Populární knihy
/ všech 26 knih
Nové komentáře u knih Vlasta Štáflová
Halo, kamaráde!
„Jde o jednu z mých prvních knih, kterou jsem (asi, už ani nevím) dostal koncem čtyřicátých let od strýce, který měl malinký antikvariát, než mu ho komunisti ukradli.
Jde o chlapecký román, ovšem něco jako Foglar to rozhodně není. Spíše taková chlapecká červená knihovna i s nezbytným happyendem. Přečetl jsem si po dlouhých létech znovu ze dvou důvodů: jednak se odehrává ve třicátých létech z větší části na Slovensku, což byla tehdy pro obyvatele Čech a Prahy prázdninová destinace již exotického charakteru. Zajímalo mne, jak jsou v knize popsány vztahy Čechů a Slováků. A pak autorka, manželka malíře Otakara Štáfla, byla asi dobrá horolezkyně, žili s manželem na chatě v Tatrách a část děje jsou dobrodružství ve Vysokých Tatrách, kde jsem kdysi také dělal vysokohorskou turistiku – když jsem nemohl do bližších Alp.
Hrdinou je budoucí tercián, který z rozhodnutí rodičů (otec továrník, matka v domácnosti) má strávit, místo ve skautském táboře, prázdniny na Štrbském plese s rodiči v nóbl hotelu. Z nechtěného pobytu se ovšem vyklubou zajímavé prázdniny, plné dobrodružství, prožitých se slovenským chlapcem, se kterým se náhodou potká hned první den. Zažijí strašlivou tatranskou bouři, výstupy na tatranské hory… Hrdinu to natolik rozhodí, že v následujícím roce premiant třídy v pololetí propadá, uteče v pololetí z domova – samozřejmě do Tater za kamarádem, zažije další dobrodružství, tentokrát v zimních Tatrách, a nakonec vše končí dobře, vysvědčení na konci školního roku opraveno a jede se na letní prázdniny, už samozřejmě znovu na Tatry. O životě za první československé republiky se moc čtenář nedozví (jen zmínky, například jak sekundán jde v červnu pro vysvědčení oblečen v plášti, s kloboukem a rukavicemi(!) - oč jednodušeji oblečeni, už za pár let, šli žáci pro vysvědčení v pionýrském kroji...), ani o vzájemném vztahu Čechů a Slováků (nebo cikánů, i ti tam vystupují). Děj tedy prostinký, zajímavé jsou ale popisy tatranských výstupů – autorka je měla bezpochyby zažité (i když používá někdy místní názvy, které v dnešních mapách nejsou nebo poplete Ladový štít a Popradský Ladový štít). Pan továrník nakonec se rozhodne i finančně podpořit chudého slovenského kamaráda svého syna, aby mohl také studovat. Zde na konci knihy je pro mne nejzajímavější scéna, kdy se oba chlapci, Čech i Slovák, těší, že budou za pár let vojáci čs. republiky, a budou spolu, když bude třeba, hájit vlast. S tou obranou to doslova za pár let dopadlo tak, jak každý ví. O tom zda slovenský hoch skončil někde v Hlinkově gardě nebo Rychlé divizi nemohla, pro čechoslovakismus nadšená, autorka samozřejmě mít ani tušení. Stejně tak o tom, jak byl slovenský hoch nakonec, když se na Slovensku lámal chleba, „vděčný“ za podporu českého továrníka… Smutný je ovšem vývoj od té doby: kolik chlapců by se dnes těšilo na vojnu a obranu vlasti, když nadpoloviční většina dotázaných v anketě by dnes nebyla ochotna tu vlast, ani při napadení, bránit …
Tedy Foglar ne, pokus o zprostředkování podobných vznešených ideálů chlapcům (snad i děvčatům) ano. Jaký dopad to mělo na tehdejší mladou generaci nevím. Pro mne za 3,5.“... celý text
— Arminus
Se zatajeným dechem
„Knížku četla moje maminka, když byla mladá, četla jsem ji já, když jsem byla mladá a četly ji moje dcery( jsou mladé). Krásná dívčí kniha.“
— cace
Pohádka svatojanské noci
„Milá krásná knížka pro dětské i dospělé děti. Spoiler zde nevadí, nemůže narušit krásu rozmanitého příběhu, která je výrazně umocněna věrnými, velmi pěknými a bohatými ilustracemi autorčina manžela, malíře Otakara Štáfla.
Dramatický příběh chlapce Jirky, který se ve svatojanské noci vydá hledat zlatý květ kapradí, protože kdo ho najde, bude navždy šťasten. Cestou oživlými květy (celá příroda se chystá na slavnost svatojanské noci, kde se ten zlatý květ objeví) se stále se stupňující krásou okolí ho provází pohádkový skřítek. Jirkova cesta je ale narušována občasným voláním jeho malé kamarádky Milenky, která se asi v lese ztratila, bojí se, a on by jí měl pomoci. Ale chce stále vidět ten zlatý květ a tak občasné dívenčino volání ignoruje. Potom skutečně ten zlatý květ kapradí uvidí a okamžitě dostane strach o svou kamarádku, kterou stále slyší naříkat. Veškerá krása se najednou ztratí, les se ztemní, příroda se vzepře proti člověku, který se na její slavnost dostal pouze zásluhou nezodpovědného skřítka. Jirka Milenku za velmi dramatických a dobrodružných okolností v nebezpečném nočním lese hledá, nalézá, zachraňuje z nebezpečí, opět ztrácí, sám se dostává do nebezpečí atd., až nakonec unaven usne na pařezu kde se poprvé setkal se skřítkem. Tam ho také jeho kamarádka Milenka najde. Ve skutečnosti nechodila po lese, i když věděla, že se Jirka ztratil a měla o něj strach, tak byla v noci doma, a oba mají obrovskou radost, že se tomu druhému nic nestalo. Radost mají i Jirkovi rodiče, kteří o něj měli velký strach, lidé ve vesnici ho již začínali hledat. Chlapec nakonec neví, zda ten příběh se skutečně stal nebo to byl jen jeho sen. Každopádně pohled na zlatý květ kapradí ho učinil šťastným, protože poznal, že šťastný je tehdy, když vidí, že šťastní jsou i ostatní lidé a on jim v tom musí pomáhat.
Knížka je pro mne drobným, ale hodnotným šperkem mé domácí knihovny.“... celý text
— Legens
Zorka tuláček
„Velmi mily pribeh, hezky napsany. Jen ten konec byl pro me necekany a trosku neuveritelny, ale mozna, ze tehdejsi ctenarky to videly jinak...
Spoiler:
Roman z pocatku 20.stoleti sleduje zivot devcatka Rezinky takrka od jejiho narozeni do dospelosti. Rezi se narodila v maringotce komediantu a brzy osirela. Jeji rodinu tvori kamarad Vasek, jeho otec Principal, stryc Zak, kobylka Raimunda a pes. Toto uskupeni se toula mezi vesnicemi a bujne se rozmahajicimi mesty a vystupuje se svymi kousky, pricemz mnohdy nevydelaji ani na jidlo.
Jednou, kdyz zase sli ostatni shanet neco k jidlu, sla je Rezi hledat a pritom se ztratila. Kdyz znovu za par dni nasla misto jejich stanoviste, uz byli pryc. Desetileta holcicka zustala sama v zime a musela zacit zebrat, aby se uzivila a sehnala boty. Ac neznala za cely zivot nic nez hlad a zebrotu, byla velmi puvabna. Vsiml si ji malir, ktery podle ni namaloval obraz, ktery jej proslavil a nastartoval mu karieru. Mezitim se Rezi ujala pani, jez mela obraz objednany. Prejmenuje Rezi na Zorku a da ji novy domov a moznost studovat. Dospivajici Zorka potkava muze, ktery se ji zacne dvorit a ona, zamilujic se do nej, ma strach, jestli by ji mel rad i jako devce z chudych pomeru. Povi mu tedy pravdu. Onen muz ma ovsem taky sve tajemstvi, ktere znacne ovlivni vztah, ktery se mezi nimi rodi.
Zorka mezitim vystuduje univerzitu a nakonec naleza sve zivotni stesti po boku muze, ktery ji kdysi pomohl dostat se z ulice...“... celý text
— halama
Děvčátko Dana
„Kouzlo v těchhle knížkách z minulosti tkví v dobových reáliích. Asi si smutně povzdychne každý, kdo sleduje vývoj od samostatnosti a statečnosti k dnešním zpovykaným dětem, které si v patnácti ani neukrojí chleba. Prý takhle vzdychaly všechny odcházející generace, kdo ví.“... celý text
— Pebra
Vlasta Štáflová knihy
Štáflová je 2x v oblíbených.