Dej mi pokoj

recenze

Po dočtení si stoupám a tleskám. Doufám, že to autorka slyší. Šest příběhů v pokoji. Šest dospělých lidí, kteří se nějakým způsobem skoro všechny v knize setkají. Táňa a Luis. Bratr Josef, sestra Marta, Dušan, Adéla. Každý má nějaké trápení nebo problém. Každý ho řeší po svém.

Jasně, že si každý myslí, že za své problémy nemůže, odkládá řešení na neurčito a plácá se v tom bahnu, co mu síly stačí. Pro každého je to jiná třináctá komnata. Někdo nemá práci, někdo normální vztah, další je po těžké operaci a nehodě na vozíku, někdo pije a má násilnické sklony. A někdo se bojí sám sebe a co by mohl udělat.

Po celou dobu se v knize střídají krátké kapitoly jednotlivých postav. Dohromady utvoří příběh nádhernou mozaiku, jestli se to tak dá říct. Nádhernou z hlediska kompozice díla, smutnou jejich osudy. Smutné bylo i pozorovat některé chování rodičů, matek k dospělým dětem.

Při čtení vás bolí všechny ty sračky jejich životů číst, ale musíte. Je to napsaný tak ohromně čtivou formou, že knihu neodložíte. Když napíše bývalý policista(ka) detektivku, je to na ní znát, ví o čem píše. Když napíše psychologickou knihu psycholožka zůstanete po dočtení s pusou dokořán.

Jestli najdou POKOJ postavy z tohoto románu si musíte přečíst sami, mám jen varování, není to lehké čtení z hlediska pocitů a nechte si na ní čas, nebudete jí chtít odložit.

Pro Táňu a její dvě malé děti je bývalý dětský pokoj azylem, pro jejího partnera Luise úkrytem před spravedlností, pro Josefa dobrovolným vězením. Dušan je po nehodě odkázaný na vozík a pomoc rodičů, Marta doma čeká na životní šan... více

Komentáře (0)