• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Černé díry: Klíč k pochopení vesmíru - Jeff Forshaw

Černé díry leží tam, kde dříve zářily nejhmotnější hvězdy, v centrech galaxií a na hranici našeho současného chápání. Jsou to přirozeně se vyskytující objekty, ... detail knihy

Nové komentáře u knih Jeff Forshaw

Černé díry: Klíč k pochopení vesmíru

„"Být špagetizován či být vypařen, to je oč tu běží." Asi nejvíce přístupná, čtivá a aktuální kniha o černých dírách v jakou lze doufat. Pro mnohé jen podivné výtvory gravitace, které svou existencí nahánějí hrůzu, pro autory knihy ty možná nejzajímavější přírodní výtvory vůbec. A tohle své přesvědčení jsou schopni přenést i na čtenáře a dokázat, že klíč k porozumění v názvu nejsou jen chytlavá slova, která mají přilákat, ale závazek, jehož za mne byli schopni dostát. Téměř sto let výzkumu míst po zhroucení velkého množství hmoty v jedné přehledné popularizační knize. S bonusy, jako je vtipné vysvětlení druhého termodynamického zákona, jeho celovesmírného významu od hvězd až po vliv na kulturu, vše na příkladu funkční ledničky. A se zajímavou otázkou nakonec: "Nacházíme se uvnitř kvantového počítače?"“... celý text
— Adam84

---

Černé díry: Klíč k pochopení vesmíru

„Tohle už je docela hardcore čtení. Tomu základu, takové té omáčce jsem docela rozuměl, ale pak jsou tam věci spíše matematicko-fyzikálního rázu a tam jsem se úspěšně ztrácel. Je to dobrá kniha a hlavně ten závěr přináší několik inspirativních úvah a myšlenek o povaze reality, ale určena je, řekl bych, spíše zasvěcencům v oboru. Nechávám bez hodnocení, spíše jsem tou knihou jen proletěl.“... celý text
— puml

---

Černé díry: Klíč k pochopení vesmíru

„„Zákon, že entropie vždy roste, má, myslím, nejvyšší postavení mezi přírodními zákony. Pokud vás někdo upozorní, že vaše oblíbená teorie vesmíru je v rozporu s Maxwellovými rovnicemi – tím hůř pro Maxwellovy rovnice. Pokud se ukáže, že je v rozporu s pozorováním – no, oni ti experimentátoři taky občas něco zpackají. Ale pokud se zjistí, že vaše teorie je v rozporu s druhým zákonem termodynamiky, nemohu vám dát žádnou naději; nezbývá jí nic jiného než se sesypat v nejhlubším ponížení.“ -- Arthur Eddington „Pro teoretické fyziky jsou všechny krávy sférické, to z nich dělá bystré myslitele, ale jako farmáři stojí většinou za starou bačkoru.“ V dubnu letošního roku jsem navštívil přednášku Briana Coxe „Horizons: A 21st Century Space Odyssey“ v pražském Kongresovém centru. Snad první vědec, fyzik a popularizátor světového formátu, který do svého světového turné zařadil Prahu, nebo o nikom dalším nevím. V každém případě v hledišti bylo vyprodáno a přednáška naprostá pecka. O této knize jsem v tu dobu věděl, přednáška jen urychlila objednání a přednostní zařazení do seznamu „chci číst (hned)“. Kniha je populárně naučná, přesto, aniž bych chtěl komukoliv upírat četbu, základem kvalitního zážitku je pozitivní vztah k fyzice a matematice. Text je vlastně podstatným doplněním a rozšířením přednášky, nebo naopak, přednáška je kondenzovaná kniha. Úvodní část je shrnutí historie objevování černých děr a zejména akceptace konceptu vědeckou / fyzikální komunitou a dále pokračuje v hlavním tématu. Následně autoři postupně staví jeviště pro stále složitější a složitější scény. Trpělivě budují základy, vysvětlují koncepty, odbornosti a obtížnosti se sice není třeba příliš obávat, přesto je nutné upozornit, že text vyžaduje pozornost, trpělivost, zastavení se, přemýšlení o probírané látce. Čtenáři se postupně seznámí se základními fyzikálními modely, Newtonem, Einsteinem a jeho teoriemi relativity, speciální i obecnou, prostoročasovým intervalem, světočárami, světelnými kužely, dále Penroseovými diagramy a dalšími a dalšími jednotlivostmi studia černých děr. Obtížnost postupně roste a rozhodně se vyplatí dávat pozor. Poslední kapitoly se věnují nejnovějším poznatkům ohledně termodynamiky a vyzařování černých děr, kvantové gravitaci, kvantovému provázání, konceptu holografického principu a teorii kvantové informace. Autoři tak ukazují, jakým neočekávaným směrem v tuto chvíli míří poslední vývoj studia černých děr. A pohled je to skutečně fascinující. Text je čtivý, tedy do té míry, do jaké si lze užít úvahy o podstatě prostoročasu. Kdo Briana Coxe zná, ví, že občas mluví jak básník, jak poeta, romanticky popisující fyzikální a matematickou realitu. V knize se občas podobné obraty nalézají také, například když popisuje planety, na kterých se vyvinuly darwinovské „nekonečné formy“. Vědecká rigorozita skrytá v básnickém jazyce krásné literatury. Kniha obsahuje některá naprosto neuvěřitelná a pozoruhodná tvrzení, která pohladí srdce každého fyzika, matematika, ale i srdce scifisty. Text jsem si užil, ale v žádném případě nebudu tvrdit, že jsem pobral vše. Zejména závěrečné úvahy jsou obtížné, neintuitivní a vyžadují od čtenáře značnou účast a pozornost. Ať je to jakkoliv, tahle výprava do světa singularit, nekonečen a k podstatě prostoročasu je mimořádně zajímavá a fascinující. Zájemcům doporučuji.“... celý text
— thorir

---

---

Kvantový vesmír

„(audio, anglicky) Jako audiokniha to bylo trošičku náročné na sledování (čti: pobrala jsem to až na druhý pokus, ale stálo to za to) hlavně kvůli četným a recitacím docela obsáhlých matematických vztahů, a protože se mi nechtělo lovit obrázky v přiloženém pdf. Pro někoho, kdo absolvoval až do konce Vesmír v kostce, je to příjemné čtení před spaním. Přijde mi užitečné získat přehled o pojmech, kterými s oblibou žonglují šarlatáni a přikládají jim takové významy, jaké se jim zrovna hodí.“... celý text
— R.A

---

Kvantový vesmír

„Považuju knihy obou autorů, Proč platí E=mc2 a Kvantový vesmír, za brilantní úvodní přehledy o moderní fyzice. Snad jen kniha Fyzika jako dobrodružství poznání od Einsteina a Infelda mě okouzlila podobně a obohatila moje pochopení pro fyziku, byť stále úsměvně povrchní. Cox a Forshaw nepostupují při výkladu historicky, ale věcně, podél myšlenkových souvislostí, které vedou k poznatkům relativistické, resp. kvantové fyziky, a také to otevřeně deklarují. Čtenář se tak nevyhne matematickým pasážím, které jsou ve druhé knize přece jen zapeklitější, ale dokáže je sledovat bez zvláštní matematické průpravy a může se spolehnout, že autoři vyjádří stěžejní myšlenku v přirozeném jazyce. Jsem rád, že knihy nejsou jen sbírkou bombastických fyzikálních kuriozit a staví naopak přirozenou hráz zadržující zjistřenou představivost anebo bezhlavou snahu odvozovat dalekosáhlé filosofické důsledky.“... celý text
— pan_Vaclav