v Egyptě docela ušel. V mnoha knížkách se pan Vondruška upne k nějakému slovu nebo slovnímu spojení, a to pak neustále opakuje až do naprostého vyčerpání. V Oldřichovi z Chlumu sklepnice neustále vyhrnují suknice a Oldřich si hladí bradku, v Jáchymovských démonech je milión zvyjebanců, ve třetím díle Martina ze Stvolna měl každý, koho Martin potkal, potřebu mu sdělit, že je lotr (někteří pro jistotu i víckrát, takže tři lotři na jedné stránce nebyli výjimkou) a ve čtvrtém díle se Johanka neustále vrhala Martinovi kolem krku a vášnivě ho zlíbávala. Pokaždé, když ji Martin opustil, jsem se bála, co zase bude následovat. Pak byl na chvíli klid, ale když totéž udělala Aiša, byla jsem ráda, že do konce zbývá opravdu jen pár stránek. Další vrhání bych už nedala. Když zhodnotím celou trilogii se čtyřmi knihami - první dvě byly špičkové, další dvě už slabší.... celý text
Němé oběti
2017,
Tim Weaver
Nebylo to špatné. Pomalejší rozjezd vyrovnal napínavý závěr. Dobře promyšlená zápletka. Ale s těmi automaty mi to prostě přišlo nějaké divné, obzvlášť s tou mapou.... celý text
Strážce duší
2005,
Arnošt Vašíček
Bavily mě tajemné příběhy, bavil mě autorův smysl pro humor a bavilo mě, že téměř všichni muži v povídkách jsou úžasní a sexy a všechny ženy jsou neodolatelně přitažlivé a krásné. Příjemná oddechovka.... celý text
Vládcové ostatků
2007,
Vlastimil Vondruška
Oproti prvním dvěma dílům jako by autorovi došla inspirace. Chyběly především chytré a zábavné způsoby získávání a prodávání ostatků a neustálé milostné avantýry Martina ze Stvolna už docela nudily. Snad jenom Avignon a Arnošt z Pardubic mě zaujali. Konec mi přišel příliš uspěchaný. Mělo to být zakončení celé trilogie a přitom ho autor odbyl na jedné stránce.... celý text
Není cesty zpět
2016,
Tim Weaver
Hlavní hrdina toho vydrží opravdu hodně. Jedna nakládačka za druhou a on se otřepe a druhý den je OK. Co druhý den, prakticky okamžitě. Jinak zápletka dobrá, konec překvapivý, napsáno čtivě.... celý text
Němý křik
2016,
Angela Marsons
Mnohem lepší než Ďábelské hry. Lépe promyšlená zápletka a přiznávám, že závěr byl pro mě překvapení.
Literární spolek Laury Sněžné
2015,
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Zvláštní kniha plná imaginace a okouzlení severskými mýty. Rozuzlení mě dostalo do kolen. Výjimečně dobrý překlad, líbily se mi mimo jiné české ekvivalenty finských názvů a jmen.... celý text
Tmavé stěny Willardu
2016,
Ellen Marie Wiseman
Během prvních padesáti stránek jsem chtěla knížku ne odložit, ale rovnou zahodit hodně daleko. Nejvíc mě štvaly ploché a schématické postavy Clařiných rodičů, prostě hrozný otec, co celé dny vysedává za velkým dubovým stolem, odkud řídí své velkolepé obchody a ve volném čase nemá na práci nic jiného než kazit život svým dvěma dětem. Setapouch a sobí hnusec, jak by řekl Saturnin. Matka rovněž příšerná - uťápnutá bezcitná povrchní nóbl alkoholička, schématická a plochá až běda. Setkání Clary a Bruna pak bylo jedno velké trapné červenoknihovní klišé. To už jsem se chytala za hlavu. Pak přišla Izzy, její puberta a nová škola. Děs běs. Stmívání je proti tomu hóch literatura. Jenže jsem byla zvědavá, jak to dopadne, a tak jsem se stylu psaní přizpůsobila, přestalo mě iritovat místy nelogické chování postav, které se vymykalo jejich charakteru, i naivní dialogy a během jediného dne knížku přečetla. Dějově to nebylo až tak špatné, zápletka byla vcelku dobře promyšlená, prostředí léčebny a bezmoc zdravého člověka semletého systémem psychiatrické péče mi hodně připomínala Přelet nad kukaččím hnízdem ... tak dobrá, tři hvězdy za čtivost.... celý text
Sedmilhářky
2015,
Liane Moriarty
Pro mě zatím nejlepší Moriarty (Manželovo tajemství, Na co Alice zapomněla a Tři přání). Některé motivy se v knihách opakují - akční až zuřivé matky školních dítek, úspěšné ženy versus ženy v domácnosti, téma domácího násilí (tak dobře popsané, že autorku podezírám, že čerpá z vlastní zkušenosti nebo někoho blízkého), nějaké to tajemství, které je ovšem příliš průhledné na to, aby se čtenář od knížky nemohl odtrhnout.... celý text
Ďábelské hry
2016,
Angela Marsons
Knížka na mě působila poněkud nekonzistentně, jako by se autorka nemohla rozhodnout, zda bude radši rozplétat případ pedofilie nebo děj týkající se sociopatky, která manipuluje se svými pacienty, takže se nakonec nekonalo ani žádné zvláštní grandfinále (to u kanálu se zrovna moc nepovedlo) a odhalení druhé osoby v případě pedofila postrádalo potřebnou gradaci.... celý text
