Lady Greystoke komentáře u knih
Myslím, že moje první setkání s islandskou literaturou - a snad dobrý. Vlastní jména byla fakt brutál, ještě že jsem to nemusela číst nahlas, asi bych si zlomila jazyk.
Přesně ta pravá kniha pro echt sci-fi nerdy. Myslím, že by se velmi líbila Erichu von Dänikenovi a všem z Vetřelců dávnověku, zejména ty pasáže o Delťanech.
Atmosféra příběhu na mě působila docela depresivně, a to nemám ráda. Kocour musel být opravdu kouzelný, protože normální kocour by tohle dobrodružství asi nedal.
Velmi květnatá staročeština mě přímo uchvacovala a velmi pobavila. Místy se mi kniha jevila jako téměř nadčasová a Měsíčňané měli rozhodně něco do sebe. Dost dobrá knížka, až na tu poslední kapitolu. Tou se to docela pokazilo (nebo ne?) Přiznávám, že jsem to poslouchala jako zdařile namluvenou audioknihu, nevím jak by to dopadlo, kdybych to četla.
Za čtivost bych dala klidně plný počet. Ale nějak mi začínají vadit příběhy, ve kterých se vraždí. I když je to "jenom jako".
Nádherná kniha plná světla, lásky a užitečných cvičení.
Nechápu naprosto vůbec komentáře níže. Knihu jsem přečetla a nic takového v ní není. Nechápu ani spoluautorství další osoby zde uvedené. V knize se její jméno ani nic, co by s ním byť jen zdánlivě souviselo, nevyskytuje.
Dodatek: Je zvláštní, že kniha vyšla v roce 2019, ale nejstarší komentáře jsou z roku 2011. vysvětlí mi to někdo?
Skvělá čakrová jízda. Neuvěřitelné, že to bylo napsáno už roku 1988. A trochu politováníhodné, že já se k tomu dostala až teď. Stále je co se učit. A všechno má svůj čas.
Ježiš to bylo hezký! A vtipný! A ty povedené obrázky! A to všechno jeden člověk ... A navrch skvělý překlad.
Žalostně chyběly obrázky popisovaných rostlin.
Vtipná oddechovka. Pod rouškou humoru by se daly najít i vážné otázky k zamyšlení. Škoda že autor nemá rád kočky, dala bych 5 * :-D
Asi už jsem na pohádky stará. Mělo to divnou atmosféru.
Nejlepší Vondruškova knížka. Tady je úplně všechno. Snad má příběh sem tam trhliny, ale kdo by to řešil.
Pro téma "Kniha obsahující ilustrace" Čtenářské výzvy 2021 jsem si vybrala knihu (tuto), ve které mám autogram od ilustrátorky. Vhodnější titul bych asi hledala marně. A taky jsem dost potřebovala nějakou oddechovku.
(možná trochu spoiler) Byla jsem na to docela zvědavá, ale povím vám, ukrutně mě to nebavilo! Obzvláště ty pasáže o počasí byly ubíjející. Nebo ty popisy příbuzenstva až do padesátého kolene. Styl psaní mi připadal dětinský a děsně naivní, jako by to psal nějaký mladý studentík a ne postarší dáma a ještě k tomu spisovatelka. Pořád samé "co by kdyby... " Autorka pořád fňuká nad svým Wuchanem a jeho trpícími obyvateli, ale že se epidemie rozvinula v pandemii a lidi padali po celém světě, to zřejmě vůbec nevěděla, nebo jí to nezajímalo. Na druhou stranu samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že jsou to subjektivní zápisky jednoho jediného člověka z devíti milionů, potažmo ze sedmi miliard. Autorce též nelze upřít její statečný boj s cenzurou, která je v Číně zřejmě dost mohutná. A když zrovna citovala něco, co nebylo psané přímo pro deník (třeba rozhovor pro tisk), i ten styl byl najednou na úrovni. No ale jsem ráda, že to je za mnou, už nikdy více!
Tuto knihu mám doma taky už hodně dlouho. Měla jsem si ji přečíst hned, teď už je to dost neaktuální. Aspoň mě se zdálo. Nejvíce mě zaujala závěrečná část o pozitivním myšlení. Na tom se dá hodně stavět.
Když nebudete vědět, co číst do Čtenářské výzvy, zkuste Vondrušku. Některá z jeho knih bude pasovat na každé téma. Jo, bavilo mě to.
Skvělé bylo se toto o sodě dozvědět. Kniha se mi ale zdála trochu zmatená. Je vidět, že to psal doktor. Zapomněl asi, že to budou číst i nedoktoři. Pěkně tam všechno popsal, akorát mi mnohdy nebylo jasné, jestli to, co popisuje je dobré nebo špatné. Potřebovala bych více laické vysvětlení. Asi jako když máte manuál k mobilu ale není v něm napsáno, jak ho zapnout.
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Už mi doma leží mnoho let, myslím, že jsem ji četla i před těmi mnoho lety, a tehdy mě docela uchvátila. V současné době už jsou poznatky na daná témata evidentně jinde a informace v knize uvedené se mi zdály spíše úsměvné než že by mi přinesly něco nového.
Pro ty, kdo ještě nevědí, s velkou lítostí oznamuji, že Bob dne 15.6.2020 odešel do kočičího nebe :-( James by mu chtěl v Londýně vybudovat památník (sochu) a organizuje veřejnou sbírku. Dále byla vytvořena petice adresovaná starostovi Londýna, aby mohla být socha zrealizována. Pokud by se chtěl někdo zapojit (darovat nějakou částku nebo podepsat petici), odkazy viz "Zajímavosti" Vím, že to sem asi nepatří, ale viditelnější místo zde na Databázi mě nenapadlo.