ZÓNA přečtené 627

Hirošima 1987, František Hrubín

Pana Hrubína jsem měl doposud spojeného se Špalíčkem veršů a pohádek, s časopisem Mateřídouška a Romancí pro křídlovku. Již název jeho válečné sbírky napovídá o jinakosti veršů, než které od něho znám. Básně jsou nemelodické, přesto poutavé a tíživě znepokojující. Některé klenoty jako jsou Z ULICE, NOSIČ UHLÍ, NEKONEČNÁ NIT, či destruktivní UMÍRAJÍCÍ, zaslouží naprosté absolutorium. Oplývají mocí slov, která přecházejí ve smutek, až čiré zoufalství a přitom popisují život, který není zlý, ani špatný. Jen drsný a chudý. Ne všechny básně mi byly příjemné a srozumitelné. Ale za zmiňovaných pár básní a ještě několik dalších k tomu, přijal jsem Františka Hrubína za excelentního českého virtuosa, který ovládal svůj obor v širokém rozsahu a nesobecky působil v mnoha odvětvích literatury. Nepopulární sbírka HIROŠIMA vám nabídne zákoutí mistrova smutku a zároveň utěší, protože bolest nemůže být nekonečná...... celý text

Jizvy 2007, Evita Naušová

Překvapivě bryskní příběh. Nepodbízí se, odolný vůči líbivosti, vedený přiměřeným tempem. Postavy vykreslené poměrně dostatečně, některé dosti charismatické na to, aby člověk obracel stránky s pocitem touhy, dozvědět se vše. Talentovaná autorka tohoto útlého románu se snaží na úzkém prostoru, odhalit jizvy v našich životech. Všichni je máme. Každý bez výjimky. Po přečtení se v srdci usadí pachuť nečistoty. Složitost člověka, jeho citů a závislostí. Smrt člověka, mezeru, kterou svým odchodem způsobil. A na právě takových dramatech obyčejných lidí lze nalézt poznání. Možná nebudete ohromeni výrazem textu, ale řemeslně je kniha velice dobře zpracovaná a nabízí čtivý děj. Pokud stojíte o lidský příběh bez patosu a velkých příkras, tahle kniha je tu pro vás...... celý text

Normální lidi 2020, Sally Rooney

Málokdy shledám čtení příběhu tak charismatické... Prostředí, postavy, atmosféra a společenství mezi lidmi. Přirozenost... Proto chybí i uvozovací přímá řeč, protože by rušila plynulost vyprávění. Nejde si jako hlavní postavu Connella nepředstavit Zaca Efrona a Marianne jako Sophii Marceauovou. Málokdy se mi stává, že přiřadím postavy z knihy ke skutečným umělcům z řad hereckých celebrit. Tentokrát jsem je měl oba před očima. Myslím, že tato představa jen podtrhuje výjimečnost celé knihy. Mnohdy nelogická jednání hlavních postav jsou naprosto skličující a zábavná zároveň. Před vámi se odvíjí příběh plný vášně, vzdoru, bolesti a lásky. Popisy postav a jejich jednání jsou na mistrovské úrovni. Nenásilnost retrospektiv je až geniální. Posoudit studentský život je na každém čtenáři. Ale lásku bychom měli brát jako dogma, bez které je na světě nekonečně smutno...... celý text

Dlouhá trať 2020, Viktorie Hanišová

Ne tak úplně monotematické... Česká autorka se snaží přiblížit osudy lidí, kteří si prožívají osobní muka, vnitřní marast, nebo selhání. Cokoliv negativního vás napadne, můžete použít. Ale na mě je její sbírka povídek příliš neosobní, málo emoční a nelogicky obsáhlá. Povídky mají mít silnější rytmus, tvrdší dozvuk, nemají absentovat vnitřní náboj. Pokud bych knihu hodnotil jako terapii, ani potom bych nebyl koherentní. Některé povídky mají zajímavý námět, ale vyústění, ani právě popis problému nijak nezasahuje srdce. Snad jen povídka VRÁTÍŠ SE? splňuje přísná kritéria. Příjemné je české prostředí, ale poloha povídek mi nevyhovuje. Zatím netuším, ale romány od paní Hanišové budou lepší jejích povídek. Tak mi napovídá moje zkušenost...... celý text

První láska, poslední pomazání 2017, Ian McEwan

Jaký je povídkový McEwan? Protože se jedná o jeho první literární pokus, hodnotím napsané texty jako nadprůměrné. Povídkové knihy jsou povětšinou těžko hodnotitelné, musí se brát v potaz více aspektů dohromady a třeba i jeden skvělý příběh může knihu povýšit do jiných sfér. Takových povídek má McEwan několik. Myslím, že koncepčně zvládl britský spisovatel knihu na jedničku. V úvodu knihy jsou povídky, které ohromí, znechutí, překvapí, ale i skutečně zaujmou. Tím jak jsou napsané, pojaté, a že jsou i vtipné. Ke konci naopak McEwan umístil méně podařená vyprávění, alespoň dle mého skromného mínění. Ale již v těchto jeho prvních pokusech poznávám známý styl psaní, někdy nadbytečný, ale s vnímáním světa, jaké jen tak někdo nenabízí. Nicméně, poměrně kvalitní debut, který zaujme i náročné čtenáře...... celý text

Ztracená duše 2021, Olga Tokarczuk

Dárková kniha pro každého z nás a navíc... Překrásné umělecké kresby, jež zasáhnou každého romanticky založeného člověka. Díváte se na obrázky a čtete text ukrytý uvnitř. Vnímáte každý detail a výzdobu obrázku. Se skutečným textem se ztotožníte a pak již jen vnímáte delikatesu v podobě ilustrátorovy geniality. Jednoduše pojatá teorie nelásky k sebe samotnému/mé. Mistrně zpracované nakladatelem. Z hloubi duše bych si přál, aby takových knih bylo spousta a bavili se u jejich prohlížení dospělí společně s dětmi. A obohacovali sebe navzájem. Protože dospělý svět nesoupeří se světem dětským. Měl by být v symbióze a přesně takové knihy, jakou je i ZTRACENÁ DUŠE, zcela jistě pomohou k identitě dvou naprosto odlišných světů...... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Čapkovo geniální drama... Na miniaturní ploše se odehrává bolestivá tryzna matky, která doplácí na egoistický a hloupý mužský svět, kvůli kterému vždy trpěli a dosud trpí milióny lidí na celém světě. Mužská ješitnost a neschopnost se domluvit bez použití zbraní, na úrovni divošských kmenů, pro které život a smrt jedno jsou. Oproti ní stojí matka se svým ženským pojetím světa, s rodinou a láskou k životu, který žena vždy daruje a je mnohdy ochotna mu zasvětit celý svůj život a být tak šťastná... Vyprávění formou dialogů nám dává možnost volby, přiklonit se k jedné, či druhé straně. Uvědomit si svoje vnímání světa, svůj morální kredit. Příběh je jednoduchým příkladem mužského diletantismu, který stojí nad veškerou humánností člověka, jeho inteligencí a schopností lásky. Text je bolavý a krutý, velice umělecky ztvárněný, ale zároveň čtivý a silný svojí zpovědí několika málo osob, stojících proti sobě v jednom zšeřelém pokoji. Čapkova verze lidské nepokory k životu. Překonatelná jen velice těžko... Bylo mi Vás tak moc líto, Dolores...... celý text

Adresát neznámý 2003, Kathrine Kressmann Taylor

Ano, pár listů této krátké prózy má velmi silný obsah. Literárně není příliš působivá, ale zřejmě ani neměla být. V českém vydání ji trochu sráží doslov překladatelky, která zřejmě považuje českého čtenáře za méně inteligentního a neschopného pochopit význam knihy. Děsivé jsou okolnosti vzniku knihy. Je napsaná ještě před válkou. Novela, i přes svoji nespornou vypovídající hodnotu, nedokáže plně vyjádřit atmosféru zoufalosti a nenávisti na straně jedné a fanatismu na straně druhé. Chápu záměr autorky, na malém prostoru vytvořit komorní drama dvou přátel a zároveň vytvořit tragický obraz společnosti. Za nápad a čtivost nemohu hodnotit kritičtěji. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že tento příběh mohl a měl zasáhnout více a směleji.... celý text

Kapesní básně 2004, Jiří Žáček

Famózně namixované! Básně uložené v přihradkách, pro Žáčka tak typických... Oslovuje v nich šprýmaře i stoiky, přívržence poetiky i jednoduchých přímých rýmů. Žáčkův styl mám natolik oblíbený, že jej vnímám jako kategorii, styl a žánr v jednom. Netřeba dalších oslavných slov, Žáček je pojem, který určuje směr v básnické jednoduchosti a zároveň kvalitě. Geniálně dotváří obraz lidské malosti a bezvýznamnosti v celém kosmickém bytí. Myslím, že takovou básní je VÍKEND. Bez těžké filozofie zde výše uvedené, Žáček dokonale vystihuje. Přečtěte si, budete mít v duši nastavený klid a mír, přestože ve světě války nikdy nevymizí...... celý text

Věci, na které nastal čas 2020, Petra Soukupová

Návod na život, jaký nemá být. Kdo by o takovou příručku stál? Přeci všichni... Každý žijeme život, který není v ničem jistý. A děláme chyby. Nenapravitelné, osudné, ale zřejmě lidské. Paní Soukupová napsala upřímný román o jedné rodině. Nenuceně vtáhla čtenáře do děje několika málo postavami, které postupně rozvinula a nechala čtenáře, komu z nich dá v příběhu přednost. Ale jaksi nikdo nevystoupí do popředí. Pohled všech zúčastněných je přirozený a velice živý. Děj rychle plyne, díky autorčině stylu, který vás žene vpřed nekonečnými souvětími. Nebývale jednoduché martýrium, složité ve svém vyústění a bolavé pro všechny. Hlavně pro čtenáře. Ale on má ještě šanci žít jinak. Postavy v knize nikoliv...... celý text

Hadrový panák 2017, Daniel Cole

Co si mám myslet o žánrově neuspokojivé detektivce? Pochopitelně výborně promyšleno. Ale efektní závěr nemůže čtenáři vynahradit vcelku nudné vyšetřování. Nezajímavé postavy také nepřidají na čtivosti. Úvod šokuje a závěr zmobilizuje duchapřítomnost. Britská strohost zase jednou zvítězila nad ambicemi. Překvapuje mě úspěch příběhu po celém světě. Skutečně lidé tolik touží po absenci lidskosti, kterou nabízejí podobní spisovatelé jako Cole? Nebavil jsem se, nebyl jsem paralyzován nechutnostmi. Jsem zklamán...... celý text

Vlak v 6:41 2017, Jean-Philippe Blondel

Pokud si myslíte, že žijete úspěšný život, nebo jeho pravý opak, zkuste nahlédnout do této knihy. Předem upozorňuji, že text zapůsobí, jako byste si právě nasadili virtuální realitu. Sledujete komorní drama dvou lidí, nahlížíte do jejich osudů, chvíli jste mužem, hned zase ženou. Jemné předivo dějů vás vtahuje do sítě zármutku a vy si můžete ke všem obrazům přidat i svůj nedokončený portrét. Přesto jste stále s Philippem a Cécile. Prožíváte, hledáte a mícháte jejich kartami. Upozorňuji, že závěr je mírně patetický, až filmově naivní... Ale nemohl by život takový ve skutečnosti být? Velmi naléhavý a čistý román. Lidskost v první osobě jednotného čísla. Slova vyvolávající úzkost a zároveň probouzející lásku. Dar umět psát (i jako překladatel) je zázrak. Vážit si takových spisovatelů je povinností každého z nás...... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Manipulativní román! Skvěle koncipovaný, balancující na hranici mezi hororem a dramatem. Jednoduchý text a zároveň složité téma, které na první pohled působí až nepatřičně zvrhle. Silné a charismatické postavy, kterými se necháváte pohltit. Všechny do jedné! Hooverová má talent a vypravěčsky se jistě může rovnat největším celebritám ze světa novodobé literatury. Píše tak, že knihu musíte přečíst co nejrychleji. Odkládat ji je zbytečné, protože podstatou jejích knih není hloubka příběhu, ale posedlost dozvědět se co nejrychleji, jak vše dopadne. Na závěr bych měl výtku k nakladatelství. Pozměnit v tomto případě název originálu je víc než zavádějící, dá se uvažovat i o manipulaci s čtenářem. Původní název VERITY by byl mnohem důstojnější a více respektující autora. Kaňku na celkovém vyznění románu tedy nehledejme v paní Hooverové. Ona odvedla skvělou práci. Chytrou, žensky variabilní a nepřekonatelně tvůrčí...... celý text

Chladný plamen 1994, Dean Koontz

Spíše raný Koontz, s velice dobrým úvodem, posléze s rozplizlým dějem, kdy nevíte, zda čtete romanci, detektivku, nebo objasnění něčeho záhadného, přičemž se vše kazí nevhodným humorem a nečekaně přechytralou ženskou hrdinkou. Skutečně bych nečekal takový pokles kvality v průběhu děje, ale stalo se a s přibývajícími řádky jsem byl čím dál více rozčarován. Nejde ani tak o kvalitu řemeslného zpracování, jako spíše o jisté prvky ve vyjadřování a nevhodně podbarveného textu. Autor chtěl zřejmě zaujmout propracovaným odhalením celého příběhu, ale povedlo se mu čtenáře spíše unudit, než překvapit. Ale byť zde kritizuji čtenáři poměrně vysoce hodnocený román, musím zde zároveň citovat velice romantickou repliku, která snad celou knihu povyšuje o jednu hvězdičku výše. Holly: "Musím říct, že vaše skromnost je moc příjemná." Jim s modrýma očima ji svými slovy přibil k zemi: "Vy taky, slečno Thornová". Možná je to nedostatkem romantického čtení (přiznávám svoji chybu), ale asi takhle si představuji zapůsobení muže na ženu. Pokud se taková interpretace v milostných románech objevuje se samozřejmostí, tak se omlouvám. Na mě slova zapůsobila. A možná si jich byl vědom i samotný autor, protože je nechal ještě poměrně zásadně doznít. Působivé mnohem víc, než záměr autora vyvolat v čtenáři napětí, nebo dokonce strach. A potom je něco špatně...... celý text

Domácí přítel 1985, Jiří Žáček

Jaká to hra slov, nápadů a sdělení. Žáček píše tak lehce a svěžím tempem, že ani jedna z básní nepostrádá atmosféru a spád. Socialistická sbírka, přesto nadčasová, o životě jaký se žije v jakémkoliv režimu po celém světě. Vtipné, veselé, nekomplikované verše. A doslov od Vladimíra Macury. Velice fundovaný, poutavý a přesný. Sám iniciátor této sbírky nám Žáčka popisuje jako génia lehkosti a hravosti se slovy a rýmy. Navíc. Žáčkova poezie baví. Opravdu. Je natolik lidská, že vám jakoby svými verši ťuká na okno. A vyzývá k dobré náladě... Alespoň já ji, spolu s mistrem Žáčkem, mám vždy a za všech okolností...... celý text

Pokolení starců 2010, Brian Wilson Aldiss

Postapokalyptický román z pera mistra žánru. Nahořklý, mírně nudný, bez náboje a napětí, spějíc k optimistickému konci, který nikterak nevyváží zatuchlost děje. Příběh negraduje a neskrývá tajemství, které je pro žánr sci-fi tak specifické. Ani jisté filozofické úvahy neuspokojí hladového čtenáře natolik, aby knihu hodnotil nějak výjimečně. B.W. Aldiss zde nedominuje jako v jiných svých románech. Vyčkávající styl vyprávění rozmazává ostrůvky zájmu v lhostejnost. Přesto jsem se prokousal až k zmiňovanému závěru, přičemž jsem již ani nedoufal v jeho grandióznost. Přemítám nad tím, čeho chtěl držitel Řádu britského impéria tímto románem dosáhnout. Protože jeho ostatní tvorba, kvůli které jeho romány tak rád čtu, je naprosto odlišná od tohoto titulu. Tím chci upozornit na fakt, že B.W.Aldisse rozhodně stojí za to číst!!... celý text

Láskám všem 2003, Jaroslava Pechová

Hned v úvodu vytryskne z pera paní Pechové žár! Nádherná poetická báseň a já cítím, že tentokrát jsem se nezmýlil... Nicméně. Sbírce schází větší rozmanitost. Láska také není černobílá, září mnohdy všemi barvami, skýtá touhu i smutek. Básničky nejsou povrchní, jen v nich proudí mírná netečnost a jsou ochuzené o odvážné rýmy, které by v člověku zadusily pochybnosti a nudu. Občas narazíte na zajímavost, originalitu a ženskou výjimečnost. Myslím si, že jemnost slov stojí za výrazem celé sbírky. Možná určená především ženám. Ale pokud budu spravedlivý, tak za úvodní skvost NEČEKANÝ HOST nebudu hodnotit sbírku jako průměrnou...... celý text

Sobota 2006, Ian McEwan

Těžko se udělují McEwanovi horší hodnocení... Jeho text je vždy vážný a důmyslný, protkaný tolika myšlenkami, až někdy začnou přesahovat rámec příběhu. McEwan nabídl atraktivní prostředí, Londýn, hlavní postavu neurochirurga a jeho sobotní den. Některé pasáže jsou velice vydařené (zápas s anesteziologem, operace, některé vzpomínky), ale mnohdy příběh sklouzává k přepjatému vyprávění a filozofování o věcech, které nejsou pro příběh podstatné. A je takových mnoho. Přestože je děj průhledný a předvídatelný, kolorit románu pro mě představuje lékařova rodina a láska k jeho ženě. Autor dbá na jasnost jejich vztahu a bezpodmínečnou lásku, která vytváří šťastné a dokonalé manželství. Odnesl jsem si z knihy toto poselství. Nicméně mi román ve své koncepci nedal tolik, kolik jsem od něho očekával. McEwana přesto budu číst dál. Má v sobě hloubku, vždy dobrý námět a jakousi svobodu myšlenek, které, alespoň dle mého soudu, je třeba částečně zkrotit a domyslet jejich dopad na čtenáře.... celý text

Ach, ta láska nebeská 1992, Jana Štroblová

Těšil jsem se na různorodé básně od českých básníků. Výbor zaměřený na lásku, ženy a milostnou nostalgii, opepřený několika zamilovanými texty z písniček, tesklivých dopisů od mužů i žen, doplněný o fotografie a kresby vztahující se k tematice. Potkal jsem se s našimi velikány i méně známými básníky, z nichž někteří svým slavnějším kolegům zdařile sekundovali. Ale ve výsledku jsem byl zklamán, i přes nespornou snahu o zdařilé uspořádání básní. Básně se čtou snadno, s touhou i bez ní. Zklamán nejsem. Jen jsem čekal více kvality a větší odhodlání vytvořit sbírku, která nebude mít konkurenci.... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Prvotina autora, která se zabývá, podobně jako jeho další knihy, určitou variantou smrti. Mohu se pouze domnívat, zda Shusterman sám má strach ze smrti. A proto o ní píše (Smrtka, Sucho). Každý má strach ze smrti a nikdo nezná její ortel. Shusterman smrt obchází, dává jí bezbolestnou auru. Alespoň v tomto příběhu.Přestože jej vede zcela opačným směrem. Ale sleduji pouze svoje domněnky a raději bych se měl vyjádřit ke knize samotné. Nejistota autora je v prvních stránkách knihy znát. I přes dobrý námět nevyužívá jeho potenciál. Až v závěru se dočkáme bohatého vyvrcholení děje a odneseme si z knihy skvělý zážitek. Shusterman ve svých knihách cílí na temné zákoutí lidstva. Přesto mu dává naději. A díky ní čteme jeho knihy...... celý text