Zelený_Drak
přečtené 1203
Popel a prach
2010,
Jarosław Grzędowicz
Po Řádu kraje světa jsem nutně potřebovala znovu přečíst Popel a prach, protože mě zaujalo, že tento spisovatelský manželský pár je evidnentně posedlý astrálním cestováním a motorkami. Pamatovala jsem si Popel a prach jako docela dobrý kousek, o který jsem ale v průběhu čtení postupně ztrácela zájem až se konec rozplynul v nic a v mé paměti nezanechal stopy. A přesně totéž se opakovalo i podruhé. Po třetí už se do toho tedy nepustím. Víc mi sedla povídka. Má hlavu, patu, něco mezi tím a podle mě je v ní obsaženo vše, co o Pomezí potřebujete vědět. Následující román už mi přišel jako taková horrorová nástavba. Největší mínus je ten rychlý konec a hned pak to, že je to všechno takové okoukané. Tajemná smrt mnicha. Už zase? I ty nejlepší scény s vdovou, jízda vlakem apd., vše působí jako kdybychom to už několikrát viděli jinde. Jako nechci říct, že to nemůže souviset s tím, že už jsem knihu jednou četla, ale u kolika scén si člověk řekne "tak to jsem nečekal" a ne "klasika"? Úplně tedy nechápu z čeho je většina čtenářů tak nadšená (a to jsem četla velmi rychla vůbec jsem se nesoustředila na případné rozpory a díry v logice). Přesto ještě váhám, zda si knihu nenechat jako ukázkový vzorek té záhrobní "klasiky".... celý text
V temnotě
2010,
Robyn Thurman
"V temnotě" jsem četla podruhé, abych si oživila, o čem to je, než se pustím do dalších 5 dílů (když už je mám doma). Proti knize trochu vypovídá to, že jsem úplně zapomněla, kdo byl hlavní záporák. Hodnotila jsem ji celkem tvrdě už když vyšla a další přečtení nic moc nezměnilo. Míň mě iritoval Kaliban a jeho ufňukanost, ale zato mě víc štval překlad "Robin Goodfellow" na "Robin Kamarád". Vtipálek bylo přeci jen o chlup lepší. Až na to, že v podání Thurman Goodfellow zas takový vtipálek není. Celkově mě víc iritovaly dialogy a Kalovy poznámky, které dělal v duchu, protože když si je představím v angličtině, zní mi to líp. To co mi v angličtině připadá normální mi v češtině zní poněkud připitoměle. Je asi tak nějak jasné, že "ten sexy chlap" je tady Niko. Ale doma byste ho stejně nechtěly, protože je tak fixovaný na svého bratra, že by z toho asi nikdy nic dobrého nevzešlo. Ale autorka Nikovi přiřkla partnerku, takže jsem celkem zvědavá, jak si s tím v dalších dílech poradí. "Femme fatale" je ale jednoznačně Georgie, bude divné, jestli s ní nebude dál pracováno. Děj je vlastně dobře vymyšlený. Ale... Ono to prostě nemá žádné napětí. Ani v závěru mě to nenutilo číst dál. Jediná napínavá část je podle mě ta s trolem. Jinak se víceméně souhlasím s komentářem tsal, je tam moc Kalibana a málo toho ostatního. A při tom Kal nemá žádnou extra hloubku. Nesouhlasím ale s těmi, kteří nezkusí 2. díl. Zase člověk musí vzít v úvahu, že je to prvotina a kvalita prvotiny je dost závislá i na tom, jaké betování autorka sehnala.... celý text
Erik
2007,
Terry Pratchett
Erika jsem četla už potřetí. Je to první příběh s Mrakoplašem, který mám opravdu v oblibě. Jednak mám ráda příběhy na téma "pozor na to, co si přeješ", jednak je to jedna z mála Zeměploch, která je podle mého mínění snadno srozumitelná i pro čtenáře, kteří běžně fantasy příliš neholdují. Aztékové (Mayové? Inkové?), Trója, mýtus o stvoření světa a peklo by měli být známí snad téměř každému aspoň rámcově. Tedy by si parodii měl mít tentokrát šanci užít kdokoliv, kdo má všeobecné vzdělání. Zároveň je kniha krátká, takže ji zvládne i méně odhodlaný jedinec. Chápu, že pro některé velké fanoušky Zeměplochy může být naopak trochu zklamáním, ale podle mě je to propracovaná kniha a je to ta, kterou bych doporučila zkusit, kdyby se mě na Pratchetta zeptal někdo, kdo učí literaturu.... celý text