ZuzaP
přečtené 948
A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor
2006,
Viktor Emil Frankl
,,V žádném případě nikdy nezapomenu, jak jsem se jedné noci probudil, protože se můj spící soused převaloval a hlasitě sténal zřejmě pod dojmem nějakého hrůzného snu. Už už jsem chtěl svého trýzněného kamaráda probudit. Hned jsem se však svého záměru ulekl a rychle jsem stáhl zpátky ruku, která se už natahovala, aby spáčem zatřásla. Neboť v té chvíli jsem si jasně uvědomil, že žádný sen, ani ten nejstrašnější, nemůže být horší než realita, která nás v lágru obklopovala a k jejímuž bdělému vědomému prožívání jsem někoho hodlal probudit."... celý text
Dobrodružství křtěné mořem
1981,
Richard Konkolski
Richard Konkolski je nejslavnější český mořeplavec. V roce 1972 (tj. ve 28 letech) se poprvé vydal na závod osamělých mořeplavců přes Atlantik na 7,42 metrů dlouhé plachetnici Niké, kterou začal stavět sám ve sklepě paneláku. Knížka ale nepopisuje pouze závod - Richard totiž po přeplutí Atlantiku dospěl k myšlence, že než čekat až přejde období hurikánů a pak se vracet zpět, to se radši vydá na osamělou plavbu kolem světa. Můžeme tak sledovat celé jeho putování kolem zeměkoule, které trvalo od června 1972 až do července 1975. Ten čas teda nestrávil celý plavbou, z Austrálie dokonce i na nějaký čas přiletěl domů, navštěvoval exotické ostrovy a mnoho času navíc musel věnovat opravám, takže doba strávená na moři činí celkově ,,jen" lehce přes 343 dny, za které urazil celkem 33 561 mil. Velmi mě to bavilo, mám z toho chuť projet se na nějaký plachetnici, ale často jsem musela myslet na Richardovu manželku, kterou i s malým synem nechal tak dlouho samotnou doma, zatímco sám někde předaleko objevoval zajímavé kraje.... celý text
Memento
1989,
Radek John
Vždycky mě u podobných knih fascinuje to, že některé lidi údajně motivují k vyzkoušení zmiňovaných drog. Vážně je tak inspirativní někdo, kdo je tak v háji, že už víc snad ani být nemůže? Kdo si zhuntoval žíly a tělo celkově tak, že sestry v nemocnici marně hledají místečko, kde by mu mohli odebrat krev? S hlavní postavou - Michalem - se setkáváme v nezáviděníhodné situaci - leží v kritickém stavu kdesi na chodníku, kam ho vyhodili jeho spolufetující, protože nechtěli, aby se přivoláním záchranky prozradilo jejich doupě. Naštěstí (?) nakonec někdo záchranku zavolá, Michal je převezen do nemocnice a my se tak můžeme dozvědět jak se na ten chodník vlastně dostal. Nebylo to vlastně nikterak napínavé čtení a časem nejspíš dostanete pocit, že se Michal prostě potácí v bludném kruhu. A tento pocit bude oprávněný. Jaký teenager by totiž věřil doktorovi, který mu tvrdí, že zatím ještě s drogami možná skončit může, ale že velmi brzo na to už bude prostě a jednoduše pozdě? Michal si myslí, že kdyby chtěl skončit s drogama, tak skončí, ale že on přeci nechce! A když už se náhodou snaží skončit a nepovede se mu to, ospravedlní si to tím, že s tím ve skutečnosti skončit nechtěl. (Všimněte si, že takový mylný představy občas mají např. i někteří kuřáci). Vadila mi jen jistá zmatenost, kdy občas nebylo zcela jasné jsme-li v minulosti či přítomnosti. A taky mi přišla dost podivná jakási kombinace ich-formy a er-formy, ale když se na to člověk nesoustředí, dá se od toho odpoutat. Při čtení doporučuju zamyslet se i nad (z hodin literatury oblíbeným) literárně-historickým kontextem. Jak totiž říkala máma - pro mě to zas TAK zajímavé či šokující není, protože naše generace se s drogovou tematikou vlastně setkává od malička. Ale dřív se v jisté době vlastně ani nevědělo, že někdo takový jako feťák existuje, a najednou někdo poskytl takhle děsivou sondu do života jednoho z nich. A těm, kdo již mají přečteno, doporučuju přečíst si autorův dovětek na wiki.... celý text
