• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Kirsty Manning

Nefritová lilie

„Tuto knihu jsem si přečetla, protože se mi zalíbila ukázka ve Zmizelých klenotech. Zpočátku jsem byla nadšená, pouze dvě časové linie vypadaly v porovnání se Zmizelými klenoty nadějně. Na začátku mě kniha bavila, ale v prostředku přišla o šťávu, kterou získala opět na konci. Nemůžu se ubránit dojmu, že rozuzlení je překombinované. Autorka nicméně čtenáře postupně vede, takže v pravý okamžik vždy přijde na správné řešení. Souhlasím s předchozím komentářem. Všechny postavy tu trpí tím, že spolu nemluví. Což by mohlo být dobré poučení z knihy. Oceňuji přivedení pozornosti na Šanghaj a uprchlíky za 2. světové války. Určitě si knihu přečtěte, pokud vás tento žánr baví.“... celý text
— Madelisi

---

Záhada rukopisu

„Kniha mě ničím nepřekvapila, podobný námět je v mnoha dalších románech, které jsou daleko čtivější a zajímavější. První polovina se dost vleče a v podstatě se tam pořád dokola omílá jedno a to samé - kdo zabil bohatou Američanku - což se vlastně nedovíme ani na konci knihy, je to vše jen v náznacích, hádankách, domněnkách. A stejně tak od poloviny pozornější čtenář tuší, že dojde k záměně hlavních postav, takže vás vlastně v závěru knihy vůbec nic nepřekvapí. Tenhle román mě rozhodně nenavnadil přečíst si od autorky ještě něco jiného. Za mě 2,5*.“... celý text
— zoew

---

Ztracené klenoty

„Třetí kniha od této autorky a zase to vidím za 3*. Jako v předchozích knihách má i tato mnohem silnější děj historické linky a ten současný je hodně slabý.“... celý text
— SumýšIrena

---

---

Záhada rukopisu

„Příběh se mi líbil a dobře se četl. Historická linka byla mnohem zajímavější než ta současná. Některé části byly snadno předvídatelné. Knihy s válečnou tématikou mě vždy vedou k obdivu nad statečností lidí v odboji (jedno v jaké zemi) a otázkám, zda bych na jejich místě dokázala sama v sobě najít stejnou odvahu.“... celý text
— EmillyT

---

Záhada rukopisu

„Plytké, jednoduchý styl, stále stejná šablona: vícero prostřihů do minulosti, více potenciálně zajímavých námětů (psaní detektivek, vražda a možná nespravedlivě odsouzená na začátku války, francouzský ženský odboj, věznění a nucená práce v továrně za okupace), které ale autorka přes dlouhý seznam zdrojů nedokázala zodpovědně uchopit a přetavit do pořádně dramatického románu. Když do třetiny knihy jen stále omílá tyto náměty prostě jen jako náměty, pořád dokola, bez jakéhokoli vnoření se a konečně rozkrývání, o co šlo, a místo toho přidává červenou knihovnu a babinec kolem hlavní hrdinky v současnosti, je to jasné - povrchní, na první pohled sice líbivé, ale bez skutečně snahy něco literárně vytvořit a čtenáře odměnit za napjaté očekávání zajímavého děje na základě anotace. A autorčin hrubě neliterární styl to ještě podtrhuje. U starší Nefritové lilie jsem ještě zamhouřila oko, tam bylo zajímavé prostředí i nevšední příběh, byť se stejnými dalšími neduhy (z nichž se autorka evidentně nevypsala), ale tady - odboj jako příliš obehrané téma, pokud se nepřijde s něčím "novým", autentickým - už nedostatky omluvit nelze. A další knihy autorky si nechám ráda ujít. 50%“... celý text
— soukroma