kapr diskuze

Rozhodně bych uvítal možnost zadat si upozornění na založení jakékoliv nového vlákna v diskuzi. Na databázi bývám přítomen prakticky každodenně, přesto čas od času mívám vzhledem k zaneprázdněnosti výpadek přibližně 10 - 14 dnů. Protože nelze číst všechny nové příspěvky za tu dobu, určitě přicházím o mnohé zajímavé podněty. Sice málokteré nové vlákno mne doopravdy zaujme, přesto o některé opravdu zajímavé zřejmě pravidelně občas zbytečně přicházím.

Poslední příspěvky mne inspirovaly k následující poptávce. Babička, která mne do značné míry vychovala, pocházela z Mariascheinu - později Bohosudov, dnes Krupka. Centrum obce, včetně obecního úřadu zůstává dodnes v onom M. Městečko se dnes prakticky nachází na předměstí Teplic, a i jeho vzdálenost od krajského města je poměrně malá. Z opačného pohledu je prakticky téměř poslední obcí před hranicí s Německem.
Stál bych o jakékoliv podněty od současných obyvatel regionu, stejně jako od místních rodáků. Zajímá mne jak literatura naučná, zvláště pak historičtějšího zaměření, (18. a 19.století - není podmínkou,) tak i beletrie, prostě cokoliv co by mi region, městečko včetně sousedních obcí přiblížilo.
Zatím jsem nepátral po národnostním složení obyvatelstva v místě na konci 19.století. Faktem je ovšem, že ve škole, ve třídě, babička moc českých spolužaček zřejmě neměla. Pamatuji se, že na přelomu století babička přesídlila cca v 18 letech do Prahy, kde si měla mimo jiné za úkol vybrousit češtinu.
Zajímavé by nesporně byly i informace o titulech věnovaných sousedním německým obcím, ležícím na samotné hranici.
Dělám si naděje, že na něco narazím, protože co pro obyvatele, nebo rodáka je samozřejmostí, kterou si vybaví v několika vteřinách, z pohledu stovky kilometrů představuje dny a hodiny práce, navíc často s pochybnými výsledky.
Za všechny podněty sem do vlákna, nebo do osobních zpráv budu vděčný.
Podněty samozřejmě uvítám jak na prameny v češtině, tak v němčině, byť přiznávám, že moje němčina, kterou jsem se trošku naučil až v 90.letech je spíše řekněme "turistická," zaměřená jen na samotné základy, přesto umožňuje do jisté míry porozumění i náročnějším textům.

Poctivě přiznávám, čtu převážně jen historické detektivky, obvykle Vondruškovy. Přesto s potěšením sleduji toto (vaše) vlákno, čerpám z něj informace, a snad se odvážím zavrtat i do něčeho vážnějšího.
Jak tu čtu o husitech, tak si vzpomínám na jedno pohraniční městečko, snad to byl Furth im Wald, Zemský okres Cham, vládní obvod Horní Falc, Německo. Tehdy tam v muzeu byly fotky ze zřejmě pravidelné každoroční akce na téma drak, a onen drak bylo ve skutečnosti husitství a husité. Samozřejmě se to v současné době už, jak soudím z fotografií, do značné míry pojímalo spíše jako lidová veselice. V muzeu tehdy měli i onoho draka přímo v "nadživotní" velikosti: 4,5 m hoch /vysoký/ und 15,5 m lang /dlouhý./ Prostě pořádný dráček, dostal se zřejmě co do velikosti i do Guinessovy knihy rekordů.
Pro zajímavost se podívejte přinejmenším na obrázky na:
https://www.bayerischer-wald.org/bayerischer-wald-ganz-oben/erleben/drachenland/further-drache
Základy této tradice se vztahují k době husitské a připomínají její dopady na sousední regiony a jejich obyvatelstvo.

https://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-nizozemske-a-vlamske-literatury-247934
Chybně uvedené ISBN - (asi překlep) rozdíl v jedné číslici.
Viz:
https://aleph.nkp.cz/F/6P1MYKSTEVLBDGFRFU1L9EITVDXIQB4YRM4I8V6XL7SEYL7SB4-48682?func=find-b&find_code=WTL&x=36&y=11&request=D%C4%9Bjiny+nizozemsk%C3%A9+a+vl%C3%A1msk%C3%A9+literatury&filter_code_1=WTP&filter_request_1=&filter_code_2=WLN&filter_request_2=cze&adjacent=Y

siena
Nejbližší akce ...
Narazila jsem na velmi zajímavý, velmi originální, literární počin. V loňském roce vyšla kniha ...
Skutečně významná očekávaná akce ve světě literatury? Spíše agitka non plus ultra. Nezmýlila si autorka vlákno do kterého vložila svůj příspěvek?
Aneb jaké knihy patří do databáze - Oficiálně vydané knihy v českém a slovenském jazyce. Případně i v jiném jazyce, ale pouze pokud byly vydány českým či slovenským (československým) nakladatelstvím na území ČR nebo Slovenska po roce 1945.

Cituji:
Tuhle "zajímavost" prosím smazat. Není to zajímavost a patří to do diskuze: https://www.databazeknih.cz/zajimavosti-knihy/zaklady-magie-319402
Konec citace.
Díval jsem se na knihu. Zajímavosti 0. Netuším o co šlo. V textu příspěvku nacházím podstatnou informaci: "Není to zajímavost a patří to do diskuze." Přitom se dívám a vidím: Diskuze o knize 0.
Doopravdy je nutné tolik mazat? Nestačilo by přesouvat?

bamba ad 1 - držím palce, ad 2 - poctivě přiznávám, že já za těch 15 minut nedám snad ani pouhé umytí nádobí po studené svačině nahrazující vše, počínaje snídaní a konče večeří!

Naias, nejde o pokrytectví, ale o možnost vyjádřit názor. -10, -9, -5, -1, 0, +1, +5, +10, to jsou pečlivě zvažované údaje, usměrňující, vychovávající, a ne rovnou hlavu dolů - a, žádná další možnost není.

Naias, velice si Vás vážím, ale domnívám se, že v tomto případě se asi trošku mýlíte, přinejmenším za pokus by to určitě stálo.
Naopak tlačítko nahlásit, tedy ne samotné tlačítko, ale jeho použití, odkrývá v každém z nás, to nejhorší, co se v nás skrývá, v některém hluboko, u jiného to při setkání přímo praští do očí.
Především si myslím, že už zobrazování tohoto tlačítka je ta nejhorší výchova negativním směrem. Starší, dospělejší, to už příliš neovlivňuje, je ale tady i mládež a děti, a těm to názorně vštěpuje, že nahlašovat, pro ty nechápavé, nedovtipné - udávat, je v současné společnosti normou. A toho se doopravdy nechci dočkat, byť mívám občas pocit, že už zbývá jen posledních několik málo krůčků, že všechno už je prakticky ztraceno.
Bližní bližnímu vlkem se stává současnou normou.

K tématu:
Žumpa, hnus, odporné, obrací se mi nad tím žaludek. Jde o pohrobka inkvizice, fašizmu, rádobysocializmu, MeToo, BlackLivesMatter, a podobných exkrementů.
O co jednodušší a elegantnější by bylo, kdyby každý návštěvník stránky a konkrétního příspěvku mohl kterýkoliv příspěvek hodnotit na škále -10 až +10. Zobrazovala by se pak průměrná hodnota, a její násobek podle počtu návštěvníků, kteří své hodnocení projevili. Superadministrátorovi, což je zřejmě majitel, by pak už stačilo si vytáhnout příspěvky, které by měly nejvíce negativních hodnocení, a pak by je podle svého vlastního uvážení buď jako pouze slabomyslné ponechal, nebo jako odporné uzamknul.
Když si jen vzpomenu kolikrát jsem se, zvláště zpočátku, omylem ukliknul, a nechtěně "nahlásil" naprosto nevinný příspěvek. No fuj kapře!
Pravděpodobně by si zasloužily i ony regule vyčistit do té míry, že by uživatelé byli pouze informováni o možnosti, že budou ty jejich příspěvky, které budou za hranou, pro zhlédnutí znepřístupněny.
Nejhorší je ten alibismus, už se nepamatuji kde jsem to četl. Osoba, snad hlavní postava chtěla protestovat proti nějaké represivní akci. Potřeboval napsat, že nesouhlasí. Vzápětí si uvědomil, že v plnicím peru má fialový inkoust, podle kterého bude snadné jej identifikovat. Proto raději od snahy vyjádřit nesouhlas, a pokusit se tak věc napravit, nakonec upustil. Už si dnes nepamatuji knihu ani autora, ale tato modelová situace mi navěky utkvěla v hlavě.
Ze zcela praktického hlediska by se asi uplatnily štítky spoiler a diskuze, následkem čehož by se uživatelům, kteří by si zobrazování takovýchto příspěvků ve svém profilu vyloučili, tyto příspěvky nezobrazovaly.

Janadvorackova předevčírem v 15:17
petr0289: Nějak to rozveďte.
Četla jsem to třikrát, ale smysl mi dávají jen první tři slova.
Konec citace. Přečtěte si to Petře prosím po sobě, a napište to tak, aby i ti, kteří o tom vůbec nic neví, pochopili co vlastně máte na mysli.

Cit: Máte svoje autory, se kterými se cítíte duševně spříznění? Jejichž myšlenky, názory a pocity jsou shodné s vašimi?
Ano mnohdy, ale spíše k nim s úctou vzhlížím, nebývá tam ten otisk, každý jsme trošilinku jiný. Mnohým autorům, počínaje už dětskými knihami jsem vděčný za spousty informací a hned několik směrů, kterými se později rozvíjel můj život. Přesto si však netroufám domýšlet více.
Další kategorie autorů dokáže léčit, a někdy i vyléčit úsměvem a často i smíchem mnohý splín. Jsou dokonce i takové knihy, které čítáváme ve chvílích nejtěžších, například při ztrátě někoho blízkého. Nečteme je pro pobavení, spíše jde o náhodné otevření, a takřka automatické přečtení dvou, tří stránek - stránek o kterých tušíme, že nám pomohou přežít. Může jít dokonce o naprosto rozdílné žánry.
To oslovení na nejhlubší možné úrovni tam samozřejmě problikává, přesto se snažím ony pocity nepřeceňovat, a nenamlouvat si více, nežli je pravdou. Přesto mnohé své oblíbené doopravdy miluji.

Dneska jsem konečně po několika měsících měl poprvé teplé jídlo - hotovku - v restauraci. Můj ubohý trávicí systém - doma nevaříme - si snad musel myslet, že je státní svátek.

Domnívám se, že stále máme co do činění s první vlnou. Pouze s ní podle měnícího se stupně přijatých opatření cvičíme. Začátek jsme zvládli na jedničku, Slovensko by si zasloužilo dokonce tu lepší s hvězdičkou. Jak se blížilo léto a prázdniny sílil tlak na rozvolňování. Na jedné straně stála většina otrávených obyvatel, na druhé snad všichni lobisté. Píše se to myslím správně se dvěma b. Vláda dělala co mohla, ale nakonec podlehla tlaku ze všech stran, koneckonců jsou to také jenom lidé, a měli i sami podobné pocity jako většina z nás. Samozřejmě jsme to přehnali, rozvolňovat - prosím, ale ty krůčky měly být daleko kratší a regulace jemnější. I já sám jsem vyjel postupně na dva týdenní pobyty, první v červenci - júli, druhý v srpnu - auguste. Volil jsem tentokrát domácí pobyt, na své oblíbené Slovensko jsem letos nezajel, více - méně v obavě, že se hranice zavřou, nebo akce budou zrušeny. Vybral jsem nejspíše dobře, cestoval jsem vlakem, a kupé jsem si vybíral tak, aby mým spolucestujícím byla maximálně jediná osoba. I skupiny, se kterými jsem trávil čas se skládaly převážně z rozumných a soudných lidí tak, že žádné nebezpečí nákazy zřejmě paradoxně nehrozilo. Jinak karanténu jsem si odbyl mezi prvními, již na počátku března. Navštívil jsem tehdy svého praktického lékaře, který se právě vrátil z lyžovačky, a tento dárek si odtamtud přivezl.
Dnes už, po první bitvě, a první prohře, jsme už poněkud chytřejší. Regulovat se musí co nejčastěji, pravidelně, postupně, a opravdu jemně.
Noční zákaz vycházení byl sice naprostým nesmyslem, vycházel však ze snahy vyloučit shromáždění alkoholizovaných účastníků, u nichž reálně hrozil pokles soudnosti a ztráta pudu sebezáchovy. Podobně tomu bylo s uzavíráním všech malých prodejen, míst kde by si bylo možné zakoupit boty, oděvy, ale i papírnictví, železářství, prostě prodejny do kterých rozhodně nechodíte každý den, ale jednou týdně se v nich často zastavíte, a každý měsíc, dva se stává v řadě případů jejich návštěva nezbytnou potřebou.
Hospody, téma samo o sobě. Pivo zdražilo, zdražily i cigarety, a zavření hospod představovalo zvláště v menších místech v podstatě zavření klubů důchodců. Co to udělalo s psychickým zdravím společnosti se projeví až v celoročních statistikách sebevražednosti, zvláště u osaměle žijících jedinců. Na následující navazující otevření hospod do určité hodiny samozřejmě všichni zareagovali tak, že měli všichni otevřeno právě do oné povolené hodiny. Z toho plynoucí návaly v hromadné dopravě na sebe samozřejmě nedaly dlouho čekat. Správnější by zřejmě bylo naprosté rozvolnění, při kterém by ty podniky, které podávají teplé jídlo mohly podávat nápoje ještě hodinu po uzavření kuchyně. Další hodinu by měli hosté na dokončení konzumace a opuštění prostor. Možná by pomohlo, kdyby si zavíračku zvolily svobodně všechny podniky, byla by vždy v celou, případně v půl. Podmínkou by ovšem bylo, že v týdnu by ani v jednom dni nesměla být v tom kterém podniku ve stejnou dobu. Tím by se odchod návštěvníků rozprostřel tak, že by návaly nikde nehrozily. Ještě by to asi bylo spojeno s podmínkou, že ona nejpozdější hodina v týdnu, který si onen podnik vybral, by nemohla připadat na pátek, (? sobotu.)
Další možností je pak zavření všech podniků tohoto typu, které NEpodávají tzv. hotová jídla.
Oněm ostatním podnikům je na druhé straně potřeba přiznat, že nejsou jen pouhými nálevnami, ale též důležitými sociálními zařízeními. V případě, že jsou zavřeny, nezbývá nežli se pohybovat mezi zbývajícími možnými místy. Tedy u majetnějších od jedné stanice metra, kde v některých hodinách bývá WC otevřeno, ke druhé, těm druhým pak zbývá už jen pohyb od parčíku k parčíku. V mém případě pak s poločasem padesáti minut. Po dvou hodinách už začíná být situace poněkud tristní.
Ještě abych se vrátil k oněm vařícím zařízením. U nás doma nevaříme. Tedy obvykle. Jediným zdrojem jsou pro mne tedy právě ona vařící zařízení. Právě proto se přimlouvám za opatření typu jeden člověk, respektive jedna rodina u stolu raději, nežli je úplně zavřít.
- pokračování příště -

Žebříčky

1 - 100 nejlépe hodnocených knih / všechny žánry

Možná by byl zajímavější tento žebříček, kdyby:
- měl až desateronásobně větší rozsah, tedy 1 - 1000.
- měl alternativní možnost zobrazit jej tak, aby u každého autora byla zobrazena pouze jediná, nejlépe hodnocená kniha

1 - 100 nejlépe hodnocených knih / všechny žánry
V okamžiku, kdy je zadán žánr, záhadně mizí jakákoliv informace o tom zda uživatel sám už knihu vůbec hodnotil a jak.

Možná by byl zajímavější tento žebříček, kdyby tyto informace byly zobrazeny.

Jen málokteří z nás čtenářů si uvědomují, že na většině knih které jsme přečetli, právě čteme a budeme ještě kdykoliv číst, se do velké míry projevila práce překladatele. Dobrá, ale i špatná. Knihu od knihy, autora od autora, podíl který překladatel přináší se pravidelně liší. U velké části z nich je tento podíl velice výrazný. Domnívám se, že by u překladové literatury mělo být jméno překladatele uvedeno přímo pod jménem autora, a mělo by být vidět hned když je titul na DK zobrazen. Nemělo by být skryto až někde hluboko, pod tlačítkem "více informací." Stejně tak by i překladatelé měli mít na DK osobní profily, podobně jako mají autoři. Samozřejmě by se neobjevily přes noc, ale vznikaly by jen pomalu a postupně, a nikdy by je neměly všichni vyplněné. Vždyť i řada autorů je má v podstatě poloprázdné nebo úplně prázdné. Práce překladatele si povšimneme zpravidla ve dvou případech. Krásný perfektní překlad nás osloví velmi výrazně. Očividné chyby, nebo příšerný překlad nás naopak mnohdy donutí knihu raději odložit. Myslím si, že jim i jejich práci zůstáváme zde na DK mnohé dlužni. Přicházíme tím i my sami o podklady, které by nám mohly pomáhat při výběru naší další četby.
Mnozí čtenáři jsou schopni si řadu knih přečíst v jazyce originálu, ale žádný z nich, tedy žádný z nás, nemá tuto možnost u všech knih, které vycházejí ve stovkách jazyků. Proto bych se přimlouval o to, aby DK věnovala této problematice více prostoru. Vždyť překladová literatura představuje mezi mezi informacemi, které nám DK poskytuje, logicky naprostou většinu.

Ony tehdy, za protektorátu, snad ani jiné známky moc nebyly k mání.

Bohužel musím souhlasit s tím, že jakýkoliv jiný systém by byl obrovským pokrokem. V současné době to jediné podle čeho se můžete orientovat je datum a čas příspěvku. Když k němu hledáte návaznosti tak je nutné se zhruba strefovat někam doprostřed, a pak po stránkách, často raději několika, skákat vpřed nebo vzad, až konečně narazíte na stránku s příspěvkem kterou jste hledali. Teprve v tom okamžiku můžete začít hledat na co vyhledaný příspěvek vlastně navazoval, čím byl vyprovokován, a naopak jaké byly na něj navazující reakce.
Když procházíte téma které sledujete - objeví se vám upozornění dejme tomu na 14 nových příspěvků ve vlákně. Když na to kliknete hodí vás to na stránku s posledním vámi nepřečteným příspěvkem. Nejčastěji to bývá stránka poslední mínus jedna. Protože už netušíte co jste naposledy přečetli, kliknete na následující, tedy poslední stránku ve vlákně, a začnete počítat kolik je na ní příspěvků. Tento počet následně odečtete v tomto případě od těch čtrnácti. Nyní kliknete na předchozí stránku. Systém vás hodí na začátek této stránky. Teď sjedete až dolů a pečlivě odpočítáváte příspěvky a jedete pomalu nahoru až se dostanete na vámi poslední nepřečtený příspěvek. Eduard Štorch by to lepší nevymyslel.

Eicherik: *****

Kdesi v hloubi některé z mých knihoven se skrývá dědictví po babičce z té chudší větve našeho rodu. K tomuto příspěvku mne vyprovokoval úkol přečíst knihu vydanou před více než sto léty. Kniha o které píši je již pouhým torzem, postrádajícím mimo desek i celou řadu listů na samém počátku i konci knihy.
Jde o knihu s náboženskou tematikou, nejspíše to budou modlitby.
Kniha byla velice často a dlouhodobě používána. Soudím tak podle toho, že prošla v určité fázi přinejmenším jednou oříznutím okrajů do té míry, že nyní se počátek textu na řádce nachází na samotném kraji listu.
Až jednou onu knihu zase dostanu do ruky, zkusím třeba sem ocitovat části textu jako vzorek. Třeba by se našel někdo, kdo by byl schopen onen titul identifikovat co do názvu či autora.
V tomto okamžiku knihu bohužel nemám právě při ruce. Proto se jen teoreticky táži, zda někdo z vás netuší, jak a kam se obrátit s dotazem po jejím původu. Napadá mne, že by to snad byl schopen určit pracovník některé z církevních knihoven.
Z oné větve mých předků jde totiž o jedinou knihu, jednoznačně starší 20.století, a tak bych rád získal přinejmenším hrubou informaci o co se jedná.