yaoiyuri komentáře u knih

Klobouk dolů, že se autorka rozhodla otevřeně vyzpovídat z problémů s alkoholismem – především protože jsme v zemi, kde je alkohol tolerován prakticky na všech frontách, ale negativní následky se okázale přehlížejí nebo zlehčují. Tím však výčet pozitiv končí. Čtivé to je, po literární stránce to však žádná sláva není.

Celé to působí jako spíchnuté horkou jehlou, je škoda, že autorce nedali v nakladatelství k ruce nikoho, kdo by jí pomohl… tak nějak se vším. Zpověď je to syrová, ale místy přeci jen zasahovala (auto)cenzura, protože některé zážitky byly až příliš bolestné a stále čerstvé, než aby je plně vyjevila čtenářům.
Proto ale chybí hlubší psychologické prokreslení jednotlivých aktérů, skoro k nikomu si nešlo vybudovat žádný čtenářský „vztah“ a dost to komplikovalo pochopit jejich motivace, především ve vypjatých momentech. Nepřehledné bylo i vykreslení rodinných vztahů, přátel a kamarádů (občas jsou důležití, občas ne, ale je v nich chaos, protože jednou je to „moje dobrá kamarádka“, pak další „kamarádka s dětmi“ atd.).

Paradoxně ani o autorce / hrdince se toho zase tolik nedozvíme. Důvody, proč začala pít, jsou nastíněny velmi lehce i s celkovou rodinou anamnézou… nejvíce se o ní dozvídáme během odvykání, ale průběh léčby a doléčování je popsán jen velmi zběžně.

Co nechápu naprosto je její „vztah“, který má víc red flags než prvomájový průvod na Rudém náměstí. Za každou cenu se snažila udržet „tradiční rodinu“, kterou sama v dětství neměla a byla pro to ochotná se odrbat i o ty zbytky důstojnosti, které jí po alkoholových eskapádách zbyly. Nehledě na to, že to, co popisovala, vykazuje známky toxického vztahu a místy dokonce týrání (ekonomického, psychického i fyzického).
Neskutečně frustrující byly její odchody a návraty od toxického manžela, protože schéma se neustále opakovala – vyhrožování, nadávání, stalking, love-bombing, omluvy, pláč, další vyhrožování, a tak pořád dokola. Neměla v něm žádnou podporu, z rodičáku ji nechal platit chod celé domácnosti, dokopal jí k tomu, aby po pár měsících po porodu šla do práce, po interrupci čekal, že bude bez problémů skákat kolem dcery… navíc během vtahu 3x neplánovaně otěhotněla, to prostě není náhoda.

Autorce samozřejmě fandím dál, ale upřímně doufám, že k psychologovi a na terapie chodí i její manžel.

6 01.02.2025

Jak se vypořádat s extrémně trapnou situací? Snězte ji! Neříkejte, že byste to neudělali, kdybyste byli Modrá příšera měli tu možnost. :D

Ale samozřejmě ukáže se, že to není nejlepší kompenzační mechanismus pro stresující situace. Ale od toho tu jsou přátelé, aby to příšeře vysvětlili.

2 01.02.2025

Ve své době jistě originální nápad i forma, ale nijak zvlášť odvázaná z téhle klasické "kingovky" nejsem. Paranormálno (byť se snahou o vědecké vysvětlení), týrání, šikana, náboženský fanatismus… a především naprosto frustrující nezájem okolí, ačkoliv všichni věděli, že je něco špatně. Klasický recept na katastrofu.
"Myšlenky" v závorkách mě při čtení spíš rušily a upřímně Kingova fixace na detailní popisy nejrůznějších aspektů ženského těla a prožívání některých ryze ženských fyziologický procesů mi přišla… taková znepokojivá? Divná? Ujetá? (Ale ne v souvislosti se čtenářským zážitkem nebo snahou navodit atmosféru.) Hlavně těmihle "divnými" popisy, co se týče žen, je až nechvalně proslulý.

4 01.02.2025

Tak knížka je ve své podstatě hrozně chytrá, ba přímo geniální. Nevím, jak působí na děti, protože jsem se k ní dostala v dospělosti, ale určitě jim má hodně co říct, protože je naladěná přesně na jejich vlnu.

Ukazuje svět tak, jak ho vidí a prožívají – i s tou negativní odezvou probleskující ze světa dospělých, kteří už nemají čas / sílu / trpělivost / emoční inteligenci na to, aby s dětskými příkořími vypořádávali s přihlédnutím k tomu, jak celý problém prožívají právě ty děti (a nezesměšňovali ho, nebagatelizovali nebo naopak nepřeháněli).

Líbí se mi, že se kniha nevyhýbá ani těm nespravedlnostem a příkořím, která se Jácíčkovi dějí právě od dospělých a kvůli jejich vnímání světa. Dospělým čtenářům to může sloužit jako dobrá (sebe)reflexe rodičovských kiksů.

"Ten náš kluk je zamilovanej, to je jasné," prohlásil tatínek.
A ukázal lístek mamince a ta dlouho vrtěla hlavou a řekla: "Kde to sebral, nezdara, vždyť mi tak doma nemluvíme?"
A velice hubovali ubohého Jácíčka, sotva přišel domů. A co hůř, smáli se mu. (kapitola Tajemství)

Jako celek je to moc pěkné (včetně ilustrací) povídání o přátelství a všech těch důležitých věcech jako skákání po mechu, pozorování červánků, dělání větší či menší neplechy a velikánském HURÓNSKÉM smíchu.

3 01.02.2025

BLÁTO
To je tíha, to je tíha,
ach,
když se země zdvíhá
na botách!

Jako ze školky. (Teda… v 90s, kdy jsem tam chodila já a to už je pár let.) Občas drhne rytmus, zvlášť u těch delších básní, ale jinak jsou to verše jednoduché, vesměs mile naivní, hravé a pro děti snadno zapamatovatelné. U některých se nedá popřít inspirace ve známých lidových veršovánkách a říkadlech.

Fascinuje mě typografické rozložení celé sbírky, tady rozhodně horror vacui netrpěli, protože i ty nejtitěrnější básničky jsou na celé stránce úplně samy a často i bez doprovodné ilustrace. Takže z grafického hlediska to na mě působilo hole, což je u ilustrované sbírky pro děti škoda.

4 24.01.2025

"Drahá Alicie, jaká to byla chyba, vdát se za muže jeho věku! Dost starého na to, aby byl puntičkářský, nezvladatelný a měl dnu; dost starého na to, aby byl nepříjemný, ale příliš mladého na to, aby zemřel."

Útlá novela ve formě dopisů — jakmile si člověk ujasní, kdo komu píše, čtení rychle odsýpá, ale celkově mi v knize chyběla hloubka a větší prokreslení jednotlivých charakterů. Vše se dozvíme "přežvýkaně", nic si nemůžeme takříkajíc přečíst na vlastní oči, což moc nepomáhá v tom si k postavám vybudovat jakýkoliv vztah, kromě frustrace z toho, jak se s hlavní "záporačkou" snaží (ne)vypořádat v rámci dobových konvencí. Sama Lady Susan je vdova, koketa, manipulátorka, krkavčí matka… ale celkově i nejzajímavější postava, avšak ani ona to se svými intrikami celé neutáhne.

Doslov to celé zabil už úplně, protože halabala dovyprávěl to, na co autorce asi nevyzbyla tvůrčí invence. Celé to pak působí useknutě, jako rozpracovaný draft k něčemu výpravnějšímu… na co už nikdy nedošlo.

6 19.01.2025

První dva příběhy na mě působily jako antiveganská propaganda. Zbytek byly takové nenápadité bajky nebajky - buď s šíleně prvoplánovým marvokárným poučením nebo příběhy o neposlušných dětech, které jediné měly nějakou přidanou hodnotu (nekrmte psa čokoládou, ježci nežerou jablka, jak zvýšit biodiverzitu na zahradě…), ilustrace nemastné neslané (nesedly mi).

4 15.01.2025

Zábavné a poučné. Tolik opomíjená a tabuizovaná témata jako sex, sexualita s přídechem historie jsou podána vtipnou, ale přesto nijak vulgární formou. Rozhodně bych se nezlobila, kdyby to byla běžná součást školních knihoven.

Kresba je taková "milá", nijak zvlášť obscénní, ale stále názorná. Humor je místy kousavý, ironický… ale přesně shrnuje podstatu problémů – náboženství, puritánství, misogynie… polopravdy, bludy, lži… a stigmata a předsudky, které se s lidskou (hlavně ženskou) sexualitou v evropském kontextu táhnou už tisíce let i díky historické zátěži zděděné po "objevech" slovutných filozofů, teologů, vědců a "vědců" a s jejichž následky se bohužel potýkáme dodnes.

Konec blbostí!
Čas sehnat si druhý díl.

4 10.01.2025

Mně se to líbilo. Paradox, že to trvalo 5 knížek, než se v téhle sérii objevilo něco, co mělo zajímavou, originální a čtivou – a ne divně překombinovanou nebo lacině ujetou – zápletku, kde záporáci nebyli úplně nablble infantilní a v kritických momentech nejednali jako po lobotomii (a nebo tak jednali, ale působilo to v rámci univerza věrohodně) a kde se při hrátkách s časem konečně v praxi zableskla Artemisova genialita. A kde se (kromě Myrty) náznakem zableskla dívčí-ženská postava, která by nemusela být většinu času absolutně nesnesitelně otravná (zdravím Julii Butlerovou) a prakticky k ničemu, i když i na propracovanosti Minervina charakteru by se dalo zapracovat. Pokud bude i v dalších dílech snad nezjuliovatí nebo nezopaluje.

4 10.01.2025

Předmluva (stejně jako doba vzniku) je poněkud ideologicky zatížena, otázkou je, jak moc se to promítlo do samotného překladu.

Přebásnění má zvláštní veršovou formu, ale dá se na ni rychle zvyknout – i protože se celou sbírku prakticky nemění. Pijácká lyrika na začátku mi připomněla básně Li Po, korejské básně však působí jednodušeji, podobně jako následná lyrika milostná.

(...)
Pozvedám číši k luně, která tiše,
tichounce říká, ať se zeptám číše...

Kvalita jednotlivých "sidžo" vzhledem k časovému i autorskému záběru kolísá. Celkově mi oproti (staro)japonské (staro)čínské poezii přijde Korea jako taková chudší příbuzná (a nejde jen o poezii).
Rozložení na stránkách je skutečně velkorysé (1 strana = 1 báseň) a díky tak vzniklým volným místům bych ocenila, kdyby vysvětlivky z konce byly uvedeny pod čarou nebo kdyby na ně alespoň bylo odkázáno a já na ně nenarazila náhodou během listování.

4 10.01.2025

Takové milé "povídání" o síle úsměvu, mateřské lásky a pomoci ostatním.

3 03.01.2025

Něco je tam takové „univerzálně“ vtipné (děti, ex-manželka, neschopnost, demotivace, lenost…), zbytek je za mě až moc profesní – a protože se v prostředí reklamek nepohybuji, ani zdaleka si ty narážky neužiju jako lidé z branže.

5 01.01.2025

Strašně zvláštní kniha. Většina lidí sem přišla namlsaná z Bez dcerky neodejdu – a byla zklamaná. Chápu. Čekali další pikantnosti z pekelného nedobrovolného pobytu z Iránu, ale Mahtob si z doby, kdy jí bylo pět let, pamatuje jen pár traumatických útržků. Místo toho dostanete přehrabování v krabicích, nostalgii, hledání víry a cesty k sobě samé – jak přijmout, že je dcerou někoho jako byl Moody. A hodně zápolení s vážnými zdravotními problémy a (oprávněnou) paranoiou.

Jako celek je to takové (až příliš) americké, cukrkandlové a nablýskané a s velkým důrazem právě na víru – což může být pro čtenáře z řad neateističtějšího národa na světě těžko pochopitelné. Celkový dojem navíc kazí i překlepy a chyby po odfláknutých korekturách.

HOP hop hop hop Nejhorší na tom světě je
HOP hop hop hop Když je cesta vyšlapaná
HOP hop hop hop Člověk po ní musí běžet
Ikdyžsemuvůbecnechce

Geniální kniha, jejíž atmosféra či vibe, nebo jak to nazvat, je prostě nepřenositelná. Hravé, poetické, zábavné i poučné, fantaskně dětské... rozhodně kniha, ke které se budete vracet.

6 27.12.2024

Mám ráda Persepolis i estetiku kreseb Marjane Satrapi celkově, ale že bych z tohohle byla nějak odvázaná, se říct nedá. Čekala jsem něco víc… perského? Možná i s nějakým rýpnutím do režimu. Za mě je to hodně zvláštní pohádka s jednoduchou a nepříliš nápaditou dějovou linkou. Popletená zvířata ok, popleteně očarovaní obyvatelé království až hororově znepokojiví, čím víc o jejich proměnách přemýšlíte.

3 27.12.2024

Název navnadil, ale provedení (po grafické i příběhové stránce) zklamalo. Vlastně jde jen o přehlídku nepříliš nápaditých "strašidel" a "nočních můr", které vás mohou v noci potrápit a které by měly odehnat právě kočky... ale tak nějak tomu chybí "šmrnc", vtip a vizuální nápaditost, které by to vytáhly ze čtenářských vod naprostého průměru.

3 27.12.2024

Jednoduché a krásně ilustrované dětské leporelo, nahoru ho táhnou právě Horáčkovy ilustrace, ale jinak se nijak zvlášť nevymyká.

3 27.12.2024

(SPOILER) Ve zkratce: o transgender problematice, coming-outu, úskalích tranzice a problémech s tím spojených se nedozvíte skoro nic. Kniha není pojata zjednodušeně pro cílovou skupinu odrostlejších dětských čtenářů, je lacině a otřesně prostoduchá.

Trans tematika je zde zpracována VELMI povrchně a upozaděna na úkor "pocitů" hlavního hrdiny. Ono napsat knihu o tranzici z pohledu blízké osoby není samo o sobě špatné — jak moc celý proces ovlivňuje nejbližší okolí a že i další členové domácnosti by nezřídka potřebovali pomoc vše zpracovat, se často opomíjí. Jenže tady je to pojato úplně špatně.

Postavy jsou ploché, schematicky černo-bílé a úplně pitomé. Rodiče pohybující se ve vysoké politice (a se zjevně nadprůměrnými příjmy) si kromě "státního" řidiče nedokážou zajistit schopné vychovatelky, hospodyně, kuchařky… ani specialisty na dys-potíže svého syna. Navíc to jsou brexitáři, latentní xenofobové a celkově velmi omezení a netolerantní lidé. Otec ke všemu podpantoflák a prasák. (Autor zjevně nemá rád konzervativní bílé heterosexuální Brity a Britky s politickými ambicemi.) Jsou "zlí zlouni", aby tu byl naprosto očividný a idiotský konflikt.

Hlavní hrdina je podivín, který nezapadá a v porovnání se svým starším sourozencem působí jako naprostý tragéd. Místy ke svému věku působí až mentálně zaostale. Plus neřešená šikana, naprosto neschopní učitelé a další zaměstnanci, příšerní a netolerantní spolužáci, absence kamarádů… A celé to má nějak vyvažovat praštěná a super-ultra-liberální duhová teta, která se (logicky) nemusí se svou konzervativní sestrou.

Do toho fakt divné zacházení s konceptem deadnamingu a misgenderingu – ani jedno není pořádně vysvětleno, ke konfrontaci problematického přístupu dojede asi 2x za celou knihu v rozhovorech hlavního hodiny s tetou a Jessicou.

K tomu naprosto bizarní a nevěrohodný cukrkandlový happyend. (Kde se podle všeho jen stačí omluvit, obejmout se a je to v cajku, a kromě netolerantní rodiny se to týká i našich úhlavních šikanátorů, ze kterých se tak stanou best bros - protože tak přesně to v životě chodí, že?)

A pak mi to secvaklo. Autor je člověk, který napsal jednu z nejnablbějších "pohádek" o holocaustu, kterou táhne neméně nablblá ale dobře obsazená filmová verze. Ten chlap neumí psát o vážných věcech a tohle je jen další důkaz, protože si není schopný ani udělat pořádné rešerše.

5 27.12.2024

Vtipně absurdní záležitost s hromadou (a ne jednou) tučňáků. Navíc hravě, ale funkčně propojená s matematikou (víc takových knih!). Jen to konečné rozuzlení hrající na ekologickou notu mi teda přišlo ujeté už trochu moc.

3 22.12.2024

Myšlenka ohledně tolerance a “jinakosti pěkná, stejně tak kresba, ale jak mám od Horáčka načteno už víc, tak vím, že tahle poselství umí podat i hravěji a méně okatě. Navíc motivy písniček i bílé velryby mi přišly takové nedotažené.

4 22.12.2024