1984
George Orwell (p)
Jedno z najznámejších diel svetovej literatúry nášho storočia spája v sebe prvky spoločensko-politického a vedecko-fantastického románu. Je obžalobou komunistickej diktatúry, ktorá v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu sú osudy čestného, citlivého a uvažujúceho jedinca (Winstona Smitha), ktorý sa vzoprie systému, za čo platí krutú daň. Orwell touto knihou už v roku 1948 ponúkol svetu víziu, ktorá sa neskôr stala realitou. Podobne ako v ostatných krajinách nášho regiónu, ani u nás sa anglický spisovateľ George Orwell dlhé roky nesmel vydávať z ideologických dôvodov. Po novele Zvieracia farma má slovenský čitateľ konečne možnosť zoznámiť sa aj s Orwellovým vrcholným dielom, románom Tisíc deväťsto osemdesiatštyri. Komunistická diktatúra v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu, ako v celom diele tohto spisovateľa, sú osudy čestného jednotlivca (volá sa Winston Smith), ktorý sa spoločnosti vzoprie, za čo zaplatí krutú daň. Dielo je pochmúrnym, aj keď doslova vizionárskym obrazom odľudštenej spoločnosti, pod čo sa podpísal aj zdravotný stav autora, ktorý v čase, keď ho písal, umieral na tuberkulózu. Keďže slovenský čitateľ pozná z vlastnej skúsenosti spoločnosť, ktorú Orwell opisuje, bude jeho stretnutie s ňou nepochybne o to zaujímavejšie. George Orwell, vlastným menom Eric Arthur Blair (1903-1950) sa narodil v Indii a do Anglicka sa jeho rodina presťahovala, keď mal štyri roky. Prvé verše uverejnil v miestnej tlači už v roku 1914, knižne debutoval v roku 1933 dielom Bez peňazí a nádeje v Londýne a Paríži, v ktorom umelecky i dokumentárne opísal svoje zážitky zo života medzi nezamestnanými, žobrákmi, tulákmi a bezdomovcami. Aj keď vyšiel z prostredia, ktoré ho predurčovalo skôr k pravicovým ideám, hlásil sa k ľavici a pokladal sa za demokratického socialistu. Neskôr jeho doslova bytostný odpor k totalitným praktikám urobil z neho jedného z najväčších a najúdernejších kritikov komunistického režimu. Je autorom niekoľkých románov, početných zbierok esejí i reportáží. Za vrchol jeho umeleckej tvorby sa považuje novela Zvieracia farma (1945, v slovenčine v rámci edície MM v roku 1998) a najmä román Tisíc deväťsto osemdesiatštyri (1949).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Slovart (SK)Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Napsat komentář k téhle knize je obzvláště náročné, protože...
...je to perfektní dílo a to i přesto, že je to jedna velká vázaná deprese.
...tohle téma je nadčasové a bohužel bude vždy aktuální.
...ukazuje, že víra v lidstvo může být špatným tahem a zdravý rozum je pouze relativním pojmem.
A hlavně proto, že jsem si na konci knihy málem vyplakala oči. Winstone, proč?
Tímhle dílem by se měl každý povinně alespoň jednou v životě prolouskat, a proto za mě jasných 5*.
Pro mě to byl určitě velký čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenu, skvěle napsáno! Velmi nadčasová kniha, která přinutí k zamyšlení, určitě si ji za nějaký čas přečtu znovu. Teď knihu raději zase vrátím dceři, stojí v čele knihovny a já mám silný pocit, že mě neustále sleduje! Brzy se chystám na poslední filmové zpracování z roku 1984!
Na začátku knihy nám Orwell před očima vybuduje skvělý obrázek post-apokalyptického totalitního státu do kterého však nedokáže zasadit skvělý příběh. Kniha je napsána za jediným účelem a to předat myšlenku (neexistujícího?) teroristy a kontrarevolucionáře Goldsteina. Kniha nese název "Teorie a praxe oligarchického kolektivismu" která vystihuje moderní totality včerejška, dneška i zítřka.
TEORIE A PRAXE OLIGARCHICKÉHO KOLEKTIVISMU
Emanuel Goldstein
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA
Poměrně zásadní dílo, četla jsem i následný komentář od disidenta v ČR, který řadu věcí prožil na vlastní kůži. Určitě doporučuji třeba i mladší generaci, která nic z dob předchozích nezažila.
První dva díly mě nudily. Téma, o kterém je knížka napsaná, mě z nevysvětlitelných příčin nikdy neděsilo, takže jsem něměla důvod nad tím přemýšlet. Prostě to nebylo ono, nezarylo se mi to pod kůži, neběhala jsem ve dvě ráno po pokoji a nevykřikovala "dokonalé myšlenky" knihy, jak je mým divným zvykem, když jsem něčím posedlá.
Pak přišla část tři a s ní i mučení a manipulování, které už mou pozornost přitáhlo trochu blíž. Také šokující odhalení s O' Brienem, které jsem tušila.
Třetí část se mi opravdu zalíbila a dokonce jsem se i po tom pokoji proběhla.
Jsem ráda, že knížka skončila tak, jak skončila. Kdyby skončila dobře, tak by mě pěkně naštvala. Tak jak skončila, skončila, jak by opravdu skončila. :)
Nekompromisní sonda do poznání sebe sama. Chraň nás, člověče, před Velkými bratry v budoucnosti (nebo už nyní?).
Osobní střípek: určitě si vzpomínáte, místnost 101 a Udělejte to s ní! Od prvního přečtení někdy v osmnácti se mi nepodařilo tuhle scénu a její význam vymazat z mysli.
Tak se trhají pouta. Tak se zabíjejí zárodky vzájemnosti, lásky.
Nedělala jsem si žádné iluze o svých šancích v podobné situaci. Tahle scéna, tahle věta byla zásadním hřebíkem do rakve mých náctiletých úvah o tom, že bych snad cokoli, co má v životě nějakou cenu, mohla nést sama, opírat o své síly.
Jedna z nejsilnějších knih, které jsem kdy četla. I když mě psychicky týrala, protože jsem ve Winstona věřila až do poslední chvíle, dokud nezemřel s láskou k velkému bratrovi. Z té poslední stránky mi bylo doslova špatně. I fyzicky. Nešlo to jen tak zvládnout, nedokázala jsem tu poslední stranu jednoduše dočíst a knihu zavřít, musela jsem ji číst pořád dokola, jako by se ten konec mohl změnit. Nezměnil.
Dost nepěkná a nepříjemná představa, že by se tohle mělo někdy stát skutečností! Sice by se nás netýkal Big Brother, ale jestli ty mocnosti byly nastaveny stejně, tak bychom si v Eurasii moc nepomohli. Naštěstí rok 1984 jsme - myslím lidstvo - už prošvihli, takže se tato budoucnost posouvá do - do kdy? Do 2084? 2184?
"Vrcholem kacířství je zdravý rozum." - Jsem kacíř a jsem na to hrdá!! :-)
Zajímalo by mě, zda si autor už ve své době uvědomoval, jak bude tahle kniha nadčasová a stále aktuální. Je to vážně děsivé a nejen vzhledem k psanému příběhu, ale i k tomu, že jsou místa, kde se to děje.
"Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři - navždycky."
Myslím, že si teď půjdu přečíst nějakou dětskou knížku s obláčky, sluníčky a hopsajícími roztomilými králíčky.
To co Farma zvířat načala, to v knize 1984 je propracováno a rozpracováno do sebemenších detailů. Skvělá a nadčasová vize světa s depresivní atmosférou. Značně je znát, že na atmosféře knihy se podepsala autorova nemoc a blížící se smrt, ale to celé dílo jen velmi dobře podtrhuje a vykresluje. Fantastická kniha a určitě si jí někdy přečtu znovu.
Výborná kniha. Někdy hodně depresivní, ale proč ne. Popis totalitních režimů je dokonalý. Ale nedělejme si iluze o tom, že sledování není běžnou věcí. Amerika a její bezpečnostní úřady, fungují dávno jako velký bratr. Když jste jednou v nějaké evidenci nikdy se z ní už nedostanete. Ani v Evropě příliš nezaostáváme. Díky bezpečnostní situaci bude v tomto ohledu přituhovat. Co kupujete, na co se po večerech díváte, co prohlížíte na internetu, kde máte uzavřené pojistné smlouvy, kam nejčastěji chodíte, kolik máte na učtu peněz, s kým si telefonujete, co mu říkáte atd. atd., se dnes díky technologiím dá velmi dobře sledovat. Kamery jsou dnes na každém rohu, v obytných domech, ulicích, obchoďácích. A díky chytrým telefonů, kterým se zatím úspěšně vyhýbám se to ještě zhoršuje. Velký bratr nás sleduje na každém kroku.
Nevyhrál...
Jak jsi mi to, Winstone, mohl udělat?
Tahle knížka vám popře veškerou logiku, ve kterou jste kdy věřili.
Dvě a dvě je pět..
...
Je to hrozné. Ne, tím, jak je to napsané, ale obsahem. Ta kniha je výborná, skvělá, ale to o čem tam autor píše je šílené, děsivé a zvrácené. A nejhorší je, že totalitní režimy takhle opravdu fungují. Ne v celé té hrůznosti, ale ano, takhle to vypadá. Jinak za mě, mě ta kniha chytla až do poloviny. Do té doby jsem se dost trápila, ale přestože jsem zděšená, nakonec vlastně nelituji, že jsem ji dočetla. Co je šílené je to, že vlastně celá první polovina popisuje svým způsobem realitu toho, jak fungoval komunistický režim. Ano, takhle to bylo, tak to známe, jen ty obrazovky nebyly, ale mikrofony strčené pod stoly, v květináčích nebo i jinde, tak to fungovalo. Takže není to lehké čtení, není to příjemné čtení, ale je to hodně potřebné a skvěle napsané čtení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Já nevím.. Prostě nevím, co si o této knize myslet. Když jsem ji četla, nebavila mě, něco mi na ní nesedělo a k jejímu dočtení jsem se musela nutit. Avšak, nelituji toho. Jak nad tím tak přemýšlím, vadil mi asi námět - omezení svobody, manipulace a téměř žádná snaha o zrušení tohoto režimu, protože všichni byli naprosto ovlivnění. Díky této knize jsem si uvědomila, jak je důležitá svoboda a boj za vlastní názor. Je ohromně nadčasová, stále si všímám souvislostí mezi tímto příběhem a současností.. Mezi mé nejoblíbenější knihy se asi nezařadí, ale i tak si ji za pár let musím přečíst znovu.