bakterie_
diskuze
kumihimo, magie svící, satanismus, pověry, plazi
Krakonoš, odchyt zvěře, bombardování, vodáctví, sukuby - tahle kombinace mě vážně pobavila :D
A stejně se jednalo o autory, kterým nějaká kniha u nás vyšla, údaje byly doplněny. Jestli si někdo dělá body takhle neefektivním způsobem, je to jeho problém. Ale databázi to nijak neuškodilo a ani to nakonec nebylo úplně zbytečné. Já doplňuji nehledě na soutěž, neb mě prakticky nezajímá. Takový šílenec, abych sem vkládala kvůli tisícům bodů nejsem...
Jak tak koukám, tak až na výjimky mají všichni pobaltští autoři vložený obrázek i knihy... třeba si někdo připravoval půdu na další vložení. Na tom přece není nic špatného...
Uplně první vydání je úplně první vydání, ať si vyšlo, kde chtělo :)
Knihy, které nemají autora se přidávají k autorovi, který je zde veden jako "neznámý"
http://www.databazeknih.cz/autori/neznamy-6344
Dle mého názoru je údaj o tom, kdy kniha poprvé spatřila světlo světa, snad dokonce důležitější než vydání českého překladu... a to nejenom proto, že studuji filologické obory.
Jinak to označení "originální" mi pořád nepřijde nijak zavádějící... aby se to tu pak nezvrhlo v, dle mého názoru, zbytečnou debatu podobné té na téma: Přátelé a Oblíbení uživatelé
Eraserhead: U každé povídky/pohádky je možné doplnit originální rok vydání, u knihy jako celku je pak vhodné doplnit rok, když se takovýto soubor poprvé objevil právě v této podobě.
Popravdě by mě v životě nenapadlo brát rok vydání originálu jako rok vydání knihy, ze které byl pořízen překlad. K čemu mi je údaj, ze kterého vydání byly přeloženy Ibsenovy hry, když jasně potřebuji vědět, jak za sebou například vycházely jeho pozdější hry. Rok vydání originálu, tedy první vydání knihy vůbec, zařazuje knihu do kontextu světové literatury. Ukazuje, jaké vlivy na dílo měla společnosti atp. a navíc umožňuje udělat průřez autorovou tvorbou, v níž jsou častokrát patrné různé tendence a změny. Rok vydání díla, ze kterého bylo překládáno, nic takového neumožňuje a je to víceméně zbytečná věc. Navíc u děl dřívější literatury stejně bylo častokrát překládáno z prvního vydání. Navíc mě napadají autoři, kteří nejsou překládáni z původního jazyka, ale překlad je pořízen například přes angličtinu - viz Murakami. Mě teda rozhodně nezajímá, kdy vyšel anglický překlad Murakamiho, chci vědět, kdy kniha vyšla v Japonsku.
Když jsem zezačátku vkládala knihy do sérií, tak mi pak u autora mizely a byly pouze v té sérii. Teď jsou zase všechny knihy pohromadě. Ale přečíst si u knihy, že je nebo není součástí série snad není takový problém...
Tak zrovna u Bible by to nebylo přece nic nového. Dětských biblí, minibiblí atp. bylo a je na trhu habaděj :)
Andrys: Stačí si pustit film? Zajímalo by mě, jak by si popovídal čtenář Tristana a Isoldy, který film neviděl, s člověkem, který dílo nečetl a podíval se jen na film. Ten příběh je úplně ale úplně jiný... (v obou - nešťastná láska, ale dál?) A takhle je to u převážné většiny filmů... (hlavně americké produkce)...
Knihy v angličtině nečtu, asi mi pořád vadí určitá převaha nad jinými jazyky. Takže v angličtině jen studie do školy, a když je možnost, tak si stejně radši vyberu německou. Latinu jsem už nějak pozapomněla, teď se učím staroseverštinu, tak si třeba jednou přečtu Eddu.
A není nějaký ruský frazeologický slovník k mání? Zrovna nedávno vyšel obsáhlý německý, ruštináři u nás na translatologii by mohli zapracovat...
Ten Murakami, kterého jsem četla, ještě přeložen do češtiny nebyl. Brala jsem to jako zpestření a suvenýr z Německa - český překlad bude snad někdy příští rok, kdo ví jestli si to přečtu i česky. Moc norských knih do češtiny přeloženo taky není, od Solstada například je jedno dílo, takže ostatní zbývá v originále. Četla jsem už i přeložená díla, i když to opravdu tak trochu ztrácí smysl ... Nicméně Kafka v němčině je Kafka v němčině... a Meyrink taky :)
Čtete knihy v cizích jazycích? A v jakých? Jakou cizojazyčnou knihu jste naposledy přečetli? Používáte při čtení slovník nebo se spoléháte na porozumění z kontextu?
Já se snažím číst především knihy v němčině a norštině. Teď mám rozečtenou Ellevte roman, bok atten od Daga Solstada a brousím si zuby na další norské knihy. Jsem docela lenoch a nehledám každé slovo ve slovníku (snad jen na začátku knihy), většinou se spoléhám na domyšlení na základě kontextu a vývoje děje. I osmisetstránkový německý Murakami se takto dal přečíst. Ale i slovník je někdy nutný, když se každých pár stran opakuje slovo, které neznám a je důležité. Nicméně pokud jde o norštinu, tak většinu slov člověk ve slovníku stejně nenajde :D
Neřekla bych, že to je nejhorší kniha, kterou jsem kdy četla, ale z knih, které jsem za poslední dobou přečetla, mi přišel hodně slabý Andersenův Šťastný Per. Není to dobré ani jako pohádka, ani jako příběh. Pontoppidanův Šťastný Per je o několik tříd výš...
Já dříve využívala jinou knižní databázi (knihi.cz) a ta takové procentní vyjádření měla. Když jsem pak přesouvala knihy na tuhle databázi, tak mi ta funkce trochu chyběla, protože jsem je musela hodnotit jen tak "od boku" - s ohledem na dřívější vyjádření v procentech, ale už jsem jsi zvykla :o)
Źirafa: Já jednou četla stařičké vydání Hamsunova hladu a mezi jednotlivými písmenky byla vytištěná slabá čára. U mnoha slov ta čára působila jako "l" (L), to se pak nečte zrovna nejlépe.
S tím Kingem souhlasím, u knih jako To a Talisman jsem kousek před koncem začala přemýšlet, co to ten King vlastně vyvádí. Takové malé zaškobrtnutí ale jen málo ovlivní celkový dojem z knihy, pokud se netáhne až do konce.
Mně vadí překlepy, příběh, u kterého hned vím, jak dopadne a ještě k tomu je nezáživně napsán (S. Rushdie - Klaun Šalimar), někdy i jednání jednotlivých postav či vývoj děje, neb se stává, že při vžití se do příběhu pociťuji jakousi bezmoc. Též mi vadí, když se ke knihám někdo neumí chovat - upatlané stránky, vytržené či úplně chybějící stránky, popsané listy, zohýbané rohy...
Je toho dosti...
Já se teď opět pustila do severské literatury (po oddechovém Kingovi a Murakamim), za posledních pár dní mám za sebrou Svůdcův deník (S. Kierkegaard), Ráno a večer (J. Fosse), Melancholie I. (J. Fosse) a v nejbližších dnech mne čeká Melancholie II. (J. Fosse), Niels Lyhne (J. P. Jacobsen), Paní Marie Grubbová (J. P. Jacobsen) a Šťastný Per (H. Pontoppidan)... a pak opět návštěva knihovny, neb bude várka vyčerpána :)
