freejazz diskuze

knížka od současného nejlepšího slovenského spisovatele Dušana Dušeka Dvere do kľúčovej dierky.
https://www.databazeknih.cz/knihy/dvere-do-klucovej-dierky-246425
četl jsem ji několikrát, takže do letošní výzvy ji nedám, ale určitě najdu - a už jsem našel. Kiroslav Holub je sázka na jistotu
https://www.databazeknih.cz/knihy/jdi-a-otevri-dvere-170406

kam bych chtěl?
do země, kde vládne klid a vzájemná úcta.
do země, kde se lidi nebojí mluvit pravdu.
do země, kde lidi tvoří a jsou šťastni.
nevíte, na které planetě to je?

co třeba
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/testament-pana-tena-203694
nebo
https://www.databazeknih.cz/knihy/da-vinciho-kuchyna-406706

neřešitelné:)
třetích poliček mám, jestli dobře počítám, sedm:), ne, devět! a navíc v některých třetích poličkách jsou dvě řady... tak nevím:)

newtory, keď sa na to pozrieš z toho pozitívneho konca, tak sezóna, ktorá trvá od 1. januára do 31. decembra je predsa fantastická správa - kto sa dokáže tak dlho udržiavať v použiteľnej kondícii?:)

to R.E.M.: takto expilicitne uvedené percento asi teraz nenájdem (zabudol som, kde som sa k týmto informáciám dostal:). ale ak máte záujem, pozrite sa na prácu Petra Šebáňa alebo Igora Brezinu, títo sa problémom pamäte a najmä schopnosti zapamätať si a efektívne sa učiť venujú dlhodobo. okrem toho som natrafil na zaujímavú knihu tu na databázi: Sedm hříchů paměti (https://www.databazeknih.cz/knihy/sedm-hrichu-pameti-82605, ale nie je isté, či mi ten link kanibalsky nezožerie:) a ešte na ďalší titul: Fascinujúca pamäť: Dar spomenúť si a umenie zabudnúť. a našiel som aj štúdiu Ako sa učiť a nezabúdať, dostupnú ako pdf (Lekárska fakulta UPJŠ). nepíšem sem žiadne linky, lebo vždy, keď sa o to pokúsim, nejaký imaginárny strážca čistoty portálu mi ich zlikviduje. ale stačí zadať mená, názvy a ujo gúgl pomôže.
dúfam, že som vám aspoň trochu pomohol.
pekný večer.

to R.E.M.: čítal som to pred pár rokmi, nepamätám si už presne zdroj, ale bolo to niečo o čitateľských návykoch a zvykoch. skúsim pohľadať, možno sa mi podarí.:)

nějak jsem to nikdy nevnímal. jako česko-slovenské dítě jsem trávil prázdniny jednou u babky podruhé u bábinky a moje hodně velká přízeň je rozlezená opravdu po celé zemi. dokonce mám jednoho bratrance starostou na Moravě a druhý starostuje v městské části Bratislavy.
nelze ovšem říct, že znalost češtiny a slovenštiny by byla nějak více rozšířená jak v Česku tak na Slovensku. je to spíš pouze idealistická představa nás, co čteme a kultura je pro nás stejně přirozená jako vzduch nebo voda. každou chvilku narazím na tlupy nepřátel, kteří Slováky pohrdavě nazývají „čoboláky“ a stejně tak slyším ozvěnu výzvy „Češi peši do Prahy“. a je to čím dál horší. někdy mám v Česku pocit, že když otevřu hubu slovensky jako bych mluvil maďarsky a to samé na Slovensku, když mluvím česky už jenom čekám, že se někdo zatváří něchápavě a řekne něponimáju... (jistě znáte skvělý český film Volná noha s Mariánem Zednikovičem v hlavní roli:).
prostě svět se stále někam řítí a nejhorší je, že navrch získává blbost.
takže naše lkaní nad nepřeloženými knížkami mi občas připadá jako pláč nad neupečeným dortem na Titanicu. kdyby to bylo v mé moci, nejraděj bych na obrazovce a také knižně viděl třeba Karla Pecha a jeho přítelkyni Šimako, které jsem žral někdy v roce 1968. a jak jsem se dočetl, byl pan Pech někým, kdo v dnešní době moc schází - kultivovaným, vzdělaným, tolerantním a nadevše zapáleným průvodcem, který neustále dělal všechno pro to, aby se vztahy mezi lidmi a jejich sebedůvěra a dovedosti a vzájemná úcta staly normou. (třeba na youtube jsem našel kousek jeho seriálu Tajemství výchovy, mrkněte)
no jo, pfíteli, Šimako už tady není, (jediný Japonec, se kterým jsem v životě mluvil byl pan Eiči Čino, který přednášel na Karlově univerzitě a naučil japonsky slovenského opraváře psacích stojů, aby ten mohl vyznat lásku krásné Japonce, kterou potkal když dělal liftboye v hotelu Carlton, ale to je jiná historie:), Jirka Belčev tragicky zahynul a předešel tak Tomáše Holého a tak to vypadá, že víc než knihu dneska berou lidi do ruky raději ten „budzogáň“ než by se trápili s knížkou.
otázka zní co proti tomu dělat a jak na ně? hŕŕŕ rozhodně ne.

súhlasím takmer vo všetkom.
len poznámka - ak koncom 60. rokov vyrastáte v dedine na konci sveta, kde jedinú kultúru zabezpečuje futbal a kostol, asi to nie je tá správna atmosféra na učenie cudzích jazykov. a ak nie je motivácia z rodiny, tak z toho ani nič nebude. takže sa tešte, že máte osvietených rodičov. mne totiž rovnako prekáža, že neviem hrať na žiadny hudobný nástroj:) jednoducho sa to v čase adorovania nízkosti nenosilo.

dabingom sme rozmaznaní. ale skúste si len tak, z plezíru, pustiť rozprávku - trebárs slovenskú v češtine alebo českú v slovenčine. v mnohých prípadoch je to neporovnateľné, niekedy až šialené. žiaľ, kulturtrégrov máme na oboch brehoch Moravy.

áno, veľmi by ma potešilo, keby také Nakladatelství Lidových novin oprášilo niektoré edície dejín štátov, ktoré sa dnes predávajú za horibilné sumy a aj tak sa nedajú zohnať. akurát som nezaznamenal, že by na to reeagovali, hoci trebárs na stránkach majú aj možnosť, aby čitateľ prejavil záujem o nové vydanie príslušného diela. celá politika vydavateľstiev sa točí okolo jedinej mantry - prežiť. žiaľ. tie malé, idealistické skupiny ľudí to nedobehnú.

nesťažujem sa, čo všetko nebolo preložené. skôr hľadám iné možnosti ako sa v zrozumiteľnej podobe dostať k tomu, čo ma zaujíma.
a nakoniec aj tak skončím pri myšlienke slávneho českého filozofa maxipsa Fíka: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi zvířetem!“

a v dnešnom atomizovanom svete považujem za výhodu už aj to, že používam dva jazyky a v dvoch ďalších aspoň rozumiem, wocogou:)

za mně jednoznačně The Illustrated History of the Snowman, protože na to, že patříme mezi země, kde je tradice stavění sněhuláků málem na zápis do Guinessovy knihy rekordů nevíme o nich vůbec nic. (tak si alespoň dejte ochutnávku, inspirovanou právě touto knížkou - žel, odkaz na článek o sněhulácích byl smazán, najdete jej na webu Českého spolku v Košicích pod názvem Proč ještě není sněhulák v Unesco.)

a v případě, že čeští a slovenští nakladatelé jaksi „pozapomenou“ na nějakého autora doporučuji vrátit se do doby obrození, kdy naši pradědové plynně mluvili a nejednou i psali ve všech slovanských jazycích. polština, chorvatština, slovinština a mnoho dalších příbuzných jazyků nebyly našim předkům cizí. a jak jim to rozšiřovalo obzory. sám jsem si to zkusil po dočtení opusu Můj boj od Karla Oveho Knausgårda a nenašel nic dalšího z jeho dílny. prostě jsem si objednal tetralogii Jesień, Zima, Wiosna, Lato. prvných 50 stránek to byl záhul, ale pak to šlo. a jsem rád, že jsem se na to dal, protože polština je překrásný jazyk. mluvit nejspíš nebudu, ale číst a rozumět se učím. teď si aspoň jednou týdně oprašuji své nevědomosti newsletterem ze stránky culture.pl a tak vím, co se u našich severních sousedů děje a když jsem potřeboval zpracovat historii zvonolejařské dílny, stačilo zabrousit na stránky pracovna ludwisarska przemyśl a začíst se.

a pak je tu ještě další možnost – číst v originále a nečekat. pomůžu si analogií: ve Skandinávii se neuvádějí filmy s dabingem, ale pouze s titulky. pro ty, co chtějí zvládnout více než svůj jazyk je to obrovská příležitost něco se naučit. proto celý sever Evropy v pohodě mluví anglicky a německy a pouští se do dalších jazyků. ano, oni nemají Filipovského, který geniálně nadaboval Funése ani Moravce, který úžasně zvládl Fantomase. zato se domluví na celém světě. (a protože já se v telecích letech věnoval úplně jiným zájmům než jazykům, jsem odkázaný na ten dabing a tlumočníky a překladatele. nedělejte stejnou chybu.)

stejně nejsme v stavu přeložit všechno, co kdy bylo vytištěno. a navíc, kdo určí, co je přeložit potřeba a co nikoliv...

a úplně nejhorší je, že nakladatelství si stejně jedou jenom to svoje a na čtenáře neberou žádné ohledy. vždyť je nás tolik a to by bylo, kdyby těch pár kousků neudali! nebo jste slyšeli, že by nějaké seriozní nakladatelství mělo nějaký board čtenářů a dalo na jejich mínění?

je přece úplně jedno, kolik knih člověk přečte za týden, měsíc, rok, pětiletku. předně, čtení není na úkol. na jednoho čtenáře zapůsobí jedna kniha tak, že ji čte několikrát (třeba moje „úchylka“ je Pohyblivý svátek, ten jsem četl snad dvacetkrát). jiný čte knihu za knihou, jako náruživý kuřák - jednu od druhé. někdo přečte deset knih za měsíc a pak má půlrok pauzu.
a úplně nejlepší na tom je, že ať čtete libovolné množství knih za rok – našel jsem studii, která tvrdí, že člověk po velmi krátké době (uvádí se rok) zapomene 90 % toho, co četl. třeba teď si znova čtu knihy, které jsem měl na stole před 40 lety a čtu je jako úplně nové, nedotčené. i když mi třeba těch 40 let v knihovně zabírají místo.
čtení není úkol ani závod. čtení je radost.
čtení není ani závazek.
dosti mně pobavila marketingová pitominka z produkce knihydobrovsky. jejich výzva Rozečteme chlapy! mi přišla jako obdobná výzva sovětských vědců kdysi v 50. letech, kdy je strana zavázala, aby rozdojili kozla. a téměř se jim to povedlo. akorát ten kozel chvilku předtím, než měl být demonstrován přelomový úspěch sovětské vědy prostě pošel.

denisbLNP:)
jak jednoduché – číst, podívat se i do jiných knižních chlívků než do těch svých oblíbených, srovnávat své dojmy a pocity ze čtení s dojmy a pocity jiných čtenářů. najít nové autory, radovat se z nových titulů ( i když jsou třeba sto let staré).
a jestli to někdo vezme jako závod ve sprintu nebo naopak maratonský běh, je úplně jedno.
akorát si pamatuji, že když doma u stolu chtěl někdo mermomocí být první, dostal odměnu – musel mít nádobí. byla to velmi nenápadná pobídka, abychom si jídlo vychutnávali a neházeli jej do sebe jako bagrem. čas strávený u stolu s blízkými lidmi je stejně vzácný a příjemný jako čas strávený s knihou.
hezké čtení se spoustou příjemných zážitků!

a zase jsou před náma nové vrcholy. tak deset knih přečtených v roce 2023 bych z fleku dal:), jenže nemůžu... a nic jsem si nenechal do zásoby.

o.k., od 1. 1. 1989. ale pred týmto dátumom nebolo možné u nás vydať knihu označenú ISBN československej proveniencie, lebo na to neexistovala norma. jednoducho to bolo technicky nemožné. čiže ak nejaká kniha takéto značenie mala, bolo to vycucané z prsta:) - ale celkom rád by som videl, ako také číslo na knihe pred rokom 1989 u nás vyzeralo.

každým rokem se opakuje situace, která mně vždycky překvapí.
objednávám knihy do naší knihovny z různých zdrojů a prakticky nemám problém s doručením.

výjimkou jsou palmknihy, ze kterých nelze objednat knížky z Česka s doručením na Slovensko. prostě pro palmknihy je nejspíš Slovensko země třetího světa a aby nevznikl žádný problém, nejde si objednat.

a stejný problém je u starších knížek, kde se úplně stejně chová trh knih. ti to mají doslovně uvedené v podmínkách - na Slovensko ne.

ani bych o tom nepsal a myslel si svoje, kdyby mně při zájmu o koupi knihy databáze automaticky nehodila do nabídky palmknih.

nevím, jestli se stejně chovají slovenské e-shopy, předpokládám, že o produkci slovenských knih není v Česku takový zájem a možná si toho ani nikdo nevšiml.

dobrý večer, arachod,

otázka je to dobrá, žel, neodpovím na ni, protože jsem program instaloval vloni a opravdu si nepamatuji, jak jsem to rozchodil. ale určitě to nebylo nic složité. jednu verzi mám na pc s linuxem, ale druhou na pc s win10 a obě šlapou v pohodě.
snad bude nejlíp, když pohledáte na netu (možná tady: https://discuss.kde.org/)
i když se setkávám s tím, že tellico pod win nefunguje, není to pravda. kdyby se to ale opravdu nedalo, jsou tady alternativy - nevyzkoušené, ale snad funkční:
https://alternativeto.net/software/tellico/?platform=windows

omlouvám se, že neumím odpovědět, ale opravdu jsem s tím neměl žádný problém, prostě jsem si program stáhl a nainstaloval.

našel jsem ještě jeden web, který nabízí instaliční soubor:
https://binary-factory.kde.org/job/Tellico_Nightly_win64/

napište, jestli se to povedlo.

všechno dobré v roce 2024!

jazz

v čase, keď celý normálny svet používal jednotný systém označovania kníh indexovým číslom ISBN a časopisov ISSN vymyslel nejaký agilný súdruh v Těžkoslovensku nový, špeciálny, neopakovateľný a nezameniteľný systém označovania kníh, vydávaných v tom zhumpľovanom štáte. zažil som to na vlastnej koži ako predavač v kníhkupectve. netrvalo dlho a z celého systému bol dokonalý zmätok, pretože veľmi rýchlo sme sa dostali k tomu, že viac ako jedna kniha mala rovnaké „originálne kódovanie“. takže celý „systém“ šiel do stratena. mala sa ním nahradiť staršia verzia „originálneho ľudovodemokratického označovania knižných titulov“, pozostávajúca z kombinácie žánru, poradia knihy a vročenia. 13 - to bola beletria a 14 tuším detská literatúra.
bolo to dôkladne na prd a tak to aj skončilo. po roku 1989 sme prešli na medzinárodný indexový systém a tak sa naše knihy dajú dohľadať hocikde, kde robia seriózne databázy.
horšie je, že z tiráže zmizol údaj o autorských hárkoch a vlastne aj o počte strán a častokrát sa z nej nedočítate ani meno „zodpovedného redaktora“ o grafikovi, jazykovom redaktorovi a korektorovi už ani nehovoriac.
premýšľam o tom práve teraz, lebo som dočítal už tretí „dobrodružný román“ zo Smeny zo začiatku 70. rokov. Chandler, Gardner, Stevenson. príjemné chvíľky. každá z tých knižiek má cca 150 strán, ak vyjde samostatne. zošity mali jednotný formát 48 strán A4 v dvoch stĺpcoch. a do štatistiky si namiesto 450 strán pri dám „len“ 144. tá hrôza:) nebudem mať splnenú normu, neprekročím vlaňajší výkon, nebudem stachanovec a vôbec, asi prestanem čítať!:)

pakáreň, však?

je tu niekto, kto číta na výkon? vyjadrujem mu úprimnú sústrasť!
je tu niekto, kto číta kvôli štatistike? tiež ho ľutujem.

lebo zmyslom čítania je asi povznášanie ducha. niekomu na to stačí Malý princ, inému na to nestačí Sága rodu Forsythovcov. na mňa napríklad perfektne zapôsobil Racek Jonathan Livingstone v kolibríkovom vydaní Lyra Pragensis a rovnako tak Knausgardov Môj boj, ktorý mal v 6. zväzkoch 3500 strán. ktorá z tých dvoch kníh je hodnotnejšia a dôležitejšia? myslím, že počet strán je to posledné, čo má na to vplyv.

ale aspoň mi to dalo odpoveď na otázku, či má zmysel rozoberať počty strán a reálny počet prečítaných písmen (a medzier:). stačí, že sa s tým mordujem pri časopise, kde musím ľudí hodnotiť podľa toho, koľko tých písmen pozliepajú. a korektora podľa toho, že to musí, chudák, všetko prečítať.

tellico dovede:
Možnosti
Podporuje výchozí sbírky knih, bibliografických záznamů, videí, hudby, videoher, komiksů, mincí, známek, sběratelských karet, vín, deskových her a katalogů souborů
Podporuje uživatelem definované vlastní sbírky pro jakýkoli typ položky
Podporuje libovolný počet uživatelů - definovaná pole několika různých typů: text, odstavec, seznam, zaškrtávací políčko, číslo, URL, datum, obrázky a kombinace
Zpracovává záznamy s více autory, žánry, klíčovými slovy atd.
Automaticky formátuje názvy a jména
Podporuje vyhledávání sbírek a filtrování zobrazení
Třídí a seskupuje položky kolekce podle různých vlastností
Importy MODS, Bibtex, RIS, CSV, metadata PDF a mnoho dalších formátů
Exporty do Bibtex, ONIX, CSV, HTML a dalších formátů
Zahrnuje překlady do mnoha jazyků
Importy knih, hudby, filmů a dalších informací přímo z mnoha zdrojů dat
Importuje data CDDB pro katalogizaci zvukových CD
Skenuje a importuje sbírky zvukových souborů, jako jsou mp3 nebo ogg
Umožňuje upravitelné vstupní šablony prostřednictvím XSL

:))

tellico umí česky, manuál je ale jenom v angličtině (https://docs.kde.org/stable5/en/tellico/tellico/index.html), umí importovat z různých zdrojů, ale při řádově několik tisíc knížek v domácí knihovně nemám potřebu stahovat data z jiných databází - ono vzít do rukou každou knížku má taky trochu očistný účinek - už jenom přemýšlet, jestli tu knihu opravdu potřebuji ke štěstí:)
krom toho jsem si do tellico natáhl obecní knihovnu (kolem 2,5 tisíce titulů) a jde to i s evidencí výpůjček úplně v pohodě.

nevím, jestli je databáze knih nějak přepojena s jakoukoliv aplikací (to by mohl říct Dan), ale appka, kterou jsem začal používat, by to měla zvládnout - píšu o ní výše. najdete ji na https://tellico-project.org/.
určitě to umí i programy pro pc za velké peníze, ale kdo je dneska má:) a když už je má, tak je, jako správný knihomol, vrazí do knížek.