yaoiyuri
přečtené 1135
Dívka dvou světů
2006,
Pierre Bottero
Tohle jsem poprvé četla na doporučení kamarádky někdy v 6.-7. třídě. Takže zhruba v době vydání v ČR. A padlo mi to do oka hlavně kvůli té šílené obálce, která vypadá, jako by se někdo zrovna začal učit v Photoshopu. Kdoví proč je na ní Yuna z Final Fantasy X – která s knížkou vůbec nesouvisí (hlavní hrdince se nepodobá a je asi o 3-4 roky starší) a nějaká wyverna či co… která surprise surprise s knížkou taky vůbec nesouvisí. :D Teď ke knize samotné… pamatovala jsem si z ní pár záblesků (test s kruhy, auto v řece, nemilující adaptivní rodiče). Teď po re-readingu jsem byla překvapená, jak rychle se to čte – děj není nijak složitý, ale zároveň není prostoduše hloupý, ubíhá extrémně svižně, pořád se něco děje, prakticky tam není žádná vata a příležitost se nudit, navíc písmenka jsou větší, než jsem z „dospělých“ knih zvyklá a kapitoly hlavně v první části knihy krátké. Čte se to samo. Dalším překvapením bylo, jak rychle se dostaneme do druhého světa. Po těch letech jsem si myslela, že to trvalo déle. Moc se mi líbí pojetí magie – kombinace Vůle, Moci a Tvořivosti, které se při zkoušce projevují jako tři různě barevné a velké kruhy a hodně tak o člověku vypovídají. K tomu Představivost, závory, závity, úkroky… Navíc hrdinka má všechny předpoklady pro to být Mary Sue, ale minimálně v tomhle díle stále naráží na limity vlastní neznalosti a netrénovanosti a dohání to důvtipem a pohotovostí, takže je to stále v tolerovatelných mezích. Velká škoda, že další díly v češtině nevyšly, vážně mě zajímá, jak to bylo dál s Hlídkami, kde jsou Ewilanini rodiče (a cech Pobertů učíte taky přijde na řadu). Jako fantasy pro mladší puberťáky to byl rozhodně povedený vstup do (bohužel nedokončené) série.... celý text
Černý kocour, bílá kočka
2021,
Silvia Borando
Milé. Hravé. Kočkové. Kontrastní. Forma je ve své jednoduchosti geniální – podobné (stejné) obrázky s prohozeným barevným schématem a podobnými motivy. Den a noc… noc a den. Černý kocour a bílá kočka jsou nerozluční. Chichichi. Přemýšlela jsem, proč je ta čárka na obálce oranžová. :D Asi nějaké recesivní geny.... celý text
Dědeček v růžových kalhotách
2021,
Lucie Hášová Truhelková
only sith deals in absolutes A tenhle dědeček je teda asi Sith. Všechno žene do krajnosti. Rozhodně bych to nenazvala „roztomilou agitkou“, protože ani ty pitomé růžové kalhoty v kontextu roztomile nepůsobí. Je to prostě jen rádoby ekologická agitka. A špatně udělaná. Anotace z obálky: "Nenápadné hrdinství může být působivější než tisíce velkých gest." Lol. Nic hrdinského na dědečkovi není. Je to ekopozér, který nemá snahu cokoliv reálně měnit, ale podle všeho má dobrý pocit z domnělé MoRáLnÍ převahy nad svým okolím. Proč si místo vany nepořídil sprchu? Proč babičce nemůže k narozeninám dát květiny, co nejsou z pěstírny na druhém konci planety? (Třeba z vlastní zahrady nebo někde z louky???) Proč si nesežene nějaké bio-eko-pytle na odpad? (Protože „recyklovat“ ty plastové tímhle způsobem je fakt hnus a babičce se nedivím.) Proč ten jogurt nesní před tím, než projde, a pak se zlobí na babičku, že ho vyhodila? (Babička podle všeho vaří, nejspíš i nakupuje… proč se o jídlo stará v hlavní míře ona a ne on, když mu to tak vadí?) Proč musí ze všech vyřazených hader pozérsky nosit právě staré dámské růžové kalhoty? Proč svou domácnost nevede ekologičtěji po VZÁJEMNÉ DOHODĚ s babičkou? Proč tam očividně vázne komunikace? Proč je nesnesitelný mrzoutský morous a jediný, ke komu se dokáže chovat mile, je jeho vnuk? Všimněte si, že na vnukovu otázku "proč je na ostatní lidi (včetně babičky, vlastní manželky, která očividně není ve vztahu šťastná) zlý", neodpoví. Respektive řekne, že je mu jedno, co si o něm *cizí* myslí, jen když ho má rád jeho vnuk. Vysvětlil motivace určitých aspektů svého jednání, ale nevysvětlil PROČ JE TEDA NA OSTATNÍ ZLEJ.... celý text
Šarlatová evangelia
2024,
Clive Barker
Loni jsem přečetla Hellraisera a zkoukla první film, letos jsem se pustila do Evangelií. Vlastně nevím, co jsem čekala, ale přesto jsem zklamaná. Nalákala mě hlavně obálka a paní z Carcosy. Místo pořádného příběhu sledujeme řadu (ne)šťastných příhod a random eventů kupících se přes sebe a ke kterým se nachomýtl Harry D'Amour a banda jeho naprosto k ničemu NPC kamarádů. Úvodní masakr nastavil laťku, kterou zbytek knihy nedokáže udržet, protože to rychle začne vypadat jako Constantine z Wishe říznutý Duchem a Šestým smyslem z Temu. Neznám jiná autorova díla, takže mi očividně (?) unikla spousta narážek (?), ale stejně to nic nemění na faktu, že je to… Zdlouhavé. Utahané. A nudné! Chybí tomu jiskra, šmrnc a švih. Což je čtenářsky neodpustitelné. Nápadů je hodně, občas až moc, jenže se utápí v neschopnosti je ukočírovat a ne, laciná gore brutalita a autorova nezdravá fixace na mužské genitálie a masturbaci text neoživuje způsobem, jakým si nejspíš představoval. Anatomicky se popisuje, co se kam komu zasekne, vytrhne, uřízne… ale přitom to působí ploše a sterilně. Jako by se zasekl v těch 80s, kdy vyšel původní Hellraiser a kdy tohle ještě čtenáře šokovalo. Obecně ta přehnaná (a naprosto zbytečná) sexualizace a sexuální násilí zážitek místy spíše kazí, než aby ho hororově doplňovaly. Peklo je fádní až k pláči (kam se hrabe na Kulhánka nebo Kopřivu) a navíc hrozně nepřehledné. Pekelný kněz, ten tajuplný a děsivý chlápek z původní povídky, naprosto ztrácí charisma a auru děsivosti, síly a nepozemské nepochopitelnosti. Je to Pán Bolesti a vrchol jeho umu jsou… háky a to, že dá po držce slepé bábě – a ještě to považuje za kdovíjak sofistikované mučení. I beg you pardon? A znásilňování. To už byl za mě naprostý vrchol zoufalosti a nulové invence. Po přečtení mám v hlavě víc otázek než odpovědí, půlku motivací postav a dějových kliček doteď nechápu, přijde mi, že tam byly prostě „aby se něco dělo“, přitom kdyby ta knížka byla tak o půlku kratší, tak by se nic (doslova nic) nestalo.... celý text
Koťátko - Příběhy pro nejmenší
2019,
Grażyna Wasilewicz
Nevím jak v originále, ale tady to určitě pohřbil překlad; básničky jsou nejen nablblé, ale i naprosto nelibozvučné – nesedí rytmus, nevychází rýmy a když náhodou ano, je to vážně náhodou. Ilustrace taky nijak neoslní.... celý text
Domácí zvířátka
2013,
Jozef Pavlovič
Verše nejsou jednoduché, ale banálně prostoduché. Nahoře má rohy a dole má nohy. Vepředu má bradu, ocas nosí vzadu. (Jo, má to být koza.) Ilustrace přeplácané a občas plné takových podivných výjevů (viz již zmíněné "svatební" slepice)… člověk by i vzhledem k zaměření leporela čekal něco realističtějšího. Za mě existují hromady povedenějších knížeček na podobné téma.... celý text
Cesta kocourka Chloupka
2024,
Jondžu Čche
Jako když hladíte kočku za deštivého dne. Nenáročné, oddechové a pěkně nakreslené.
