První láska přehled

01.04.2023

Asi tak to, co byste od někoho jako Beckett očekávali ohledně tématu lásky: existenciální, nihilistické, prázdné, upřímné opovržení, nechuť. Podívat se pravdě do očí, nebo hrát divadlo? Není to lehké čtení, ač je to přístupnější, než obvykle Beckett je, ale člověk se na to musí i tak soustředit. Několikrát mě ale rozesmál (čteno v angličtině, do které bylo z francouzštiny přeloženo samotným autorem):

"I didn't wait to be asked twice. under my miserable calves I felt her fat thighs. She began stroking my ankles. I considered kicking her in the cunt."(...) "She seemed warmly clad, her hands burried in the muff. As i looked at this muff, I remember, tears came to my eyes. And yet I forgot what colour it was." (...) "The more naked she was the more cross-eyed."

Motiv, kdy se hrdina, nebo postava, někam dostane, setrvá tam, a pak zase odejde, jakoby se linul celým Beckettem (pamatuju si na první setkání, 'Tso', orig. 'Watt', kdy se hlavní postava sluhy se jménem Tso slouží v domě pana Nitze, odtud dialog "Co?" "Nic.", ale po nějaké chvíli služby z domu zase odejde). Přijdeme, jsme svědky, odejdeme. Jednodušší to ani být nemůže a Beckett to přitom vždycky je schopen zamotat do těch nejabsurdnějších, nejnihilističtějších a nejprázdnějších motivů, kde občas probleskne s humorem, jen jakoby malou jiskrou. Pokaždé, když ho vidím na videu, nedokážu zjistit, jestli je to artový pozér, nebo týpek, co vypadá jak módní návrhář, nebo někdo, komu dočista hráblo a žije v jakési prázdnotě. Zvláštní autor hodně obtížných textů, na které mám upřímně málokdy náladu a které s věkem přidávají na své bezvýchodné depresivitě.

01.02.2021

Čeká vás přímý, strohý a syrový příběh o seznámení se se ženou, nastěhování se k ní do bytu, i když jí nesnáší: "Co mě dorazilo, to bylo narození dítěte." Kdo nesnáší dlouhá souvětí v dlouhých odstavcích (často významově vlastně neukončených) a existenciální otázky, ať to ani neotvírá.