Zentao
přečtené 205
40 dní pěšky do Jeruzaléma
2015,
Ladislav Zibura
Zibura nezklamal. Kniha mne neskutečně bavila a doporučuji ji všem. Co se vizuální stránky knihy týče, tak mi přišel vtipně pojatý obsah. Vysvětlující rámečky a stripy umístěné v každé kapitole zase osvěžují čtení. Obal sice není tak hezky vyvedený jako u Pěšky mezi buddhisty a komunisty, ale zábavný je úplně stejně. Jestli se Ladislavovi podařilo, nebo nepodařilo do Jeruzaléma dorazit, o tom se v knize nakonec dočtete. Ale o tom ta kniha není. I když občas jsem si říkal, jak to celé všechno vlastně dopadne a jen skutečnost, že knihu držím v ruce, mne naváděla k závěru, že cestu její autor přežil. Stejně jako jeho druhá kniha (vlastně třetí, opomněl jsem na jeho autorský debut Krtečkova cesta) je i tato kniha zážitcích mladého muže vyzbrojeného evropskými hodnotami a zdravou sebeironií na cestě do zemí nám kulturně vzdálenějších. V tomto případě do Turecka a Izraele, a to v časech, které ani pro jednu zemi nejsou snadné. Místo nepochopení a nepřátelství tam však nachází přijetí a pohostinnost. Zdá se proto, že ani v tomto případě se nejedná o země tolik kulturně vzdálené. Možná bychom si z nich spíše v některých oblastech mohli brát příklad. V tomto ohledu knihu považuji za obzvlášť cennou, protože vypovídá o obou popisovaných zemích mnohem přesněji než mediální výkřiky vytržené z kontextu (slovy Ladislava: „A tak si říkám, že bychom možná neměli hledat inspiraci u lidových kazatelů, kteří o světě četli na internetu, ale u lidí, kteří svět opravdu viděli.“). Kromě pohostinnosti a kulturních zvláštností Ladislav v těchto zemích nachází také horko. Spoustu horka. A, samozřejmě, úhlavního nepřítele poutníků – náklaďáky. Knize přidává na zajímavosti i to, že je psána velmi čtivým a milým stylem, na který jsem si rychle zvyknul. Při čtení jsem navíc měl dojem, že si na knize dal Ladislav záležet, takže jsem pro změnu měl jednou pocit, že autor nemrhá časem, který čtenář jeho dílu věnuje. Na rozdíl od některých jiných autorů (např. Murakami v 1Q84). Pouze existuje riziko, že čtenáře to také jednou donutí absolvovat nějakou pouť, nicméně ta určitě stojí za ten čas. Úroveň vtipů má podle mne v průběhu knihy vzrůstající tendenci (od 100. stránky už jsem se zase smál nahlas), takže jí případně zkuste dát šanci, i když vás děj nevtáhne tak rychle. Jinak se mi moc líbí popisy toho, že všechny spojuje láska k čaji či kávě, a toho, že dát vodu neznámému poutníkovi je samozřejmostí. Je moc fajn pro změnu číst o tom, co máme jako lidé společného a že vlastně nikde nejsme sami, i když se nám to tak může zdát. Další zajímavé a inspirující střípky, které jsem v knize našel – co to znamená udělat si to hezký (s. 49), všude jsou dobří a špatní lidé (s. 36), co je to respekt (s. 56 dole), jak se na cestě zabavit a řešit samotu (s. 81, považuji za velmi praktické a zábavné!), jak vypadá správná turecká party (s. 102, hodně jsem se nasmál), o nerozčilování se (s. 110), úhel pohledu a jak vidět štěstí (s. 134), být pyšný na svou práci (s. 149), chudoba (s. 153), jak připravit kávu v džezvě 101 (s. 183) a (považuji za stěžejní myšlenku) člověk by si neměl zbytečně zakládat na věcech, které dělá jen pro sebe (s. 216). Shrnuto: I tato kniha od Ladislava velmi snadno splní test kvality odpočinkového čtení, které svého čtenáře obohatí a posune velmi zábavným způsobem kousek dál v jeho lidství. A to je přesně důvod, proč takové knihy má smysl psát a číst.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Dal jsem tomu dvě kapitoly. Více se opravdu nedalo. Možná za to může překlad, ale spíše asi ne. Obě hrdinky mi byly hned od počátku nesmírně nesympatické, tak mi už bylo jedno, co se jim dále může přihodit.... celý text
Oni a já
1930,
Jerome Klapka Jerome
Bohužel jedna ze subjektivně slabších knih, pokud knihu humoristického žánru posuzujeme množstvím humoru, aspoň ve srovnání s Třemi muži ve člunu a Třemi muži na toulkách. Na druhou stranu stále platí, že bych si přál žít ve světě, jak ho vykresluje Jerome. Pokud máte rádi Jeroma a ostatní jeho knihy máte přečtené, určitě si knihu přečtěte pro doplnění mozaiky, ale jinak spíše doporučuji jeho dílo O psech, zlodějích, strážníkovi i jiná vyprávění (vydalo nakladatelství Vyšehrad).... celý text
O psech, zlodějích, strážníkovi i jiná vyprávění
2015,
Jerome Klapka Jerome
Kniha není úplně špatná, docela jsem se u ní pobavil a laskavý humor čtenáře určitě potěší. Mnoho historek je neotřelých a vcelku zábavných, nicméně některé pasáže psané „ze života zvířat" mne příliš nebavily a možná i celkovému dojmu uškodily. Co hodnotím velmi pozitivně, jsou milé úvahy o životě a o světě, který se v Jeromově perspektivě zdá být nesmírně milým místem k životu.... celý text
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Pěšky mezi buddhisty a komunisty mne neskutečně bavilo. Knížka vypadá moc hezky, přebal se opravdu povedl – pobavila mne socha Buddhy v kabátu komunisty. Příběh je jasné daný, i když pár zvratů se objeví a u Ladislava je vždycky riziko, že se na své cestě bez mapy ztratí a nedojde tam, kam dojít měl. Oproti předchozí knize mi přijde autorův styl ještě vyzrálejší, vtipy jsou moc hezky a chytře stavěné (zejm. v části o Nepálu) a líbí se mi odkazy na klasickou hudbu a jazz. Neméně sympatický mi přišel Ladislavův pohled na svět – zdravá ironie a pokorný přístup ke všemu, co se mu na cestě přihodí. Navíc oproti předchozí knize pasáže popisující moudrost získanou na cestě tolik nevyčnívají, ale naopak jsem měl dojem, jako by šlo zcela logické vyústění dojmů ze zážitků, které princ Ládíček na cestě zažil. Navíc je vše podkresleno hezkými ilustracemi a básničkami, které jsou vtipné. Díky prvnímu dílu už navíc taky vím, proč jsou do druhé knihy zařazeny. Myslím si, že z první knihy jsem si odnesl spíše praktické poznatky a trochu zábavy. Z této zase trochu poznatků, trochu zábavy a trochu moudrosti. Myslím si, že tak kniha projde testem kvalitního odpočinkového čtení, které čtenáře obohatí. Za mne určitě 5 hvězdiček s díky za velmi příjemně strávené večery. A taky za to, že když jsem několik týdnů po přečtení viděl v tramvaji pána číst tuto knihu a nahlas se nad ní smál, tak jsem se smál s ním taky. Úplně jsem si živě představil, co asi čte.... celý text