Lidé, kterými jsme byli

recenze

Nikdy, nikdy (2024) / Kikina182

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace

Charlie si nic nepamatuje. Ví jen to, co jí nevědomky prozradily lidi kolem ní. Jako svoje jméno. A že jejím přítelem je Silas. Ale přestože Silase nezná, přijde jí, že se chová zvláštně. Skoro jako kdyby si také nepamatoval, kdo je. Jsou si naprosto cizí, a přesto teď můžou věřit jen sobě, protože nikdo jiný by situaci, ve které se ocitli, nechápal.

Styl psaní je čtivý a hladce plyne. Netuším, zda je to překladem nebo mají autorky podobný styl, ale vůbec mi nepřišlo, že by knihu psaly dvě osoby, takže mě nevytrhávala z děje žádná výrazná změna.

Nápad se ztrátou paměti se mi moc líbil, ale zpracování knihy mi sedlo jen první třetinu, pak už jsem byla zklamaná. Především byl děj zacyklený a zbytečně dlouhý na to, že se v knize nestalo nic významnějšího. Je tady hodně nevysvětlených věcí, včetně toho, proč ztratily paměť.

Postavy se mi moc líbily, především jejich komplexnosti. Byli to lidi, kteří měli spoustu kladných, ale i záporných stránek, díky čemuž působila kniha skutečněji. A konkrétně u hlavních postav se mi moc líbilo, že jsem mohla jejich povahu odhalovat zároveň s nimi a spolu s tím i vlastně to, jaký u nich díky ztrátě paměti nastal vývoj.

Od Nikdy, nikdy jsem čekala hodně a bohužel jsem zklamaná. Celá kniha mi přijde nedotažená, jako kdyby tam chyběla některá klíčová odhalení a rozuzlení zápletky, což mě neskutečně mrzí, jelikož nápad to byl opravdu skvělý. Ale takhle knihu nemůžu vnímat jinak než jako průměrnou.

Bestsellerové autorky Colleen Hooverová a Tarryn Fisherová spojily síly a společně napsaly naprosto jedinečnou romanci s mystery zápletkou. Charlie Wynwoodová a Silas Nash byli od narození nejlepšími přáteli, dokud se do sebe ve ... více

Komentáře (0)