WEIL
diskuze
Kdo má zájem o Brno - Bílovice, tak se organizace rád ujmu, neb je to tam velice snadné.
Navrhněte termíny...Dopředu netřeba nic platit, žádnou zálohu, platí jen ten kdo pak přijede, a jídlo si koupí v obchodě či restauraci, a prostředí je tam malebné, hodně z časů 19 - 20. století, a nikdo mnohé od té doby neopravoval, takže je to i jedinečná možnost jen tak nakouknout na staré časy, životy našich předků...
Takže kdo má zájem - červenec či srpen, tak ať mi napíše do pošty, nebo ať něco o tom napíše ZDE!
Otevírám diskusi...
Jinak, kdo by měl zájem a je to mnohem jednodušší, než tenhle sraz, jak jsem si ho pročetl, tak je sraz v Brně - Bílovicích nad Svitavou.
Tam je možno se ubytovat v hospodě u Lišky Bystroušky, nebo na ZŠ, a kolem je krásně a dům, kde žil deset let S.K. Neumann, původně anarchista, pak komunista, pak asi jen literát...
Taky tam bydlel Těsnohlídek, je tam stále myslivna u Lišky Bystroušky atd.
Už jsem tam strávil dost času.
Doprava tam je snadná.
Vystoupíte druhou zastávku vlakem z Hlavního nádraží, hned po Židenicích, a jste v Bílovicích, malebné to části před Brnem, mimo dosah paneláků, sídlišť, v krajině romantické, avšak turisticky nepříliš využívané městem Brnem.
Rád bych se na Vás tam taky koukl, ale právě jsem se vrátil z cest, a tak Vám přeji, aby jste našli společnou řeč a byla pohoda.
Jestli se nepletu, tak kdosi ještě plánoval sraz v Brně v červenci či v srpnu, tak to by mě zajímalo.
Snad se ty srazy budou opakovat.
Podle osobního významu, podle zemí, podle žánru, podle kvality...
Film je po literární stránce spíše delší povídka, takže z knihy se bere jen ta linie vyprávění, pokud se filmaři nerozhodnou jinak.
Což se třeba stalo ve filmu od M. Formana "Vlasy", kde se na konci filmu ti hoši prohodí, což v muzikálu a jeho předloze není.
Ale k otázce: líbí se mi třeba "Jméno růže" film, a taky kniha. První jsem viděl dříve, druhé četl až potom.
Zklamání? Těch je většina. Neschopnost přenést atmosféru z knihy na plátno.
Raději ale k zajímavým literárním a filmovým dvojicím, kde se to podle mě dařilo výtečně, aneb autor měl v českém filmu svého filmaře, režiséra.
J. Neruda - J.Krejčík
B.Hrabal - J. Menzel
L. Fuks - J. Herz (jde sice jen o jeden film, který je tak známý, že nemá smysl to zde psát, ale vydal za stovky zbytečných filmů a jako daňový poplatník bych ty peníze dal raději pořádným dětem či ústavům pro nemocné či handicapované...)
Píšu. Včera jsem si opsal recept na dobrou pomazánku.
Škvorecký - Ze života lepší společnosti. To mě napadlo jako první, ale už dlouho mě nějaký text moc nepobavil. Tedy na serveru jeden autor, minulý rok, to vlastně na čas mě bavil a obdivuji jeho styl a způsob myšlení.
Já kupoval nejdráže knihu za 5.500 Kč a bylo to v antikvariátu v Brně začátkem 90. let 20. století.
V té době to bylo dost běžné, že se knihy dražili třeba v Praze v antikvariátu Na Můstku, ale pak už to upadalo.
Tržní ceny jsou pochopitelně i u knih, takže po antikvariátech už se objevují jen pokusy prodat knihu dráže, ale ty jsou často neúspěšné.
Na dražbách knih v 90. letech 20. století se pohybovalo stále tak kolem 50 - 60 stejných, majetnějších kupců, bibliofilů, a dá se předpokládat, že tím žije naplno maximálně tak dvě stě lidí v ČR.
Jsou ale mezi námi jedinci, co mají doma drahé knihy, chtějí je prodat, ale nemohou, protože kupce najdou ztěžka....Starých a cenných knih je dost, peněz mezi lidmi, co jsou připravení nakupovat ve velkém a za dost, tak jako šafránu...
Říct jednoho oblíbeného autora je těžké. I dva, či tři.
Osobně si připadám jako sběratel - co se týče literatury - toho, co mé já zajímá. A něco víc a něco méně.
A přece by se dalo u mě najít, kterému autorovi jsem věnoval nejvíc času a díky tomu by byl na mém pomyslném žebříčku nejvýše. Kdyby se to bralo čistě racionálně.
Nokid to myslí dobře. Myslím, že když napíše plánek srazů, a někdo bude chtít navštívit všechny, tak díky přesnému termínu a určení místa je může absolvovat.
Alfonsek: Zdá se mi, že zde máme co dočinění se znamenitým humoristou.
To Adriana.82 - Pytlík rejže by mohl mít vyšší cenu, než starší kniha. Navíc by byl hmotnější, a jeho zaslání dražší.
Nico - Já to mám taky tak. Ke každé knížce se mi vybaví jak jsem k ní přišel, ale i předmětům, které jsem si kde koupil na památku atd.
Já dlouho věřil, že škola člověka popožene k tomu lepšímu a naučí ho učit, lépe pochopit to či ono, ale nikdy jsem to nezažil. tedy až na pár učitelů, co nás brali jako parťáky, ne jako někoho, nad kým mají moc a tudíž se s nimi nedalo rozumě bavit.
MartyMcFly: Ano, je to jak píšeš. Forresta Gumpa si beru, neb zaručeně mě to pobaví, ten styl, jak je to napsáno, něco zase je vážnějšího, něco je hodně reálné - třeba Dostojevský - Zápisky z mrtvého domu, ale současně skvěle popisuje lidské charaktery a jak se tam v té base, na Sibiři - ve vyhnanství - žilo.
A s tou zmrzlinou jsi mi připomenul jeden případ, co byl v TV a tam jeden chlapík byl nešťastný, byl to zámožný podnikatel, byl na dně a dával jedné ženě, co byla vdaná dost peněz. ženu. Nakonec to bylo kolem šesti milionů, ale ona si peněz nevážila a utratila je za blbosti. A když se jí ptala, zda cítí vinu, tak to vysvětlila slovy - někdo vám koupí zmrzlinu, vy jsi slížete a pak ji bude chtít zpátky? ...Zmrzlina za šest milionů, to je tedy gól.
Osobně jsem nechápal počínání toho chlapíka, vždyť si mohl najít jinou utěšitelku a vyšlo by ho to levněji, i když chápu, že byl v depce, ale přece jen...je to moc peněz.
MartyMcFly - Když to shrnu - určitě mi bylo čtení posilou i návodem (mapy, knihy o různých místech, kde právě jsem byl), i když taky mám rád mluvené slovo - průvodce, kombinuji to.
Takže vlastně nejde jen o paměť a délku zapamatování.
A především čtu pro sebe, pro školu mě to moc nebavilo,neb kdo mě učil, tak jsem věděl - co chce a jaký je, no a na prstech dvou rukou spočítám, kterých učitelů jsem si vážil, a na prstech jedné ruky, co ocenili i zájem a načtené, zatímco jiní mě deprimovali, a přímo jsem cítil v Tvém věku i odpor k čtenému, ze kterého mě budou zkoušet.
Čtu si hlavně pro sebe, a mám rád ten pocit, kdy nejsem na to či ono sám, neb knihy taky člověka sbližují s autory.
A vše je o člověku, co vše může zažít, a já i Ty, tak jsme taky lidé, takže to je ve středu třeba mého čtení. CO JE MOŽNO v životě zažívat a prožívat.
Držím se motta - žijeme proto, abychom poznali život.
Ve 22 letech, jak uvádíš, že Ti je, tak si přesně pamatuji co jsem četl, a jak silný zážitek to ve mě vyvolalo.
Tak prošel jsem nějakým vývojem.
V kostře si pamatuji knihy z dětství, a mám je i v knihovně, takže si je mohu znovu oživit a pročíst.
Velký dojem na mě udělala M. Zinnerová (Indiáni z Větrova),V. Řezáč (Zelená knížka, Malý Bobeš), Pleva (Malý Bobeš) a hlavně J. Foglar - hlavně Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří, ale i Přístav volá, Boj o první místo atd. A taky Božena Němcová - Český Honza, tak v 8 - 9 letech atd.
Já si to snadno oživím, protože stačí si vzít knížku, a už se mi to vrací do vědomí.
No a to byly silné zážitky, přímo vlny hřejivosti a napětí jsem spoluprožíval s hrdiny.
Hlavní je, podle mě, mít z té knížky zážitek, touha po opakování, je to něco jako droga. Ale myslím, že ta zdravější.
První knížky mi četla matka a pak sám. Ale první jsem si celou přečetl až ve 2. třídě obecné školy - Tomík a Andulka, tak tu si taky pamatuji, tu jsme dostali od školy.
Taky jsem měl potíže - když jsem studoval - tak jsem na takové rozjímání neměl čas a musel se učit věci, které mě tehdy nezajímaly.
A přece jsem je musel dostat do hlavy.
Jinak jsem měl stejné obavy jak píšeš. A to velké. Že si třeba v 33 nebudu pamatovat nic, že knihy už mě nebudou bavit, že jsou jen doprovodem života, a měl jsem obří potřebu POZNAT ŽIVOT REÁLNĚ. Ne, co je v knihách, ale reálně.
To pro mě znamenalo jediné - cestovat a pracovat i jinde než jen v ČR.
A od 15 let, kdy jsem prvně vyjel do ciziny, tak to byl další silný zážitek a
nesmírně mě to v dospívání pomáhalo.
A nemohl jsem se toho nasytit.
Začal jsem Budapeští, jinam se za socialismu nedalo,potom Anglie, práce a poznávání lidí a pak i země, pak Norsko...
Až přišla doba, kdy jsem toho měl náhle dost. Stačilo, rázně si řekl mozek, protože bylo období, kdy jsem nebyl doma nikde. Ani tam, ani tady, takže další úlek a změna životního stylu.
Jak píšeš, že třeba v 33 si budeš pamatovat knihy, co jsi četl třeba ve 20 lépe, tak to záleží na tom, čím se budeš zabývat.
A taky knihy - to je široký pojem - já mám nyní na mysli hlavně beletrii.
To ano, ale to je třeba kratochvilné čtení...No, záleží co koho a jak výrazně oslovuje. Čím je zážitek silnější, tím se většinou i v paměti víc uchovává.
nezáleží na množství přečtených knih, ale co si člověk z nich odnáší. A taky jak dlouho si to pamatuje...kdysi jsem slyšel hezkou větu - Nepamatuje se? Tak jako kdyby nečetl...Ale tak důvody ke čtení jsou různé.
