Hlad a hojnost: Dějiny stravování v Evropě přehled

31.12.2019

Na tuto, bezpochyby výjimečnou, knihu jsem narazil v citacích Magdaleny Beranové, v jejím díle Jídlo a pití v pravěku a ve středověku,a hned, po splnění rezervace v Městské knihovně, se do ní pustil.
Kniha je poutavě napsaná a její tempo je strhující - a to je to literatura faktu:)
Za přečtení rozhodně stojí kapitola Staré a nové drogy v oddíle nazvaném Evropa a svět; a naprostým vrcholem knihy, logicky, je celý závěrečný oddíl nazvaný Revoluce, z něhož bych rád vypíchl dnes velmi aktuální kapitolu Jídlo pro všechna roční období.
Montanari nezapře svůj italský temperament i jistou dávku národní hrdosti, ale problém evropského stravování, zdá se mi, pojímá v celé jeho šíři, informace a myšlenky, které si z jeho knihy odnáším, jsou přesně ty, které jsem hledal, tedy racionální pohled na žravou evropskou kulturu od samého začátku.
Jeden citát na závěr: Jen si připomeňme posun významu, k němuž došlo u slova "dieta". Vymysleli ho Řekové, aby jím označili každodenní režim stravy (a obecněji životosprávy), který si každý jedinec má vytvořit podle vlastních potřeb a tělesné konstituce. Dnes se jím však v běžné řeči označuje omezení, odnětí jídla. Je to tedy záporný a nikoli kladný pojem. Konzumní společnost už si tuto cestu nevolí kvůli morálním a kajícnickým hodnotám, jež takovému jednání přikládala církevní kultura, nýbrž převážně z estetických, hygienických nebo prospěchářských důvodů (jak poznamenal Barthes, jíst málo je znakem a nástrojem výkonnosti, a tedy moci) - strana 168.