Aiwa
diskuze
Já hádanky pečlivě sleduji. Poklad na Stříbrném jezeře jsem kupodivu uhádla (musím se pochválit;-)). Obdivuji kreativitu obou tvůrců, já bych něco takového nevymyslela. Každopádně budu "šmírovat i nadále
Napadá mě jen Jeanette Winterson: Na světě nejsou jen pomeranče, ale zatím jsem nečetla
http://www.databazeknih.cz/knihy/na-svete-nejsou-jen-pomerance-15538
Knihkupectví je v mém případě mor. Ano, mám nacpanou knihovnu, skříně, půdu, šuplíky... Ano, peníze se dají využít šetrnějším způsobem. Ale pravděpodobnost, že odejdu s prázdnou, je mizivá. Asi to bude tou hypnotizující vůní nových knih. Poslední dobou se snažím plnit bobříka "nelez do knihkupectví". Většinou okouním do výlohy. Ale tuhle jsem vlezla do Levných knih pro jednu knihu babičce k narozeninám. Absťák se projevil. Během tří dnů jsem tam byla třikrát. Mám dvě nové knihy (za http://www.databazeknih.cz/knihy/amazonka-108893 ale může uživatel fauxthum a jeho plné hodnocení) a jednu dostal děda. Cesta do Prahy = musím si vyčlenit nějakou tu hodinku na Luxor.
E-shopy jen na speciální a bizarní tituly, abych nemusela absolvovat nebezpečnou tour de knihkupectví.
Knihovna - způsob, jak se student nezruinuje. I když často stresující. Systém řazení knih některých institucí mi zůstává utajen
Inu, doba se zrychluje. Na nic není čas. Vše je třeba zkrátit, ať se ve zbylém čase můžeme zabývat sledováním seriálů, hraním PC her a bezcílným brouzdáním po netu. Předpokládám, že zkrácená díla jsou určena hlavně pro středoškoláky. I když, ruku na srdce, ti si radši pustí film. Ten, kdo si chce dotyčnou knihu přečíst, tak si přečte stejně originál. Kdo "musí", tak si najde nějaký, třebas alternativní, způsob.
A ty dětské bible nejsou vůbec špatné;-) Zkrátit by podle mne v pohodě šlo 50 odstínů... zdlouhavosti, klidně i převyprávět, ale někým, kdo má o dost širší slovní zásobu než madame James. Tady bych se o počet čtenářů nebála, bohužel
Trocha humoru neuškodí:
Ve jménu Dagoberta Nordlichera (havrana) doporučuji místo terapie: http://www.databazeknih.cz/knihy/korvina-cili-kniha-o-havranech-27648
Něco ruského, i když ta fronta by klidně mohla být česká ;-): http://www.databazeknih.cz/knihy/fronta-28432
Já jsem základní školu trávila s literaturou faktu. Encyklopedie, knihy o umění, vynálezech, přírodě, speciálně ještě o horninách a minerálech. Na ZŠ jsme neměli pořádné hodiny literatury a se čtenářským deníkem jsem se seznámila až na gymplu. Začátky byly krušné - antická dramata a další vykopávky mě moc nebraly. Nakonec jsme dostali profesora, který literaturu zbožňoval a dokázal studenty nadchnout. Tak jsem se pustila do beletrie. Pravé hltání začalo až na VŠ. Po vší povinné literatuře, nejlépe v angličtině, jsem byla docela ráda za něco srozumitelného a odpočinkového, z čeho nemusím dělat výpisky.
Čtu více knih najednou. Většinou tam mám detektivku a něco "náročnějšího". Snažím se dodržovat zásadu alespoň jedné rozečtené cizojazyčné knihy. Množství knih za měsíc se odvíjí podle času a školy. Že bych si pamatovala pasáže z knih? To teda ne. Jsem ráda, když si vzpomenu na jméno hlavní postavy. Dobrou knihu poznám podle toho, jestli o ní po dočtení přemýšlím nebo ne
Osobně využívám DK právě kvůli tomu, že obsahuje jen české/slovenské knihy. Na cizojazyčné mám Goodreads, kde je sice obrovské množství knih ve všech možných i nemožných jazycích, ale taky pořádný chaos. Jak jsem si na DK všimla, někteří si cizojazyčné knihy píší do svého profilu nebo uvedou odkaz na svou stránku na Goodreads. Proč ne? Já jsem každopádně pro zachování stávajícího stavu.
Na závěr musím říci, že v malém, ale útulném česko-slovenském knižním království je mi mnohem lépe než v tom globálním. Jsem tu jako doma;-)
Já v tomto ohledu asi spadám do kategorie ledových královen, protože knihy mě jen tak nerozbrečí. Jako dítěti mi způsobil trauma (a potok slz) Oscar Wilde a jeho "pohádka" Slavík a růže. V zájmu zachování osobní integrity se nadále vyhýbám příběhům o zvířatech
Já se přimlouvám za Rybakova: Děti Arbatu http://www.databazeknih.cz/knihy/deti-arbatu-35462
Velmi zajímavý a poutavý popis života lidí z různých společenských vrstev v době stalinismu a menší náhled do choré mysli pana Džugašviliho.
A co teprve když vystupuje např. v anglicky psané knize postava s typicky německým, ruským, polským...jménem?
Peter Mayle: Rok v Provenci. Příjemná, odpočinková kniha, která u mne navozuje prázdninovou atmosféru. Vše se odehrává ve zvolněném tempu, je tam spousta jídla, pár kulturních šoků a poznávání okouzlující Francie. Provence je místem, kde nikdo nikam nespěchá a všichni si užívají života. Prostě joie de vivre :-)
Bruno Schulz: Skořicové krámy. Konkrétně jedna pasáž. Za prozářených jiter se Adéla vracela jako Pomona z výhně rozplanutého dne a vysypávala z košíku barevný přepych slunce – svítivé třešně, plné vody pod průhlednou slupečkou, tajemné černé višně, jejichž vůně předstihovala to, co splňovaly chutí, i meruňky, v jejichž zlaté dužině byla míza dlouhých odpolední; a vedle té čisté poezie ovocných plodů vytahovala pláty masa s klaviaturou telecích žeber, napuchlé silou a výživností, chaluhy zeleniny podobné zabitým hlavonožcům a medúzám – surovou hmotu oběda – s chutí ještě nezformovanou a jalovou, vegetativní a telurické ingredience oběda s divokou polní vůní.
Detektivky. Ona už je to rodinná tradice, čtou je u nás skoro všichni. Proč? Je to napínavé, záhadné se spoustou zvratů a skončí to dobře (tedy většinou najdou vraha a někdy i zachrání potenciální oběť). Líbí se mi popisování charakterových rysů postav a myšlení vraha. Prostě odlehčená psychologie. "Souboj myslí" detektiva a vraha a boj s časem mne taky nenechává chladnou. Miluji Jacka Reachera, Harryho Holea, Hercula P., Carla Morcka s jeho kolegy a se slečnou Marplovou si taky rozumíme. Poslední dobou jedu hlavně severské. Kouzelná temnota Skandinávie ;-). Navíc umožňují nahlédnutí do myšlení a někdy i třináctých komnat dané společnosti.
Čingiz Ajtmatov: Stanice Bouřná (Den delší než století) - kniha, která čtenáře zavede do zákoutí Střední Asie a života jejích obyvatel. Zahrnuje střet mýtů a kruté reality SSSR 50. let. Jako bych se tam ocitla. Jedna z nejmilovanějších knih, která mě chytla za srdce. Petr Rákos: Korvína čili kniha o havranech - to se musí přečíst a prohlédnout, popsat nelze. Kdo má rád trochu absurdna a hrátky s jazyky, našel ideál. Snad řeknu jen, že hlavní postava se jmenuje Dagobert Nordlicher a je to agresivní, nesnášenlivý havran. Jo a vynesla bych ji z hořícího domu už jen pro zajímavé výtvarné zpracování. Pozn. Autor knihy byl povoláním psychiatr. Amos Oz: Příběh o lásce a tmě. Historie Izraele spolu s autobiografií autora. Poutavá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Životní smutky i radosti na pozadí země v permanentním válečném stavu a seznámení s místními osobnostmi. A můžu snad vynechat milovaného Kožíka: Největší z Pierotů? Ne, nemůžu.
