1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29295/bmid_1984-Dza-29295.jpg
5
12013
12013
Jedno z najznámejších diel svetovej literatúry nášho storočia spája v sebe prvky spoločensko-politického a vedecko-fantastického románu. Je obžalobou komunistickej diktatúry, ktorá v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu sú osudy čestného, citlivého a uvažujúceho jedinca (Winstona Smitha), ktorý sa vzoprie systému, za čo platí krutú daň. Orwell touto knihou už v roku 1948 ponúkol svetu víziu, ktorá sa neskôr stala realitou. Podobne ako v ostatných krajinách nášho regiónu, ani u nás sa anglický spisovateľ George Orwell dlhé roky nesmel vydávať z ideologických dôvodov. Po novele Zvieracia farma má slovenský čitateľ konečne možnosť zoznámiť sa aj s Orwellovým vrcholným dielom, románom Tisíc deväťsto osemdesiatštyri. Komunistická diktatúra v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu, ako v celom diele tohto spisovateľa, sú osudy čestného jednotlivca (volá sa Winston Smith), ktorý sa spoločnosti vzoprie, za čo zaplatí krutú daň. Dielo je pochmúrnym, aj keď doslova vizionárskym obrazom odľudštenej spoločnosti, pod čo sa podpísal aj zdravotný stav autora, ktorý v čase, keď ho písal, umieral na tuberkulózu. Keďže slovenský čitateľ pozná z vlastnej skúsenosti spoločnosť, ktorú Orwell opisuje, bude jeho stretnutie s ňou nepochybne o to zaujímavejšie. George Orwell, vlastným menom Eric Arthur Blair (1903-1950) sa narodil v Indii a do Anglicka sa jeho rodina presťahovala, keď mal štyri roky. Prvé verše uverejnil v miestnej tlači už v roku 1914, knižne debutoval v roku 1933 dielom Bez peňazí a nádeje v Londýne a Paríži, v ktorom umelecky i dokumentárne opísal svoje zážitky zo života medzi nezamestnanými, žobrákmi, tulákmi a bezdomovcami. Aj keď vyšiel z prostredia, ktoré ho predurčovalo skôr k pravicovým ideám, hlásil sa k ľavici a pokladal sa za demokratického socialistu. Neskôr jeho doslova bytostný odpor k totalitným praktikám urobil z neho jedného z najväčších a najúdernejších kritikov komunistického režimu. Je autorom niekoľkých románov, početných zbierok esejí i reportáží. Za vrchol jeho umeleckej tvorby sa považuje novela Zvieracia farma (1945, v slovenčine v rámci edície MM v roku 1998) a najmä román Tisíc deväťsto osemdesiatštyri (1949).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Slovart (SK)Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Skvělá a čtivá kniha, více romantiky a méně syrové než Zamjatinův román My, ale jinak podobné. Je až děsivé, že je kniha i po tolika letech stále (nebo opět?) aktuální.
Váhám skóre 3-4... Sci-fi klasika, kdo by příběh neznal. Ale styl psaní mě nějak neoslovil. To víc se mi od autora líbila Farma zvířat.
Neskutečně mrazivé vykresní totalitní společnosti, ve které se nesmíte lišit od druhých, jinak byste byli zabiti. Ve společnosti, kde nemůžete mít vlastní názor a jste neustále sledováni na každém kroku, takže není úniku. Po dočtení mě přepadla silná úzkost, protože kniha je skutečně nadčasová. Naše společnost k této budoucnosti pomalu směřuje...
Hřmotný hlas ho vytrhl z poklidného spánku. Rozevřená kniha na prsou naznačovala, že usnul v průběhu čtení. Televize před ním zářila do potemnělé místnosti a vytvářela tak očím nepříjemný kontrast. Na vteřinu zapochyboval jestli televizi zapomněl vypnout. Ale vzápětí, když začal myslet jasněji se tím nezabýval. Televize totiž běží pořád. Člověk ji nemá jak ovládat. Nedívá se na ni. Ona se dívá na něj. Vždy to tak bylo.
Zadíval se na obrazovku. Výrazné logo bylo vytvořeno tak, aby ho divák nepřehlédl a především ho přečetl z každého úhlu. Rudá pěticípá hvězda a vedle ní nápis : TV Barrandov. Náhle mu vytanulo na mysl, že dřív bylo kanálů určitě víc a člověk je mohl svobodně volit. Rychle tu myšlenku zapudil. Je nebezpečné takto přemýšlet. Oni by to mohli poznat. TV Barrandov tady byla vždy a byl to vždy jediný kanál. Nikdy to nebylo jinak. A nikdy nebude.
Téměř celou plochu obrazovky zabírala tvář. Všem známá tvář. Vypadalo to, že nestárne. Kovový hlas začal: „Já mám vždy pravdu. I když se mýlím, tak mám pravdu. Když vám ukážu čtyři prsty a řeknu vám, že jich je pět, tak jich je pět. Protože mám vždy pravdu. Vždy jsem ji měl a vždy ji mít budu. Pokud vidíte prsty čtyři, jste nemocní a musíte se léčit. Nová éra Doublethinku praví: Jen idioti nemění své názory. Já je však neměním. Měl jsem je vždy. A i ta éra není nová. Byla tu vždy. A vždy tu taky bude.“
Ani si nevšiml, že mu kniha pomalu sjela dolu. Rozevřená dokořán. I na tu vzdálenost bylo možno číst: Miloval Velkého bratra. Všiml si, že slovo miloval je škrtnuté a pod tím je naspáno slovo nenáviděl. A k tomu dopsáno: Pryč s Velkým bratrem.
V ten moment se rozrazily dveře, tabulky oken se s tříštivým hlukem rozbily. Najednou s ním bylo v místnosti šest cizích postav. Jedna se lišila jak oblečením, tak chůzí i celkovým dojmem. Pravě on úsečně a klidně prohodil: „Jste nemocen Jene. Jste vážně nemocen. Nemějte obavy. My vás vyléčíme………….“
Jak je možné, že Velký bratr vidí vše? Jednoduše. Vidí vše i když se nedívá. Vidí vše i když má oči zavřené. Dívá se stále. A to očima všech, kdož ho milují. Divá se očima kolegů, náhodných kolemjdoucích, portýrů, uklizeček i úředníků. Ba co víc, používá i oči dětí, které se dívají za temných nocí klíčovou dírkou u ložnice rodičů. Velký bratr není a zároveň je všude. Je všude, kde najde lidi ochotné se na svět dívat jeho očima. My jsme Velký bratr a zároveň Velkým bratrem sledováni.
Dívá se i očima tvýma, když miluješ Velkého bratra.
Četla jsem v rámci čtenářské výzvy a jsem za to moc ráda. Nepamatuji si, kdy mi po dočtení nějaké knížky naposled zůstal tak hrozný pocit jako po 1984. Ukazuje hrozný svět, ve kterém bych nikdy nechtěla žít.
92%??? To jako vážně?! NEPOCHOPÍM!
Větší nudu a otravu jsem dlouho nezažila. Jsem celkem vytočená, že jsem promarnila tolik času. HRŮZA! Je mi líto, ale Orwella už nikdy! Nebo za mega mega dlouho, až tohle rozdýchám.
“Mě by zastřelili jako první.”
První, co mě napadne, když si na tuto knihu vzpomenu. Par let zpět jsem tvrdila, ze jsem nevyslovne rada, v jaké době ziju. Svobodné době.
Dnes už si to nemyslím...
Díky ČV 2018 jsem konečně sáhla po teto knize,kterou jsem mela již několik let v hledáčku. Tíha, deprese, nátlak, touha, vzpomínky, svoboda, zvrat, zlom ....
Stalo, nestalo, stane, nestane, může, nemůže? ???
Tato kniha se nám může zdát, jako by popisovala dobu naštěstí dávno minulou, kterou si mnozí z nás již nepamatují, nebo nechtějí pamatovat. Ale na druhou stranu, to není jenom o totalitě, ale bohužel o světě, který žijeme a budeme žít čím dál více. To jak Vás na každém kroku nkědo sleduje, ať již to sjou sociální sítě, kde do Vás vidí až po poslední úlet v podobě GDPR.
Je to až mrazivé, jak kniha, která vznikla po 2 světové válce, může stále promlouvat, a možná ač to mnozí necítí, nebo nechtějí cítit, se čím dál více stává součástí našich všedních i nevšedních dní. Že tomu tak není ? OK, možná opravdu svoboda zotročuje, ale já si to nemyslím, a jsem rád, že je zde ještě spousta lidí, kteří to vidí podobně a nenechají se zmanipulovat stávajícím establismentem.
Knížka je opravdu místy velmi depresivní, ani se nečte sama, je to opravdu šedé a hluboké, kdy i Vaše vnitřní přesvědčení lze změnit....
Děsivé setkání s režimem, který nikdy nechci zažít. Goerge Orwell se v textu střetává s nenávistí, láskou, zoufalou touhou po moci a ovládání. Hlavní hrdina se snaží nepodlehnout a jít mimo, nakonec ale i on sám je přemožen mocí strany. Smuný příběh o komunistickém režimu, který se v knize rozvíjí a odkrývá svá tajemství. Realistické výpovědi o nemilém režimu jsou děsivé a těžké na čtení. Detailně vypsané pasáže se četli téměř samy, ale hloubka byla mnohdy depresivní.
Kniha bezchybně funguje jednak jako smrtelně upřímná a naturalistická obžaloba totalitních režimů, která ani v moderní době nijak neztrácí na výpovědní hodnotě (byť ta je dnes spíš varovného charakteru, než vystihující aktuální situaci); tak jako pochmurná dystopická sci-fi, která kypí paranoiou a popisuje věci na jednu stranu naprosto absurdní, na stranu druhou až znepokojivě realistické. Napsáno barvitě, s citem pro detail a pečlivým důrazem na funkčnost fiktivního světa; pojato syrově a nesmlouvavě ke čtenáři, což výrazně napomáhá síle sdělení románu. Udělal jsem tehdy před lety chybu, když jsem tuto knihu odložil s tím, že to určitě bude "nudná klasika" v rámci povinné četby. 1984 si tento přístup nezaslouží...protože k tomu, že má historický význam a obsahuje důležité myšlenky, je to také naprosto pohlcující a působivé čtení. Důkaz toho, že povinná četba nemusí být nutně vždy opruz.
Obvykle mě z knihy nemrazí, když ji čtu. Téhle se to jako jedné z mála povedlo. Druhá polovina přečtena najednou. Těžká deprese.
Knížku jsem si chtěla přečíst už několik let, až díky Čtenářské výzvě jsem se k tomu dokopala. A rozhodně nelituju! I když se mi strašně špatně četla. Text popisuje život v totalitní společnosti a vlastně mě pořád nutil nad něčím přemýšet, porovnávat se svými zkušenostmi, takže jsem se docela často musela vracet. Nejvíc mě dostalo (a nejhůře se četlo), když Winston předčítal z Knihy. Hlavně kapitola I, kde popisuje rozdělení lidí na tři druhy. Geniálně popsané! Poslední část už jenom naháněla husí kůži. Tohle bych rozhodně zažít nechtěla. Tuhle knížku by si měli přečíst všichni.
Není to jen tak nějaká kniha! Popisuje totalitní společnost založenou na "vymývání mozků", absolutní ztrátě soukromí, rozvrácení rodinných a přátelských vztahů a nastolení atmosféry strachu. Příběh je tak reálný, až z toho mrazí. Doporučuji a před autorem smekám!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Úžasná kniha, která mě přivedla na několik myšlenek a na konci nechala spoustu nezodpovězených otázek. Skvěle napsaná a dobře promyšlená. Není dokonalá, ale i tak ji řadím mezi své oblíbené.