wvw
přečtené 38
Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli
2010,
Pierre Bayard
Ruku na srdce, většina z nás bez opravdu masivního čtení nejsme s to ze sebe vysoukat kloudnou myšlenku. Čtení je něco, čím si osvojujeme určitý um. V dané knize se rozhodně nenaučíme tomu, jak mluvit o něčem, o čem nevíme ani z bla. Ba naopak. Je velice humornou kritikou společenského tabu ohledně (ne)čtení knih a zároveň zhoubného vlivu přemrštěného kumulování informací (téma ne zrovna nové, avšak nikoli, ba naopak mnohem více aktuální). Nejlépe snad poslouží citát ze závěrečných stran: "Paradox čtení spočívá v tom, že cesta k sobě vede přes knihu, ovšem za předpokladu, že kniha zůstane pouhou přístupovou cestou. Dobrý čtenář se vydává na cestu "skrze knihy" a je si vědom toho, že každá z nich v sobě skrývá kousek jeho samého. Kniha však může čtenáři otevřít cestu k sobě pouze v případě, že je dost moudrý na to, aby se u knihy nezastavil, ale pokračoval dál. A právě takového cestování knihami jsme svědky u tak rozdílných a originálních čtenáů [...] Zatímco se chytí určitého aspektu díla (o kterém jinak skoro či vůbec nic nevědí), oddají se svám vlastním úvahám, aniž by se starali o cokoli jiného. Přitom si dávají dobrý pozor, aby neztratili z dohledu sebe samé." Pokud tohle někomu nedojde, má před sebou ještě stále opravdu velkou hromadu knih!... celý text
