Zajda
přečtené 435
Milion malých střípků
2007,
James Frey
Autorův styl psaní působil jako sekera do načatého špalku. Skvěle se hodil k tématu drog i k charakteru hlavního hrdiny. Ovšem ve špalku jsou občas suky a to pak dosti ruší ladný pohyb sekery. Tady těch suků bylo přemnoho. Zbytečných béčkových klišé alá holywood. Laik žasne nad Freyovou vůlí, láskou a přátelstvím. Drogově závislí by se mu jistě vysmál a stránkami, plnými lásky, naděje a pochopení si utřel zadek. Nechci tvrdit, že něco takového v protidrogové léčebně neexistuje, ale určitě to není tak růžové jak Frey občas popisuje. Koneckonců v závěru, jakémsi epilogu za životy jednotlivých postav Knihy se dozvídáme pravdu. Cesta skrz drogy alkohol je lemovaná siláckými kecy o vůli a řečmi o trpělivé vytrvalosti ale nakonec na ty, kteří nedokáží praštit do stolu a začít jednat, stejně čeká jen smrt, jako na většinu reálných postav Milionu malých střípků. Také se mi nechce věřit, že by renomovaní psychologové a špičky v oboru s každodenní praxí byli tak omezení tupci a vynášeli do nebe pouze jediný program "Anonymní Alkoholiky" který je už na první pohled dost mozek vymývající a problémy pacientů neřeší, jen odsouvá a maskuje.... celý text
Němá barikáda
1975,
Jan Drda
Po prvních povídkách jsem nechápal proč zde kniha nedosáhla na vyšší hodnocení. Drda psal úderně, velmi čtivě čtenář se rychle dostal do děje. Trošku kulhala psychologie postav. Respektive Němci to byli ďáblové, vrazi a zločinci se všemi nejlépe do plynu! Za to čeští lidé? Samá chrabrost, ctnost, jen se do posledního rozdat pro druhé! Nechci hanit ten dojem Drdy na dobu okupace. Žít v ní, asi bych to viděl stejně. Kdyby mě zastřelili Fašisti někoho z příbuzných asi bych stejně jako pan Babánek tvrdil, že i 10 000 mnou zastřelených Němců je málo. Nicméně, vedle této knihy jsem četl i Smrt je mým řemeslem. Sledujeme dobu koncentračních táborů očima jejich strůjce. Nelze se ubránit myšlence, že i když Hoesse zplynoval miliony lidí jednal pouze na rozkaz vyšších vůdců. Nemohl neuposlechnout. Zabít 100 000 pěšáků je vlastně k ničemu, dokud se nezbavíme toho správného velitele. Těžko by sem o své vlastní vůli vtrhla nepřátelská vojska jak Nacistická tak Sovětská... a to se dostávám k bodu zlomu v hodnocení Drdovy sbírky. (byť původně se Němá barikáda skládala pouze z oněch kvalitních povídek) V druhé polovině knihy je autor stále úderný, čtivý a rychle dostane čtenáře do děje. Psychologie má teď ale polámaný všechny hňápy snad 10x! Stále tu máme obraz těch vrahů, zločinců, grázlů a zrádců lidské morálky. Většinou z řad západního světa, nebo z buržoazie českých lidí. Pak tu máme ty ubohé sladké tvorečky, čisté jako křišťálové studánky a spravedlivější Boha. Ano jedná se v tomto případě o ta rudá hovada seřazená ve stejnobarevné armádě. Klidně uvěřím tomu, že ruský člověk dá člověku první poslední, je přátelský a přívětivý v Rusku určitě. Ale pochybuji, že bych od příslušníka RA v této zemi v minulém století dostal něco jiného než pár kulek do zad, úder do zubů a plivanec do očí. :-/... celý text
Kmotr
1990,
Mario Puzo
Téma mafie mě nikdy nelákalo a nepřipadlo mi vůbec atraktivní. Jenže pak do mého života vstoupila tři velká "M" - Mafia - PC hra od českých tvůrců, vynikající příběh, skvělé hlášky a na PC hru i dost "filozofie" a zajímavých myšlenek. Mafia city - stolní hra od Petra Bělíka, úžasná zábava, hratelnost a intrikařina ve 4 - 5ti lidech. A konečně kMotr - strhující příběh. Zatraceně moc obdivuji tu jemnou a citlivou práci s jazykem a slovy, jakožto vyhrůžky smrti zabalené do sametového hedvábí a servírované s kapkou přátelské kořalky a doutníkem. Ty detaily v intonaci kdy vlastně věta "Je to Vaše poslední šance" znamená, že už jste tu poslední šanci propásly. Věřte, že zahodit poslední šanci od samotného Dona je setsakramentsky velký problém. Zaujalo mě i jakési Mafiánské pojetí společnosti. Fungující systém řídicí se vlastními pravidla uvnitř našeho systému. Žel bohu ani ten Mafiánský v praxi nefunguje na svých opěvovaných hodnotách a sice upřímném přátelství a oddanosti rodině. Opět tu jde o moc, respekt a peníze... a přitom ta idylka zase zní tak hezky. :"(... celý text
Atlas mraků
2012,
David Mitchell
Nudné? Zdlouhavé? Unylé? Ani omylem! Na knihu mě nalákal úchvatný a strhující trailer. Myšlenka "To musím číst!" jednoznačně přesprintovala myšlenku "To musím vidět!" David Mitchell nabízí přímo skvostné literární menu. Úplná bomboniéra čtiva. Jeho kniha není jen atlasem mraků ale i atlasem prostředků a stylů toho (pro mě) nejkrásnějšího z uměních. Já jsem si rozhodně přišel při četbě na své. Dokonce mě napadalo srovnání i s takovým gigantickým skvostem jako je Simmonsův Hyperion. Dobře, to už s tím chvalozpěvem přeháním. Hyperion je přeci jen ještě o pár stupínků výš. Trailer (nevím jak film celkově) poněkud zveličil celou propojenost díla. Rozhodně se vám příběhy neposkládají do pevného řetězce. Jsou to jen nitky, malé odkazy prostupující napříč knihou. I zde se autor snažil o co nejrozmanitější prostředky zaznamenávající příběh té či oné postavy. Staré známé klasiky - dopis, deník. Poněkud netradiční - kniha, film (ten film mě teda dostal, to už jsem si říkal, že je moc :D) až zcela ojedinělý druh záznamu - orison. A co se týče kvality jednotlivých střípků skládačky? Nemám výhrady, všechny osudy by se daly rozpracovat na samostatné 200 stránkové knihy. Čtenář se občas nestíhá sžít s prostředím, nebo spíš, sotva se do něho opravdu dostane, musí jej opustit. Proto domov důchodců nepůsobí tak děsivým dojmem, jak by mohl, kdyby tam Timothy živořil delší dobu. I útěk a svoboda Sonmi je příliš krátká, byť její osud je bezesporu nejdojemnější ze všech. Prozíravě si autor počínal i s konci jednotlivých úseků. Jako by je psal život, vyloženě tragické střídají šťastné, i takové, o kterých se nedá s jistotou tvrdit ani to, ani ono. Možná bych snesl o jeden zmařený osud na úkor naplněného více ale což. Myslím, že tenhle autor muže ještě mnohým lidem pozměnit jejich žebříček nejlepších knih :) (netvrdím, že zrovna Atlasem Mraků, spíš tím, co teprve napíše. Inspirace ani talent mu rozhodně nechybí!)... celý text
Petr a Lucie
1984,
Romain Rolland
Úplně se vnucuje srovnání Petr a Lucie s Julií, Romeo a tma od J.Otčenáška. Pociťuji jakési malé zadostiučinění, jelikož mohu s klidným svědomím prohlásit, že Otčenáškovo dílo je minimálně o třídu kvalitnější navzdory tomu, že není ve světě ani zdaleka tak známé jako Rollandovo. Aby jste rozuměli, Rolland mi trochu lezl krkem, když pořád vyzdvihoval skvostné Francozské dívky a cudnost Pařížanek. Zajímavá by jistě byla i debata ohledně toho, zda mladým milencům poskytl Kristus vysvobození, či nikoliv. Je to trochu paradoxní (SPOILER) jít do kostela vzdát hold Ježíšovi, upřímně a hluboce se pomodlit a být za to rozdrceni nosným pilířem. Nejsem zastáncem sprovození ze světa jakožto vysvobození. (KONEC SPOILERU) Prosím, radši mě nechejte v okovech.... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Tahle knížka je dokonalým učebnicovým příkladem toho, jak se dá pracovat s nenápadnými motivy v nečekaném kontrastu. Mam na mysli především Lennieho úchylku a obraz osudu starého Vlčáka kontra obraz závěrečné scény. Myši a lidé jsou plni dialogů (hlavně mezi lidmi) snů (O králíčkách) a mrtvolek (všeho druhu). Je to chuťovka, žádnej složitej mišmaš. Osud lidí i myší je určen a dřív nebo později se muselo stát to, co se stalo. Poklona Steinbeckovi, jednoduché, čtivé a krásné.... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
K této knize snad už nelze přistupovat nepředpojatě. Je zvláštní, že ani literárně znalí lidé se mnohdy neshodnou. Zatímco zlovlk a nightlybird knihu i spisovatele rázně odsuzují moje učitelka ZSV si Coelha a jeho myšlenky nemůže vynachválit. S těmito proti pólovými vlivy jsem se rozhodl, že si knihu také přečtu a přidám se na jednu, či druhou stranu... Nevím, zda má ještě smysl psát o bohatých literárních i myšlenkových nedostatcích této knihy. Vše již tady bylo několikrát řečeno. Kdyby P.Coelho někdy zavítal na tento web, možná by zdejší komentáře stačili na to, aby dost dlouhou dobu nic nenapsal. Samozřejmě by si to asi nemohl přečíst v originálním českém znění, nicméně myslím, že kdyby opravdu chtěl, tak celý vesmír by se spojil aby mu to umožnil. Coelho mi občas přišel jako moderní angažovaný spisovatel/filozof. Žádné stopy po negativních vlivech. Duše i řeč světa, celý vesmír , osobní příběh, znamení na každém kroku to všechno je tady jen a jen pro tebe a když budeš opravdu chtít, nic tě nedokáže zastavit! Och, jaký to utopický fanatismus. Coelho navíc nepřipouští jinou možnost, než tu kterou čtenáři předhazuje. Kdyby čtenář na hlavní myšlenky knihy chtěl náhodou zapomenout, zopakuje mu ji autor v každé druhé kapitole.... celý text
