1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544171/bmid_1984.jpg
5
11869
11869
1984 je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: Vasil Fridrich
více info...
Přidat komentář
Nadčasová kniha, jejíž poselství je aktuální v každé době.
PS: Přečteno v originále.
Opět jsem knihu volila kvůli seznamu maturitní četby. A tentokrát jsem sáhla velmi dobře.
Kniha mne bavila, měla spád a na tehdejší dobu byl autor neskutečný machr, protože si troufl na popis budoucnosti, která se ne příliš lišila od skutečnosti.
Často slyším, že Farma zvířat je pro čtenáře lepší, ale já se zamilovala do tohoto díla a i po návštěvě divadelní adaptace, patří mezi mé nejoblíbenější kousky.
Užil jsem si to úplně stejně (možná i víc), jako když jsem ještě na střední četl Farmu zvířat. Tu jsem však vždycky bral spíš jako takovou satiru na celou tu komunistickou srandu, co tady byla, avšak 1984 je ukována odlišným kladivem. Především poslední třetina je naprosto nekompromisní. Společně s Cestou od Cormaca McCarthyho určitě nejvíce depresivní kniha jakou jsem měl kdy to potěšení číst.
(SPOILER)
Povinná literatura, kterou jsem si s chutí dala do maturitního kánonu. Do děje jsem se nemusela začítat, jednoduše mě vtáhnul a musím říct, že na konci rozhodně nepustil. Knihu si prostě musím pořídit do knihovny, protože patří k těm, které si člověk rád po čase přečte znovu.
Je to skvělé vykreslení toho, jak moc může totalitní režim být nebezpečný. Celou dobu člověk doufá, že to dobře dopadne, ale je jasné, že opak bude pravdou. Jediný minus pro mě bylo to, že jsem nad knihou ještě asi dva měsíce přemýšlela a měla dlouhou pauzu od čtení. Po tomhle se vám jednoduše nechce číst nic jiného.
V první řadě, určitě je to kniha, kterou by si měl každý přečíst. Ale je to náročná četba. A i když se člověku to, co se v ní píše zdá absurdní a neuskutečnitelné, tak se stačí podívat do světa. Sledování a odposlech, manipulace se skutečností a historií, kult osobnosti, neustálá kontrola a pokud se někdo znelíbí, už o něm nikdo neuslyší. Běhá z toho mráz po zádech.
Čteno poprvé ještě jako zakázaná a těžko sehnatelná kniha. Bylo nám z ní tehdy úzko, vztahovali jsme ji skutečně k roku obsaženému v názvu. Čas oponou trhnul, jak praví klasik - a po nějaké době pocitu, že tohle se přece nevrátí, nám to tak nějak přiletělo z nečekané strany a je nám trochu úzko zase...
Dokonale hrozivá vize. I když se pro některé obyvatele může zdát život relativně svobodný, je to klam. A všechen ten klam kvůli moci, která ovládá, překrucuje a ničí.
Osobně mám raději Zamjatinovu knihu My; zatímco Orwell je pro mne nejdepresivnější a nejchladnější vize světa a jeho produktů - tam je alespoň jakási naděje v úpadku a rozpadu. Zní to jako rozpor. Možná. Ale Velký bratr mě chápe.
Nadčasová výprava do hlubin lidské mysli.... mohlo by se zdát že kniha je o systému, politice atd. ale vždy je to o lidech a jejich volbě. Jsme to co tvoříme a to že strach či manipulace jdou tvořit velmi lehce, to můžeme vidět i dnes ....
Knihu jsem si chtěla přečíst, protože její obsah zná každý. Obsah je děsivý a víme, že je možný. Byla jsem ráda, že jsem ji dočetla a už se nechci k těmto tématům nikdy vracet. Nerozumím tomu. Nechci tomu rozumět.
Děkuji za tip čtenářů a nelituji. Kniha je dějem nadčasová a lze ji jen doporučit.
Tak, jak psal J. Verne a děj jeho knih se zdál neskutečný. Tak "Dva roky prázdnin" v dnešní covidové době je "skoro realitou", o ostatním ani nemluvě.
J. Orwell napsal knihu 1984 v roce 1947 a taky , jakoby viděl do budoucnosti. Není to utopie, bohužel je to fakt. V myšlenkách jsem se utvrzovala, že my se máme pořád ještě dobře. Stejně mě ale při čtení dost mrazilo, protože, když jsem si to převedla do dnešní doby, tak se to dá brát, jako takové varování!
"Velký bratr tě sleduje" - kamery, mobily, počítače, každé kliknutí, tf i pohyb . Labilnějším lidem stačí i zprávy v TV. Moc a zase jenom moc, kdo se k ní dostane přestane myslet.
- Mohou odhalit všechno, co jste udělali, řekli nebo si mysleli, do nejmenších podrobností, ale nitro lidského srdce, které je i pro člověka samého záhadou, zůstane netknuté.
Děkuji, že žiji ještě v době, kdy mé myšlení je jenom moje a ještě nikdo se k mým myšlenkám nedostane.
Čtyři hvězdičky za nápad. Prostředí, ve kterém Winston žije, je naprosto děsivé a pocit nesvobody tísnivý. Ve druhé polovině začne kniha pokulhávat a jde o nudné dlouhé pasáže popisující systém.
Izolace je svoboda, masky jsou tváře, sdružování je zločin, objetí je vražda, pochybnosti jsou popírání, sledování lidí je normální...
Ta kniha je v některých ohledech až příliš aktuální
Nejsem žádný disident a padesátky jsem nezažil, ale i to, s čím mám osobní zkušenost, v té knížce nacházím. Na rozdíl od Farmy zvířat to tolik negraduje a je to přímočařejší. Ale vůbec to tím netrpí. Je to síla. Souhlasím s těmi, kdo říkají, že by toto dílo měl přečíst každý. Jen se obávám, že mladší čtenář nedocení, jak moc je pravdivé. A aby bylo jasno - to je moc dobře.
„Poprvé si uvědomil, že chce-li člověk uchovat něco v tajnosti, musí to skrývat i sám před sebou.“
Nemůžu napsat, ze by se mi to líbilo, asi nenajdu ve svém okolí čtenáře, kterému bych dílo doporučila, ale jsem rada, ze jsem knihu přečetla.
Co se dá na toto téma dodat?
Určitě není ideální uspořádání ve kterém žijeme, ale par neuvážených tahů nebo možná správně uvážených tahů nás muže vrhnout do mnohem horší reality...
A proto je dobre, ze 1984 patří mezi doporučenou četbu k maturitě.
“Nejhorší nepřítel člověka, napadlo ho, je jeho vlastní nervový systém. Napětí, které mate v sobě, se může kdykoli proměnit v nějaký viditelný příznak.”
.....genialni na str. 68
Nadčasový mindfuck! Skoro bych to zavedla jako povinnou četbu, ale s tím na jaké jsem byla základce by to na některý omezence mohlo mít spíš opačný vliv. Četla jsem to jenom jednou a i tak zvládám určité pasáže citovat zpaměti.
Co napsat o této klasice, o které asi každý někdy slyšel? Asi to, že není od věci si ji čas od času přečíst. Fungování společnosti Oceánie je děsivé i fascinující. Celý ten šílený mechanismus zbavující lidi jejich základní podstaty, pozitivních emocí, vlastního myšlení, jakýchkoli mezilidských vazeb, je do nejmenších podrobností propracovaný, krutý a ve výsledku nenabízí žádný manévrovací prostor. Opravdu bych tohle zažít nechtěla. Na druhou stranu by mě ještě zajímal popis života nejnižších vrstev, které Stranu nezajímají a které podle ní nejsou hodny pozornosti víc než zvířata. Nejde přece jen o vzdělání, společenský status a přehled - lidskost, láska, rodinné zázemí - to jsou přece nezanedbatelné hodnoty... a pokud alespoň ty přežijí, nemuže mít Strana absolutní moc. Pokud jde o likvidaci cílenou na střední vrstvy - ta je dotažena do detailu, ale co všechny ty masy dělníků? Ty je snad možno ovládnout jen tak, že si vsugeruji, že jsou irelevantní a tedy ve finále půjde jen o iluzi moci, která bude v hlavě jen určité společenské vrstvy....už to raději ukončím. Prostě je to podnětná kniha, no.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Posledni cast je teda vetsi masakr nez jsem cekal.