• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Poemy II - Vladimir Vladimirovič Majakovskij

Druhý svazek nového českého překladu vybraných Majakovského veršů nabídne čtenáři celkem sedm poem, které lze námětově označit jako veřejné: je to 150 000 000 z... detail knihy

Populární knihy

/ všech 52 knih

Nové komentáře u knih Vladimir Vladimirovič Majakovskij

Poemy I.

„Věřím, že když je poeta mrazivě upřímný, pocity neuchopitelný a jde hlouběji, než na dřeň, jeho opravdovost a talent rozpoznáte při čtení první básně. Tyto verše jsou neotřelé, děsivé a hrají hru samy se sebou a překonávají se slovy. Majakovskij je plný magie, magie nečlověčí. "...A můj strach chytnul se nebe cípu a snaží se spasit jak parník požárem stižený. Do ticha bytů, k lidem na smrt bledým, stooká záře z přístavu teď letí. Tak výkřik ten poslední, o tom, že hořím, křič do všech staletí!..."“... celý text
— annihilation

---

Pieseň lásky

„Průřez tvorbou“
— palka452

---

Pro hlas

„Ano, Majakovskij byl velký básník. Uznávám taky, že kdyby čtenář ze své četby velkých moderních autorů vyloučil ty politicky zprofanované, moc by si toho nepřečetl. Ale tahle sbírka je opravdu extrémní. Do roku 1917 (básně jsou řazené chronologicky) je to bez problémů, ale pak už se autor plně vrhá do náručí agitek, za což se mu sice dostalo auta, bytu a cest do zahraničí, opravdu to ale nezestárlo dobře a dneska se to moc číst nedá. Paradoxní je také báseň věnovaná Jeseninovi, kde mu Majakovskij vyčítá sebevraždu, aby krátce nato svoje problémy se ztrátou Stalinovy přízně vyřešil naprosto stejným způsobem. Překlad ani chválit nebudu, začínám mít pocit, že u Světové četby je jeho vysoká kvalita vlastně standard.“... celý text
— Forestwalker

---

---

Vesele i vážně

„Držím ji jako historickou vzpomínku, je děsná, i když grafická úprava je zajímavá.“
— Mlikova

---

Básne

„Vykašlem sa na bronzové centy, vykašlem sa na mramorový hnus. Všetkým buď sláva - nechcem extrarenty - spoločným pomníkom nech nám budeš len ty, dobytý v bojoch socializmus! Rublíky neshŕňal som... za veršíčky veselé, mne v byte nelisne sa... mahagónu veleba. A ozaj... okrem čistej košele, statočne poviem... mne inšie netreba. Za to mne bolo treba vodky a salámy, keď som sa opustila na Novodevičínskom cintoríne. Asi sám Majakovskij mi zoslal z neba toho Rusa, ktorý sa o mňa postaral. Je mi ľúto, že som sa nepredstavila, že neviem jeho meno. Nikdy v živote nezabudnem, ako sa začal modliť pred hrobom Majakovského. Zízala som na neho ešte v postraumatickom šoku a tranze zo stretnutia sa s pozostatkami môjho milovaného spisovateľa Gogoľa a vstrebávala tú ruskú inteligenciu a ruské srdce. "Vykašlem sa na bronzové centy, vykašlem sa na mramorový hnus." V tom momente som všetko znovu zažila... triašku, modlitby, hrob básnika, gogoľovského ducha. Potichu som pozorovala jeho modlitbu s úprimnou vierou, úctou a láskou k spisovateľovi. Veľká škoda, že mi je neznáme meno môjho sprievodcu. Pobrala som sa veľmi náhlivo späť ku Gogoľovi a začala sa modliť. Takéto momenty sa prežijú len raz v živote. Prvý a jediný raz.“... celý text
— zipporah