Mohammed Moulessehoul

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Černá vdova

Kábulské vlaštovky

Nové komentáře u knih Mohammed Moulessehoul

Černá vdova

„Děj románu se odehrává v Tel Avivu. Je to příběh lékaře od kterého odjíždí manželka na návštěvu za příbuznými. Krátce poté je konfrontován s děsivou skutečností - jeho žena spáchala jako "černá vdova" teroristický atentát. Kniha je velice napínavá a krásně napsaná.“... celý text
— Radka1911

Kábulské vlaštovky

„By mě zajímalo, jestli atmosféra v Afghánistánu je opravdu taková. Protože, ti je peklo. To mě na celé knize zaujalo nejvíc. Naše co virové depky jsou proti tomu nic. A to si asi odnesu z této knihy.“... celý text
— Kopretina

Kábulské vlaštovky

„Smutný příběh z místa, které by se dalo nazvat peklem na zemi. Nechce se mi knihu hodnotit hvězdičkami. Tohle je téma, které se na škále oblíbenosti hodnotit snad ani nedá. Nicméně čtení pro mě nebylo úplně jednoduché. Semtam nějaký překlep v textu, semtam trošku složitější větná skladba. Nicméně i tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Ovšem zase si dám chvíli pauzu od takovýchto těžkých témat.“... celý text
— Gweny

Černá vdova

„Tak tato kniha mě překvapila jak svým závěrem,tak i podáním, jaksi jsem z ní pořád úplně přesně nepochopila co jí chtěl autor říct...Námět dobrý,ale ne dokonale zpracovaný,závěr mě jak už jsem psala překvapil...nečekala jsem,že zrovna takto blbě končí.,,,“... celý text
— Ivanule

Černá vdova

„Tohle je ovšem průšvih. Když máte blbou knihu, která si na nic nehraje, je to v podstatě v pořádku - i u literatury se dá, koneckonců, vypnout beztrestně mozek. Když ale máte v ruce knihu, která chce přinášet zásadní sdělení a zpracovávat palčivá témata jako bonus ještě s přesahem, a je naprosto neumětelsky napsaná (a navíc blbě přeložená), je průšvih neřku-li průser na světě. Na to, abyste se stali spisovatelem světové úrovně vám totiž nestačí vydávat knihy pod ženským pseudonymem - a to ani v případě, že jste Alžířan. Nestačí na to ani, když si vezmete témata, která - samozřejmě - sama o sobě tu hloubku a přesah mají. Na to už prostě musíte umět psát. Když to neumíte, vyleze z toho jen jeden velký wtf otazník. Proč někdo s alžírskou životní zkušeností píše o problematice identity palestinský Izraelců? Proč se radši nevěnuje tomu, jak těžké je být občanem druhé kategorie VE VLASTNÍ ZEMI? (Tedy v Alžírsku, aby bylo jasno.) Jak má čtenář věřit čemukoliv, co autor předkládá, když to celé od samého začátku není nic, než na sebe vršené floskule pronášené naprosto koženými postavami, které se chovají naprosto nepochopitelně? A proč to vyšlo v češtině? Ano, témě sebevražedných atentátů samozřejmě zajímavé je, stejně jako věčná otázka, na kolik známe toho, s kým žijeme, ale tohle fakt, fakt nebrat. Odporná obálka a překlad plný perel typu (namátkou): "'Ještě jsem se neoděl do smutku.'" (s. 142); "Vrátil jsem se domů mírně stříknutý, ale vnitřně očištěn." (s. 162); "Pohled na světélkující ciferník budíku mě poučil, že je čtvrt na čtyři ráno." (s. 25) definitivně pohřbívá to, co by autorovo snažení možná ještě mohlo přežít. K otázce identity palestinských Izraelců: vždycky Kašua; k životu Izraelců: Gavron; k životu přistěhovalců: Gundar-Gošenová; k pohledu ze strany Palestinců: Abulhawa. Jednou provždy: Už žádný vyphotoshopovaný oči vykukující z niqábu na obálkách knih z BV! Nikdy!! “... celý text
— Jizi

Přejít na knížky autora