Yanny přečtené 45

Kočičí kavárna 2021, Charlie Jonas

Jestli je něco fakt ultimátní milá oddychovka, tak je to takhle knížka o kočičkách a kavárně. Věděla jsem, že to bude přesně to pravé nenáročné čtení, které teď před porodem potřebuju, takže jsem fakt moc ráda, že jsem si ji přečetla ve správný čas. Díky tomu jsem se do příběhu fakt krásně vžila a věděla jsem, že mě tu nemůže čekat nic smutného, a tak jsem si to kočičí vrnění užila i společně s mýma kočičkama Karamelkou a Vanilkou po mém boku. Vždycky je to trochu risk – číst něco o zvířátkách, protože nikdy nevíte, jestli se k nim budou páníčkové chovat tak, jak si představujete a vy se nebudete rozčilovat. Tady je to sice trochu na hranici, protože důvěřivá starší paní Zuzana dá svou milovanou bílou kočičku Mimi na hlídání mladé učitelce Leonie a odjede na dovolenou do Itálie. Jenže Leonie nemá ke kočičkám moc vztah a vůbec neví, jak na ní. To, jak to s ní vůbec neuměla a nebyla schopná si aspoň něco málo zjistit a tolerovat ji… to mě fakt vytáčelo. :D Naštěstí ale měla dobrou kamarádku Maxie, která to s kočičkami uměla mnohem lépe a kočička Mimi to hned vycítila, takže spolu navázali krásný vztah. Přesto mě, jakožto totální kočičí mámu, která také často spoléhá na hlídání našich dvou kočičích mimin, naprosto jímala hrůza při představě, že někdo zatají majitelce, jak to s jeho kočkou je a dá ji na hlídání někomu jinému. Natož do kavárny! Nicméně se tu opravdu nemusíte bát žádného dramatu, vše dobře dopadne, to vám mohu prozradit a slíbit. U takového příběhu potřebujete, aby byl prostě hlavně pohlazením po duši, takže plní svůj účel dokonale. Překvapilo mě, že knížka vlastně nebyla zas tak jednoduchá a přímočará, jak se může zdát, ale rozvíjí se tu za celou dobu docela dost příběhů a osudů… A všechny mě bavily. Musím také vyzdvihnout styl psaní, mám dojem, že německé autorky to prostě umí. Možná proto, že je to složitý jazyk s bohatou slovní zásobou, ale překlady německých knížek se mi vážně vždy čtou jako másle. Doporučuju všem, co mají alespoň trochu rádi kočky. Celkově bych navrhla takovou knížku na nějaké složité nebo stresové období, kdy fakt potřebujete hlavně vypnout a myslet na hezké věci. Dovedu si to představit jako bezvadnou terapeutickou knížku třeba do nemocnice nebo na období, kdy se vám zrovna zas tolik nedaří.... celý text

Příliš pozdě 2024, Colleen Hoover

Po Colleen jsem sáhla jako po čtivé tutovce, kterou jednoduše přečtu přes dovolenou. A to se také povedlo. Její knížky mě v tomhle směru nikdy nezklamou, opravdu mě dokážou vytáhnout i z té největší čtecí krize. Proto ji mám ráda. Přesto - její knihy nejsou dokonalé a výjimkou není ani novinka Nikdy nikdy. Často mi vadí taková nedotaženost a občas možná trochu naivní představa, jak určité žánry uchopit. Podobně jsem to měla s thrillerem Pravda nebo lež a tady je to také. Nemůžu vůbec nic vytknout nápadu, příběhu, romantické lince… ale je zde opravdu důležité vyústění celého příběhu, práce policie, práce soudů a spravedlnost… a tady mi přišlo, že si Colleen nějak nevěděla rady, co s tím. Možná na to má vliv také to, že je prý knížka několikrát přepisovaná, jelikož ji původně neměla v plánu vydávat, ale jen ji zveřejňovala po kapitolách na internetu a psala ji tak nějak “společně se svými fanoušky, kteří ji k tomu psali komentáře. Možná kdyby na ni od začátku pracovala s profesionálními redaktory a odborníky na problematiku drog, domácího násilí, práce protidrogového apod, vše by bylo napsané trochu více uvěřitelně a profesionálně. Nejvíce mi vadila naivita “policistů v utají, kteří byli totálně marní. :D A že ani pořádně nezkusili všechny prostředky, jak přijít spravedlnosti zadost. Vlastně jsem té jejich misi vůbec nerozuměla, protože tam ani nebylo vysvětleno, co celý den dělají a jestli vůbec shromažďují nějaké informace a důkazy. Z tohoto důvodu nemůžu hodnotit plnými hvězdičkami, ačkoliv konec byl nakonec uspokojivý, ale byl zbytečně natahovaný jak kdyby Colleen prostě nevěděla, jak to lépe napsat. Nicméně je to rozhodně jedna z těch jejích lepších knížek a fakt mě bavila. Možná proto jsem v hodnocení tak přísná, protože téma drogového dealera mě opravdu velmi zajímalo a doufala jsem ve víc. Ale věřím, že pokud nemáte načteno a nakoukáno moc thrillerů a krimi příběhů o drogách, nebudete to tak hrotit jako já a bude nadšení a ten plný počet dáte. Věřím, že knížka bude mít jinak fakt dobré recenze. Já jako velká fanynka Breaking bad prostě mám tu laťku až moc vysoko. :D... celý text

Žena ve mně 2024, Britney Spears

Narodila jsem se v roce 1994, takže samozřejmě, že se mnou byla Britney celé dětství. Pamatuju si to živě, když jsme byli na škole v přírodě a v Bravíčku vyšel titulek s její oholenou hlavou… Ten den jsme neřešili nic jiného. Její písničky jsem měla ráda, ale postupem času si na ní člověk udělal názor, že se z ní stal blázen, vlezlo jí to celé na mozek a stala se obětí své slávy. Tenhle názor mám pořád i po přečtení knížky (její současný Instagram je fakt znamením toho, jaká asi v reálu je – hodně jednoduchá a praštěná), ale zároveň se mi ta knížka fakt hodně líbila a hodně jsem s ní soucítila. Vůbec jsem třeba netušila, jaký vliv na ní měla její první láska s Justinem Timberlakem. Je to opravdu zvláštní, když je takhle znáte každého zvlášť jako obrovské hvězdy a tu dobu, kdy spolu opravdu chodili, si už ani nepamatujete… ale ono jí to podle mě hodně změnilo. Neříkám, že jsem jí věřila úplně všechno, samozřejmě že je tam určitě hodně věcí upravených tak, aby byla za tu hodnou ona… věřím tomu, že výchovu dětí nezvládala, pila a brala prášky… ona se tam pořád vymlouvá, ale pro to není výmluva. Přesto bylo jasné, že své syny milovala a miluje, jenom nevěděla, co se sebou a možná byla sama pořád dítě, když je čekala, protože musela tak rychle dospět, když se stala slavnou. Absence nějakého pořádného partnera v jejím životě, co by se jí z toho snažil dostat, taky rozhodně nepomohla. Celkově je smutné, že knížka sice končí happy endem, že má manžela… ale vy víte, že spolu do teď i tak nevydrželi. Proto bych jí určitě přála lásku, po které tak touží a takovou, co už jí vydrží. Ale co si budeme povídat, musí to s ní být šílené. Ji budou všichni neustále využívat, protože to, že je trochu jednodušší vidíme všichni a to ji ani nemusíme znát… Knížka je ale udělaná neskutečně dobře, čte se sama, úplně jsem jí hltala a byla zvědavá na další a další drby, co se tady dozvím. Já ty memoáry slavných opravdu můžu, protože takhle nakouknete pod pokličku té „bohaté smetánky“ ale nemusíme číst žádný bulvár, celebrity vám svůj život popíší sami. Takže určitě doporučuju fanouškům. Já jsem si během čtení krásně nostalgicky zavzpomínala, pouštěla si písničky, které tam zmiňuje a i další videa a rozhovory… Určitě se všichni shodneme na tom, že je dobře, že už není Britney pod nadvládou svého otce, který jí okrádal o peníze a využíval její slávu… přesto… otázka, jak by dopadla, kdyby ten dohled neměla. Tak trochu se obávám, že by se zabila někde v autě opilá nebo zfetovaná. Takže je rozhodně dobře, že svou "svobodu" získala potom, co už jsou její synové velcí. Obecně mi přišlo, že vůbec nemyslela na to, jaký vliv to má celé na ně. Nebylo tam o tom ani slovo.... celý text

Život ve dvou 2017, Nicholas Sparks

Tohle byl můj velký knižní rest od mého oblíbeného Nicholase Sparkse. Koupila jsem si ji před lety, snad už v době, kdy poprvé vyšla, takže v roce 2017? Nakonec jsem se do ní pustila až teď. Proč až teď? Začala jsem vyhledávat příběhy o rodičovství, a protože bych od Nicholase s nadšením četla cokoliv, začetla jsem se okamžitě a přesně něco takového potřebovala. Námět knihy tady není vůbec nijak složitý a celkově se toho v ději stane opravdu velmi málo… Mladá rodina s pětiletou holčičkou prochází krizí – jak finanční, tak vztahovou… Od Sparkse vlastně první takový námět – jak se vyrovnat s tím, že člověk, kterému jste chtěli věnovat celý svůj život, vás už nemiluje a touží po rozvodu… Celou dobu je vše psané z pohledu jen jedné osoby – Russella, otce holčičky London, který se se svou ženou Vivien rozhodně rozvádět nechce. Jenže ona přičichla k luxusnímu způsobu života díky svému milenci a už se nechce vracet zpět… Viven byla hrozná postava. Nicholas ji tady opravdu vykreslil tak, že s ní snad nikdo nemůže sympatizovat. Její chování k manželovi bylo odporné a já jsem celou dobu skřípala zuby, proč už jí dávno neřekl něco pěkně od plic… Bylo to tedy takové dost černobílé a bohužel to zadostučinění, kdy by Vivien pochopila, že se chovala strašně, za celou dobu nepřišlo. Je to Sparks, takže si na konci samozřejmě připravte kapesníčky… ale mně to tentokrát tolik nedostalo, protože ho už znám a poznala jsem to hned, jakmile tam byla první narážka… Nicméně knížku jsem si užila, hlavně kvůli tomu, že prostě miluju jeho styl psaní a baví mě i takové to obyčejné popisování života v Severní Karolíně, jak si dělají večeře, kam jezdí na výlety, co celé dny dělají… :D Za mě slušné 4 hvězdičky, i když vím, že jsou od něj určitě lepší knížky a ostatní to tak i hodnotí v recenzích, že jde o jeho slabší kousek. Ale je to Sparks a já ho prostě miluju.... celý text

Nedokončený příběh 2023, Rebecca Yarros

Autorka legendárního Čtvrtého křídla nepíše jenom fantasy, ale má ráda také historické romány. Takže jsem se rozhodla, že i když se sice na Čtvrté křídlo nechystám, tak chci zjistit jak píše a jestli je vážně tak dobrá. A jo – dobrá je. Její styl bych tady přirovnala k Natashe Lester. Jde tu o osud dvou žen – prababičky a pravnučky. Prababička zemře v požehnaném věku a své pravnučce odkáže vše, co má. Dům i práva na své knihy, kterých jako velmi oblíbená americká autorka napsala velké množství. Jenže jeden román před smrtí nedopsala… a na ten má zálusk jeden mladý spisovatel, který by ho chtěl dopsat. Musím říct, že mě tady bavily obě dvě linky úplně stejně a bylo velmi osvěžující mezi nimi přeskakovat, protože pokaždé jsem pak měla chuť zase na tu druhou. Ačkoliv jsem podobných knížek už četla docela dost, hlavně těch z 2. světové války, nevadilo mi to a zažrala se do toho. Z recenzí jsem věděla, že je tu velmi překvapivý závěr knihy, díky kterému je to celé ještě lepší. Ano, vymyšlené to je dobře, přesto jsem už něco takového v jedné knize četla, tak mě to tolik nešokovalo. Bohužel jsem našla dvě věci, které mi tam logicky moc smysl nedávaly a nepochopila jsem, co se tím autorka snažila říct… proto jsem se nakonec rozhodla pro hvězdičky jenom 4, ačkoliv to celou dobu aspirovalo na 5. Knížku nicméně fakt doporučuju a doufám, že Metafora vydá další její historické romance, protože bych si je přečetla s chutí.... celý text

Carrie Soto se vrací 2024, Taylor Jenkins Reid

Taylor Jenkins Reid je moje oblíbená autorka, ale bohužel tady se mi do vkusu příliš netrefila. Moc mě baví, jak si vybírá neotřelá témata, vymýšlí nový svět celebrit a vše působí velmi reálně. Ale bohužel tenis není můj koníček a celkově sledování sportu prostě neholduji. Doufala jsem, že tam toho tenisu nebude tolik, ale bylo ho tam fakt spousta. Podrobné popisy zápasů, speciální výrazy z tenisového prostředí, které jsem nechápala, ale nezajímalo mě to zas natolik, abych si googlila… Celkově jsem si zápasy jen těžko představovala, protože pro mě je bohužel tenis jen sport, kde si dva lidé vyměňují míček nad sítí a u toho se hodně heká. :D Mám docela ráda třeba film Wimbledon, ale to spíš proto, že tam si nemusím nic představovat, ale souboje rovnou vidím. Tady mi chybělo, že tu nebyla zas tolik rozvinutá romantická linka, ani Carrie normální život bez tenisu nebyl zas moc vysvětlený… líbil se mi vztah otce a dcery, který byl popsaný vážně hezky. Carrie mi ale jako postava celkem vadila, byla hodně osekaná o emoce, přehnaně si šla za svým cílem, chovala se velmi povýšeně… A tak celkově jsem byla vlastně ke konci už ráda, že to mám dočtené. Možná mi tam vadila i ta nepřeložená španělština, díky čemuž se to četlo docela blbě. Tentokrát dávám jenom 3,5 hvězdy. Ale na další knížky autorky se těším. Její styl je skvělý.... celý text

Rozložíš paměť 2023, Marek Torčík

Kniha nominovaná na Magnesia literu. Zaslouženě? Za mě rozhodně ano! Marek Torčík je můj bývalý kolega z práce, takže nám o své knize nebo o svém životě (protože jde o vyprávění o jeho dospívání) něco málo vyprávěl už v práci. Když kniha pak vyšla, hned jsem si ji běžela koupit jako pyšná teta! :D A nechala jsem si ji od Marka při první příležitosti podepsat. A pak jsem se přihlásila do Book clubu, kde se tato kniha probírala. Marek tam byl také, vyprávěl, odpovídal na dotazy a diskutoval s námi a celé nám to dalo ještě lepší rozměr příběhu. Knížka je napsaná opravdu krásným a originálním stylem. Marek je také básník a na té knize je to znát Celé to vypráví tak, že hovoří sám k sobě, takže tím vzpomíná a rozkládá tak svou paměť. Třeba: „V 3:37 tě probudí telefon.“ Opravdu žasnu, jaký má Marek talent a byla jsem prostě celou dobu při čtení taková dojatá a jednoduše pyšná. Protože Marka znám, věděla jsem, že jeho dospívání nebylo lehké, ale o to víc mě bolelo a zasáhlo o tom takto číst. Ta kniha má v sobě spoustu důležitých témat – šikana, homosexualita, odlišnost pleti, maloměsto, chudoba, nespravedlnost, rozvod rodičů Rozhodně vám knihu doporučuju, pokud vás takové knihy a témata zajímají. Občas mi to trochu připomnělo i knihu od Zuzany Dostálové – Soběstačný. Je to smutné čtení, ale je rozhodně plné velké naděje, protože podívejte na Marka dnes! Je z něj úžasný spisovatel a my jsme si z jeho knihy sedli na zadek. Takže ať se jdou všichni šikanátoři světa bodnout :) Marku, ještě jednou gratuluju a doufám, že tu cenu dostaneš.... celý text

Země snů 2023, Nicholas Sparks

Sparks je zase ve formě. Tahle knížka byla o dvou příbězích, které byly jako vystřižené z jeho starých knížek stejná šablona pro spoustu situací ale nakonec jsem musela uznat, že zas tolik typické to v závěru vlastně nebylo a byla jsem překvapená i nadšená zároveň. Líbilo se mi to, ale ocenila jsem to pořádně až na konci. Celou dobu jsem si říkala, že sice ano – krásně napsané, čtivé ale hrdiny jsem si nějak neuměla oblíbit. Beverly (jako matka na útěku od násilnického manžela) mi lezla na nervy protože jednala často nelogicky Corby jako mladý farmář, co se zamiloval do nadějné zpěvačky na Floridě byl fajn ale jeho vyvolená mi taky nějak vadila :D Přesto jsem si to moc užila, protože od Sparkse mě prostě baví všechno. A hodně oceňuji, že se nebojí jít do nových věcí – vymýšlí zajímavé zápletky a také trochu zabrouzdává do jiných žánrů Protože tady jsem měla chvílemi pocit, že čtu i trochu thriller Části s Beverly (týraná manželka) jsem totiž četla ze zatajeným dechem a úplně mi bušilo srdce, co se z toho vyklube Ano, nějak jsem to odhadla, ale doufala jsem, že něco bude jinak Sparkse miluju a vždycky budu. Nevím, jestli mám hodnotit 4 nebo pěti hvězdičkami, a tak dávám 4,5 a můžu vřele doporučit. (Tady jsem se přiklonila k 5 hvězdičkám, protože si určitě zaslouží, aby se vyhoupla do červených čísel.) Celkově musím uznat, že Sparks je prostě jednička. Moc by se mi líbilo, kdyby tohle zfilmovali!... celý text

Nespoutaná Aljaška 2023, Kathleen A. Tucker

Krásná knížka z prostředí Aljašky, která mě tak fascinuje. Nějaké knihy okolo mě úplně proplují a nemám vůbec potřebu je číst nebo si o nich něco zjišťovat, i když je to třeba i můj oblíbený žánr. A nějaké knížky mě zaujmou naprosto na první pohled, aniž bych znala anotaci, recenze, nebo od autora něco četla. A takhle to bylo přesně s Aljaškou. Už když přišla informace, že má knížka vyjít, věděla jsem, že jí prostě potřebuju! Divoká příroda, velký kus světa, specifická nátura obyvatel, dny, kdy nezapadá slunce, nebo naopak vůbec nevyjde. a zároveň všechno součástí Spojených států amerických To je Aljaška, jedno z míst, kam bych se určitě někdy chtěla podívat. Sice nejsem moc takový ten „dobrodružný a přírodní“ typ. :D Ale tenhle stát působí jakože je skvělým místem pro nový začátek nebo pro pocit svobody a opravdové nespoutanosti To jsem přesně od knížky čekala a díky bohu! Bylo to přesně takové. :)) Popisů Aljašky tady bylo hodně, ačkoliv nešlo úplně o nějaké výpravy do divočiny. Je to klasický romantický příběh - hate to love romantika, slow burn do toho naprosto odlišné světy „holky z velkého města“, kterou zajímá hlavně to, jak vypadá a kluka, který si takové nádhery rád dobírá. Do toho komplikovaný vztah s otcem a vážná nemoc... Líbilo se mi to moc, dávám pět hvězdiček a vřele doporučuju. Sice jsem měla místy pocit, že se tam dlouho nic neděje a knížka už měla směřovat ke konci ale nakonec to bylo opravdu emotivní. Brečela jsem, smála se, celý příběh si užila a na konci nostalgicky vzpomínala na začátek. Má to být první díl série, ale klidně bych to nechala ukončené takhle Ale uvidíme, jestli se pustím do pokračování.... celý text

Naše ztracená srdce 2023, Celeste Ng

Dystopický román od Celeste Ng. Téma je opět zaměřené na problémy asijských přistěhovalců, asijských Američanů a míšených rodin jako je tomu u autorky zvykem. Jen ta dystopie je tentokrát novinka, před tím to byly vždycky jen společenské romány Celeste téma knihy pojala tak, že totalitní režim v Americe nastal po velké ekonomické krizi, kterou si vlastenečtí Američané vykládali tak, že za všechno může Čína. A do stejného pytle strčili úplně všechny Asiaty. Zavedli nové zákony a nálada byla natolik protičínská, že Asiaté čelili neopodstatněnému útlaku, šikaně, byli pronásledováni a dokonce jim často i odebírali děti. Abych byla upřímná, věrohodně a uvěřitelně to na mě nepůsobilo. Bylo to trochu vykonstruované. Žádný SKUTEČNÝ důvod k tomu nebyl. Nebylo tam nijak vysvětleno, jaký vliv Čína na americkou ekonomiku vlastně měla a co to způsobilo. Jen tam říkali: „Koukněte na Čínu, jak se jim daří a my tu nemáme co jíst!“ A to mi vadilo. Ano, netvrdím, že to mají asijští Američané jednoduché, navíc po covidu, po vládě Donalda Trumpa a tak dále... ale politiku Číny tam schválně vůbec nezmiňovala. Jen z nich chtěla udělat oběť. Vadilo mi také to, že tam více nepropracovala, jak by Amerika opravdu fungovala, kdyby přestala jakkoliv obchodně spolupracovat s Čínou. Jak by to bylo s dovozem všeho a podobně. V tomhle směru to bylo prostě strašně nedotažené a prvoplánové. Musela jsem se od tohoto při čtení často snažit oprostit. Byla jsem prostě zvědavá, jak to celé pojme a jak to může dopadnout Bohužel konec mě také dost vytočil a když jsem knížku dočetla, tak jsem úplně frustrovaně vzdychla. :D Moc se mi také nelíbilo, že přeložili hrdinovu přezdívku a říkali mu v české verzi Ptáčku. To bylo divné. Myslím, že cílovka knížek Odeonek by rozhodně zvládla, kdyby tam zůstal originální „Bird“. Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout velkou čtivost a neustále napětí, co bude dál. Ačkoliv toho jsem se před čtením přesně bála – že mi to čtenářsky nesedne a já se s tím budu trápit. Styl Celeste se mi ale líbí, a proto jsem taky četla už třetí její knížku. Zároveň mě hodně bavily symboly o příbězích s kočkami, to jsem samozřejmě jako velký kočkomil ocenila. :) Také propojení s pohádkami a zakázanými knížkami mi bylo sympatické. Přesto úplně přesně nevím, jak knížku hodnotit a jestli můžu vyloženě říct, jestli se mi líbila, nebo ne. Bohužel na mě ani citově nezapůsobila a to já brečím úplně u všeho, hlavně, když je někde probíraná rodina, mateřské city, nespravedlnost a podobně. Vím, že na konci, když tam byly příběhy více rodin, tak jsem brečet asi měla, protože to tam bylo ždímané hodně okatě, ale vůbec to se mnou nic neudělalo Hodnotím 3 a půl hvězdičkami. P.S. Pozor, knížka nemá uvozovky u přímé řeči. Někomu to může vadit. Já jsem se s tímhle smířila už u Sally Rooney, tak jsem si zvykla rychle, ale u Celeste jsem to viděla poprvé.... celý text

Jedno italské léto 2023, Rebecca Serle

Italské Positano je nějak stále oblíbenější a oblíbenější, že? Jen letos vyšly minimálně 3 knihy, které se odehrávají v tomto přímořském městečku a které napsaly Američanky. Já jsem letos četla druhou, první byly Tajné milostné dopisy Olivie Morettiové. Jsou to dvě odlišné knihy, ale srovnávat člověk musí, i kdyby nechtěl. Protože v obou knihách je navíc docela zásadní hlavní pointa, proč se někdo do Positana vydává. Zemřela mu matka a Positano pro ní bylo nějakým způsobem velmi důležité Nutno říct, že knihy od Rebeccy Serle nejsou rozhodně pro každého. Už její předchozí kniha Za pět let vyvolala docela velké emoce a lidé jí spíš kritizovali Mně se poměrně líbila, i když byla zvláštní. A zvláštní je rozhodně i Jedno italské léto! Autorka si ráda vybírá jakési nadpřirozeno a přidává ho do úplně obyčejných životů. V předchozí knize šlo o jakousi formu předtuchy, která se vyplnila do puntíku a tady jde zase o cestování časem? Nebo spíš o trochu duchařiny? To je otázka. Na můj vkus si s tím moc hlavu nelámala a vlastně nám pak nic nevysvětlila, ale zároveň ani hrdince nedala prostor nad tím vším přemýšlet. Kate se jednoho dne probudí a objeví se v roce, kdy je její matce 30 let. Ale není jí vůbec divné, že na světě nejsou mobilní telefony, jezdí na ulici starší auta apod Pardón, ale to udělala z hrdinky opravdu trochu blbku. :D Nápad to byl skvělý, ale mně to tak nějak díky tomuhle fakt vadilo a nemohla jsem si tu knihu pořádně užít. Jako kdybych koukala na nedomyšlený béčkový film, kde se snaží cestovat časem, ale vůbec nevyužijí ten potenciál a vlastně to ani logické udělat nechtějí Na druhou stranu popisy Itálie a to, jak je to čtivé!? Perfektní! Měla jsem hroznou chuť na ravioly s citronovou ricottou a rajčatovým salátem! To si musim někdy dát. Ale ani hlavní hrdinka mi nebyla sympatická, její chování k jejímu manželovi bylo otřesný A i ten nezdravý a až moc upnutý vztah s matkou mi vadil. Přesto hodnotím 4 hvězdičkami a knížku bych i doporučila jen má spoustu ALE. Nicméně do Itálie fakt potřebuju. :)))... celý text

Jsem ráda, že moje matka zemřela 2023, Jennette McCurdy

Věděla jsem, že číst tuhle knihu bude zvláštní. A taky že ano. Ten název se mi upřímně strašně příčí. Protože na mě působil jenom jako obchodní/marketingový tah, jak šokovat a knihu vyprodat. A to se taky díky tomu povedlo. Zaslouží si někdo, abyste o něm řekli, že jste rádi, že zemřel? No nevím. Pro mě je to docela silná káva... A s tím jsem do toho taky šla. Nechtěla jsem s autorkou už dopředu až moc sympatizovat a snažila se trochu pochopit i tu matku. Ano, matka byla šílená, byl to případ do psychiatrické léčebny nic z toho, co dělala své dceři absolutně neschvaluju a nezlehčuju. Ale stejně se mi ten název knihy nelíbí! Ale knížka je to fakt dobrá, velmi dobře napsaná, čtivá ale zas tak šokující vlastně není. Nejvíc wtf momentů podle mě přijde až na konci, kdy se odkryjí takové dvě hodně zvláštní věci. Rozumím tomu, proč Jennette tuto knihu napsala, bylo potřeba to ze sebe všechno dostat. Lidem vysvětlit, jaká je a proč taková je. To jsme všechno pochopili a nikdo ji vůbec nemá za zlé, že se z toho tímhle způsobem dostala. Přesto si myslím, že jí její matka skutečně milovala (ano, až moc), ale je vlastně hodně smutné, že napsala knihu, kde píše, jak je ráda, že zemřela. Protože podle mého zas takový netvor nebyla. Jen to neměla v hlavě v pořádku Těžko se mi ta knížka hodnotí. Nakonec jsem se rozhodla pro 4 hvězdičky, protože kdo jsem já abych je soudila a něco mi na tom všem přijde pořád strašně zvráceného. Asi jako když její matka všude vytahovala svou rakovinu, aby získala někde výhodu tak takhle nějak vnímám i ten název knihy. Kdyby se to jmenovalo jinak, tak k tomu budu taky přistupovat odlišně.... celý text

Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih 2022, Matthew Perry

Tak tohle bylo šíleně silný. A návykový. A dost šokující. Chandlera miluju. Vážně, Přátelé jsou můj nejoblíbenější seriál všech dob jen díky němu. A váš možná taky. Proto byla tahle knížka tak hrozně smutná a dojemná. Jsem tak moc ráda, že se s námi Matthew Perry o svůj příběh podělil. Ačkoliv mi rozhodně změnil pohled na jeho osobnost. Jsem tak ráda, že se z toho vypsal. A je mi ho tak moc líto. Ke konci jsem fakt brečela a bolelo mě za něj srdce. Ačkoliv si za většinu toho hnusu, co se mu děla, mohl sám. Věděla jsem, že byl Matthew alkoholik a že to hodně narušovalo natáčení. Že během těch sérií měnil vzhled - hubnul a tloustnul a všechno to způsobovaly jeho závislosti. Ale myslela jsem si, že do toho spadnul až potom, co se stal slavným a bohatým a byly to klasické hvězdné manýry. Jenže Matthew v podstatě neznal střízlivost a také stavy bez depresí. A tak před tím utíkal už od čtrnácti let. Jasně, často mi přišlo, že chce na někoho pořád jen svalit vinu, někoho obviňovat a vymlouvat se, ale byla to jeho zpověď, tak jsem to všechno brala, jak to napsal. Taky musím říct, že jsem knížku převážně poslouchala jako audioknihu. Ačkoliv jsem si tištěnou k poslechu často otevřela, vracela ve stránkách a googlila všechny ty filmy a celebrity, co zmiňoval. Ale té audioknize jsem doslova propadla. Byla neuvěřitelně chytlavá. Aleš Procházka daboval Chandlera jen na chvíli a vím, že fanoušci to úplně nepřijali s nadšením ale to, že namluvil tu audioknihu, je úžasné. Měla jsem vážně pocit, že ke mně mluví Chandler. Ačkoliv pan Procházka úplně nezvládal číst ty anglické výrazy a mně se u toho vždycky kroutily prsty na nohou. Když třeba řekl „ba-ge-ly“ místo „bejgly“, tak jsem si fakt plácla do čela... ale i jemu to odpouštím, je to přece jenom jiná generace a Beverly Hills 902 10 asi neznal a nežral jako my, děti devadesátek. :D Nicméně poslechnout si to jako audioknihu rozhodně doporučuju, je to naprostý kulturní zážitek. Ale bohužel tam není předmluva Lisy Kudrow. Já jsem moc ráda, že jsem si tu audioknihu koupila, protože bůhví jak dlouho bych přečtení té knihy odkládala a že mě fakt hrozně zasáhla. A taky jsem si jí neskutečně užila! Matthew nás provede všemi svými filmy a seriály a kompletně celým svým soukromím - bývalými přítelkyněmi, dětstvím a hlavně závislostí na alkoholu a prášcích. Je to neskutečně upřímná zpověď, kde se nebojí mluvit ani o problému se stolicí nebo erekcí. Bylo zvláštní si během té knihy neustále znovu připomínat: Tenhle chlap, že hrál tvého milovaného Chandlera? Jak je to možné? A jak to, že to není na tom seriálu poznat? No, je to zkrátka moc dobrý herec. Bylo mi z toho všeho hrozně smutno. Takhle nějak by dopadl Chandler, kdyby neměl svou Monicu. A z toho mě fakt bolelo u srdce. Achjo, Matty, moc držím palce, aby ses už do toho hnusu nikdy nevrátil a byl na světě ještě spoustu let. A našel lásku a snad i zplodil svého vytouženého potomka I když už rozhodně nejsi nemladší a klasicky sis to všechno uvědomil až moc pozdě a všechny ty ženy sis ze svého života odehnal jenom sám To štěstí si ale zasloužíš A už zas brečím, jen na to myslím! :D Pomoc! No zkrátka si to přečtěte, nebo si poslechněte audioknihu! Pro fanoušky Přátel naprostá povinnost! A já vím, že tu knížku otevřu ještě HODNĚKRÁT.... celý text

Propast mezi námi 2023, Tess M. Puffrová

Příběh od české mladé autorky, který se odehrává v L.A. A dokonce si troufám tvrdit, že mi připomínal romány od Colleen Hoover? O téhle knížce jsem se dozvěděla až na knižní akci Bookstorming a okamžitě mě zaujala. Už jsme totiž tou dobou měli koupené letenky do Los Angeles a já jsem hledala čtení, které se tam odehrává. Takže mi to nahrálo perfektně do karet a knížku jsem si s sebou do Ameriky opravdu vzala a rozečetla ji už v letadle. Nebyla to pro mě úplně jednohubka, ale musím říct, že mě fakt hodně bavila! Až jsem překvapená sama sebou, protože byla plná naprosto okatých klišé a já se vlastně nedivím, že ji lidé dávají jen 3 hvězdičky ale já ne. Já dávám 4 hvězdičky a bez mučení přiznávám, že to na mě fungovalo tak, jak mělo. Totální guilty pleasure, u které si samozřejmě chcete často plácnout do čela, ale žere to i s navijákem? Ano, samozřejmě mě hodně ovlivnilo to, že jsem si dokázala představit to prostředí (ačkoliv tam toho města zas tolik nebylo a to byla rozhodně škoda) a navíc jsem tu knížku dočítala doma, takže jsem se tam duchem opět vrátila a to umocňovalo to, jak mě to bavilo Moc mě bavil ten námět propast mezi bohatými a chudými je totiž v L.A. fakt veliká a byla jsem toho svědkem, když jsme tam vlastně byli za chudé příbuzné i my a jenom valili oči na ty ceny v supermarketech Moc jsem si taky užívala tu okatou pitomost a nafrněnost hlavní hrdinky a její nejlepší kámošky. Pak jsme se jako průměrní lidé zastavily ve Starbucks a objednaly si dvě velká frappucina To jsem se fakt pobavila! Bavilo mě to jiskření mezi hlavními hrdiny, popisy rozdílných světů a vlastně i ta divoká zápletka na konci. Dostala jsem co jsem chtěla. Otázka, jak by mě knížka bavila, kdyby to nebyla záměrně vybraná ultra oddychovka na Malibu pláž, ale musím říct, že si místo v mém srdci prostě získala. A autorka píše velmi svižně a čtivě. ... celý text

Zakázané ovoce 2018, Jojo Moyes

Vzpomínky na něj 2023, Colleen Hoover

Nejlepší kniha od Colleen Hoover? Za mě (zatím!) rozhodně ano. Má naprosto skvělé originální ale těžké téma. Hlavní hrdince je 26 a vrací se z vězení, kde si odseděla 5 let za zabití. A dokonce během výkonu trestu porodila holčičku teď se musí pokusit zabojovat o to, aby ji vůbec mohla vídat. Věděla jsem, že mě tohle téma bude hodně zajímat, ale bála jsem se, aby to zas nebylo něčím zkaženo. Mám to s Colleen totiž složité. Moc se mi líbí, jaká témata si vybírá, ale často mám problém s tím zpracováním. Tady jsem vlastně neměla co vytknout. Možná bych to hlavní hrdince ještě trochu zkomplikovala nějakým soudním řízením (to by udělala Jodi Picoult ;D) Ale ano! Je to úžasná kniha a já jsem brečela od začátku do konce a opravdu hodně mě to vzalo. Mám pětiletou neteř, a tak jsem to fakt ořvala hodně. Doporučuju a smekám před Colleen. Tohle by byl krásný film! Joo a je tam malé koťátko :3 Takže palec nahoru i za to.... celý text

Tři životy 2023, Natasha Lester

Když jsem četla v roce 2019 Pařížskou švadlenu jako mou úplně první knihu od autorky nenapadlo by mě, že se z autorky stane jedna z mých oblíbených, že budu chtít číst všechno, co napíše (teď už 4. knihu) a hlavně, že si získá takovou popularitu. :) Až Skříň plná Diora totiž spustila tu vlnu nadšených ohlasů na její psaní a historické příběhy. Já se tomu nedivím. Ale na druhou stranu mám trochu obavu, že Skříň plná Diora byla opravdu tou nejlepší a teď už to bude velmi těžké překonat. Třem životům Alix St. Pierr dávám opět 4 hvězdičky jako všem jejím předchozím knížkám. Zhltla jsem to jako malinu a vůbec se nenudila, ačkoliv je tahle knížka o dost střízlivější než všechny její předchozí knihy. Věnuje se jen dějové lince jedné postavy ačkoliv měla 3 životy. Hodně oceňuji, že jsme se zde tentokrát nemuseli trápit s linkou ze současnosti, protože tu většinou čtenáři moc nemuseli. Jde tu o děj během války a po válce. Dějová linka během války mi přišla trochu nedotažená a klidně tam toho mohlo být víc, abych pochopila souvislosti a hlavně to i citově prožila I tak ale oceňuju, že tu tentokrát nejsou žádné telenovely typu odhalování, kdo je koho příbuzný apod. Také romantika je tu hodně věrohodná. Takže samozřejmě doporučuju a těším se na další knihy naší drahé Natashy! :D Jen by se to tentokrát mohlo už týkat něčeho jiného než Paříže a Diora. To už si myslím, že se až moc opakuje. Jo a taky hodně oceňuju, že se v příběhu objeví hrdinka z její předchozí knihy! :) Poznáte ji tam?... celý text

Kniha dvou cest 2023, Jodi Picoult

Když jsem před dvěma měsíci četla knihu Vlk samotář od Jodi Picoult, říkala jsem si, že se moc těším na Knihu dvou cest a těšila se, že se mi bude líbit více Protože jsem se těšila na romantiku a na můj milovaný Egypt. Bohužel mi ale tahle kniha fakt nesedla a šíleně jsem se u ní natrápila. :( A to mě fakt mrzí, protože Jodi si zde vybrala mé absolutně milované téma. Miluju Egypt a archeologii. Ale tady toho bylo tolik, že jsem se prostě strašně nudila. Navíc mi vadilo, že jsem pointu celé knihy odhalila skoro hned u prvních kapitol. :( A proto se mi do čtení už skoro vůbec nechtělo, protože takové knížky moc nemám ráda. Hlavní hrdinka mi také nebyla moc sympatická svým rozhodnutím opustit svou dceru a manžela (přitom mu udělala žárlivou scénu kvůli nějaké jiné ženě) a odjet za svou starou láskou do Egypta. Nebylo to vůbec ono a musím říct, že jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou. :( Mrzí mě to. Kdyby to byla jiná autorka asi už bych to s jejíma knížkama vzdala, ale já vím, že Jodi to opravdu umí mnohem lépe a hlavně čtivěji takže jí určitě zase někdy dám šanci. Mám doma ještě nepřečtenou knihu Prostá pravda, tak snad se mi bude líbit... celý text

Papírový palác 2023, Miranda Cowley Heller

"Měsíční svit a sladký hnus a žraloci a smrt a lítost a zvratky a naděje, a to všechno dohromady." To je z knihy Papírový palác. Překvapeni? :D No, možná budete ještě více, až se do knihy pustíte. Já jsem si tuhle větu musela poznamenat, protože podle mě nic lépe nevystihuje celý příběh. Tahle knížka pro mě byla obrovským překvapením. A opravdu jsem ji četla často totálně s údivem a v šoku. :O Myslím, že to si musíte přečíst, abyste pochopili, co tím mám na mysli Nechci vám samozřejmě nic spoilerovat, ale přišlo mi, že tady bylo snad VŠECHNO? A jak víte, to většinou nebývá úplně dobře. Autorka už od začátku má neustále tendence šokovat a vytahovat z rukávu více a více bizarní a divno-scény. Nechutnosti. :O Na obálku bych přidala několik trigger warnings. Prozrazovat vám je nebudu, ale pokud budete chtít, ráda vám je sdělím ve zprávách. Kniha má být romantická. Já jsem tam tu romantiku cítila až úplně na konci. A to bylo málo. :( Bohužel to na mě taky emočně nepůsobilo, jak asi mělo. Nebrečela jsem. Spíš jsem byla prostě stále víc a víc v šoku z toho všeho, co se tam dělo. A to bylo zároveň plus, protože to díky tomu bylo mega čtivé. Jakmile jsem se do ní pustila, tak se nedala pustit z ruky a já několikrát četla do rána. Hlavní hrdinka nám vysvětluje celé své dětství a dospívání. Popisuje nám, jaké měla vztahy v rodině, jak se seznámila se svým nejlepším kamarádem Jonasem a jak s manželem Peterem Byl tam obsažený celý její život a že rozhodně vydal na knihu. Na knížce musím taky vyzdvihnout, jak měla hrdinka ráda přírodu a jejich chalupu s přilehlými chatičkami. Sice se to nedá srovnávat s knihou Kde zpívají raci (a vážně, toho přirovnávání už bylo dost, ne? :D) ale příroda a taková ten prázdninová pohoda tu funguje dobře. Přesto se to mou srdcovkou nestalo a pokud by byl film nebo seriál tak no, musím říct, by to byla vážně síla. Dávám tři a půl hvězdičky a jsem zvědavá, co na tu budou říkat další čtenáři.... celý text

Poslední slova 2023, Kerry Lonsdale

Opět jsem měla dobrou ruku. Jsem moc ráda, že vám můžu doporučit skvělou napínavou a velmi čtivou knížku, kterou zatím nečetlo tolik lidí, o to víc jsem ráda, že vás můžu třeba touto recenzí přesvědčit, abyste ji šoupli na TBR seznam a pořídili si ji. Od autorky jsem zatím do této doby četla jen Všechno co máme (1.díl) a to už před hodně lety. Přesto si pamatuju, že mě velmi bavila a měla svěží styl vyprávění. Proto jsem neváhala a vzala si další její knihu k recenzi. Doma mám ještě další její knihy a rozhodně jsem ráda, že jsem si je kdysi pořídila, protože to není vůbec špatná autorka a já jsem zvědavá dál. Toto je začátek slibné rodinné trilogie. Na druhou stranu si myslím, že můžete klidně zůstat jen u prvního dílu a dostanete to, co potřebujete a konec vás uspokojí, protože další dva díly se vrací zpět v čase. Všechny tři knihy jsou o sourozencích Olivii, Lukasovi a Lily. Všem je teď přes 30. V tomto díle se vracíme zpátky v čase do dětství hrdinů, odkrýváme jejich rodinná tajemství, seznamujeme se s jejich rodiči a zažíváme několik krásných letních prázdnin. Nejprve jsem nebyla nadšená, že je kniha tolik o dětech jako hlavních hrdinech (neměla jsem na to moc náladu), ale ono to tady dává opravdu smysl a je potřeba se seznámit s tím, co prožili jako malí. Kdo byl to oblíbené rozmazlené dítě a které zažívalo nespravedlivou vojnu? Jde o společenský román s prvky thrilleru, ale hlavně záhadna. Hlavní hrdinka mi byla sympatická a trochu mi připomínala Josie Quinn. Rozuzlení za mě bylo dobré, ačkoliv jsem to vše odhadla, tak jsem byla s koncem dost spokojená. Doporučuju a nenašla jsem chybu, takže hodnotím pěti hvězdičkami. :) P.S. Je pravda, že jsem v knize občas našla prazvláštní slovní obraty nebo divně složené věty, ale viním z toho spíš příběh, a proto nestrhávám na hodnocení, protože autorka za to podle mě nemůže. Přesto se to dá přežít a rozhodně to za mě nekazilo zážitek ze čtení.... celý text