Yummymoon
přečtené 206
Rabínka v zácviku
2023,
Kamila Kopřivová
Nízkoprahový úvod pro všechny, které zajímá judaismus a neví, kde začít nebo se vždy odstraší nekonečné množství tematické literatury. Rabínka v zácviku je milé, přístupné a stručné uvedení do všech důležitých oblastí židovství optikou (zejména) reformního judaismu. Osobně jsem se těšil na trochu obsáhlejší a více "osobní zpověď" rabínky Kopřivové o své cestě, nicméně má nenaplněná očekávání knihu nikterak nesnižují a mohu vřele doporučit.... celý text
Filosofie en noir
2018,
Miroslav Petříček
Ambiciózní esej Miroslava Petříčka si klade za cíl podat záznam o proměně filosofického diskursu, který je dle autora nutný, má-li filosofie i nadále vypovídat o současné době - tedy o době po holokaustu. Tuto událost Petříček označuje jako katastrofické vyvrcholení krize racionálního a vědeckého myšlení spojeného s projektem osvícenství. První hrom přicházející bouře v podobě nejděsivějšího a nejnepředstavitelnějšího systematického vyvražďování v lidských dějinách dle autora zaslechl již Husserl, když se o tuto změnu diskursu pokusil skrze svou fenomenologickou metodu. Tato metoda založená Husserlem, ale rozvinutá mnoha dalšími mysliteli (Heidegger, Lévinas, Blanchot, Arendt, Derrida ad.) a reagující na krizi čím dál silnějšího odtrhávání člověka od jeho přirozeného světa, poukazuje na odlidštěnost racionálních a empirických věd a navrhuje nový způsob, jak se navrátit k takovému bytí, které je přirozeně lidské, nikoliv rigidní totalitou uchylujícího a škatulkujícího rozumu, likvidujícího možnost neuchopitelné Jinakosti vně nás. Dle autora je tak jediná možnost filosofie po Osvětimi právě ono přijetí možnosti nevypověditelného, neuchopitelného a neracionalizovatelného - protože právě tak se nám ve své podstatě jeví právě událost plynových komor, pecí, koncentračních táborů a Sonnderkomand. Knihu se nebojím označit za mistrovské dílo, která, jak věřím, časem nabyde takové důležitosti jako Ztráta ctnosti od Alisdaira MacIntyrea, ba ji (jak doufám) dokonce překoná. „Je-li holokaust událost mimo všechna měřítka a referenční rámce, vzhledem k nimž se vztahuje naše rozumění, pak je tomu tak i proto, že jde o událost, která nevytvořila svědky. () Přeživší podávali svědectví o chybějícím svědectví chybějících svědků. () Svědectví transcenduje svědka.“ (s. 272).... celý text
Dvojí způsob víry
2021,
Martin Buber
V sedmnácti kapitolách Martin Buber analyzuje fenomén monotheistické víry a rozlišuje ji na dva druhy. Tou první je židovská emuna, kterou lze nazvat „důvěrou“ plynoucí z dějin národa (Izraele). Tento druh víry lze charakterizovat jako setrvávání člověka ve vztahu „vůči vedení, jež je neviditelné, a přesto se nechává vidět, skryté, ale projevující se“ (s. 170). Jedná se o víru jednotlivce, která je zakořeněná ve víře národa, přičemž svou sílu čerpá ze vzpomínek předešlých generací. Oproti ní autor staví křesťanskou pistis, kterou lze označit za zrozenou z duší jednotlivců (nikoliv národa) vztahujících se k požadavku víry v Ježíšův spasitelský status. „Boží lid“ tak vzniká přijetím „víry v“ a nikoliv „žitím v důvěře k“. V rámci promýšlení tématu víry se Buber věnuje i učení Pavla z Tarsu a jeho vztahu k původnímu učení Ježíše Krista. Na několika místech pak dochází ke značné desinterpretaci (srov. např. s. 50, 84, 95) založené zejména na neznalosti a neporozumění lingvistických a ideových koncepcí původního Tanachického textu plynoucích převážně z septuagintského překladu a na nich stavějících výroků Krista. Pavlova interpretace se tak podle Bubera značně liší od původního Ježíšova učení a poselství. V kontextu současné krize víry pak autor poukazuje na možnou transformaci současného převládajícího způsobu víry a doufá, že „povede ze strnulého paulinismu cesta k jinému, emuně bližšímu uzpůsobení pistis“ (s. 173). „Člověk může věřit, že Bůh jest, ale žít za Jeho zády; kdo Mu důvěřuje, žije před Jeho tváří.“... celý text
Devět bran
1996,
Jiří Langer
Prostota, špína, jednoduchost, naivita, radost, vděčnost, milosrdenství, vtipnost, radikalita, mystika, moudrost, odevzdanost, tvrdohlavost, víra, zázraky, nepochopení. Svědectví jako z jiného světa... nebo ne z jiného, ale ze skrytého.... celý text
Řeka vědomí
2018,
Oliver Sacks
V celkem deseti na první pohled spíše méně, ale přesto dle mého zásadně tematicky provázaných statích představil známý neurolog zajímavý a autorsky autentický pohled na různorodé otázky (nejen) lidského vědomí. Od toho, jak se hýbou a cítí květiny a rostliny, přes překvapivě bohatý duševní život žížal, neznámé (ale kritické) začátky Sigmunda Freuda jakožto nadšence do neurologie, komplexní fenomén lidské paměti (a v jakém smyslu se k ní vztahují jevy jako například plagiátorství, halucinace nebo umělecká tvorba), krátký text o bytostně lidském a každodenním jevu přeslechnutí až po samotné zamyšlení se nad proudem vědomí a faktem jakési dějinné prázdnoty mezi jednotlivými (více či méně) zásadními vědeckými objevy Oliver Sacks nechává své myšlení postupně plynout a nostalgicky pohlíží na tato rozličná a zároveň kolem jednoho „slunce“ se točící témata, jednak jako fundovaný vědec, ale zejména jako člověk na konci své existence, pro nějž hledání odpovědí na tyto otázky nebylo pouze profesním zájmem, ale inspirující životní náplní. „Všichni si do jisté míry půjčujeme látku od druhých, z kultury, která nás obklopuje. Nápady se vznášejí ve vzduchu a my si můžeme, aniž bychom si to uvědomovali, přivlastnit fáze a mluvu doby. () Spornou otázkou není to, že si půjčujeme, nebo imitujeme nebo jsme neoriginální, ovlivnění, nýbrž jak s oním vypůjčeným, imitovaným, odvozeným naložíme“... celý text
Autonomie a alterita: Kant a fenomenologie
2023,
Jakub Sirovátka
Autor se v knize zabývá vztahem mezi autonomií a alteritou, tedy mezi sebeurčením subjektu a jeho vztahováním se k jinakosti druhého člověka. Velmi čtivě a srozumitelně je toto téma zpracováno prostřednictvím myšlení Immanuela Kanta (zejména jeho praktické filosofie), které je následně dáno do dialogu s vybranými představiteli fenomenologické tradice, mezi nimiž jsou Edmund Husserl (rekonstrukce druhého člověka teoretickým vědomím), Martin Heidegger a Maurice Merleau-Ponty (společné bytí ve světě s druhými) a Jean-Paul Sartre s Emmanuelem Lévinasem (bezprostřední vztah k Druhému zpochybňující autonomii subjektu), přičemž poslednímu jmenovanému je věnován největší prostor. Autor čtenáři představuje i exkurz jehož obsahem je krátké pojednání na téma fenoménu morálního zla u Immanuela Kanta a Paula Riœura. Publikace tak poskytuje obohacující, smysluplně strukturovaný a orientovaný komparační náhled na toto bytostně etické téma, přičemž autor v úplném závěru dodává, že se často zapomíná na skutečnost, že na nejvyšší rovinu etiky, kterou lze charakterizovat jako hledání nejlepšího, se nelze dostat tím, že dodržuji pravidla. S odkazem na Jana Sokola pak uvádí, že do této oblasti etického vynikání se nelze dostat pouze strojovým dodržováním pravidel, ale skrze následování nějakého cíle a ideálu, či poměřováním se s výkony jiných. Etika má tak bytostně tvořivou podstatu, které si dle autora všimla právě (i) fenomenologická etika hodnot.... celý text
Sociální práce a nová náboženská hnutí
2011,
Jiří Tůma
Dobře nakousnuté, ale otřesně nedodělané jak formálně (spousta stylistických chyb, mnohdy příšerná větná skladba a odfláknuté některé kapitoly, přičemž autor mnohdy zapomíná citovat i když uvádí obsahově poměrně vážné výroky), tak obsahově (chybějící lepší reflexe konkrétních možností sociální práce s lidmi jakožto oběťmi NNH). Publikace je spíše deskriptivní a shrnující a v zásadě postrádá přínos čehokoliv nového do řešeného tématu.... celý text