yaoiyuri
přečtené 1112
Jurský park
1993,
Michael Crichton
Tahle kniha je pětadvacet let stará, a přesto je to pořád takový geniální nářez, jako v době vydání. Vzhledem k tomu, že jsem v dětství propadla díky filmům dinosauří mánii, dodnes je znám oba včetně dialogů zpaměti, takže jsem si při čtení s nostalgickým úsměvem dokázala vybavit, které náměty, scény a útržky dialogů se ve filmech objevily, co scénáristy jen lehce inspirovalo a co naopak úplně obrátili naruby. V tomto případě je praktický nemožné porovnávat knižní předlohu s filmem, protože jsou to dvě naprosto odlišné věci, které vlastně spojuje jen jméno a dinosauři. Děj knihy by vydal na kratší seriál, je mnohem „dospělejší“, barvitější a detailnější. Dinosauři jsou mnohem děsivější a vražednější, přestože je vidíte jen díky síle své představivosti. Je tu také krásně zobrazeno, jak lidé, kteří jdou jen po penězích a úspěchu, přenechali vše na technice (dnes už poněkud retro-úsměvné) a kupí tak jednu fatální chybu na druhou – ve filmu to, pro zjednodušení zápletky, tak zřejmé nebylo. Spielberg vlastně od Crichtona převzal jen myšlenku s klonováním, parkem a jména několika postav, která se ale charakterově oproti knize značně liší – nejmarkantnější rozdíl je asi u Hammonda. Také chápu proč, je Lex ve filmu teenagerka (v knize je tak otravný a drzý fracek, který aspiruje na jednu z nejotravnějších postav v dějinách, že jsem měla několikrát chuť předhodit ji raptorům).... celý text
Lady Susan
2009,
Jane Austen
"Drahá Alicie, jaká to byla chyba, vdát se za muže jeho věku! Dost starého na to, aby byl puntičkářský, nezvladatelný a měl dnu; dost starého na to, aby byl nepříjemný, ale příliš mladého na to, aby zemřel." Útlá novela ve formě dopisů — jakmile si člověk ujasní, kdo komu píše, čtení rychle odsýpá, ale celkově mi v knize chyběla hloubka a větší prokreslení jednotlivých charakterů. Vše se dozvíme "přežvýkaně", nic si nemůžeme takříkajíc přečíst na vlastní oči, což moc nepomáhá v tom si k postavám vybudovat jakýkoliv vztah, kromě frustrace z toho, jak se s hlavní "záporačkou" snaží (ne)vypořádat v rámci dobových konvencí. Sama Lady Susan je vdova, koketa, manipulátorka, krkavčí matka… ale celkově i nejzajímavější postava, avšak ani ona to se svými intrikami celé neutáhne. Doslov to celé zabil už úplně, protože halabala dovyprávěl to, na co autorce asi nevyzbyla tvůrčí invence. Celé to pak působí useknutě, jako rozpracovaný draft k něčemu výpravnějšímu… na co už nikdy nedošlo.... celý text
Ovečka Nina a jiné pohádky
2020,
Jana Burešová
První dva příběhy na mě působily jako antiveganská propaganda. Zbytek byly takové nenápadité bajky nebajky - buď s šíleně prvoplánovým marvokárným poučením nebo příběhy o neposlušných dětech, které jediné měly nějakou přidanou hodnotu (nekrmte psa čokoládou, ježci nežerou jablka, jak zvýšit biodiverzitu na zahradě…), ilustrace nemastné neslané (nesedly mi).... celý text
Artemis Fowl a ztracený ostrov
2007,
Eoin Colfer
Mně se to líbilo. Paradox, že to trvalo 5 knížek, než se v téhle sérii objevilo něco, co mělo zajímavou, originální a čtivou – a ne divně překombinovanou nebo lacině ujetou – zápletku, kde záporáci nebyli úplně nablble infantilní a v kritických momentech nejednali jako po lobotomii (a nebo tak jednali, ale působilo to v rámci univerza věrohodně) a kde se při hrátkách s časem konečně v praxi zableskla Artemisova genialita. A kde se (kromě Myrty) náznakem zableskla dívčí-ženská postava, která by nemusela být většinu času absolutně nesnesitelně otravná (zdravím Julii Butlerovou) a prakticky k ničemu, i když i na propracovanosti Minervina charakteru by se dalo zapracovat. Pokud bude i v dalších dílech snad nezjuliovatí nebo nezopaluje.... celý text
Chrysantémy. Starokorejská lyrika
1958,
* antologie
Předmluva (stejně jako doba vzniku) je poněkud ideologicky zatížena, otázkou je, jak moc se to promítlo do samotného překladu. Přebásnění má zvláštní veršovou formu, ale dá se na ni rychle zvyknout – i protože se celou sbírku prakticky nemění. Pijácká lyrika na začátku mi připomněla básně Li Po, korejské básně však působí jednodušeji, podobně jako následná lyrika milostná. (...) Pozvedám číši k luně, která tiše, tichounce říká, ať se zeptám číše... Kvalita jednotlivých "sidžo" vzhledem k časovému i autorskému záběru kolísá. Celkově mi oproti (staro)japonské (staro)čínské poezii přijde Korea jako taková chudší příbuzná (a nejde jen o poezii). Rozložení na stránkách je skutečně velkorysé (1 strana = 1 báseň) a díky tak vzniklým volným místům bych ocenila, kdyby vysvětlivky z konce byly uvedeny pod čarou nebo kdyby na ně alespoň bylo odkázáno a já na ně nenarazila náhodou během listování.... celý text
Sexkomiks: První komiksové dějiny sexuality
2017,
Philippe Brenot
Zábavné a poučné. Tolik opomíjená a tabuizovaná témata jako sex, sexualita s přídechem historie jsou podána vtipnou, ale přesto nijak vulgární formou. Rozhodně bych se nezlobila, kdyby to byla běžná součást školních knihoven. Kresba je taková "milá", nijak zvlášť obscénní, ale stále názorná. Humor je místy kousavý, ironický… ale přesně shrnuje podstatu problémů – náboženství, puritánství, misogynie… polopravdy, bludy, lži… a stigmata a předsudky, které se s lidskou (hlavně ženskou) sexualitou v evropském kontextu táhnou už tisíce let i díky historické zátěži zděděné po "objevech" slovutných filozofů, teologů, vědců a "vědců" a s jejichž následky se bohužel potýkáme dodnes. Konec blbostí! Čas sehnat si druhý díl.... celý text
Kokoti z reklamky
2024,
Albrecht Smuten
Něco je tam takové „univerzálně“ vtipné (děti, ex-manželka, neschopnost, demotivace, lenost…), zbytek je za mě až moc profesní – a protože se v prostředí reklamek nepohybuji, ani zdaleka si ty narážky neužiju jako lidé z branže.... celý text
365 tučňáků
2017,
Jean-Luc Fromental
Vtipně absurdní záležitost s hromadou (a ne jednou) tučňáků. Navíc hravě, ale funkčně propojená s matematikou (víc takových knih!). Jen to konečné rozuzlení hrající na ekologickou notu mi teda přišlo ujeté už trochu moc.... celý text
Modrý tučňák
2019,
Petr Horáček
Myšlenka ohledně tolerance a “jinakosti pěkná, stejně tak kresba, ale jak mám od Horáčka načteno už víc, tak vím, že tahle poselství umí podat i hravěji a méně okatě. Navíc motivy písniček i bílé velryby mi přišly takové nedotažené.... celý text
Můj brácha se jmenuje Jessica
2020,
John Boyne
Ve zkratce: o transgender problematice, coming-outu, úskalích tranzice a problémech s tím spojených se nedozvíte skoro nic. Kniha není pojata zjednodušeně pro cílovou skupinu odrostlejších dětských čtenářů, je lacině a otřesně prostoduchá. Trans tematika je zde zpracována VELMI povrchně a upozaděna na úkor "pocitů" hlavního hrdiny. Ono napsat knihu o tranzici z pohledu blízké osoby není samo o sobě špatné — jak moc celý proces ovlivňuje nejbližší okolí a že i další členové domácnosti by nezřídka potřebovali pomoc vše zpracovat, se často opomíjí. Jenže tady je to pojato úplně špatně. Postavy jsou ploché, schematicky černo-bílé a úplně pitomé. Rodiče pohybující se ve vysoké politice (a se zjevně nadprůměrnými příjmy) si kromě "státního" řidiče nedokážou zajistit schopné vychovatelky, hospodyně, kuchařky… ani specialisty na dys-potíže svého syna. Navíc to jsou brexitáři, latentní xenofobové a celkově velmi omezení a netolerantní lidé. Otec ke všemu podpantoflák a prasák. (Autor zjevně nemá rád konzervativní bílé heterosexuální Brity a Britky s politickými ambicemi.) Jsou "zlí zlouni", aby tu byl naprosto očividný a idiotský konflikt. Hlavní hrdina je podivín, který nezapadá a v porovnání se svým starším sourozencem působí jako naprostý tragéd. Místy ke svému věku působí až mentálně zaostale. Plus neřešená šikana, naprosto neschopní učitelé a další zaměstnanci, příšerní a netolerantní spolužáci, absence kamarádů… A celé to má nějak vyvažovat praštěná a super-ultra-liberální duhová teta, která se (logicky) nemusí se svou konzervativní sestrou. Do toho fakt divné zacházení s konceptem deadnamingu a misgenderingu – ani jedno není pořádně vysvětleno, ke konfrontaci problematického přístupu dojede asi 2x za celou knihu v rozhovorech hlavního hodiny s tetou a Jessicou. K tomu naprosto bizarní a nevěrohodný cukrkandlový happyend. (Kde se podle všeho jen stačí omluvit, obejmout se a je to v cajku, a kromě netolerantní rodiny se to týká i našich úhlavních šikanátorů, ze kterých se tak stanou best bros - protože tak přesně to v životě chodí, že?) A pak mi to secvaklo. Autor je člověk, který napsal jednu z nejnablbějších "pohádek" o holocaustu, kterou táhne neméně nablblá ale dobře obsazená filmová verze. Ten chlap neumí psát o vážných věcech a tohle je jen další důkaz, protože si není schopný ani udělat pořádné rešerše.... celý text
Úsměv pro žabku
2022,
Emilia Dziubak
Takové milé "povídání" o síle úsměvu, mateřské lásky a pomoci ostatním.
Ajdar
2008,
Marjane Satrapi
Mám ráda Persepolis i estetiku kreseb Marjane Satrapi celkově, ale že bych z tohohle byla nějak odvázaná, se říct nedá. Čekala jsem něco víc… perského? Možná i s nějakým rýpnutím do režimu. Za mě je to hodně zvláštní pohádka s jednoduchou a nepříliš nápaditou dějovou linkou. Popletená zvířata ok, popleteně očarovaní obyvatelé království až hororově znepokojiví, čím víc o jejich proměnách přemýšlíte.... celý text
