Z rodinných toxických vztahů v Dej mi pokoj Petry Štarkové mrazí

recenze

Dětský pokoj je pro některé vězením, pro některé je zase útočištěm. Někdy se tyto jeho role mohou velmi rychle obrátit. Do svých dětských pokojů se vrací nebo se v nich ukrývají postavy románu Dej mi pokoj Petry Štarkové. A nejsou to hezké pokoje.

Šest hlavních postav a šest dětských pokojů. Táňa do toho svého prchá před násilím, Luis nemá kam jinam jít, Marta nemá odvahu ho opustit, Adéle se nechce postavit na vlastní nohy, Josef se v něm skrývá před světem a Dušana v něm chtějí skrýt jeho rodiče. Každý z nich však chce žít po svém a mít se dobře. Pro každého je štěstí ale něco úplně jiného.

Dej mi pokoj Petry Štarkové je skvělou psychologickou sondou do myslí Čechů. Takoví lidé mohou žít vedle vás, ale vy vůbec nevíte, co je trápí. Téměř každá z postav by se vyjímala v pořadu Výměna manželek a rozhodně by díly s nimi patřily mezi ty nejvíce reprízované. Tolik toxicity se v rodinných vztazích jen tak nevidí. Jmenujte mezilidský nešvar a tady ho dostanete. Na stánkách objevíte fyzické i psychické násilí, alkoholismus, nevěru, deviaci. Samé nehezké věci. Přesto vám to nedá a musíte číst stále dál.

Dej mi pokoj je první knihou pro dospělé čtenáře Petry Štarkové. A musím říci, že se jedná o velmi podařené dílo. Autorka má skvěle vykreslené charaktery jednotlivých postav. Ač je těch hlavních hodně na relativně malém rozsahu stran, všechny dostanou svůj prostor a všem jejich chování rozumíte, věříte. Nic nezůstává na půli cesty. A větu z titulu knihy můžete vnímat jak doslova, tak i přeneseně.

Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, ve kterých se střídají hlavní postavy. Ze začátku se to může zdát poněkud chaotické a mohou se vám plést, ale posléze si na tento styl čtenář zvykne a vše do sebe zapadne. Protože příběhy jsou navzájem provázané.

I když se jedná o knihu, jejíž události jsou z valné části negativní, je to hlavně příběh o naději. Ovšem neříká nám, že pokud vesmír poprosíme, změna přijde sama od sebe. Tak to totiž většinou nefunguje. Tu změnu musíme zapříčinit my sami. Jak říká stará pravda: bez práce nejsou koláče. A těm, kdo jen stojí s nataženou rukou, se toto chování jednou vymstí.

Kniha Dej mi pokoj by na sobě rozhodně měla mít varování, že by ji neměli číst lidé se slabými nervy. A ti ostatní by si k ní měly vzít hromady čokolády. Emočně vás totiž hodně vyčerpá a po jejím přečtení budete děkovat všemu a všem, že máte fungující rodinu. Pokud naopak patříte k těm, co nemají to štěstí, třeba pro vás stránky knihy budou inspirací k tomu, že vše se dá změnit a že i v těch nejčernějších situacích se může objevit jiskřička naděje. Jen je ji třeba hledat hlavně v sobě.

Děkuji nakladatelství za zaslání e-knihy k recenzi.

Pro Táňu a její dvě malé děti je bývalý dětský pokoj azylem, pro jejího partnera Luise úkrytem před spravedlností, pro Josefa dobrovolným vězením. Dušan je po nehodě odkázaný na vozík a pomoc rodičů, Marta doma čeká na životní šan... více

Komentáře (0)