Zajda
přečtené 435
Voněly vodou večery
1983,
Ladislav Stehlík
Vždycky si připadám jako dobrodruh nebo kartograf, který zabarvuje bílá místa na mapách. A kdy že si tak připadám? Když čtu knihu, kterou zde na DK ještě nikdo nečetl, kde nejsem ovlivněn vůbec žádným statistickým číslem. Ještě větší radost mám, když shledám takovou knihu kvalitní. Co naplat, že něco takového se mi stává zhruba jednou za dva roky..? Nu posuďte samy poezii z této sbírky: Svou krajinou jsem zase večer šel, sám, v tichém zamyšlení. Jen trochu jinak odmlčel se ve mně čas, jenž zněl a bděl. A není. Ze zvonů vsi své slyším dnes volat jen umíráček. Déšť, kterým zpíval strom i les, mění se v průvod plaček. Co dýchlo na mne v starých zdech, je dech už vyvanulý. Číší tu prázdno po hlasech, po očích, které žhnuly. Nic. Jenom zpěvy na kůru o dětské hlasy zní nově. Na vrších přibylo úhorů, a křížů na hřbitově.... celý text
Evangelium podle Piláta
2005,
Éric-Emmanuel Schmitt
Trošku mi to připomínalo pikle Severuse Snapea a Albuse Brumbála. :D Je to vynikající, opravdu smekám, tohle mě uchvacuje když se na 2000 let známý příběh dokáže někdo podívat úplně novýma očima a předložit verzi, která je lidsky velmi reálná a zároveň skrývá dost prostoru i pro mysticismus. Interesantní je i ten střet dítěte poprvé se smrtí, jo stejně jako Ježíš i já jsem kdysi věřil ve vlastní nesmrtelnost, tak jako všechny děti...... celý text