1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29295/bmid_1984-Dza-29295.jpg
5
12011
12011
Jedno z najznámejších diel svetovej literatúry nášho storočia spája v sebe prvky spoločensko-politického a vedecko-fantastického románu. Je obžalobou komunistickej diktatúry, ktorá v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu sú osudy čestného, citlivého a uvažujúceho jedinca (Winstona Smitha), ktorý sa vzoprie systému, za čo platí krutú daň. Orwell touto knihou už v roku 1948 ponúkol svetu víziu, ktorá sa neskôr stala realitou. Podobne ako v ostatných krajinách nášho regiónu, ani u nás sa anglický spisovateľ George Orwell dlhé roky nesmel vydávať z ideologických dôvodov. Po novele Zvieracia farma má slovenský čitateľ konečne možnosť zoznámiť sa aj s Orwellovým vrcholným dielom, románom Tisíc deväťsto osemdesiatštyri. Komunistická diktatúra v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu, ako v celom diele tohto spisovateľa, sú osudy čestného jednotlivca (volá sa Winston Smith), ktorý sa spoločnosti vzoprie, za čo zaplatí krutú daň. Dielo je pochmúrnym, aj keď doslova vizionárskym obrazom odľudštenej spoločnosti, pod čo sa podpísal aj zdravotný stav autora, ktorý v čase, keď ho písal, umieral na tuberkulózu. Keďže slovenský čitateľ pozná z vlastnej skúsenosti spoločnosť, ktorú Orwell opisuje, bude jeho stretnutie s ňou nepochybne o to zaujímavejšie. George Orwell, vlastným menom Eric Arthur Blair (1903-1950) sa narodil v Indii a do Anglicka sa jeho rodina presťahovala, keď mal štyri roky. Prvé verše uverejnil v miestnej tlači už v roku 1914, knižne debutoval v roku 1933 dielom Bez peňazí a nádeje v Londýne a Paríži, v ktorom umelecky i dokumentárne opísal svoje zážitky zo života medzi nezamestnanými, žobrákmi, tulákmi a bezdomovcami. Aj keď vyšiel z prostredia, ktoré ho predurčovalo skôr k pravicovým ideám, hlásil sa k ľavici a pokladal sa za demokratického socialistu. Neskôr jeho doslova bytostný odpor k totalitným praktikám urobil z neho jedného z najväčších a najúdernejších kritikov komunistického režimu. Je autorom niekoľkých románov, početných zbierok esejí i reportáží. Za vrchol jeho umeleckej tvorby sa považuje novela Zvieracia farma (1945, v slovenčine v rámci edície MM v roku 1998) a najmä román Tisíc deväťsto osemdesiatštyri (1949).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Slovart (SK)Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Bezkonkureční kniha, neuvěřitelné zpracování. Někde jsem jednou četla, že člověk může dát jenom to co má. A tahle kniha, ve které si lidé vlastně ani neuvědomují, co dávají... A o těch kteří si všimnou, jak daleko zajdou a zda se nechají zlomit... Myslím, že mi zůstane ještě dlouho v hlavě.
Snad nikdy nebudu mít doma stejnou obrazovku, nebudu vaporizovaná, budu pít stále tu bezva kávu a nebudu smrdět! Je až děsivé, jak fanatici mohou změnit svět a vrátit ho o stovky let nazpět. I tady jsem ráda, že díky ČV jsem si mohla přečíst tuto zajímavou knihu, jinak bych po ní sáhla asi těžko, je fajn se posunout někam dál - třeba i v obyčejném čtení knih. Všem doporučuji!
Človek, ktorý je neustále sledovaný a prenasledovaný. Žiadna sloboda, totálna kontrola. Akoby Orwell vytušil že niečo také sa chystá v budúcnosti. Bude to zaujímave nakoľko to všetko speje k tomu že budeme aj my tak sledovaní.
Buďme radi že sme zatiaľ slobodní.
Od každého jsem vždycky jenom slyšela chvály na Orwella a 1984 jsem přečetla docela dlouho po maturitě. Prvních 50 stránek jsem četla s donucením, ale pak jsem se začetla a nemohla odtrhnout. Jde z toho opravdu mráz po zádech, jak se Orwell strefil, co bude několik let po vydání knihy následovat. Nebo přibližně. Hlavní postava je na každém kroku sledována, nemá své soukromí, smí dělat jen věci a může jíst jen jídlo, které Strana povoluje. Kéž nás to (už nikdy) nepostihne.
Až děsivě představitelné, naprosto geniální dílo. Tahle nesmrtelná klasika je a bude mou noční můrou, ale zároveň i láskou na první přečtení.
Jedna z mála knih, která se stává tím více aktuálnější, čím více jdeme do budoucnosti - možná že se jednou zakáže, protože to, co je uvnitř, se bude pomalu ale jistě stávat realitou. Děj mě vtáhl do situace hned, a netrvalo mi ani 30 stran, a zcela zřetelně jsem pochopil situaci. Ani žádný řádek není navíc. A víte tolik, kolik potřebujete.
Ze začátku jsem s knihou bojovala, úvod nebyl moc zajímavý. Poté, co Winston potkal Julii, nabral příběh nový spád a kniha se četla jedním dechem.
Opravdu žasnu nad propracovaností Strany, vlastně celého systému, který dokázal Orwell tak geniálně vymyslet a všechno naprosto logicky podložit.
Stručně řečeno - zajímavá nadčasová kniha, která se až překvapujícím způsobem podobá dnešním románům o budoucnosti na podobné bázi, které se určitě v mnoha případech nechaly inspirovat právě 1984. Spoustu zkušených čtenářů, kteří už přečetli spoustu podobných knih, zřejmě ničím moc nepřekvapí, snad jen datem svého vydání, ale to neznamená, že nestojí za to přečíst.
Člověka úplně donutí zamyslet se nad současnou společností, hledat nějaké shody se systémem, který je v knize a současným systémem, zároveň pocítit vděk za to, jakou svobodu máme a ani si ji kolikrát neuvědomujeme a to, jak si neustále stěžujeme na naprosté banality, protože zapomínáme, co je důležité. To, že máme vždycky svobodu volby.
Podle zdejších komentářů i umístění knihy jsem čekala něco mimořádného. Bohužel jsem s knihou bojovala, nebavily mne stále dokola opakované postupy Strany, marně jsem hledala něco originálního a vizionářského. Knihu jsem dočetla jen díky Čtenářské výzvě. Pro mne velké zklamání.
Velice silná kniha svým obsahem. Autorova vize totalitní moci ovládající všechny myšlenky je a bude lákavá pro mnohé mocipány, zejména v dnešní době, kdy lze zneužít internet, sociální sítě, kamery, drony, klonování ...
Přeji si jen každé ráno se svobodně nadechnout a věřit, že když mám vypnutou televizi, není v ní žádná skrytá kamera ani odposlech.
1984 - tato kniha mě lákala již dlouho, asi i proto, že se jedná o rok mého narození. Autor napsal tuto knihu před svou smrtí v roce 1950. Musím říct, že měl úžasnou představivost a fantazii. A je také neuvěřitelné, jak byl ve své době ohledně některých věcí předvídavý. V některých pasážích až mrazí z toho jak jsou pravdivé. Na jednu stranu uznávám, že je to obdivuhodné dílo, které by si měl každý alespoň jednou v životě přečíst, na stranu druhou jsem při čtení hrozně trpěla, jak mě to místy nebavilo, jelikož sci-fi je žánr, který opravdu nemusím. Ještě musím podotknout, že bylo nesmírně zajímavé souběžně se čtením této knihy sledovat seriál "Svět pod hlavou".
Poprvé když jsem knihu četl běhal mi mráz po zádech, podruhé jsem měl již možnost konfrontovat s knihou A.Huxley "Konec civilizace" až s odstupem let jsem se dostal ke knize "MY" J.I. Zamjatin z které údajně oba zmínění autoři čerpali inspiraci. Možná že někomu mohou tyto antiutopie (dystopie či kakotopie jak zde mnozí rádi používají) připadat jako nikdy neuskutečnitelné Sci-Fi. Mě naopak jako jedna z možných alternativ velice blízké budoucnosti mezi níž a jinou alternativou v ideálním případě naplněním nějaké utopie ať již vycházející z Platón "Ústava", T. More "Utopie" nebo A.Huxley "Ostrov" Nás dělí pouze křehká hranice a led na, kterém tancujeme je čím dál tenčí. K antiutopickým románům, které mě oslovili bych rád zařadil R. Bradbury "451 stupňů Fahrenheita" a Walter Tevis "Zpěv drozda". Všechny zde uvedené tituly bych nejen doporučil ale jejich důkladné studium přímo vyžadoval od všech světových politiků.
Nebudu panikařit, kniha totalitu vygradovává na maximum. Podobná situace na světě zatím nenastala a myslím, že to nehrozí v takové míře a takovým způsobem. Aktuální tedy sice kniha vyloženě není (když částečně nepočítáme nějakou Severní Koreu, Čínu atd.), ale rozhodně poskytuje znepokojivou studii totalitních režimů v hávu románu. Nicméně známe dějiny, které se prakticky pořád opakují, a není nemožné, že by se situace někdy mohla opakovat. Prakticky ani nevím jak pocity z Devatenáct set osmdesát čtyři vyjádřit. Naprosto zoufalý svět bez úniku, který vás donutí přemýšlet, jaké by to bylo a co je vůbec pravda. Doopravdy mi po dočtení bylo úzko a konec mě zarmoutil. :/
Hrozně zajímavé věci jako třeba Newspeak nebo Doublethink vztažitelné na politiku. Román je prostě naprosto inteligentní. A já jsem postavám fakt tak hrozně fandil. :(
Asi sama bych se k tomuto dílu nedokopala,ale je to jedna z mála knih z povinné četby co mě bavila. Je to velmi aktuální kniha a hlavně předčila svoji dobu. Tématu utopie a antiutopie se dnešní autoři znovu vracejí. Je to opravdu velmi aktuální když si uvědomíme jak lehce lze k totalitě sklouznout,že?
Kniha je určite nadčasová a stále aktuálna, ale pre mňa bola veľké utrpenie. Priznávam, že boli pasáže kedy svojou pútavosťou stránky ubiehali jedna radosť. Celkovo však téma, ktorá bola v nej spracovaná bola podaná na úkor pútavosti a vyslovene ma nudila.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
„Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři. Jestliže toto je dáno, všechno ostatní z toho vyplyne.“ G. Orwell, 1984.
Je dnešní svět svobodný? Myšleno svět západního civilizačního okruhu. Možná nesmyslná otázka. Naprostá většina odpoví, že ano. Je západní svět dnes svobodný víc, než byl před čtvrt stoletím? Ha, to už možná tak jednoznačné není. Nemluvím o svobodě cestovat, vzdělávat se, nemluvím o dostupnosti zboží a služeb. Mluvím o plíživé snaze korigovat myšlení. O snaze vychovávat. Mluvím o politické korektnosti, o tiché autocenzuře v médiích, o rozšiřující se snaze svým projevem nikoho neurazit, o generaci tzv. „snowflakes“, mikroargesi a „safe spaces“, o dnes již mnohde uzákoněných zločinech z nenávisti (hate crimes srovnej s thought crimes) a v neposlední řadě právě o hlídání veřejného projevu a odhalování právě těchto zločinů z nenávisti (srovnej s ideo policií / thought police). Že přeháním? Možná. Kéž by. Co když ta orwellovská vize právě takto začíná?
Ještě k těm zločinům z nenávisti. Jordan Peterson, profesor klinické psychologie na univerzitě Toronto, v jednom ze svých známých rozhovorů prohlásil, že máme-li mít možnost přemýšlet, znamená to nutnost riskovat, že budeme útoční/urážliví. Doporučuji shlédnout a nejen tento jeden rozhovor.
Tímto si odškrtávám jeden můj dávný čtenářský rest. Kniha se nečte snadno, za tu námahu však jednoznačně stojí. Politické úvahy, úvahy o svobodě jednotlivce, o svobodě myšlení, o diktatuře, o skupinové identitě, jsou dodnes platné a při hlubším zamyšlení opět aktuální. Již to, že nedokážu vymyslet pozitivní závěr komentáře, o mnohém vypovídá.