Co oči nevidí, to manžela nebolí.

Nejlepší knižní žánr na podzimní churavou náladu? Rozhodně příjemná, oddechová literatura. Taková ta milá pohádka pro dospělé.

Nejraději čtu historické knihy, převážně z 2. sv. války, detektivky a thrillery. Ale občas, když jich přelouskám hodně za sebou, musím říct dost! Teď je třeba to odlehčit a sáhnout po nějaké knize, kdy se nebudu bát jít večer zamknout dveře. A proto má volba padla na novinku od Aleny Jakoubkové s názvem Co oči nevidí, to manžela nebolí.

V hlavní roli se nám zde představí sympatická fotografka Melanie, která po 25 letech manželství s mužem, kterého zná jako své boty, se stěhuje do Francie, kde Jaroslav dostal nabídku práce jako vědec a profesor na místní univerzitě. Melanie je nucena rozvázat pracovní smlouvu s prestižním časopisem, pro který fotila, být ženou v domácnosti a pro manželovi kolegy připravovat večírky. Melanie se stále uklidňuje tím, že je to jen na rok. Proto zatne zuby a pustí se do nového dobrodružství. Navíc ve Francii dostanou k užívání překrásný domek na pláži v malé vesnici nedaleko od města. Co by mohlo být na budoucím životě tak hrozného?

Melanie je nádherná žena s vytříbeným vkusem a ráda se líbí. Absolutně nezapadá do kolektivu nudných manželek Jaroslavových kolegů, které jí dávají jasně najevo, že by měla být více jako ony. Být prostě “Stepfordská panička”. Melanie se začíná novému životu vzpírat. Chybí jí práce, přítelkyně a především dcera, která žije v Austrálii. Všechno by se dalo vyřešit, kdyby jí Jaroslav dovolil změnit alespoň několik věcí. Ovšem ten je absolutně nepřístupný jakémukoliv jednání.

A tak se Jaroslav začíná měnit před očima. A nebo byl takový vždy, jen to Melanie těch 25 let neviděla? Dokáže se mu vzepřít a prosadit si novou práci? Najde si nové přátele dle svého gusta? Navštíví svou dceru v Austrálii? Nebo se podřídí a bude se dále účastnit jednotvárných večírků s fádními ženami?

I když tušíte, jak kniha dopadne, stejně Melanie držíte pěsti a přejete jí, aby našla nový smysl svého života. Aby byla stále stejně odhodlaná a urputná. Za svými názory si pevně stála a nenechala se ničím a nikým vystrašit. Všichni máme nárok být šťastní.

Příjemná kniha, s nádhernými popisy francouzských vesnic, měst, vinic, restaurací a především jídla. V každé kapitole autorka popisuje fantastické delikatesy, takže vám rozhodně nedoporučuji číst tuto knihu s prázdným břichem. Jediné, co bych autorce vyčetla je výraz “jednak - druhak”, který mi prostě trhá uši a už ho nikdy nechci slyšet a příliš časté používání “Ach jo” na konci odstavce.

Když pominu tyto drobnosti, které se dají odpustit, kniha mě po celou dobu bavila. Odpočinula jsem si u ní a díky krásným popisům Francie jsem se ocitla přímo uprostřed děje. Nalijte si sklenici dobrého vína, připravte si na stůl vynikající kousky sýra a teprve pak se ponořte do milého příběhu z francouzského Bordeaux.

Autorka recenze:
Markéta Pospíšilová (ig @cteni_me_bavi)

Fotografka Melanie se v manželství s Jardou nudí. Jardovi, odborníkovi na vývoj nových farmaceutik, nabídli prestižní práci hostujícího profesora na univerzitě v Bordeaux. Dostali k užívání krásný domek ve vesnici nedaleko města, ... více

Komentáře (0)