Nermal diskuze u knih
Velice se mi líbil komentář od Loriss, která v něm krásně vystihla, jaká je skutečnost. Včetně jejího znepokojení. Zároveň jsem se uklidnil, že si čtenářky uvědomují, co se jim předkládá ke čtení.
Po delší době jsem si pročítal zdejší komentáře k Medvídkovi Pú a byl jsem překvapen (no, vlastně ne tak úplně), kolik čtenářů knížku nepobralo.
Dodatečně knížku oceníte jako dospělí, když objevíte v druhém plánu další vrstvy a životní moudra, které vám jako dětem pravděpodobně zůstaly skryty. (Proč mi třeba Králíček po letech připomíná nejednoho šéfa z práce, nebo minimálně nějakého zhrzeného, přehnaně ambiciózního kolegu či organizátora?)
Dětský svět oživlých plyšových hraček nejlépe přibližují originální ilustrace; pozdější verze, ani ty disneyovské se tomu zdaleka nepřibližují. Kdo na základě vlastního čtení a vlastních dětských zážitků našel k Medvídkovi Pú cestu, nemohl si ho neoblíbit. I Ebenova audioverze, podle mě, je jen takovou berličkou, jakkoli je úžasně interpretovaná.
Každé zvířátko zde vlastně zastupuje určitý lidský charakter nebo povahu, které jsou velmi nenápadně a trpělivě odpozorovány a nenásilně a zábavně dětem předkládány v jejich příbězích. Co všechno se může Klokánkovi přihodit, když neposlechne svoji maminku, co se může stát Tygrovi, když se do všeho hrne po hlavě, ale např. také o tom, že je dobré mít kamaráda a nebýt na všechny trable sám, protože sdílené starosti a strachy jsou hned jen poloviční.
Fascinuje mě, jak si eshopy zahrávají s trpělivostí čtenářů. Ačkoli vydavatel již skoro měsíc deklaruje, že kniha vyjde až 30. dubna 2024, kdekdo slibuje vyzvednutí už od 20. dubna a postupně salámovou metodou posunuje toto datum den po dni, až nakonec stejně skončí na tom 30. dubnu. K čemu je tento postup dobrý, mi není jasné. Leda snad přesvědčit čtenáře, že u nich budou mít knihu dřív. (Než ji vydá vydavatel?)
Tato situace se opakuje pořád dokola u všech nových titulů. Dokonce pokud vlastní majitel více eshopů, na každém tvrdí něco jiného, i když nesmyslného.
Při přečtení titulu knihy jsem si vzpomněl na kolegyni, která ráda používala větu (píšu foneticky, mimo pravidla transkripce):
"Adna bukva, i vot kakaja raznica!"
(čili Jedno písmeno, a hle jaký rozdíl!)
Tehdy měla na mysli hlavně rozdíl mezi slovy voda a vodka.
A já jsem si pohrál s myšlenkou nad často zaměňovanými "mě" a "mně".
Měl jsem to štěstí, že jsem mohl Hospodu Jamajku navštívit naživo, když jsem byl v Cornwallu. Můžete si ji prohlédnout i vy, když si do mapového vyhledávače zadáte Altarnun, Jamaica Inn.
Hospůdka stylově udržovaná je dneska spíš místem, kde si turisté mohou dát oběd, nebo pivo. (Vaří tam dobře a i výběr čepovaných piv je slušný. Minimálně šest, pokud si vzpomínám, místní i značková.) Nachází se na samotném západním cípu Cornwallu a kromě hospody je tu ještě i muzeum pašování, které jsem měl také možnost navštívit. Pašování bývalo začasté jediným zdrojem obživy místních obyvatel.
Podle fotografie v mapách si můžete udělat představu, jak hospoda vypadá, případně si vygooglit i další záběry z internetu.
Jednou jsem zcela náhodně zachytil v televizi pořad Buchty po ránu. Nejsem žádným příznivcem televizního vaření, ale ta vzájemná chemie, kterou ti dva při pečení předvádějí, je neskutečná. Normálně jsem na to zůstal zírat. A to nemluvím o těch výsledných produktech! Takhle nějak to podle mě má vypadat.
Takže klobouk dolů, a jestli se aspoň část té pohody přenesla i do jejich knížky, tak je to fajn.
Reaguju na komentáře ke knize.
Nevím, proč někomu vadí výraz "tys".
Věty jako "Tys včera nebyl ve škole?", nebo "Tys byl doma?" mi připadají zcela běžné.
Řečeno slovy Ostravaka: "Bo na 'ty jsi' neni čas!"
Nejprve jsem si myslel, že je to provokace. Pak jsem přemýšlel, proč TomB. napsal slovo když s ypsilonem. A nakonec se ukázalo, že je to ještě mrňous. Teda, tehdy byl.
Třicet procent lidí není ochotno knihu vůbec začít číst.
Dalších třicet procent lidí není schopno knihu dočíst.
Ostatních třicet procent není schopno knihu pochopit.
Zbylých deset procent mrazí z jejich aplikace v praxi, ve společnosti, v parlamentní demokracii, v ideologii, v uplatnění státní moci a v politice.
A vzpomínají si přitom na Orwella, Machiavelliho a další.
Proč mají navrch psychopati, manipulátoři, fanatici a populisté?
Opravuji jméno herečky - Margaret Rutherford, of course.
Přátelé, možná je to trochu mimo komentáře ke knize, ale viděli jste ve filmu ztvárnění slečny Marplové herečkou Ann Rutherford (dáma na obálce knihy)? Velice se na ni, podle mého názoru, hodila a ještě ji zahrála s vtipem a jiskrou.