ZdivocelaReny přečtené 87
Jozova Hanule
2002,
Květa Legátová (p)
Nádherný a smutný příběh... Jako první jsem viděla film a jeho atmosféra mě nadchla, stejně tak Joza v podání Györgyho Cserhalmi. A jelikož film se celkem věrně drží předlohy, byla jsem i z té nadšená. Prostředí zapadlé horské vesnice je něco, co mě nikdy neomrzí. Nesmírně zajímavé a propletné vztahy jejích obyvatel, utužené i vyhrocené održeností Želar od okolního světa. Sbližování Hanule (Elišky) s Jozou... Po většinu knihy (jakmile byla Hanule v bezpečně v Želarech) jsem vlastně vůbec nebrala na vědomí, že se odehrává za 2. světové války... o to horší pak je, když o sobě dějinné události dají vědět...... celý text
Hop nebo trop
2004,
Eva Pelantová
Příběh, který mě nikdy nepřestane bavit. Parta třicátníků, Bára Dušková a čtyři adrenalinové výpravy... Bezvadná kombinace, zvlášť když je z autorské dílny manželů Pelantových. Nejradši mám příběh Losera a Pavly, je takový (ne)všední a pravdivý... ;)... celý text
Sudetské osudy
2006,
Matěj Spurný
Po téhle knize jsem sáhla v době, kdy jsem se sama rozhodla zpracovat jedno svědectví o Sudetech. Sudetské osudy mi rozhodně pomohly ;). Měla jsem možnost přečíst si několik různých pohledů lidí, kteří se do Sudet dostali všemi možnými cestami osudu - s Němci, s Čechy i s mnoha jinými. S vyhnanými i osídlenci... Naprosto mě pak nadchlo, že jsem zde objevila i příběh z Hory Svatého Šebestiána... vždyť to je přeci Svatý Štěpán ze Zdivočelé země! Samozřejmě, Maděrův příběh se tam ve skutečnosti neodehrál, i tak jsem ale ráda v knize setkala s místem, které mě k Sudetům jako takovým defacto přivedlo...... celý text
Nepřítel
2007,
Erich Maria Remarque (p)
Přečteno za jedno odpoledne, přesto silně zapůsobilo. Remarque zkrátka uměl vyprávět. Povídky jsou psány docela "jednoduše", ale jsou silné a člověka zasáhnou. Většinou nemají "úderný" konec, spíše tak nějak vyplynou do ztracena (snad podobně jako lidské žití), o to více ale zapůsobí. O to jsou tragičtější...... celý text
Harry Potter a princ dvojí krve
2005,
J. K. Rowling (p)
Princ dvojí krve sice možná není tolik poutavý jako Relikvie - nebo mi aspoň v mysli neutkvěl tak silně, ale má rozhodně bezvadné momenty. Nejradši se vracím k vzpomínkovým pasážím o Voldemortově mládí... Je to nesmírně zajímavé... a nové. Voldemortova postava začíná být plastičtější, má minulost... Jinak jde také o Harryho poslední ročník v Bradavicích a na triu je znát, že vztahy se upevňují i vyostřují... PS: Nezapomenu na Pobertův pokřik "Potrhlík miluje Střelenku", kterým okomentoval Harryho pozvání Lenky na Křikův večírek ;)... celý text
Harry Potter a relikvie smrti
2008,
J. K. Rowling (p)
Relikvie smrti mám ráda... Je pravda, že Potter sérii jsem četla v dost zvláštním pořadí... začala jsem samozřejmě Kamenem mudrců, ale tehdy mě to moc nechytlo... to bylo někdy na prvním stupni ZŠ.... potom, někdy v osmé nebo devaté třídě, se mi do ruky dostal Princ dvojí krve a Relikvie... a protože jsem předchozí osudy HP znala z filmů (ano, teď přiznávám, to je trochu naivní si myslet, že díky filmům člověk pozná vše, co by znát měl :D), vrhla jsem se rovnou na šestý a sedmý díl... A od té doby na Relikvie prostě nedám dopustit, protože ta knížka je úžasně čtivá a moc se mi líbí, že boj proti Voldemortovi a celé tyhle temné časy pojala J. K. R. jako kouzelnický odraz našich mudlovských historických událostí... Líbily se mi ale i ty méně těžké chvíle, třeba Harryho narozeniny a Ginny... včetně toho Ronova vstupu na scénu :-D. Souhlasím, že "šokující" novinky ohledně Brumbála byly jenom k dobru - najednou to nebyl ten pohádkový dědeček, ale o to víc pak možná zapůsobí ta scéna z "Nádraží King´s cross"... Snapeův příběh je jedním z nejpoutavějších a nejméně očekávaných... proto je tak skvělý... Je toho mnoho, co bych ráda jmenovala, nicméně od toho komentáře nejsou... dodám tak jen, že se k Relikviím ráda vracím a spolu s Vězněm z Azkabanu (konečně také přečteným) je považuju za nejlepší v celé sérii...... celý text