yaoiyuri komentáře u knih

Tohle jsem poprvé četla na doporučení kamarádky někdy v 6.-7. třídě. Takže zhruba v době vydání v ČR. A padlo mi to do oka hlavně kvůli té šílené obálce, která vypadá, jako by se někdo zrovna začal učit v Photoshopu. Kdoví proč je na ní Yuna z Final Fantasy X – která s knížkou vůbec nesouvisí (hlavní hrdince se nepodobá a je asi o 3-4 roky starší) a nějaká wyverna či co… které surprise surprise s knížkou taky vůbec nesouvisí. :D

Teď ke knize samotné… pamatovala jsem si z ní pár záblesků (test s kruhy, auto v řece, nemilující adaptivní rodiče). Teď po re-readingu jsem byla překvapená, jak rychle se to čte – děj není nijak složitý, ale zároveň není prostoduše hloupý, ubíhá extrémně svižně, pořád se něco děje, prakticky tam není žádná vata a příležitost se nudit, navíc písmenka jsou větší, než jsem z „dospělých“ knih zvyklá a kapitoly hlavně v první části knihy krátké. Čte se to samo.

Dalším překvapením bylo, jak rychle se dostaneme do druhého světa. Po těch letech jsem si myslela, že to trvalo déle. Moc se mi líbí pojetí magie – kombinace Vůle, Moci a Tvořivosti, které se při zkoušce projevují jako tři různě barevné a velké kruhy a hodně tak o člověku vypovídají. K tomu Představivost, závory, závity, úkroky… Navíc hrdinka má všechny předpoklady pro to být Mary Sue, ale minimálně v tomhle díle stále naráží na limity vlastní neznalosti a netrénovanosti a dohání to důvtipem a pohotovostí, takže je to stále v tolerovatelných mezích.

Velká škoda, že další díly v češtině nevyšly, vážně mě zajímá, jak to bylo dál s Hlídkami, kde jsou Ewilanini rodiče (a cech Pobertů učíte taky přijde na řadu). Jako fantasy pro mladší puberťáky to byl rozhodně povedený vstup do (bohužel nedokončené) série.

1 09.03.2025

Jako když hladíte kočku za deštivého dne. Nenáročné, oddechové a pěkně nakreslené.

4 03.03.2025

Milé. Hravé. Kočkové. Kontrastní. Forma je ve své jednoduchosti geniální – podobné (stejné) obrázky s prohozeným barevným schématem a podobnými motivy. Den a noc… noc a den. Černý kocour a bílá kočka jsou nerozluční. Chichichi. Přemýšlela jsem, proč je ta čárka na obálce oranžová. :D Asi nějaké recesivní geny.

4 03.03.2025

(SPOILER) only sith deals in absolutes

A tenhle dědeček je teda asi Sith. Všechno žene do krajnosti. Rozhodně bych to nenazvala „roztomilou agitkou“, protože ani ty pitomé růžové kalhoty v kontextu roztomile nepůsobí. Je to prostě jen rádoby ekologická agitka. A špatně udělaná.

Anotace z obálky: "Nenápadné hrdinství může být působivější než tisíce velkých gest." Lol. Nic hrdinského na dědečkovi není. Je to ekopozér, který nemá snahu cokoliv reálně měnit, ale podle všeho má dobrý pocit z domnělé MoRáLnÍ převahy nad svým okolím.

Proč si místo vany nepořídil sprchu?
Proč babičce nemůže k narozeninám dát květiny, co nejsou z pěstírny na druhém konci planety?
(Třeba z vlastní zahrady nebo někde z louky???)
Proč si nesežene nějaké bio-eko-pytle na odpad?
(Protože „recyklovat“ ty plastové tímhle způsobem je fakt hnus a babičce se nedivím.)
Proč ten jogurt nesní před tím, než projde, a pak se zlobí na babičku, že ho vyhodila?
(Babička podle všeho vaří, nejspíš i nakupuje… proč se o jídlo stará v hlavní míře ona a ne on, když mu to tak vadí?)
Proč musí ze všech vyřazených hader pozérsky nosit právě staré dámské růžové kalhoty?
Proč svou domácnost nevede ekologičtěji po VZÁJEMNÉ DOHODĚ s babičkou?
Proč tam očividně vázne komunikace?
Proč je nesnesitelný mrzoutský morous a jediný, ke komu se dokáže chovat mile, je jeho vnuk?

Všimněte si, že na vnukovu otázku "proč je na ostatní lidi (včetně babičky, vlastní manželky, která očividně není ve vztahu šťastná) zlý", neodpoví. Respektive řekne, že je mu jedno, co si o něm *cizí* myslí, jen když ho má rád jeho vnuk. Vysvětlil motivace určitých aspektů svého jednání, ale nevysvětlil PROČ JE TEDA NA OSTATNÍ ZLEJ.

4 19.02.2025

Loni jsem přečetla Hellraisera a zkoukla první film, letos jsem se pustila do Evangelií. Vlastně nevím, co jsem čekala, ale přesto jsem zklamaná. Nalákala mě hlavně obálka a paní z Carcosy.

Místo pořádného příběhu sledujeme řadu (ne)šťastných příhod a random eventů kupících se přes sebe a ke kterým se nachomýtl Harry D'Amour a banda jeho naprosto k ničemu NPC kamarádů. Úvodní masakr nastavil laťku, kterou zbytek knihy nedokáže udržet, protože to rychle začne vypadat jako Constantine z Wishe říznutý Duchem a Šestým smyslem z Temu. Neznám jiná autorova díla, takže mi očividně (?) unikla spousta narážek (?), ale stejně to nic nemění na faktu, že je to… Zdlouhavé. Utahané. A nudné! Chybí tomu jiskra, šmrnc a švih. Což je čtenářsky neodpustitelné.

Nápadů je hodně, občas až moc, jenže se utápí v neschopnosti je ukočírovat a ne, laciná gore brutalita a autorova nezdravá fixace na mužské genitálie a masturbaci text neoživuje způsobem, jakým si nejspíš představoval. Anatomicky se popisuje, co se kam komu zasekne, vytrhne, uřízne… ale přitom to působí ploše a sterilně. Jako by se zasekl v těch 80s, kdy vyšel původní Hellraiser a kdy tohle ještě čtenáře šokovalo. Obecně ta přehnaná (a naprosto zbytečná) sexualizace a sexuální násilí zážitek místy spíše kazí, než aby ho hororově doplňovaly.

Peklo je fádní až k pláči (kam se hrabe na Kulhánka nebo Kopřivu) a navíc hrozně nepřehledné. Pekelný kněz, ten tajuplný a děsivý chlápek z původní povídky, naprosto ztrácí charisma a auru děsivosti, síly a nepozemské nepochopitelnosti. Je to Pán Bolesti a vrchol jeho umu jsou… háky a to, že dá po držce slepé bábě – a ještě to považuje za kdovíjak sofistikované mučení. I beg you pardon? A znásilňování. To už byl za mě naprostý vrchol zoufalosti a nulové invence.

Po přečtení mám v hlavě víc otázek než odpovědí, půlku motivací postav a dějových kliček doteď nechápu, přijde mi, že tam byly prostě „aby se něco dělo“, přitom kdyby ta knížka byla tak o půlku kratší, tak by se nic (doslova nic) nestalo.

2 16.02.2025

Nevím jak v originále, ale tady to určitě pohřbil překlad; básničky jsou nejen nablblé, ale i naprosto nelibozvučné – nesedí rytmus, nevychází rýmy a když náhodou ano, je to vážně náhodou. Ilustrace taky nijak neoslní.

2 14.02.2025

Verše nejsou jednoduché, ale banálně prostoduché.

Nahoře má rohy
a dole má nohy.
Vepředu má bradu,
ocas nosí vzadu.

(Jo, má to být koza.) Ilustrace přeplácané a občas plné takových podivných výjevů (viz již zmíněné "svatební" slepice)… člověk by i vzhledem k zaměření leporela čekal něco realističtějšího. Za mě existují hromady povedenějších knížeček na podobné téma.

2 14.02.2025

Klobouk dolů, že se autorka rozhodla otevřeně vyzpovídat z problémů s alkoholismem – především protože jsme v zemi, kde je alkohol tolerován prakticky na všech frontách, ale negativní následky se okázale přehlížejí nebo zlehčují. Tím však výčet pozitiv končí. Čtivé to je, po literární stránce to však žádná sláva není.

Celé to působí jako spíchnuté horkou jehlou, je škoda, že autorce nedali v nakladatelství k ruce nikoho, kdo by jí pomohl… tak nějak se vším. Zpověď je to syrová, ale místy přeci jen zasahovala (auto)cenzura, protože některé zážitky byly až příliš bolestné a stále čerstvé, než aby je plně vyjevila čtenářům.
Proto ale chybí hlubší psychologické prokreslení jednotlivých aktérů, skoro k nikomu si nešlo vybudovat žádný čtenářský „vztah“ a dost to komplikovalo pochopit jejich motivace, především ve vypjatých momentech. Nepřehledné bylo i vykreslení rodinných vztahů, přátel a kamarádů (občas jsou důležití, občas ne, ale je v nich chaos, protože jednou je to „moje dobrá kamarádka“, pak další „kamarádka s dětmi“ atd.).

Paradoxně ani o autorce / hrdince se toho zase tolik nedozvíme. Důvody, proč začala pít, jsou nastíněny velmi lehce i s celkovou rodinou anamnézou… nejvíce se o ní dozvídáme během odvykání, ale průběh léčby a doléčování je popsán jen velmi zběžně.

Co nechápu naprosto je její „vztah“, který má víc red flags než prvomájový průvod na Rudém náměstí. Za každou cenu se snažila udržet „tradiční rodinu“, kterou sama v dětství neměla a byla pro to ochotná se odrbat i o ty zbytky důstojnosti, které jí po alkoholových eskapádách zbyly. Nehledě na to, že to, co popisovala, vykazuje známky toxického vztahu a místy dokonce týrání (ekonomického, psychického i fyzického).
Neskutečně frustrující byly její odchody a návraty od toxického manžela, protože schéma se neustále opakovala – vyhrožování, nadávání, stalking, love-bombing, omluvy, pláč, další vyhrožování, a tak pořád dokola. Neměla v něm žádnou podporu, z rodičáku ji nechal platit chod celé domácnosti, dokopal jí k tomu, aby po pár měsících po porodu šla do práce, po interrupci čekal, že bude bez problémů skákat kolem dcery… navíc během vtahu 3x neplánovaně otěhotněla, to prostě není náhoda.

Autorce samozřejmě fandím dál, ale upřímně doufám, že k psychologovi a na terapie chodí i její manžel.

17 01.02.2025

Jak se vypořádat s extrémně trapnou situací? Snězte ji! Neříkejte, že byste to neudělali, kdybyste byli Modrá příšera měli tu možnost. :D

Ale samozřejmě ukáže se, že to není nejlepší kompenzační mechanismus pro stresující situace. Ale od toho tu jsou přátelé, aby to příšeře vysvětlili.

9 01.02.2025

Ve své době jistě originální nápad i forma, ale nijak zvlášť odvázaná z téhle klasické "kingovky" nejsem. Paranormálno (byť se snahou o vědecké vysvětlení), týrání, šikana, náboženský fanatismus… a především naprosto frustrující nezájem okolí, ačkoliv všichni věděli, že je něco špatně. Klasický recept na katastrofu.
"Myšlenky" v závorkách mě při čtení spíš rušily a upřímně Kingova fixace na detailní popisy nejrůznějších aspektů ženského těla a prožívání některých ryze ženských fyziologický procesů mi přišla… taková znepokojivá? Divná? Ujetá? (Ale ne v souvislosti se čtenářským zážitkem nebo snahou navodit atmosféru.) Hlavně těmihle "divnými" popisy, co se týče žen, je až nechvalně proslulý.

12 01.02.2025

Tak knížka je ve své podstatě hrozně chytrá, ba přímo geniální. Nevím, jak působí na děti, protože jsem se k ní dostala v dospělosti, ale určitě jim má hodně co říct, protože je naladěná přesně na jejich vlnu.

Ukazuje svět tak, jak ho vidí a prožívají – i s tou negativní odezvou probleskující ze světa dospělých, kteří už nemají čas / sílu / trpělivost / emoční inteligenci na to, aby s dětskými příkořími vypořádávali s přihlédnutím k tomu, jak celý problém prožívají právě ty děti (a nezesměšňovali ho, nebagatelizovali nebo naopak nepřeháněli).

Líbí se mi, že se kniha nevyhýbá ani těm nespravedlnostem a příkořím, která se Jácíčkovi dějí právě od dospělých a kvůli jejich vnímání světa. Dospělým čtenářům to může sloužit jako dobrá (sebe)reflexe rodičovských kiksů.

"Ten náš kluk je zamilovanej, to je jasné," prohlásil tatínek.
A ukázal lístek mamince a ta dlouho vrtěla hlavou a řekla: "Kde to sebral, nezdara, vždyť mi tak doma nemluvíme?"
A velice hubovali ubohého Jácíčka, sotva přišel domů. A co hůř, smáli se mu. (kapitola Tajemství)

Jako celek je to moc pěkné (včetně ilustrací) povídání o přátelství a všech těch důležitých věcech jako skákání po mechu, pozorování červánků, dělání větší či menší neplechy a velikánském HURÓNSKÉM smíchu.

6 01.02.2025

BLÁTO
To je tíha, to je tíha,
ach,
když se země zdvíhá
na botách!

Jako ze školky. (Teda… v 90s, kdy jsem tam chodila já a to už je pár let.) Občas drhne rytmus, zvlášť u těch delších básní, ale jinak jsou to verše jednoduché, vesměs mile naivní, hravé a pro děti snadno zapamatovatelné. U některých se nedá popřít inspirace ve známých lidových veršovánkách a říkadlech.

Fascinuje mě typografické rozložení celé sbírky, tady rozhodně horror vacui netrpěli, protože i ty nejtitěrnější básničky jsou na celé stránce úplně samy a často i bez doprovodné ilustrace. Takže z grafického hlediska to na mě působilo hole, což je u ilustrované sbírky pro děti škoda.

6 24.01.2025

"Drahá Alicie, jaká to byla chyba, vdát se za muže jeho věku! Dost starého na to, aby byl puntičkářský, nezvladatelný a měl dnu; dost starého na to, aby byl nepříjemný, ale příliš mladého na to, aby zemřel."

Útlá novela ve formě dopisů — jakmile si člověk ujasní, kdo komu píše, čtení rychle odsýpá, ale celkově mi v knize chyběla hloubka a větší prokreslení jednotlivých charakterů. Vše se dozvíme "přežvýkaně", nic si nemůžeme takříkajíc přečíst na vlastní oči, což moc nepomáhá v tom si k postavám vybudovat jakýkoliv vztah, kromě frustrace z toho, jak se s hlavní "záporačkou" snaží (ne)vypořádat v rámci dobových konvencí. Sama Lady Susan je vdova, koketa, manipulátorka, krkavčí matka… ale celkově i nejzajímavější postava, avšak ani ona to se svými intrikami celé neutáhne.

Doslov to celé zabil už úplně, protože halabala dovyprávěl to, na co autorce asi nevyzbyla tvůrčí invence. Celé to pak působí useknutě, jako rozpracovaný draft k něčemu výpravnějšímu… na co už nikdy nedošlo.

7 19.01.2025

První dva příběhy na mě působily jako antiveganská propaganda. Zbytek byly takové nenápadité bajky nebajky - buď s šíleně prvoplánovým marvokárným poučením nebo příběhy o neposlušných dětech, které jediné měly nějakou přidanou hodnotu (nekrmte psa čokoládou, ježci nežerou jablka, jak zvýšit biodiverzitu na zahradě…), ilustrace nemastné neslané (nesedly mi).

5 15.01.2025

Zábavné a poučné. Tolik opomíjená a tabuizovaná témata jako sex, sexualita s přídechem historie jsou podána vtipnou, ale přesto nijak vulgární formou. Rozhodně bych se nezlobila, kdyby to byla běžná součást školních knihoven.

Kresba je taková "milá", nijak zvlášť obscénní, ale stále názorná. Humor je místy kousavý, ironický… ale přesně shrnuje podstatu problémů – náboženství, puritánství, misogynie… polopravdy, bludy, lži… a stigmata a předsudky, které se s lidskou (hlavně ženskou) sexualitou v evropském kontextu táhnou už tisíce let i díky historické zátěži zděděné po "objevech" slovutných filozofů, teologů, vědců a "vědců" a s jejichž následky se bohužel potýkáme dodnes.

Konec blbostí!
Čas sehnat si druhý díl.

5 10.01.2025

Mně se to líbilo. Paradox, že to trvalo 5 knížek, než se v téhle sérii objevilo něco, co mělo zajímavou, originální a čtivou – a ne divně překombinovanou nebo lacině ujetou – zápletku, kde záporáci nebyli úplně nablble infantilní a v kritických momentech nejednali jako po lobotomii (a nebo tak jednali, ale působilo to v rámci univerza věrohodně) a kde se při hrátkách s časem konečně v praxi zableskla Artemisova genialita. A kde se (kromě Myrty) náznakem zableskla dívčí-ženská postava, která by nemusela být většinu času absolutně nesnesitelně otravná (zdravím Julii Butlerovou) a prakticky k ničemu, i když i na propracovanosti Minervina charakteru by se dalo zapracovat. Pokud bude i v dalších dílech snad nezjuliovatí nebo nezopaluje.

4 10.01.2025

Předmluva (stejně jako doba vzniku) je poněkud ideologicky zatížena, otázkou je, jak moc se to promítlo do samotného překladu.

Přebásnění má zvláštní veršovou formu, ale dá se na ni rychle zvyknout – i protože se celou sbírku prakticky nemění. Pijácká lyrika na začátku mi připomněla básně Li Po, korejské básně však působí jednodušeji, podobně jako následná lyrika milostná.

(...)
Pozvedám číši k luně, která tiše,
tichounce říká, ať se zeptám číše...

Kvalita jednotlivých "sidžo" vzhledem k časovému i autorskému záběru kolísá. Celkově mi oproti (staro)japonské (staro)čínské poezii přijde Korea jako taková chudší příbuzná (a nejde jen o poezii).
Rozložení na stránkách je skutečně velkorysé (1 strana = 1 báseň) a díky tak vzniklým volným místům bych ocenila, kdyby vysvětlivky z konce byly uvedeny pod čarou nebo kdyby na ně alespoň bylo odkázáno a já na ně nenarazila náhodou během listování.

4 10.01.2025

Takové milé "povídání" o síle úsměvu, mateřské lásky a pomoci ostatním.

4 03.01.2025

Něco je tam takové „univerzálně“ vtipné (děti, ex-manželka, neschopnost, demotivace, lenost…), zbytek je za mě až moc profesní – a protože se v prostředí reklamek nepohybuji, ani zdaleka si ty narážky neužiju jako lidé z branže.

5 01.01.2025

Strašně zvláštní kniha. Většina lidí sem přišla namlsaná z Bez dcerky neodejdu – a byla zklamaná. Chápu. Čekali další pikantnosti z pekelného nedobrovolného pobytu z Iránu, ale Mahtob si z doby, kdy jí bylo pět let, pamatuje jen pár traumatických útržků. Místo toho dostanete přehrabování v krabicích, nostalgii, hledání víry a cesty k sobě samé – jak přijmout, že je dcerou někoho jako byl Moody. A hodně zápolení s vážnými zdravotními problémy a (oprávněnou) paranoiou.

Jako celek je to takové (až příliš) americké, cukrkandlové a nablýskané a s velkým důrazem právě na víru – což může být pro čtenáře z řad neateističtějšího národa na světě těžko pochopitelné. Celkový dojem navíc kazí i překlepy a chyby po odfláknutých korekturách.