Vyhledávání v diskuzi
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Ano, balkánské země, hlavně Země stínů = Bulharsko (autorčin manžel je odtud), Historička je ale lepší - Draculova Transylvánie - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Bulharsko, 50. léta - Země stínů (E. Kostova)...
A Rumunsko, hrabě Dracula, Historička... tu jsem nečetla, takže čerpám z anotace. - Zobrazit vlákno diskuze
11.) Kniha od více autorů:
Jozef Šikrha - Lenka Šikrha - Bulharsko plne požitků, Rumunsko není divočina - Zobrazit vlákno diskuze
19.) Kniha o jídle:
Jozef Šikrha - Lenka Šikrha - Bulharsko plne požitků - Zobrazit vlákno diskuze
Nono (aneb štrikovna):
kní Druhý život
Nemyslím si, i přes uvedenou výstavu, že by byli bývali všichni, kteří v období 68 - 69 byli přijati ve Švýcarsku pro tuto zemi jednoznačně přínosem.
Přemýšlím o tom do jaké míry tam zakládali buňky bojující proti místní společnosti a jejím pořádkům. Mám na mysli různé formy agitace, ale samozřejmě i atentátů.
V době mého mládí měla moje matka přátele mezi Indy i Peršany. Šlo ale vždy o ženy. Pokud v rodině byly děti věku blízkého mému, vztahy které jsem zažil byly relativně harmonické, byť určitou nadřazenost ze strany příslušníků bohatých rodin jsem cítil téměř vždy.
Když jsem studoval, běžně jsem se stýkal se Syřany a Iráčany, a s některými jsem se pravidelně na ulici zdravil. Nešlo přímo o přátelství, ale vztahy s těmi se kterými jsem se znal byly vysloveně dobré.
V roce 1968 jsem projel stopem Maďarsko, Rumunsko i Bulharsko. Domů jsem se vracel v prvních srpnových dnech.
V období 68 - 69 jsem odchod z republiky vážně zvažoval. Nakonec jsem získal i výjezdní doložku, nebudu popisovat jakou cestou, ale odjezd jsem stále zvažoval, přehodnocoval a odkládal.
Když mi už výjezdní doložka téměř propadala, tak jsem ji využil, a projel stopem Německo a Rakousko od Hamburku po Linec.
Někdy po roce 70 jsem zajel stopem do Východního Berlína.
V roce 1980 jsem udělal stopem okruh Evropou. Začal jsem Švédskem a Dánskem, přes Německo a Belgii do Británie a Irska. Na zpáteční cestě jsem navštívil Francii a Itálii. Vracel jsem se přes Rakousko a Německo.
Ze severu Německa jsem přejel vlakem do Západního Berlína. Po několika přespáních jsem pak pokračoval na východ a domů.
Západní Evropa samozřejmě působila daleko kosmopolitnějším dojmem oproti tomu na co jsem byl z domova zvyklý.
Na jedné straně v době mého dětství v mém okolí žilo plno lidí původem ze západní a jižní Evropy, (šlo o ty, kteří se sem oženili a provdaly, ale hlavně o ty, kteří zde za 2.světové války uvízli, navázali zde vztahy, a vztah k d rodné zemi ztratili,) ale i jedna dcera generála narozená ve Vladivostoku, provdaná do naší republiky. V průběhu mého života následující generace jednak částečně splynuly s českým prostředím, druhak v období 68 - 69 emigrovaly dále do světa. Česká společnost se do značné míry homogenizovala. Přibylo několik málo studentů ze spřátelených zemí, kteří zde nakonec zůstali, znám případ chlapce z Indonésie který zde pracoval, znám i případ české studentky, která se provdala do Nigérie. To všechno jsou příklady z okruhu rodiny a přátel. Vždy šlo ale jenom o vzácné vyjímky.
Ve všech těchto případech šlo vždy vesměs o samostatné jedince, kteří měli tak příležitost se relativně snadno a dobře integrovat do naší společnosti.
U dvojice, nebo dokonce rodiny, je tento proces daleko složitější a obtížnější. Integrace také nebývá tak docela úspěšná.
Jedinec obvykle vytvoří rodinu s příslušníkem domácího národa, nebo s přistěhovalcem z jiného kulturního okruhu. V prvním případě se přiblíží domácím zvyklostem. V druhém případě už není výsledek tak jednoznačný a jednoduchý, v každém případě takový vztah u obou zúčastněných jedinců klade nároky na vzájemnou přizpůsobivost, a do značné míry otupí i možné třecí plochy s místní populací.
V každém případě se tedy určitě shodneme na tom, že integrace jednotlivců, a zvláště jednotlivců přicházejících postupně, v malých počtech, nepřináší ty nejmenší problémy.
Integrace párů z téhož kulturního prostředí již bývá daleko obtížnější, a výsledky problematičtější.
Integrace vícečlenných rodin bývá prakticky téměř nemožná, a vede k vytváření skupin, které mají tendenci spíše k tomu, aby se ze společnosti vydělovaly.
U osob přicházejících z kulturního a společenského prostředí fungujícím do značné míry na klanovém základě bývá situace o to těžší.
První generace bývá ke společnosti do které přichází svým způsobem jednak tolerantnější, druhak i tak trochu vděčná. U druhé generace už tolerance a vděčnost pozvolna mizí. Třetí generace, a především generace která vyrostla v cizí zemi, do značné míry bez, nebo jen s částečnou znalosti místního jazyka, v uzavřeném prostředí přeneseném z původní společnosti, odkud předci pocházejí, už jednoznačně bojuje o to zavést si ve společnosti vlastní pořádky.
Konkrétně v případě Švýcarska by mne zajímalo kolik Čechoslováků, včetně potomků tam žilo v roce 1970, kolik v roce 1980, kolik těsně před rokem 1989, a kolik jich tam žije dnes.
Ti kritici, které zde sleduji, buď svůj věk neuvádí vůbec. No dobrá, jde o ženy, a ty na to mají do určité míry právo. Pečlivým studiem všech příspěvků konkrétního jedince bych zřejmě k určitému odhadu dospěl.
Ve druhém případě, konkrétně Jack, uvádí rok narození 1978. To představuje věk 40 let. V tomto věku bývá muž obvykle na vrcholu svých fyzických sil.
Musíme si ale uvědomit, že jsou zde i děti, a to malé děti, a také staří a velmi staří lidé.
Některým ulicím se vyhýbám, v dalších se pečlivě dívám kdo jde proti mně, a přecházím na druhou stranu, případně raději odbočuji směrem, kterým jsem ale vůbec původně nechtěl jít.
Já opravdu nechci aby všechny naše ulice patřily buď do druhé, nebo dokonce do první skupiny. - Zobrazit vlákno diskuze
Pár nápadů na vylepšení webu:
souhlasím s přechylováním ženských¨ jmen i ženských povolání,, přináší informaci,kterou není třeba nijak jinak převyprávět, je to praktické a naprosto srozumitelné,, je to sklonné přesně tak, jak čeština vyžaduje,. Nepřechylování je hloupá móda posledních let.
Rozlišování ženských a mužských příjmení je obvyklé i v jiných jazycích, zejména slovanských a baltských, v jiných se připojují matrimonia nebo patrimonia ,podle mne je to oboje jednodušší a uživatelsky přívětivější způsob jak v psaném nebo i mluveném textu od sebe odlišit ženy a muže, než nějaké pan, paní. Unifikovat a tedy nepoužívat těchto jazkových prostředků a tím se přizpůsobit angličtině je podle mne na hlavu. Neměli bychom tedy podle téhož uvažování začíst povinně používat i členy? Šlajsem do nějakého domu a s sebou jsem vzala tohoto psa, třeba?
Nucení obyvatel Lotyšška užívat lotyšské koncovky je nesprávné a podle mne porušující právo jmenovat se tak, jak se jmenuje moje rodina už po řadu generací, navíc v Lotyšsku jsou ta příjmení běžně používána v mluvené řeči v původním tvaru a zcela srozumitelná.Navíc,národnostní cítění to nijak nezmění a nijak to nesouvisí s tím, jak se Lotyši cítili v SSSR, nakonec vytvořili pevnou a odhodlanou ochranku V.I.Lenina.
Podobné požadavky na cizince trvale usedlé prý (neověřeno) mají i Islanďané.
Pokud se týká přepisu cizích slov, vadí mi výlučně přepis slovanských jmen do češtiny (stále slovanského jazyka) za pomoci neslovanských prostředků, tedy například ruských, bulharských a srbských jmen bez použití šč,š, a č,přesto, že tyto hlásky a spřežky sou v češtině běžně dostupné.
RaksaA -s tím Bulharem to může být nejen tím, že si jen tak připojil tureckou koncovku, pokud si vzpomínám, koncem osmdesátých let Bulharsko zákonem nutilo Turky-občany, aby změnili svá příjmení na bulharsky znějící s odůvodněním, že turečtí dobyvatelé přicházeli na území Bulharska bez žen, děti tedy měli s Bulharkami, takže bulharští Turci jsou v podstatě více Bulhary než Turky, tedy mohl to být návrat k původní podobě příjmení, nevím.
absolutně nechápu, co vede některé Čechy (i jiné),mluvit o svém vlastním národě, zemi a jazyce jako o zápecnících, zaprděncích s podivnými jazykovými zvyky a podobně. Že by to byl komplex vlastní méněcennosti?
jo a zdejší vyhledavač? mistr absurdního humoru - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
REM - Svinov mám trošičku z ruky, ale kdyby náhodou, kde tam je ta knihovnička ?
Koka - Ruskou literaturu si prostě nejde nezamilovat, ta pestrost a kvalita ! Hm, že bych Šolochova zase jednou oprášil ?
Bamba - jak se ta ulice jmenovala ?
Eicherik - co se týče státní příslušnosti literatury, ač se považuju za Rusofila, tak knihovna je národostně pestrá a možná, že ti Rusové ani nejsou nejpočetnější. Rád čtu "exotickou" literaturu - ne ve smyslu vábení dálného jihu, ale literaturu pro mne méně známou - Belgie, Srbsko, Bulharsko atd. A snažím se dohnat rest a číst více Slováků a Rakušanů - Zobrazit vlákno diskuze
Off topic a pověry a bludy všeho druhu:
Též si se ženou občas doma čteme, tedy my to máme spíš jako večer s tématem. Podíváme se na film podle předlohy, přečteme kus z knížky, vyzobeme zajímavosti, a najde se čas i na dotazy i diskusi x).
Žena je u nás specialista přes historii, já si bral jako téma třeba Gorily v mlze (problematika malých populací, zajímavé zvyky, boj s pytláky) nebo Pojídače mrtvých (přečetl jsem předmluvu jak kniha vznikala, podezření že by mohlo jít o zbytky pravěkých lidí, zajímavosti jako třeba putující Bulharsko, zmínka o chazarech a podobné).
Je to srandovní hra, ale je prostě fakt, že každý rozumíme něčemu, a pro druhého z toho může být ledasco zajímavé, aniž by musel knížku číst.. - Zobrazit vlákno diskuze
Pár nápadů na vylepšení webu:
Všimli jste si ten lítý boj na titulní stránce? Kokořínsko má v patách Bulharsko a v některých občasných dramatických chvílích se mu dokonce dívá na trenky! To je tak napínavéééé! - Zobrazit vlákno diskuze
333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1:
To bude špatný filtr země....teď jsem našla, že jako folklór, byly legendy o upírech, v zemích: Rumunsko, Bulharsko, Moldávie, Ukrajina, Maďarsko, ale i Slovensko, Morava a Čechy - Zobrazit vlákno diskuze
333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1:
Sieno, postupujeme stejně, ale děláme někde chybu. 1909, Rumunsko, u Ionesca jsem byla asi třikrát. Zkusila jsem i Polsko, Slovensko, Bulharsko :-) - Zobrazit vlákno diskuze