1984
George Orwell (p)
Jedno z najznámejších diel svetovej literatúry nášho storočia spája v sebe prvky spoločensko-politického a vedecko-fantastického románu. Je obžalobou komunistickej diktatúry, ktorá v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu sú osudy čestného, citlivého a uvažujúceho jedinca (Winstona Smitha), ktorý sa vzoprie systému, za čo platí krutú daň. Orwell touto knihou už v roku 1948 ponúkol svetu víziu, ktorá sa neskôr stala realitou. Podobne ako v ostatných krajinách nášho regiónu, ani u nás sa anglický spisovateľ George Orwell dlhé roky nesmel vydávať z ideologických dôvodov. Po novele Zvieracia farma má slovenský čitateľ konečne možnosť zoznámiť sa aj s Orwellovým vrcholným dielom, románom Tisíc deväťsto osemdesiatštyri. Komunistická diktatúra v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu, ako v celom diele tohto spisovateľa, sú osudy čestného jednotlivca (volá sa Winston Smith), ktorý sa spoločnosti vzoprie, za čo zaplatí krutú daň. Dielo je pochmúrnym, aj keď doslova vizionárskym obrazom odľudštenej spoločnosti, pod čo sa podpísal aj zdravotný stav autora, ktorý v čase, keď ho písal, umieral na tuberkulózu. Keďže slovenský čitateľ pozná z vlastnej skúsenosti spoločnosť, ktorú Orwell opisuje, bude jeho stretnutie s ňou nepochybne o to zaujímavejšie. George Orwell, vlastným menom Eric Arthur Blair (1903-1950) sa narodil v Indii a do Anglicka sa jeho rodina presťahovala, keď mal štyri roky. Prvé verše uverejnil v miestnej tlači už v roku 1914, knižne debutoval v roku 1933 dielom Bez peňazí a nádeje v Londýne a Paríži, v ktorom umelecky i dokumentárne opísal svoje zážitky zo života medzi nezamestnanými, žobrákmi, tulákmi a bezdomovcami. Aj keď vyšiel z prostredia, ktoré ho predurčovalo skôr k pravicovým ideám, hlásil sa k ľavici a pokladal sa za demokratického socialistu. Neskôr jeho doslova bytostný odpor k totalitným praktikám urobil z neho jedného z najväčších a najúdernejších kritikov komunistického režimu. Je autorom niekoľkých románov, početných zbierok esejí i reportáží. Za vrchol jeho umeleckej tvorby sa považuje novela Zvieracia farma (1945, v slovenčine v rámci edície MM v roku 1998) a najmä román Tisíc deväťsto osemdesiatštyri (1949).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Slovart (SK)Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Nenaskočím na hype train, čo sa tejto knihy týka. Aj napriek tomu musím priznať, že ide o dielo, ktoré má zmysel aj po rokoch a je až desivo aktuálne. V záverečnej časti ma až mrazilo.
Neviem, či majú slovenské školy 1984 medzi povinným čítaním a ak nie, rozhodne by to bolo dobré. Hlavne pre tých študentov (a mladých všeobecne), ktorí sa tak oddane hlásia k obhajobe ideológií komunizmu a (neo)nacizmu.
Naprosto zásadní dílo. Budu se opakovat po mnoho komentářích přede mnou, ale: ano, tento titul by měl stát na prvních místech povinné četby. Jak mohl autor přesně odhadnout chování totalitních režimů... a to je nezažil. Vše je překrucováno, význam slov se uměle mění, aby se lidi zblbli (Ministerstvo lásky,... ).
Jak aktuální i dnes, kdy se ve jménu lidských práv a takzvané korektnosti neříkají věci tak, jak jsou, ale překrucují se a jsou nám vnucovány lži. Kdo nevyhovuje oficiálně propagandou protlačované pravdě, je onálepkován a je s ním hotovo. A navíc, dnes máme opravdu kamery na každém kroku, takže... Velký bratr nás vidí.
Geniální, mrazivé, znepokojující... Skoro si říkám - byl Orwell takový génius, že dokázal předpovědět a popsat principy totalitního režimu, v této míře v jeho době nikde neaplikovaného? Anebo knihu 1984 soudruzi z KLDR a další prostě jen přečetli, vzali jako manuál a uvedli do praxe?
Po dočtení se nemohu rozhodnout, zda je autor blázen nebo génius. Možná obojí zároveň (za použití principu doublespeak)?
Kniha mě chytla tak, že se jsem se od ní téměř nemohla odtrhnout. Zdály se mi kvůli ní noční můry. Zhruba od poloviny pro mě čtení bylo utrpením a přesto mě zvědavost, jak to dopadne (a naivní naděje v alespoň trochu optimistický konec), nutila číst dál a dál. Kolikrát jsem se utěšovala tím, že tohle je (záměrně?) velmi přehnaná vize a nikdy se v takové míře nemůže naplnit. (Nebo ne?) Nejvíce se mě kupodivu dotýkaly pasáže popisující vzpomínky hlavního hrdiny na matku a sestřičku, které v porovnání s ostatním dějem nebyly vůbec drastické, ale tak nějak jsem se s nimi dokázala více ztotožnit.
Souhlasím s tím, že knihu by si měl alespoň jednou za život přečíst každý. Pro mě konkrétně jednou naprosto stačí.
Naprostá genialita. Nadčasová a pokroková četba. Obdivuji, že autor psal o takovém světě, o takovém režimu v té době - tedy v polovině 20. století. Bylo to depresivní, bylo to ponuré a bylo to znervózňující. Neustále jsem si přirovnávala dnešní, minulou a i budoucí dobu k té, jakou Orwell stvořil v knize. Nehorázně mě frustrovaly ty vymyté mozky občanů Oceánie, fakt že literaturu píšou stroje, nikoliv lidé. S každým řádkem mi mráz přejížděl po zádech. Jediné, co mě na té knize snad nebavilo, byla ta teoretická část, když Winston četl "knihu". Ovšem ani to mi nesebralo radost - pokud to tak můžu vyjádřit, možná bych to pozměnila na požitek - ze čtení.
Nemyslím si, že by práve 1984 mala byť radená do povinného čítania, pretože poznám oveľa lepšie napísané knihy z tejto tématiky (antiutopia). Najviac na mňa zapôsobil Zpěv drozda od Waltera Tevisa, potom samozrejme Bradburyho 451 stupňov Fahrenheita alebo Malý brat od C. Doctorowa. 1984 od Orwella týmto knihám nesiahala ani po kotníky. Alebo to bolo tým, že som knihu čítal v slovenskom preklade z roku 1998 (pritom vydanie bolo nové - 2013) a aj keď som Slovák, slovenské preklady kníh nemám rád. Prekladateľ tu používa veľmi zvláštne slová, ktoré vyznievajú až archaicky a divný slovosled. Možno to tak bolo už v pôvodnej podobe.
Už dlho ma nejaká kniha tak nenudila - hlavne prvá a posledná tretina (vzťah s dievčaťom, únik z falošnej reality a mučenie bolo OK). Nič sa v nej v podstate nedeje, veľakrát sa opakuje už raz povedané, aby to náhodou čitateľ po tých sto stranách nezabudol. Skresanie, zjednodušenie angličtiny na newspeak a double-think bol dobrý nápad, na konci knihy je tomu venovaných niekoľko vyčerpávajúcich strán, ktoré som nemal silu dočítať. Radšej som si manipuláciu myslením prečítal na wikipédii, kde je to oveľa lepšie vysvetlené.
Vojna je mier, sloboda je otroctvo, nevedomosť je sila...
Tak tohle dílo by si skutečně měl přečíst každý a žádné výmluvy! Je natolik slavné a ve školách se o něm učí, že si myslím, že další komentář není nutný.
Jen opět opakuji, dílo je to fantastické a každý si ho MUSÍ přečíst! :-)
Neuvěřitelné, že tato nadčasová kniha byla napsána již v r.1949. Neustálé šmírování a sledování, čtení knih, které schválí jen strana a zákaz ostatní literatury, praktický zákaz myšlení a vlastních názorů, to se dle románu děje v r.1984 a obávám se, že pomalu se začíná dít v r.2018
Po mnoha a mnoha letech jsem konečně dohnala resty "povinné školní četby". Nebudu předstírat, že mne kniha bavila... nebavila. Nudila jsem se už od chvíle, kdy jsem v první třetině pochopila, že se žádné akce nedočkám a kolikrát měla problém udržet oči otevřené a mysl soustředěnou, protože se pořád vše opakovalo. Dvě hvězdičky dávám jen za to poselství lidstvu...
Sama sobě jsem si to naordinovala jako povinnou četbu, protože si myslím, že kniha je součástí všeobecného přehledu. Nemůžu ale říct, že bych z toho byla úplně odvázaná. Mezi knihami podobného žánru bych hodnotila jako lepší průměr. Jsem ale ráda, že jsem ji přečetla a budu už vědět, o co jde, až zas na nějaký odkaz na ni narazím. Řekla bych, že nejvíc mě zamrazilo pokaždé, když se objevilo oslovení soudruh. Jsem ráda, že tohle (vřele doufám) máme už za sebou. I když oni politikové jsou schopni vytvořit zas nějakou jinou šílenost. Třeba bonzáckou EET loterii, kontrolní hlášení, hlavně aby velký bratr měl vše pod kontrolou. Bohužel,i s teorií rozdělení obyvatel na tři třídy, z nichž se o moc přetahuje střední a nejvyšší, nezbývá než souhlasit.
Edit: musím přidat ještě hvězdu, už třetí den to nemůžu dostat z hlavy.
A nejděsivější na celé věci je to, že jsem to četla na střídačku se Zákonem rezonance. Tam se řeší změna postoje, v podstatě jak sám sebe zmanipulovat k pozitivnímu myšlení, jak uvěřit v to, čeho chci dosáhnout... další kapitola v Zákonu rezonance se jmenuje např. Jak změnit minulost. Brr, tyhle dvě knížky dohromady jsou jak dva póly jedné planety. Vypadá, jako by to byl úplný opak, ale vlastně mají tolik společného!
Kniha nebyla nejhorší a první polovina byla fajn, ale za půlkou už se vše opakovalo stále dokola a do čtení jsem se spíše nutil. Nějaké pocity ve mě zvládlo vyvolat pouze pár prvních stran, kdy jsme byli uváděni do děje, ale pak to nějak opadlo....škoda..čekal jsem od té knihy něco víc, když má takové ohlasy
Myslím, že tahle kniha nebyl můj šálek kávy. Nemám ráda depresivní knihy. Hlavní hrdina je dopředu oddán svému osudu a nic ho nezmění. Ani se mi moc dobře nečetla.
Nádherně děsivá kniha, až přímo fascinující. Člověk stále očekává zdar a štěstí, ale nic z toho se nekoná, ale tak je to správně. Protože to ukazuje, jak by to mohlo zle dopadnout... Velice nadčasová kniha!
Tak to byl tedy horor.. Ne kvůli stylu psaní nebo něčemu, co se týká knihy jako takové, to bylo všechno naopak skvělé. Ale představa, že by se něco takového opravdu mohlo stát...
Myslím, že jsem díky knize konečně lépe pochopila ten výrok: „Pokud celý svět věří lži, je to ještě vůbec lež?“. Zejména pak ve třetí části knihy, kdy přišlo na scénu všechno to mučení a vymývání mozků. Mělo by pak vůbec cenu ještě bránit nějakou svoji pravdu? Z některých popsaných myšlenkových pochodů mě až mrazilo, protože pokud jsem se do toho aspoň trochu vcítila, ono to snad začalo dávat smysl. To je na tom to děsivé.
Tahle knížka je a bude aktuální neustále, protože tu vždycky bude nebezpečí nějaké obludné diktatury, i kdyby ne přímo takovéhle. Když si vlastně představím všechnu tu byrokracii, která je už teď (a prý stále stoupá), tak si tak říkám, že bychom si měli dát pozor, abychom za chvilku nepřepisovali včerejší noviny.
Při čtení knihy Vám občas proběhne mráz po zádech. Smutný příběh z ještě smutnějšího světa. Pocit ztráty jakékoliv osobnosti (svoboda je otroctví!) a všudypřítomného špiclování vás nutí se při čtení neustále ohlížet, jestli vás někdo nesleduje (snad agent Eurasie, nebo Eastasie?). Co je vlastně pravda? Pravdu má jedině Strana. Jinak to nemůže být, protože bych se mohl dopustit ideozločinu. A nyní konec komentáře. Musím utíkat, než budu vaporizován.
Pokud byste tuto knížku četli za minulého režimu, připadalo by Vám, že je to pouze kritika komunistické zvůle. Ale pokud se k ní vrátíte dnes, a všímáte si různých afér současné společnosti, práci tajných služeb, odposlechů hovorů, například aféra FACEBOOK a mnohé jiné, můžeme být klidní, když o nás toho "oni" tolik vědí, že se o nás dobře postarají. Autor byl velký vizionář nejen na čtyřicet let dopředu - 1949-1984, ale viděl i mnohem dál.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Přiznávám se veřejně - četla jsem to poprvé. Věděla jsem o čem kniha je, Velkého Bratra nevyjímaje. Znala jsem pojem antiutopického žánru, znala jsem tu neskutečně pravdivou a mrazivou předpověď autora o směru vývoje totalitního režimu.
A jestliže mě v životě Farma zvířat zlákala k trojímu přečtení a pokaždé bylo nad čím se zamyslet a znova a opět souhlasit, kniha 1984 mě dostala dvojnásob.
Sledování, absolutní kontrola Strany nad občany, potření jakékoliv formy individualismu, odosobnění, vymazání lásky a zničení pojmu rodina, udržování permanentního strachu obyvatel díky umělému vedení světové války mezi třemi superstáty, vymývání mozků, a falšování minulosti - to vše je natolik současné, až je to děsivé.
Kdybych mohla, přála bych si, aby se tohle nikdy nestalo. Jenže ono se to už stalo.. a děje se to dál..